Jiří Paroubek: Chcete platit ukrajinské oligarchy? Já ne!

2.5.2014 23:29
Před čím všichni uhýbají, dělají, že problém neexistuje, a co je de facto hlavním tématem voleb do EP? No, je to Ukrajina, resp. finanční dopady, které bude „získání“ Ukrajiny do sféry vlivu Západu mít. A které „někdo“ bude muset zaplatit. A ten „někdo“ je evropský, a tedy i český daňový poplatník. Zdůrazňuji: evropský a český, a ne americký daňový poplatník. Ukrajina sama toho nebude schopná. Skuteční vládci Ukrajiny – její oligarchové – platit nic nebudou.

Ukrajina je zemí, která je blízko ke státnímu bankrotu, ke kolapsu svých financí. Je to smutná vizitka práce politické elity této země po dvaceti letech její samostatné existence. Je to způsobeno neschopností politiků, velkou korupcí všech elit a bezohledností a sobectvím těch ekonomicky nejsilnějších oligarchů. Národní bohatství se přerozděluje často v jejich prospěch a v zemi není nikdo, kdo by jim čelil.

Nechci nijak glorifikovat V. Putina, ale on má ruské oligarchy plně pod kontrolou. Naopak na Ukrajině mají oligarchové plně pod kontrolou politiky a stát. Prakticky celou politickou třídu této země. Pokud někdo hovoří o potřebě změnit tento stav, odstranit dominantní vliv ukrajinských oligarchů na tamní politiku, je to chvályhodné, ale nereálné. To je jako v případě Tornádo Lou z Limonádového Joea, která říkala: „Chci se stát jinou, lepší.“ Oligarchové na Ukrajině budou chtít dál kontrolovat přes „své“ politiky finance státu. Jinak řečeno, poskytovat Ukrajině peníze na sanaci jejího státního dluhu znamená vlastně dotovat oligarchy.

Ukrajina má v současnosti tři velké finanční problémy. Tím prvním, nejmenším, je její současný dluh vůči Rusku za nezaplacený plyn ve výši 3,5 miliardy USD, tedy cca 70 miliard korun. Současná ukrajinská vláda zatím ani nenaznačila, jak bude tento dluh řešit. Obávám se, že dluh za plyn bude dál narůstat a v určitém okamžiku dojde ke krácení dodávek plynu do Evropy, s tvrdými dopady do evropské ekonomiky.

Druhou oblastí k řešení je sanace ukrajinských státních financí. Podle dostupných informací si odvrácení latentně hrozícího státního bankrotu, sanace veřejných financí Ukrajiny, vyžádá částku 80 miliard dolarů, tj. 1 600 miliard korun. MMF zahájil s Ukrajinou hru na půjčovanou ve výši 14 – 18 mld. USD, zaúvěrovaných na dva roky. Spolu s půjčkami z dalších zdrojů si Ukrajina v krátké době napůjčuje 27 miliard dolarů. A ještě zdaleka nebude na konci restrukturalizace svých finančních závazků, které země potřebuje řešit. Ukrajina v zásadě není schopná splatit své závazky jinak, nežli jejich pokrytím novými úvěry, novými dluhy. Přitom poroste cena peněz, dluhy budou stát více. Při další devalvaci ukrajinské měny se vlastně dluh ještě zvýší.

Závazky za Ukrajinu bude muset někdo zaplatit. USA svou „gigantickou“ pomocí na posílení ukrajinské ekonomiky ve výši 1 mld. Kč (50 mil. USD) daly najevo, že pro Ukrajinu nic neudělají. Takhle lehce přesunuly řešení celého problému na EU. Sanace financí Ukrajiny si podle kvalifikovaných odhadů vyžádá nejméně 80 mld. USD, tedy astronomických 1 600 mld. Kč. Ty bude dříve či později nucena za Ukrajinu zaplatit EU. A kolik z toho bude připadat na Česko? Podle mého odhadu to může být tak dvacetina z celé sumy, tedy nějakých 80 mld. Kč. To je téměř 8 000 Kč na jednoho českého občana. To je cena za úsilí amerických zpravodajských služeb, nepředvídavé politiky EU a aktivizmu Zaorálka a Sobotky.

