Martin Fassmann exkluzívně pro Vaši věc: Je to nebezpečná hra (II)

Předchozí část rozhovoru naleznete ZDE.
Vaše věc: Co by se stalo, kdyby euro padlo?
Martin Fassmann: To je otázka! Máte účet v eurech, máte hotovost v eurech, kdo vám bude ručit, že se to vypořádá? Různě po světě jsou miliardy eur, kdo to převezme? Německo? Nebo Německo a Francie? Kdo vám bude ručit, že za sto eur dostanete marky? Je tam společné ručení všech států, které jsou součástí měnové unie, ale kdo to vyplatí? Řeknou vám – za to jedno euro vám dáme 40 feniků, k tomu jeden belgický frank, k tomu čtyři pesety?? Jak by to bylo? To si někdo představuje, že z té omelety uděláme zpátky vajíčka?
Já jsem přesvědčen, že pokud budeme stát vedle, není to dobře pro tuhle republiku. A to říkám i s vědomím toho, že Evropská odborová konfederace byla proti fiskálnímu paktu, ale z trochu jiných důvodů. Cítí, že ten klacek, který v současné době obsahuje, bude znamenat velmi vážný dopad na mzdy a zaměstnanost.
Vaše věc: Podívejme se tedy, co se odehrává u nás doma, s českými veřejnými financemi.
Martin Fassmann: Pokračuje situace, na kterou upozornil už před rokem - české veřejné finance mají tendenci udržovat schodek 200 miliard korun. Konec konců, dopadl tak i minulý rok. Na příjmové straně jsme nenaplnili rozpočet o 62 miliard korun a na výdajové straně se vyškrtalo asi 55 miliard korun. Proto vzrostl deficit z plánovaných 135 miliard korun jen na 143 miliard. Ale kdyby se ty výdaje v průběhu roku neškrtaly a zůstaly, jak je naplánoval Kalousek, a k tomu se přičetly nenaplněné příjmy, chybí vám 62 plus 135 - a jsme na 197. To je ta hrůza, která mě jímá.
Provázejí to propagační hodnocení – dopadli jsme dobře, trefili jsme plánovaný schodek. Hodnotíme to tedy jen podle schodku, ale příliš se nekoukáme na to, jak to dopadlo ve skutečnosti. Jen si všimněte, že největší boje a největší debaty jsou vždycky na podzim, kdy se schvaluje státní rozpočet. To, že tady chybí hospodářská politika a ten rozpočet je jenom součást, to už se dávno přestalo vnímat. Nad rozpočtem se všichni pohádají, zkritizují své přístupy a tak dále. Ale o čem se to baví? O virtuálních číslech.
Ve skutečnosti to jsou virtuální čísla, na příjmové straně stoprocentně, a na výdajové, jak bylo vidět v minulém roce, taky. Najednou zmizelo 55 miliard! Když si vezmete tu rozpočtovou debatu, kdy se svolávají koaliční jednání kvůli pěti nebo šesti miliardám, někdo chce kvůli tomu vystupovat z koalice, a najednou se tady seškrtá 55 miliard – a pomalu si toho nikdo nevšimne. To je divné.
A druhou věcí je, že oč víc nás zajímají tato fiktivní čísla, o to méně nás zajímá, jak to dopadlo. Za tu dobu, co se tím zabývám, jsem neviděl, že by byla nějaká vážná debata, nějaká dlouhodobá hluboká diskuse o státním závěrečném účtu. To, že se tato debata nevede ze strany vládní koalice, to je přirozené, protože když se takhle výrazně spletou, nechtějí si sypat popel na hlavu. Ale že to nezajímá ani opozici, to je prostě velmi zvláštní. Schválně se podívejte do stenografických záznamů ve sněmovně, jak se schvalují státní závěrečné účty.
Vaše věc: Vystoupil předkladatel, zpravodaj, zazněl drobný poslanecký příspěvek a ruce šly vzhůru.
Martin Fassmann: A kdy se o tom jednalo?
Vaše věc: O státním závěrečném účtu za rok 2009 až loni na podzim.
Martin Fassmann: Loni na podzim!
Vaše věc: Mám za to, že ten bod předtím dvakrát vypadl z programu.
Martin Fassmann: Dvakrát to vypadne z programu, a pak se to schvaluje mezi přijetím nějakých dvou smluv.
Státní závěrečný účet je přitom velmi dobré čtení, protože tam je opravdu poctivě, do šroubku rozebráno, co se stalo a proč se to dělo. Ale ono to nikoho nezajímá, to je ten problém. A když to nikoho nezajímá, tak jsme znovu odkázáni na ty staré hry.
Proč je ten rozpočet takhle postaven a vede k tak špatným výsledkům? Podle mne je odpověď jednoduchá – je to proto, že příjmová strana úplně zdegenerovala. Za posledních sedm až deset let různých reforem a pseudoreforem tu vznikla struktura daní, která je naprosto špatná.
