Neuvěřitelná lehkost zátěží

   Nejviditelnější se mi v momentální covidové éře jeví zátěž minulosti, úhledně zabalená do optimistického staniolu slibů s podtitulem "Chcete se vrátit do stavu, na který jsme byli zvyklí - my Vás tam dostaneme".

   Tato zátěž se nazývá strnulost myšlení. Její projevy sílí úměrně s tím, jak roste objem znalostí o covidu a jak roste počet slibných (leč dílčích) řešení, jako je kupř. vývoj vakcín.

   Maně se mi přitom vynořují vzpomínky na jiné, neúspěšné pokusy v minulosti ze všech oblastí lidského života, kdy nesoudnost a zpozdilost při rozpoznání toho, co je skutečně zbytečná zátěž a 

její pozdní odhazování, vedly k neúspěchu a ke zkáze.

   Pro lepší představu (těch, koho to trochu zajímá, ostatní prominou) o tom, jak nevinně to začíná, vzpomeňme třeba Burkeho a Willsovu výpravu. 

Tuto expedici vedli v letech 1860-61 Robert O'Hara Burke a William John Wills napříč Austrálií od jihu na sever a zpět.

Cesta dlouhá 750 km trvala dva měsíce, přežil pouze jediný muž, irský voják John King, zatímco v téže době běžný poštovní dostavník tutéž cestu přitom běžně zvládal jen za něco více než týden.

   Výprava s sebou vezla obrovské množství vybavení, zahrnující dostatek jídla na dva roky, campingový stůl z dubového dřeva s cedrovým povrchem, dvě židle, rakety, vlajky a čínský gong. Celková hmotnost nákladu činila přes 20 tun.

   Navíc místo toho, aby s sebou vzali dobytek, který bylo možno průběžně porážet v průběhu výpravy, se Výbor, vysílající výpravu, rozhodl pro experiment se sušeným masem (roušky pro důchodce). Tato zátěž znamenala tři vozy navíc, které pak celou výpravu znatelně zpomalovaly. 

(též na https://cs.wikipedia.org/wiki/Burkeho_a_Willsova_v%C3%BDprava).

   Jistě se nedivíte, že mi to trochu připomíná naši dnešní situaci. Covid, stejně jako mnohé jiné fenomény už tolikrát v historii lidstva nás donutil opustit vyhřáté Pelíšky a vydat se na cestu do budoucnosti. Tam bychom si měli s sebou vzít jen to, co nám ulehčí cestu, to co nám usnadní život v nových podmínkách a hledat cestou pragmaticky i inovativně nové způsoby přežití.

   Kdo by se vracel v půli cesty nebo hledal přesně stejné špatné podmínky k životu, jaké opouští? Snad jen nemyslící tvor plný pochybností o cíli, neschopen pragmaticky posoudit co je nutné a co zbytečné, zatěžující.

   A tak jsou pochyby a otázky nabíledni. Jsme  na tom podobně? Nevíme, na co soustředit zdroje - dokud je máme - abychom se zátěže zbavili? 

   Nebude nás (čtu právě z denního tisku o schvalování exekučního zákona) zatěžovat "velkovýroba ohrožených skupin", tedy demotivovaných občanů na úkor posílení věřitelů bez zodpovědnosti? 

   Nebudou nás zatěžovat trvale přiživované zdroje nákazy ( exponované skupiny pendlerů, obchodníků, kadeřnic, učitelů, zdravotníků ale i dalších občanů, pro které prostě home working není a nebude a přitom jsou průsečíkem a následně zdrojem nákazy) jen díky tomu, že u nich nejsou pravidelné testy zdarma? 

   Nebude nás zatěžovat liknavost (jak mi dnes psal kolega, že v mnohaposchoďové budově, kde již začali považovat šéfové Home office za pouhý doplněk, teprve až ve druhém open space se potvrdilo cosi pozitivního, byl nařízen home office všem - zajímavé, že dva dny předtím bylo vše ok) tam, kde je riziko větší?

   Nebude nás zatěžovat absence (z titulu ochrany osobních dat a předejití panice) veřejných informací, kdo a kde je nakažen, a to tak, že přirozené vyhýbání se osobám a místům s vyšší šancí nákazy sice lokálně omezí společenský, pracovní a ekonomický život, ale jde o přirozenou a okamžitou! lokální karanténu, přičemž charakter rulety, s jakou si covid vybírá místo k žití přirozeně brání předsudkům - každý z nás to může být.

   Nebude nás zatěžovat, že místo striktně "vypočtených" počtů osob při akcích nejsou nade vším přednostně uplatňována pravidla typu: "Tam kde není přítomen alkohol ani drogy a je schválena kapacita sedících (stojících), platí pravidlo, že počet osob současně uvnitř může být maximálně polovina(třetina) schválené jmenovité kapacity? 

   Nebude nás zatěžovat, že neplatí pravidlo, že každý školák na všech typech při potížích má povinnost zůstat 7 (tím se řeší jak covid tak jiné respirační potíže - každý ovšem jinak) kalendářních dní doma a má nárok během této doby na bezplatný test? 

   Nebude nás zatěžovat, že firmy ani občané neví, které provozovny a které profese jsou viruprosté(s vysokou pravděpodobností - pokrývači versus kadeřnice versus pracovnice na úřadu práce) a jaká dozorovaná či veřejně kontrolovaná opatření to předpokládá?

   Nebude nás zatěžovat, že firmy, které zažívají konjunkturu právě teď, nemají lepší podmínky pro rozvoj než jiné (čtu právě z denního tisku o zvýšené opatrnosti bank při povolování úvěrů).

   Nebude nás zatěžovat, že jsou právě posilovány firmy, které by i mimo covid nepřežily? 

   Nebude nás zatěžovat, že....že......že...... Nene, jistěže nebude - stůl z dubového dřeva s cedrovým povrchem, dvě židle, rakety, vlajky a čínský gong jsou zatím dobře odůvodněny. A zatím jsou tak neuvěřitelně lehké.