A ještě nejsme u konce. Svržený prezident Janukovyč nepodepsal smlouvy o přidružení Ukrajiny k EU zejména proto, že obrovské náklady připojení Ukrajiny si až do vstupu této země do EU vyžádají nejméně (!) 160 miliard eur, tedy nejméně 4 000 mld. Kč.

Ukrajinci budou jistě doufat, že se dostanou do EU do deseti let. Kdo ovšem náklady jejich vstupu zaplatí?

Má to být EU, tedy my všichni, včetně Čechů. A jedna dvacetina z těch nákladů je 200 mld. Kč (to je bratru cca 20 000 korun na jednoho českého občana) a to je trochu hodně. Chcete tento účet za hloupost amerických zpravodajských služeb, za hloupost evropských představitelů, Zaorálků a Sobotků platit? Já tedy ne!

 Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014. V roce 2024 byl zvolen předsedou strany Česká suverenita - sociální demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Nemám jediný důvod, abych s autorem tohoto článku polemizoval. Zkusím díky svým osobním zkušenostem s obchodnováním na Ukrajině tu složitost problematiky rozšířit. Byť chápu, že to celé by bylo na hodně tlustou dizertační práci.

První, co Vás ve jmenované zemi překvapí,  je prostý domácí rozpočet běžné rodiny. Když se dozvíte výši měsíčního platu učitele, ale i lékaře a porovnáte to s tamními cenami za potraviny a za nezbytné položky (např. energie, nájemné, pohonné hmoty),  potom nedokážete spočítat, jak mohou se svými příjmy vyjít. A to platí minimálně celých více než dvacet let svobodné Ukrajiny. Řešení je v (u nás nevídané) solidaritě. Takzvaný  druhý bratranec je u nás pojem zcela neznámý, tam je to člen rodiny.  K dokonalosti je přivedeno  využívání možností  k pobírání i drobných úplatků všude, kde je to jen trochu možné. Mistrovské je rovněž vyhýbání se platbám eráru.  Pro Česko je docela nebezpečná jejich praxe, že tam můžete mít kolik chcete vysokoškolských diplomů. Je to jen otázka peněz. Ta nebezpečnost je v tom, že roste spolupráce našich a ukrajinských vysokých škol i v oblasti vzájemného uznávání dokladů o absolvování studia.

Druhou záležitostí je časový faktor. Nejsou tam v pořádku silnice ani železnice, domy, továrny, spoje et cetera.  Jestli si někdo myslí, že to všechno trápení skončí v okamžiku podepsání Asociační smlouvy s EU či zaplacením dluhů za plyn, ropu a další suroviny, tak se pochopitelně mýlí.  První hmatatelné výsledky tak za dvacet let. Pokud se opravdu začne. A pokud se nic neztratí.  Myšlenkově se zabývám tím, na který účet by finanční pomoc ze Západu ve skutečnosti „přistála“.

Třetí záležitost je stabilita vnitřní měny.  První „vlastní“ měna – karbovanec prožil raketový start. Ve směru k inflaci. Současná hřivna také padne, jenom je otázkou kdy a jak velká rána to bude. Ukrajinci to vědí a pokud mají co, tak přebytky uchovávají v papírcích barvy zelené nebo v těch s architektonickými prvky.

Čtvrtým faktorem je dopad decentralizace na státní finance a vývoj vnitřního zadlužení. Mezi regiony jsou propastné rozdíly. Takže bude snaha oblafnout (po kolikáté už) obyvatelstvo a udělat tu zvýšenou ekonomickou samostatnost zase tak nějak po ukrajinsku. Hlavně západní část země nemá šanci jakoukoliv změnu ustát.

Naprosto souhlasím s panem Paroubkem v tom, že Strýček Sam tam svoje peníze nepřiveze. A v tomto  by nám měly být USA vzorem. Za vzor bych naší vládě doporučoval si vzít také citát z Cimrmanova „Posla z Liptákova“. Cituji doslova: „Nevím jak vy, ale já bych do takového výzkumu peníze neinvestoval.“