Čtvrtý mušketýr léta páně čtyřicátého osmého 3

Československá reakce na události v Palestině

Československo bylo jedním ze států, které v OSN podpořily vznik státu Izrael. Jan Masaryk spolupracoval se sionistickými vůdci, jako byl Louis D. Brandeis, člen nejvyššího soudu Spojených států amerických, kteří mu pomohli vytvořit nezávislé Československo - a kterým on zase pomáhal vytvořit „židovský národní domov“ v Palestině pod britským mandátem. V Londýně v roce 1939 se setkali Jan Masaryk a Chaim Weizmann, budoucí první prezident státu Izrael (viz http://www.eurabia.cz/Articles/1520-mit-odvahu-a-odhodlani-se-branit.aspx ).

Jan Masaryk hledal podporu u amerických Židů ve vztahu Československa k Maďarsku, proto také uvítal čs. pomoc Židům, kteří prchali před válečným terorem na Ukrajině a v Polsku a kteří přes Československo odcházeli proti vůli Velké Británie do americké zóny. Američané je dál dopravovali do středomořských nebo černomořských přístavů. Československo zajistilo devět vlaků, které byly přistavovány na polskou hranici.  Američané je dál dopravovali do středomořských nebo černomořských přístavů. (Viz též http://www.ct24.cz/textove-prepisy/historie-eu-cs/6627-pritel-izrael/ ) Po pogromu v Kielci v létě 1946 začali polští Židé prchat přes Československo dál. Brzy následovaly židovské pogromy v Maďarsku i na Slovensku. Hranice mezi Maďarskem a Rakouskem byly zaminované, proto Maďaři volili cestu přes Československo. Tudy tedy jezdily celé zvláštní vlaky se Židy, kteří hledali novou životní jistotu, do amerického pásma Německa. Odtud putovali buď do jihoevropských přístavů a do Palestiny, anebo na nějaký čas do britské okupační zóny.

Na organizaci vystěhování občanů židovského vyznání spolupracoval Toman úzce s ředitelem americké podpůrné organizace (American Joint Distribution Committee ) GGaynoremJacobsonen (1912-1999) až do jara 1947 (http://www.nytimes.com/1999/06/24/world/gaynor-jacobson-is-dead-at-87-helped-resettle-jewish-refugees.html?pagewanted=1¨).

Kromě nákladů za pobyt, které přišly asi na 250 tisíc dolarů měsíčně, údajně platila pomocná židovská organizace American Joint Distribution Committee Tomanovi pokutu za ilegální přechod hranic ve formě paušálu. Kolik korun či dolarů to bylo? To se nepodařilo zjistit. Avšak pan Jacobson vzpomínal na pana Tomana v dobrém (viz The Jewish Post and News 16.8.1992, k dohledání na Googlu), Tentýž zdroj uvádí, že pan Goldberger se původně jmenoval Ascher-Zeelig Goldberger a že pomohl více než 200 000 polských židů přejít Československo bez pasu a že konvertoval ke komunismu a přijal nové jméno proto, aby unikl antisemitismu.  Právě za toto své úsilí měl být uvězněn (viz blíže Tad Szulc, The secret Alliance: he extraordinary story of the rescue of the Jews since World War II. London : Macmillan, 1992). Szulc rovněž uvádí, že pan Jacobson za svého pobytu v Praze bydlel u švagra pana Tomana, pana Rosenbergera (viz dále)

Údajně za tyhle peníze budovat Toman svou výzvědnou službu, část také odevzdávat do pokladny ÚV KSČ a kromě toho si menší díl měl ponechávat pro sebe. Tím měl samozřejmě vzbuzovat závist u ostatních vedoucích pracovníků StB. Jak jsem našel na webech, tak jsem zde uvedl. Jaká však byla skutečnost?