Za prvé je tu neudržitelně nízká míra zdanění – máme velmi nízkou daňovou kvótu v porovnání s Evropou. A to klesne o další dva procentní body, když ji uvedeme v opravdu srovnatelných číslech a odečteme to, co stát platí sám sobě. Tyto daně jsou navíc ve špatné struktuře, je tam příliš velký podíl nepřímých daní, a to je špatně. A takhle to bude pokračovat dál.
Podívejme se přitom, jak všechny ty daňové reformy probíhaly. Jen co si pamatuju – první Špidlova reforma, druhá Špidlova reforma, Topolánkova reforma a teď Kalouskova reforma. Čtyři reformy, shodou okolností, u všech byl Kalousek v nějaké formě. Ale neviděl jsem, že by se někdy udělala nějaká podrobná analýza důsledků.
Všechny reformy byly postaveny na tom, že dva, tři roky za sebou následují nějaká opatření. Rozhodlo se třeba, že se budou snižovat daně na tři roky dopředu, udělaly se daňové dvouletky a tříletky, ale potom už nikdy nikdo nevyhodnotil, jak to dopadlo, co se stalo a jestli to působí, jak by to působit mělo. Sype se reforma na reformu a já jsem čím dál víc přesvědčen, že se to dělá jen proto, aby se zakryly zmatky, které se nadělaly předchozí reformou.
Od časů Špidly vždycky někdo vystoupí a řekne – veřejné finance jsou úplně na dně, zkrachujeme, když to bude pokračovat. Jdeme dělat reformu… Ale kdybych tomu věřil, tak musela být účinná už ta první! Jedna není účinná, druhá není účinná, třetí není účinná, čtvrtá není účinná. Všichni takhle začnou a nakonec to skončí tak, že se sníží daně…
Ani tahle reforma samozřejmě není poslední, naváže na ni další, která ji zas překryje. A jak ty reformy dopadly? Já nevím. Vy to víte? Nikdo to neví.
Vaše věc:Probůh, je tu nějaký východ z nouze?
Martin Fassmann: Problém je v tom, že tyhle reformy žádnými reformami nejsou. Má-li to být opravdu reforma veřejných financí, dám veřejné finance na první místo, a cokoliv, co mi zhoršuje situaci veřejných financí, zahazuju. Nebo vylepšuju. Ale nikoliv, že napřed stav veřejných financí poplivu, a pak do nich začnu vrtat další díry!
Z toho plyne i stanovisko odborů k současné ekonomické situaci. Především je třeba tyto pseudoreformy zastavit.
Co je například důchodová reforma? Důchodová reforma je to, že zrovna v téhle době začnu odírat normální lidi o další desítky miliard prostřednictvím DPH, abych je pak na zlatém talíři odnesl penzijním fondům, které dalších třicet let nevyplatí na důchody ani korunu. Tomu říká někdo reforma? To je díra do veřejných financí!
Také daňová reforma, která byla naštěstí odsunutá, nemá s reformou nic společného. To je zase prachsprosté snižování daní někomu. Kdybych skutečně dělal daňovou reformu a sledoval zájem veřejných financí, musím se soustředit na daňový výnos. Ten je dán tím, kolik lidí platí, z čeho se platí (jaká je šíře daňového základu) a jaká je sazba. Dneska se žvaní o sazbě, ale to, kolik lidí platí, jestli platí všichni tak, jak by měli, jaká je šíře daňového základu, jestli jeden subjekt nemá šíři daňového základu diametrálně odlišnou než jiný, to všechno jsou věci, které mohou daňový výnos ovlivnit mnohem podstatněji.
O daňové sazbě se můžu bavit až na konci, a možná velmi rychle. Když zvýšíte počet daňových poplatníků, tak vám stoupne inkaso, aniž byste o korunu zvýšil daně. A když rozšíříte daňový základ, tak se vůbec nemusíte bavit o sazbě.
Jenže o tom současná reforma vůbec není. Ta je o tom, že se musí některým skupinám ještě trochu přilejt. Je postavená na tom že se zatěžují zaměstnanci, snižuje se zdanění podniků, snižuje se zdanění OSVČ. Absurdně, nesmyslně! Podle propočtů ministerstva financí má tato daňová reforma snížit inkaso o 8 až 9 miliard korun. Celé toto opatření má tedy přinést další mínus.
Vaše věc: Kalouskův boj proti schodkovým veřejným financím je tedy postaven na tom, že uždibne z příjmů dalších 9 miliard korun?
