Surrealismus jáchymovského pekla 3

Nevstrujev
7.9.2015 21:50
Drtivý úder Stalinovi musela zasadit zpráva, publikovaná o pár desítek později, podle níž se musel během světového válečného konfliktu vyrovnat se skutečností, že sovětská strana se potýkala s naprostým nedostatkem uranu jako takového, neboť na svém území neměla žádné těžitelné uranové ložisko, (Atomové století, s. 54), ale zdárný vývoj jaderné zbraně si měl vyžadovat 1000 tun uranu.

Jak založili komisi

Nicméně ten filuta dobře věděl, že to co neudělá si našinec sám, nikdo za něj neudělá, ba se na celou situaci předpřipravil. To nejdůležitější se stalo hned v r. 1940, fiškulíni z Radiologického ústavu mu navrhli založit na to úřad pod názvem Комиссия по проблеме урана. Komise začala zasedat téměř nepřetržitě. Ihned také vznikly další komise, např. pro  výzkum izotopů.

Prezidium AV SSSR přijalo usnesení hned 13. zaří 1940 Об основных задачах Академии наук СССР на 1941 г. по физике атомного ядра и проблеме урана.

Fakt se mi nechce název toho usnesení překládat, jenom musím upozornit, že proslulý dopis Alberta Einsteina prezidentovi USA Franklinovi Delano Rooseveltovi ohledně významu výzkumu a využití vojenského použití uranu je datován 2. srpna 1939 a že je v něm zmínka o světově proslulém nalezišti smolného blejna v Jáchymově. Lepší reklamu si nešlo přát. Letecké nálety zaručeny.

26. září 1940 se Komise k problematice uranu se zabývala plánem práce na r. 1941, 2. října 1940 otázkami surovinové základny, 15. října plánem vědeckotechnických prací a geologického výzkumu v gesci organizací Akademie věd SSSR, který jako pátý úkol ukládal hledat ložiska uranové rudy v SSSR.

 

Hledání, využívání a bohatost ložisek uranu v SSSR

26. 3. 1941 vzniká osada Andrasmon  (Адрасман), kde geologové začnou hledat uranové ložisko. Tabošar bylo vybudováno s použitím pracovní síly deportovaných ruských Němců. Byl zde vybudován první sovětský závod na zpracování uranu, o čemž bylo rozhodnuto v listopadu 1942. Těžba v Tabošarském ložisku (Табошарское месторождение, Tadžikistán), které bylo objeveno v r. 1925,  byla započata v r. 1945.  V Tabošaru a Čkalovsku v r. 1945 bylo dohromady vytěženo 5392 tun uranové rudy.

Již před Velkou říjnovou socialistickou revolucí byly objeveny v místě Тюя-Муюн ve Ferganském údolí v r. 1899 uranové minerály.  Do první světové války bylo vytěženo 820 tun rudy, z čehož bylo 655 tun odvezeno do Petrohradu. Pro srovnání: V období let 1853 – 1945 činila celková těžba z jáchymovského ložiska 550 tun uranové rudy (Příspěvek k historii…) Podle soudobé zprávy akademika Vernadského před první světovou válkou se těžilo v Jáchymově 20 tun smolince ročně. Těžba ve Ferganském údolí v hloubce 20-50 metrů byla obnovena v polovině dvacátých let a pokračovala do poloviny 30. let.

V roce 1929 v místě  Miley-Sai (Майли-Саlй) akademikem Fersmanem byly objeveny ložiska radiobarytu, který se těžil od roku 1946 do roku 1968. Za 22 let (1946-1968), dva hydrometalurgické závody Miley-Saya vytěžily a zpracovaly 10 tisíc tun oxid-oxidu uranu, což by mohlo umožnit výrobu 70 kg 235U a 7000 kg 238U. Jiná zpráva hovoří o více než 9000 tunách uranu, vyprodukovaného z rud uhličitanu [more than 9000 tonnes of uranium was produced between 1946 and 1967 from carbonate ore].

Uranová ložiska se měla nalézat jak ve Ferganském údolí, tak i v severní části Estonské SSR, další nálezy byly učiněny ještě v Leningradské oblasti. Jestliže v r. 1944 podniky NKCM  vytěžily 1519 tun rudy a získali jen dvě tuny solí uranu, tak pro r. 1945 plán těžby činil 5 tisíc tun rudy a 7 tun uranu v podobě chemických sloučenin, v dalším roce 125 tisíc tun rudy a 50 tun uranu.

