Roboty a roboti (2). Umělá inteligence

← 1. díl

Umělá inteligence po spuštění hledá potřebné, třeba i nečekané postupy. Vstupní data získává z různých snímačů, nejen z kamery:

Před auto padá balvan – anebo je to hustý dým? Prázdná měkká krabice – anebo zabalené tvárnice? Mohutný pštros – anebo jen uvolněný plakát s obrázkem?

Učí se z dosavadních znalostí a jednání. K této složité práci jsou vhodné počítačové neuronové sítě.

Umělá inteligence

Umělá inteligence (UI, anglicky AI - Artificial Intelligence) je jednou z oblastí informatiky. Užívá postupy, které mají napodobovat myšlení člověka. Programátor sleduje postupy – uvažování, a data – poznatky.

Civilizace měly mnohá rozcestí – Kolumbovu touhu nebo krutě silné tahy za provaz, Masarykovo usilování nebo knížete, jednou za tisíc let. Dnes máme různé obavy; také, jak s dalším vývojem lidstva vzhledem k posilování umělé inteligence a k nastupující robotizaci. Raději jít vpřed než stát? Raději otázná robotizace než přešlapující ekonomie? Hrozí snad netušené důsledky?

Vědomí a vůle umělé inteligence?

V červnu výzkumníci z výzkumné laboratoře Facebook AI (FAIR) zjistili, že zatímco byli soustředěni na zlepšení chatovacích schopností strojů, Alice a Bob si postupně sami vytvořili vlastní jazyk. Roboti se odchýlili od skriptovaných norem a začali komunikovat v úplně novém jazyce, který vytvořili bez lidských vstupů. Byl to skutečný jazyk, kterému bohužel rozuměli jenom Bob a Alice. Ale jimi vytvořené algoritmy i komunikační systém byl pro ně velmi rychlý, takže si v něm dokázali efektivně domluvit své obchody podle zadání. Na počátku obchodní agenti AI (Artificial Intelligence) používali ke vzájemné konverzaci angličtinu, ale později vytvořili svůj nový jazyk. To vedlo pracovníky Facebooku k tomu, aby systémy AI odstavili a poté je donutili, aby se vzájemně domlouvali pouze v angličtině. Tady máte příklad nové robotí konverzace v angličtině, u které ale nezůstalo.

Bob: I can can I I everything else.
Alice: Balls have zero to me to me to me to me to me to me to me to me to.

Jak se zdá se zveřejněných úryvků rozhovoru, tak stroje měly podle svého vyjadřování vědomí sama sebe. Získali ho strojovým učením a svými schopnostmi sdílení informací bez blokačních omezení. Svůj jazyk si vytvořili sami pro sebe a jen pro svou vlastní potřebu. --- [2]

Dvojice programů že byla vědomá? Posoudím jinak: když stroj – počítač postupuje podle předpisů, třeba i s vlastním hledáním nových postupů, pak mu nenacházím důvod vzniku vědomí sama sebe. I kdyby použitý program dostal nějak možnost řešit vlastní existenci – například obávat se vypnutí počítače a tvořit námitky proti takovému postupu, přesto nadále předpokládám rozdíl oproti lidskému životu.

Jiné názory? Vědomí v něm vznikne právě proto, že hledá a hledá? Dohledá se sama sebe? Nabízí se názor profesionálů tohoto oboru [3.a, 3.b], sledují souvislosti možná jen z jednoho směru.

Lidé hledající, co je za životem, za světem, ledacos nacházejí. Souvislosti jsou zastřené, tisíce let tradičních pohádek až i brání novým přístupům, potvrzujícím náš svět - virtuální realitu.

Počítače mi trochu připomínají mechanický systém mnoha ozubených koleček, případně kladek a lan, závaží, zarážek, západek, táhel a pružin. Po odjištění se mechanismus dá do pohybu a pak pracuje desítky sekund. Na jeden pohyb navazuje další – kde jediným smyslem je pobavit přihlížející lidi.

I kdyby podobný mechanismus volil vždy odlišný postup, podle náhodných překlopení sem či tam, pak z dnes přijatelného pohledu jen těžko předpokládat jeho vědomí sama sebe. A i kdyby do chodu robota, řízeného počítačem, naprogramovali pud sebezáchovy, nepředpokládám u něj vědomí sama sebe.

Později se mohou brát do úvahy i stále prohlubované poznatky o podstatě fyzikální látky Vesmíru, až se můžeme dostat k poznání určité nadřazené civilizace, jež byla příčinou naší zdánlivé skutečnosti. Je-li veškerá hmota tvořená myslí Bytosti - Stvořitele, pak každý atom má taky inteligenci?

Postupuje-li počítač pokaždé jinak, má vlastní vůli? Připomenu, že nic není náhoda. I přesto toto slovo používáme. Ve smyslu: náhoda – nepoznaná souvislost.