Jak pracuje mozek valutového šmelináře, který si nechce jít hačnout do lapáku

Pan doktor Toman byl přímým nadřízeným kapitána Adolfa Püchlera, zpravodajce zapůjčeného vojenským obranným zpravodajstvím Ministerstva národní obrany zpravodajské službě ministerstva vnitra, jehož pověřil „choulostivým úkolem“ od dubna 1946 prostřednictvím diplomatické pošty propašovat do Velké Británie k rozprodeji prostřednictvím překupníků jabloneckou bižutérii, získanou pomocí Aladara Bergera, soukromého tajemníka náčelníka generálního štábu MNO armádního generála Bočka. Püchler celou záležitost ohlásil svému vojenskému nadřízenému, plukovníku Reicinovi, který mu řekl, že se jedná o věc ministerstva vnitra a že o ničem nechce vědět. Tutéž formulaci, že o ničem nechce vědět, pak Reicin použil o nějaký pátek později v řeči před nastoupenou vojenskou jednotkou, procvičovanou před jejím odjezdem do Izraele. Toman výslovně požadoval, aby si Püchler nechal vystavil potvrzení od ministerstva národní obrany, které předložil ministerstvu vnitra pro ministerstvo zahraničních věcí, aby vystavilo kurýrní list.

Podle druhé, respektive třetí výpovědi Püchlera (dokument č.3) šlo o  pět akcí, v nichž byla tato bižuterie postupně nakoupena v Československu, kterou dostal od majora Kuraciny z rozkazu dr. Tomana,  dopravena vojenským letadlem do Velké Británie na československé velvyslanectví v Londýně, kde byla uskladněna jako diplomatická zavazadla v pytlích, zapečetěných pečetí, před jejím rozprodejem prostřednictvím překupníků Lily Davidovičové, Leopolda Elefanta, Jaquese Schalla(československý státní příslušník), Leo Katze (československý státní příslušník), Otto Bicka a Ladislava Szaba a bratří Josefovičových, nakoupené za částky 500 000,  Kč v dubnu 1946, v Londýně utrženo v květnu 1946 3 500, - L.(návrat do Prahy v červnu 1946),  za 1 000 000,- Kč v červnu 1946, přepravené do Londýna v červenci až srpnu 1946 (8 000,- L., počátek září 1946 návrat do Prahy), za 800 000 Kč v září 1946 (9 000,- L, návrat do Prahy počátkem října 1946), za 750 000,- Kč (utrženo 9 000, - L. v listopadu 1946, 20. 12.1946 návrat Püchlera do Prahy a proúčtování celé záležitosti s Tomanem) a za 750 000,- Kč, přepravených do Londýna před 18. lednem 1947 (2 500, L.,), tedy dohromady 3 800 000,- Kč (tedy celkem včetně později dodaných zbytků z první a druhé akce 35, 300,- L. 

Pokud se odečetly výdaje,tak čistý Tomanův zisk činil 18 500 liber (tedy cca  74 000 dolarů), například v první akci Toman převzal v Londýně 3 500 L., v druhé akci jeho manželka v hotovosti opět v Londýně na podzim 1946 8000,- L, v třetí akci vyplaceno Tomanovi v Praze počátkem ledna 1947 3 000 L (1 000 000.- Kčs), v čtvrté akci tamtéž v březnu 1947 4 000, - L (1 000 000, - Kč, tedy v nižším kursu).

Podle svého dopisu generálnímu tajemníkovi KSČ Slánskému z 22. prosince 1947 v červenci 1946 na příkaz Tomana Püchler vešel ve styk s Antonínem Fenglem v Anglii, který chtěl 5000 anglických liber převést do Československa a zde je směnit na koruny. V té době byl černý kurs 1 libry rovný 330,-korunám, avšak „převod dle příkazu dr. Tomana udělal v kursu 1 anglickou libru za 250 korun. Zisk z tohoto převodu, asi 1 250 anglických liber jsem odevzdal dr. Zemanovi v Londýně“ (Hanzlík, 2006, s.20).

O jakém zisku a pro koho je řeč?  Podle protokolu výpovědi z 5. dubna 1948 tato transakce proběhla následujícím způsobem: „Kurýrní poštou došel od dr. Tomana dopis, mám za to, že to byl originál psaný Antonínem Fenglem ministerskému předsedovi Gottwaldovi, v němž Fengl nabízel transfér liber. Dr. Tomanem mi bylo uloženo, abych s Fenglem vešel ve styk … Navštívili jsme ho v Derby s dr. Zemanem a dohodli jsme se, že za libru dáme to, co žádá, tj. 250,- korun. Převzali jsme 5 000 liber, já jsem příjem potvrdil a peníze jsem uložil k dr. Zemanovi do pokladny. Fengl pochází z Mělníka, jako 18letý v r.1900 přišel do Anglie, kde pracoval jako zámečník, komunista, v první světové válce byl po celou válku internován jako socialista, po válce získal majetek … Hodlá se vrátit do ČSR, v Mlazicích u Mělníka koupil dům ještě před válkou. … 28. prosince 1946 přišel jsem naším vojenským letadlem do Prahy. Vezl jsem s sebou 1 100 kg nákladu, tímtéž letadlem přiletěl do Prahy dr. Zeman a pí Zemanová. … Po rozdělení věcí požádal jsem Bergera, aby opatřil 1 250 000, - Kčs pro Antonína Fengla“. 