29. srpna 1946 napsal předseda geologické komise I.I.Malyšev přísně tajný dopis L.P.Berijovi a A.I. Mikojanovi o zabezpečení rychlejší těžby uranu v SSSR, v němž potvrdil, že výše uvedené oblasti jsou jedinými perspektivními oblastmi. Pro ilustraci lze uvést, že zásoby v Tabošaru ve Ferganské dolině byly odhadnuty takto: obsah U3Og — 0,11%, zásoby — 362 tun), v Miley-Sai : obsah U308 — 0,14 %, zásoby — 62,5 tun. Dopis končil optimisticky: Při orientaci na využití rud s 0,1 % obsahem uranu existuje důvod věřit zcela tomu, že v příštích několika letech objevené zásoby těchto rud v různých regionech údolí Fergana budou činit 800-1000 tun a možná i mnohem víc. S určitým rizikem v definování perspektivních zásob Ferganské doliny a se zaměřením na využití rud obsahujících 0,1 % uranu, komise by měla být pověřena ověřit tyto předpoklady a v případě kladného závěru  zahájit ve čtvrtém čtvrtletí roku 1945 k projektování výstavby závodu s roční kapacitou 50 tun uranu.

Jakou pastvu pro oči musel představovat tento dopis pro analytiky zahraničních rozvědek, tak to si asi lze dost dobře představit z tohoto výroku Trumanova ministra zahraničí Jamese Byrnese. Děláte si přílišné a zcela zbytečné starosti, pokud vím, nemají v Rusku žádný uran. Ale o stavbě toho závodu bylo rozhodnuto už v r. 1942.

Uranová ruda v Kazachstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu byla zpracovávána do podoby „žlutého koláče“ v závodě na zpracování kovů vzácných zemin Vostokredmet [Востокредмет], který se nacházel v západní čísti Ferganské kotliny, v níž se potkávají hranice Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu. Kombinát  byl vytvořen   ze závodu "B" a Leninabadského závodu, který se nacházel ve Čkalovsku v Tadžikistánské SSSR. Na konci roku 1944 v souladu s usnesením "O opařeních na podporu rozvoje těžby a zpracování урановых rud" tyto podniky byly převedeny z lidového komisařství barevných kovů pod NKVD SSSR. K počátkům  závodu má vztah usnesení Státního výboru obrany SSSR 15. května 1945, když v okolních dolech: Адрасманский, Майлисайский, Ťiang, Тюя-Муюнский a Табошарский, v té době už bylo vytěženo 18 tisíc tun uranové rudy. V době svého založení se podnik nazýval "Kombinát č. 6 NKVD SSSR".

Pokud vůdce všech  národů (téměř oficiální titul Stalina v dnešní ruské publicistice) vycházel z následující rozvahy, že pro výrobu pěti plutoniových kuliček, každé o váze pěti kilogramů,  potřebuji 12 tun kovového uranu, tedy 12 000 tun uranové rudy, tak měl vystaráno.

Jeho budoucí ředitel Boris Nikolajevič Čirkov v lednu 1945 stažen z frontu a byl jmenován velitelem výstavby těžebně hutnických zařízení č. 6 NKVD v Leninabadu, které stály na počátku sovětského jaderného průmyslu. Od září roku 1946 rok do října 1953 tento kombinát vedl. Kombinát jenom v roce 1948 vyrobil 66 tun uranového koncentrátu. Ale stejně, kde ti stachanovci vzali 50 tun čistého uranu pro spuštění prvního atomového reaktoru koncem r. 1946 v Moskvě? Jinak řečeno dle vůdce všech národů k tomu bylo nutné mít 50 000 tun uranové rudy.

Je pak ale otázkou, zda lze považovat za pouhý překlep tuto dezinformaci: Od roku 1947 do roku 1990, kdy Kazachstán byl součástí Sovětského Svazu, bylo uskutečněno 467 jaderných testů na 19 000 čtverečních kilometrech v Semipalatinsku, ležícího 800 km severně od Almaty. Podle české a ruské Wikipedie šlo nejméně o 468 testů. Podle anglické verze Sovětský svaz provedl 456 jaderných testů ve Semipalatinsku od r. 1949 do r. 1989. Podle německé verze šlo od r 1949 až do  1989 496jaderných bombových testů převážně pro vojenské účely. To už nikdo na Zeměkouli neumí ani číst, ani psát, ani počítat, ba ani překládat? Včetně mě?

 

Jak jsem se mýlil v překladu a co z toho vzešlo.

V předešlé části jsem se zabýval příběhem, jak soudruh Kikoin v sovětské okupační zóně ve východním Německu zabavoval uran ve prospěch SSSR. Poté jsem si přečetl v (Yudin, 1998) následující větu: Koncem roku 1945 je 100 tun surového uranu z Německa dodáno do závodu 12, Státní výbor obrany vydal usnesení o zapojení Závodu 12 do PGU pod vedením S. A. Nevstruyeva do výroby uranových bloků a kovového uranu.

A trapně jsem se zmýlil, když jsem si sám pro sebe poznamenal, že pokud by se jednalo o sto tun čistého [tak špatně jsem si přeložil slovíčko raw] uranu (Yudin, 1998), tak je s podivem, že ho nacisté nepoužili alespoň pro výrobu střel z ochuzeného uranu. Nicméně podle způsobu skladování toho uranu bych si dovolil předpokládat, že se jednalo spíše o uranovou rudu. I Němcům bylo známo, co to je kritické množství.