Martin Fassmann: Kdyby jen to, i těch 9 miliard je sama o sobě fikce. Skutečná díra, která tam hrozí v důsledku této daňové reformy, je mínus 20 miliard korun. Jedno z opatření daňové reformy totiž spočívá v tom, že se sníží o dvě procenta zdravotní pojištění, které platí zaměstnavatel za zaměstnance – a ona dvě procenta pak zaplatí zaměstnanec. Propočet, podle kterého tím veřejné finance přijdou jen o 9 miliard korun, pak vychází z toho – jak nám vysvětlili na ministerstvu financí, - že zaměstnavatel, která ta dvě procenta pojistného ušetřil, ta dvě procenta vezme a přidá je zaměstnanci k platu.
Snížení pojistného se prý dělá proto, aby se snížily náklady práce, ale když mají zaměstnavatelé zároveň zvýšit mzdu? Vždyť je to pouhý přesun! Takže se sníží a nesníží. A jen za tohoto předpokladu je to 8 až 9 miliard. Jinak je to 20.
Já jím říkám, vážení přátelé, vy si snad děláte srandu! To je první propočet, který jsem viděl, kdy ministerstvo financí počítá, ne jak se zachovám já jako daňový subjekt, ale jak se zachová druhý subjekt, aby dal třetímu! To je odhad přes kopec!
Vaše věc: Je tam zahrnuto také zrušení daně z dividend?
Martin Fassmann: Je tam všechno, to je komplet. Je tam i brutální snížení sociálního pojištění pro OSVČ a všechno ostatní.
Když to shrnu – důchodová reforma mi udělá díru do veřejných financí minimálně 25 miliard korun. A to nemluvím o tom, že ti pánové od penzijního dostanou dalších 25 miliard ze soukromých fondů. Vlastně ještě mnohem víc – 3 procenta ze mzdy z veřejných a 2 procenta ze mzdy ze soukromých. Připočtěte k tomu ty daně - a máte tu další díru 40 až 50 miliard korun. Takovou díru musíte samozřejmě něčím vyrovnat. Čím?
Vaše věc: Mohou se zopakovat škrty, které proběhly vloni?
Martin Fassmann: Škrtat se může vždycky. Teoreticky. Kalousek říká škrty tupé, nebo ostré, já říkám, musí být hlavně promyšlené. V první řadě by se měl udělat nějaký interní audit na výdajové straně. Myslím, že stále je tam ještě řada položek a položtiček, které mohou jít pryč, ale nedá se to dělat ve velkém. To se musí čistit po podrobném posouzení.
Dají se použít i jiné kousky. Rozpočet je v podstatě hotovostní tok, není to normální účetnictví. Je to pohled k určitému okamžiku. Stačí zpozdit nějaké státní platby nebo trochu přitvrdíte a spustíte přezkumy DPH, vše se posune, a konec roku nějak vyjde. Hrnete to před sebou. Ale problém zůstává a měl by se řešit.
Problém je evidentně na příjmové straně veřejných financí. Myslet si, že s tak nízkou daňovou kvótou a ještě v tak špatné daňové struktuře se někam proškrtám, to je velký omyl. Klíčovou věcí je přece ekonomický růst. Ekonomický růst vám dává nějakou volnost, tohle vám nedává nic.
Měli bychom se bavit spíše o ekonomickém růstu. Nejsem tak naivní, abych očekával, že jsme schopni zvrátit vývoj, když přijde ze zahraniční nějaký pokles. Ale klademe si mnohem menší cíle. Říkáme - teď je tu krize, tak pánové, proboha, nepřilévejte olej do ohně!
Státní rozpočet je na vodě, počítá s nominálním přírůstkem o 4 procenta. Rozpočet tak bude mít sám o sobě problém. Ten letošní, a o to víc možná i ten v příštím roce. A k tomu přidáme důchodovou reformu, aby mi to tam ještě zarylo? Stahovat lidi, zvyšovat DPH? Proč? Vždyť je to absurdní!
Pak se tedy musíte ptát, musíme klást otázky, jinak je to žalovatelné. Proč? Proč je tak nezbytné dělat tuhletu reformu? Komu to slouží?
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 3923x přečteno
Komentáře
Zdravím při pondělku Martina. Martine, mohl jsi tam dát i trochu konkrétna - které oblasti ve výdajích umravnit.
No, osobně vidím možnosti snižování veřejného dluhu především a zejména v postupném snižování výdajů na veřejné zakázky. Stejně největší podíl získávají firmy napojené na vládní a zastupitelské struktury. Je jasné, že z toho právě žijí ti naši multimilionáři či miliardáři - viz stavebnictví, IT sektor, dopravní stavby. Z druhé strany budou oni vydírat stát tím, že budou říkat - nebude práce-nebudeme zaměstnávat - no až na to, že sami sebe nikdy neošidí.....asi jako americké banky, kdy i přes téměř jejich krach dostali dotaci od Obamy a místo jiného si to rozdali šéfové na odměny........Kromě toho ve veřejných zakázkách se na korupci utopí od 15% (p. Havlík) až po 40% (poslanec Bárta).
Hezký den pokud možno.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.