Ve své výpovědi z 5. 4. 1948 zase tvrdí, že 3 500 liber v červenci 1946 reprezentovalo částku 1 400 000 korun (Hanzlík, 2006, s.20, 50), tedy za jednu libru by bylo možné vyzískat 400,--korun. Jinde zase uvádí 1 000 000,-- korun (tedy kurs 285, -korun za 1 libru).  Pan kapitán nebo písař/písařka v tom měli zmatek. Pan kapitán měl jenom čtyři třídy německého klasického gymnásia ve Vídni, nikoliv solidní Českoslovanskou obchodní akademii. Abych chaos v duši čtenáře byl dovršen, tak se mu jeho dodavatel jablonecké bižuterie Berger někdy v téže době měl zmínit, že dostane v Praze za 1 libru 350 korun (tamtéž, s. 53).

Ještě ve svém dopisu generálnímu tajemníkovi KSČ Rudolfu Slánskému pan kapit prozradil informaci, při níž by se měl soudruh generální pěkně začít ošívat: „Po návratu do Prahy o vánocích r. 1946 v Londýně jsem měl u dr. Zemana v úřední pokladně uložen obnos 10 000 anglických liber. Dr. Toman mně v Praze požádal, abych mu ihned obstaral 1 000 000 Kčs. Tento obnos jsem mu předal. Obstaral jsem jej tak, že jsem si vypůjčil od čsl. občanů Kčs s tím, že obdrží v Anglii anglické libry. Podle tehdejšího černého kursu 10 000 anglických liber rovnalo se 3 000 200 Kčs, Podle dispozic dr. Tomana jsem v Praze nakoupil za dalších 1 000 000 Kčs perly. Tyto perly dopravil do Londýna dr. Zeman asi v prvé polovině ledna 1947, když se vracel ze své úřední návštěvy z Prahy do Londýna. Já jsem se do Londýna vrátil až koncem ledna. Perly jsem v Londýně prodat nemohl, takže jsem se je uskladnil v jedné z budov československého velvyslanectví v Londýně. V březnu 1947 jsem se vrátil do Prahy. Tehdy mě dr. Toman požádal, abych mu ihned odevzdal 1 000 000 Kčs. Obnos jsem mu obstaral obvyklou cestou, tj. vypůjčením peněz od čsl. občanů, kteří chtěli svoje peníze dostat ilegální cestou do Anglii a tam za ně obdržet anglické libry, a tento jsem mu odevzdal“ (Tamtéž, s.18-19). 

Proč měl soudruh generální znervoznět a ihned po Únoru 1948 projevit svůj souhlas s uzavřením hranic na základě této informace. Protože pokles černého kursu anglické libry z 400, respektive 350 a 330 korun v červenci 1946  na 300 korun o vánocích 1946 znamenal, že přes ilegální vývoz kapitálu československých občanů na Západ formou konverze korunových úspor v ilegální úspory librové v zahraničí (srovnej Hanzlík, 2006, s. 19,) ještě rychleji rostl ilegální vývoz těch perel a dalšího zboží z Československa, jehož produkce byla nutně tak financována z úvěrových zdrojů, vzniklých tištěním inflačních peněz (zjednodušeně řečeno).    

Co se týkalo průběhu jednotlivých kol rozprodeje, tak ještě před prvním kolem z ní se vlastně Toman vyvleče, když se domůže pod záminkou hrozby kontroly financí rozvědky majorem Bedřichem Pokorným zpětného vrácení 400 000 korun, které do akce vložil. Nebohý pan Püchler si nucen obnos vypůjčit. Výtěžek za první akci přebíral osobně v Londýně Toman, za druhou jeho manželka Pavla Tomanová (tamtéž, s. 56) , která použila bankovky z této akce na nákup různých věcí, viz výše uvedenou látku na šaty, například zaplatila za látku na večerní šaty částku 68 liber (asi 19 200, - Kč, tj. hovoří se o kursu 282 korun za jedenu libru).