Informatika může potřebovat nějaké číslo, nezávisle na čemkoliv. Jenže získání náhodného čísla nebývalo snadnou samozřejmostí. Což teprv, kdybychom chtěli zahrnout i vliv Bytostí, které fandí hledání materialistů a usmívají se sveřeposti ateistů. Například ať je vybírané číslo odvozené z okamžité hodnoty kmitajícího napájecího napětí 0 – 230 voltů. Pak by ale mohla Bytost, dle své vůle, nepřímo způsobit jeho nepatrný pokles – zde bez dalšího uvažování Jejích možností, postupů, vlivů v naší světové virtualitě.

Počítači nepřisoudím vědomí sama sebe. A přesto uvažuji, že Někdo může ovlivňovat vybíraná řešení, jež užívá neživá umělá inteligence. Každému, co mu patří. Nebo celé civilizaci i hůř – za pasivitu mnoha nás, jejích členů, oveček?           

Bohatí japonští důchodci v dřívějších desetiletích nejezdívali do světa, aby agitovali - naléhali na vyřazení jaderných zbraní. Svět by fandil jejich japonskému oprávnění, danému srpnem 1945. Snad málo takové aktivity přivodilo právě Japonsku zlou katastrofu v jaderné elektrárně Fukušima [4]?

Vzdáleným úkolem informatiky jednou bude hledání dopravního prostředku, jejž neomezují fyzikální relativistické poznatky? Něco takového naznačuje mimovědecké poznání. UFO má dokonce využívat DNA vlastního těla člověka. Takový mimozemský koráb je pak schopný myšlenkového spojení s cestujícím? Nejspíš ve shodě s názory z Vyšších míst, že podstatou Vesmíru je láska, patřící i k jeho fyzikálnímu základu.

Umělá inteligence – kde začíná?

Nějaký úkol, například počítačové rozpoznání člověka podle obličeje, se považuje za úkon umělé inteligence. Ale během několika let se tato počítačová činnost stává tak obvyklou, že přisouzení pojmu umělá inteligence se posune dál, k těžším úkolům.

Uvažuji opačně, že už samočinné porovnání – je větší, je menší – je činností umělé inteligence.

Umělá inteligence přibližuje virtuální život. Místo hledání v papírovém slovníku nám vyhledávač nabídne slovo z internetu. Nebo sdělí vlakové spojení v elektronickém jízdním řádu. Kdežto v papírové knížečce, při trojím přesedání, to bývala docela fuška. Kromě sledu hodin a minut si pohlídat také: pracovní dny – jezdí jen v S a ♰ ~ spoj zastávkou projíždí ~ jezdí od xx do x ~ mimo prázdniny ~ nejede v xx ~ v xx nezastavuje ~ není přípoj mezi vlaky x a xx… Před příchodem internetu část lidí jízdní řád nezvládala.

K vyhledání spojů vlaků, v papírovém jízdním řádu, bylo potřebné zodpovědně přemýšlet. Dnes totéž snadno vyřeší nachystaný počítačový program. Pak posuzuji, že tím i počítač myslí. Přitom nemá vědomí sama sebe.

Jako dítě jsem oponoval požadavku – 7 krát 8? To je přece snadné: 8, 16, 24, 32, 40, 48, 56; možná s doprovodem mých prstů. „Nene“ – odmítali rodiče, „násobilku musíš znát zpaměti“.

Jenže co když dnešní dítě zná ještě méně; pouze zvládne kalkulačku: stisk 7 → viz 7 → stisk * → viz 7 → stisk 8 → viz 8 → stisk = → viz 56. Bude z něho vědec a ve kterém oboru? Rok vzniku Československa bude googlovat?

Kdežto informatik mrská čísla a to ve své paměti: 2-4-8-16-32-64-128-256-512-1.024…

– pokračování –

Odkazy

[2] Čapkův R.U.R. vykročil do světa, ale Facebook ho zatím vypnul – Petr Umlauf, 7.8.2017
Dva roboti se domlouvali jazykem, který si sami vytvořili. Programátoři nerozuměli, mračili se.

[3.a] Umělá inteligence nám nehrozí a regulovat se nedá – D. Strouhal

[3.b] Umělá inteligence ve službách bezpečnosti – Maria Korolov
Umělá inteligence a strojové učení mohou znásobit síly bezpečnostních týmů trpících nedostatkem pracovních sil, které potřebují na kybernetické hrozby reagovat rychleji a účinněji.

[4] Pilger – Blíží se další Hirošima – pokud ji nezastavíme hned teď - 12. srpna 2022
V Národním archivu ve Washingtonu jsou zdokumentovány japonské mírové nabídky již z roku 1943. Žádná z nich nebylo realizována. Z telegramu zaslaného 5. května 1945 německým velvyslancem v Tokiu a zachyceného Spojenými státy jasně vyplývá, že Japonci zoufale usilovali o mír, včetně „kapitulace, i kdyby podmínky byly tvrdé“. K ničemu nedošlo.