V té době je pan Püchler na roztrhání, neboť je ještě Reicinem pověřen sledováním generála Píky při jeho pobytu v Londýně. Teprve po ukončení sledování Píky začne rozprodávat ty perly (tamtéž, s.53) . Při třetí akci je u překupnice Davidovičové vykonána celními úředníky domovní prohlídka po udání, že čachruje s bižutérií, při níž byla nalezena Püchlerova aktovka s vyúčtováním za první a druhou zásilku. Koncem prosince 1946 měl Püchler Tomanovi říci v Praze, že už má 30 000 liber v Anglii, na což on měl odvětit, že to ještě není 50 000 a že tedy úkol nebyl splněn, a proto je třeba pro poslední akci nakoupit co nejvíce perel a slíbil mu povýšení na kapitána, které předložil v tomtéž měsíci mjr. Bedřich Pokorný. V posledních dvou akcích pak přepravoval zboží a přebíral peníze dr. Zeman. Při páté akci byl zadržen anglickou policíí překupník Szabo.  Během října a listopadu 1947 Püchler předával v Praze valuty, klenoty a zlato, přivezené z Německa Tomanem a Šindelářem. V listopadu 1947 byl Püchler na vlastní žádost dán k dispozici zpět armádě, tj. 5. oddělení hlavního štábu 

Podle pana Pacnera (2002, s.42) se odhaduje, že tyto „šmeliny výzvědné služby Ministerstva vnitra přinesly zisk 400 – 500 milionů korun“ (tj. zhruba 10 milionů dolarů). „V únoru 1948 z nich předal Josef Pavel šéfovi hospodářského oddělení ÚV KSČ Josefu Frankovi za přítomnosti Slánského 10 milionů na volební fond“ (Tamtéž). Co pan Toman udělal s tím zbytkem, to pan Pacner neuvádí, pouze konstatuje, že „do Německa se vyvezlo … na půl miliardy marek, které tam posílal Toman, za které tam štábní kapitán Reichsfeld a Emil Scztwiertnia nakupovali zlato, šperky, perské koberce, auta a západní valuty, které pašovali do Prahy. Tomanova služba nakoupila „podle pozdějšího neúplného seznamu tři domy v Berlíně, dvě továrny, bar, antikvariát, nemovitosti. A pak měla účty u několika bank v Německu i v dalších západních zemích“. Jinak řečeno, většina zisku z těchto transakcí zůstávala v zahraničí. Tyto nemovitosti a další majetek dle pana Pacnera byly zapsány na agenty československé služby Krouského a Vaclíka, odsunuté sudetské Němce. Když po r.1948 dovolil údajně nedopatřením ZOB Plzeň jejich rodinám odejít do západního Německa, oba agenti přestali komunikovat. Mohlo  by se jednat o Karla Krouského, narozeného 20.7.1910 v Katušicích, zavedeného do databáze EZO 4.9. 1958 spolu s Margrit Hambalíkovou, zavedenou tamtéž o něco později (archivní číslo V-96). Ve stejné obci jako pan Karel se narodil také Jaroslav Krouský, narozený 4.6. 1932, zavedený do výše uvedené databáze 3.4.1981.

O svém „mladém příteli ing. Karlu Krouském z Katušic, bývalém vojáku, který strávil dvě léta na Slovensku, se zmiňuje Ferdinand Strejček ( http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3674 ) v Naší řeči v r.1942. V roce 1951 byl v rámci tzv. boje proti kulakům odsouzen Ing. Karel Krouský pro neplnění dodávkových povinností a další trestné činy. Jeho majetek byl zkonfiskován, rodina vyhoštěna mimo rodnou obec, trest zněl na 5 let odnětí svobody, když se odvolal, přidali mu další rok ( http://209.85.135.132/search?q=cache:WYga34q3KjAJ:www.mb-net.cz/%3Fdownload%3D_/boleslavan-archiv/12-boleslavan-web.pdf+%22Karel+Krousk%C3%BD%22&cd=12&hl=en&ct=clnk) Komu tedy bylo co dovoleno, zůstává nadále ve hvězdách.

A také by se mohlo jednat s přimhouřením obou očí o Josefa Vaclíka, narozeného 8.6.1908, státní příslušnost nezjištěna, místo narození neuvedeno, zavedeného do databáze EZO 11.9. 1976, archivující útvar SEO VOS FMV. Další informace k této osobě a k s osobě Václava Burgra, narozeného v 1. 10. 1906 v Martinevsi se skrývají ve svazku H-99.

Pro představu podle níže uvedené zprávy o vývozu zbraní z Československa dosáhl tento vývoz v roce 1948 částky 1 229 000 000, 00 korun, z čehož si „ministerstvo národní obrany reklamuje pro sebe mimo rámec dovozního 1/3 z provedených vývozů k nákupu surovin potřebných pro výrobu zbraní. Dle jejich odhadů jedná se o částku 400 000 000,- korun v dolarech. Tato částka není dosud vyřešena je předmětem jednání v Národní bance československé. Naše stanovisko je negativní, s poukazem na to, že dovozní plán dostatečnou měrou pamatuje na dovoz barevných kovů, z nichž mají býti požadavky ministerstva národní obrany uspokojeny“  (Československo a Izrael, 1993, s. 106).

Podle výzkumů historiků, kteří nevědí nic o zapojení pana Tomana do aktivit kolem Izraele, se Toman stal po příchodu na vnitro hlavním aktérem černého financování KSČ. Po dva roky řídil pašování bižutérie do Anglie, z něhož šly peníze nejen do stranické pokladny, ale i do kapes špiček KSČ. Později organizoval nezákonné transakce s markami v americkém okupačním pásmu. Tak v případě si je vhodné zapamatovat, z jakých peněz byla ta KSČ a její funkcionáři korumpováni. Čí chleba jíš, toho píseň zpívej, jak nám sdělil soudruh generální Brežněv, když se ho v onom proslaveném normalizačním vtipu zeptali jeho pomocníci, proč po nocích chodí hrát na střechu Kremlu na balalajku československou hymnu? A KSČ tu izraelskou písničku zpívala tehdy docela dobře, že ano? 

O jak chatrné důkazy se výše uvedená  hypotéza o výhradním financování strany z těchto prostředků opírá, je jasné z publikace pana Hanzlíka (2006, s.7,10, 169), který sice v úvodu konstatuje, že „dnes nelze přesně zjistit, jaký byl celkový objem finančních prostředků, které získala KSČ pomocí těchto tajných služeb … o jednom z největších a nejrozsáhlejších případů získávání finančních prostředků nelegální cestou, s využitím zpravodajské služby ministerstva vnitra, vypovídají archívní dokumenty ….Ústředními postavami celé kauzy byli dr. Zdeněk Toman, v té době šéf rozvědky ministerstva, a kapitán Adolf Püchler (krycí jména Ferry Novák, Medák, Andrej Schoerman, Antonín Pavelka, Antonín Pern)“, avšak v životopisné črtě věnované panu Tomanovi hovoří toliko o tom, že cílem pašování bižuterie bylo získat finanční prostředky „údajně“ ve prospěch KSČ. Kam ty penízky tedy ve skutečnosti šly, o tom se zřejmě nehodí ani spekulovat.

Nemusí to sice platit personálně, ale lze-li brát ty obchodně peněžní transakce jako transakce mezi Velkou Británií a Československem, tak v každém případě platí, že Čechoslováci si tak minimálně z jedné pětiny ten vývoz izraelských zbraní zaplatili sami. V ekonomickém smyslu je totiž lhostejné, zda-li ty nákupy byly financovány přímo z účtů, jimiž disponoval pan Toman, nebo ne. Jinak řečeno, pracovníci Jablonecké bižuterie mohli zaplatit zbraně té brněnské Zbrojovce přímo a poslat je jako dar do Izraele. Na československou ekonomiku a společnost by to mělo menší dopad než jaký to mělo v té podobě, v jaké se ty dodávky nakonec uskutečnily.  Jak to řekl ten československý velvyslanec v USA zájemcům o československé zbraně: Slánský byl odsouzen za dodávky zbraní Izraeli.

Pro úplnost je třeba dodat, že 7. prosince 1947 „Jewish Agency Executive reports that American Jews will be asked for $250 million to help Jewish community in Palestine“ (. Lze tedy pochybovat, že dodávky pěchotních a zbraní a munice z Československa, které dosáhly v r.1948 hodnoty 400 milionů korun, tedy 8 milionů dolarů (5 milionů dolarů do konce června) bylo vůbec možné finančně z těchto zdrojů pokrýt. A zaplatit například předem, jak to bylo u těchto obchodů obvyklé.

Obrázek: Izrael 1948