Ale chtěl jsem si ověřit, kdo to tedy byl pan Nevstruyev, tak jsem se obrátil s dotazem na ruský pramen (Bekman, 2005), který ovšem historku s importem německého uranu podává k věření čtenářům poněkud jinak, v jiných termínech a s poněkud jiným obsahem: 9. května 1945 odjela do Německa skupina sovětských specialistů v čele s A. R. Zavenjaginym vyhledat a převzít materiál o uranovém problému v Německu. Hlavním výsledkem činnosti skupiny spočíval v objevení asi sto tun uranového koncentrátu a jeho odvozu do SSSR, 30. srpna 1945 byla vydáno usnesení GKO [Státní výbor obrany (Государственный Комитет Обороны]  o převodu závodu č. 12 Elektrostal (ředitel Semjon Abramovič Nevstrujev, Семён Абрамович Невструев) v předměstí Moskvy do podřízenosti PGU [Первое Главное Управление при Совнаркоме СССР по атомным проблемам]. Šlo o první podnik na zpracování uranových rud, výrobu kovového uranu a uranových bloků, jimiž se pak zaváželi průmyslové reaktory, produkující zbrojní plutonium. První uranová ruda, která byla dovezena do závodu č. 12, byla ukořistěná v poraženém Německu.

Podle článku Davida Irwinga ve Spieglu č. 22/1967 v Rheinsbergu a v některých dalších lokalitách bylo rekvirovano celkem pět tun uranu v prášku, množství uranových kostek a asi 25 tun nerafinovaného uranu a s těmito substancemi začal Sovětský svaz práci na atomové bombě. Rheinsberg je od Neustadt-Glewe vzdálen 110 kilometrů.

 Než jsem začal zjišťovat, kdo byli soudruzi  Zavenjagin a Nevstrujev, tak jsem si v duchu, možná i v editoru začal malovat, jak odlišnou představu musí o stavu řešení uranového problému jak v Německu, tak i v Rusku získat čtenář ovládající toliko angličtinu na rozdíl od čtenáře ovládajícího toliko ruštinu, nebo i pouze němčinu, než jsem s hrůzou zjistil, že nejhůře je na tom čtenář, který mizerně ovládá jak angličtinu, tak ruštinu, tak i němčinu, když si byl neuvědomil, že v případě raw uranium se jedná o 100 tun uranu, tak na úrovni zpracování žlutého koláče, z něhož lze získat 50 tun kovového uranu. Ještě si lze znovu připomenout další vztah, který říká, že aby se vyrobila jedna tuna uranu, musí být většinou vytěženo a zpracováno 100 až 10 000 tun uranové rudy. Snad platí ještě jedna rovnice, jak měli vysvětlit sovětští vědci Stalinovi, tak pro každoroční výrobu 100 atomových bomb (tedy minimálně 500 kg plutonia) musí být k dispozici 230 tun kovového uranu.

 

Jak napsat hlášení pro šéfa

Soudruh Zavjenjagin příjemně překvapil, protože nahlásil svému bezprostřednímu nadřízenému L. Berijovi, že kromě německých vědců odvezl do SSSR 200 tun belgického uranu; z jeho formulací vůbec nejde poznat, v jaké fázi zpracování se onen uran nacházel. Pisatel si dále stěžoval, že 500-1000 tun belgického uranu, vzniklého jako odpad při výrobě radia, si ze Sovětské zóny odvezli na konci dubna 1945 Amíci z města Stadtilm v Durynsku, mimochodem více než 350 km vzdáleného od města Neustadt-Glewe. Je zajimavé, že si nestěžoval na amícké bombardování Oranienburgu, kde sidlila firma Auerwerke.  Vedoucí neměckého atomového výzkumu Kurt Diebner ve Stadtilmu na počátku dubna odjel do Bayernu v Bavorsku  i s dokumenty, kde se vzdal amícké armádě. Bayern je vzdálen od Neustadt-Gleve 550  km.

Jakou pastvou pro cizí rozvědky musely být zprávy, že Němci během války každoročně získávali z Jáchymova 3-4 tuny kovu (!) a že známá nebohatá ložiska v Saxonii byla toliko zkoumána, ale těžba tam prováděna nebyla, a že po celou dobu práce na uranovém problému nebylo v Německu vyrobeno více než 6-8 tun kovového uranu akciovou společností Auer s jejím výzkumným ústavem v čele s doktorem Rilem, který spolu se skupinou svých spolupracovníků byl pozván do Sovětského svazu a začal pracovat v závodě č. 12, který vyrobil v r. 1946 36, 4 tun kovového uranu v předepsané jakosti a 12 tun čistého kyslíčníku uranu. Na počátku r. 1948 závod č. 12 předal požadovaných 170 tun uranu, čímž pokryl plně jak v kvalitě, tak i v kvantitě požadavky na uvedení průmyslového reaktoru v objektu č 817 (ПО «Маяк» в Челябинскe-40). Zde už se přibližujeme k úrovni uvažování vůdce národů o výobě 100 atomových bomb ročně.

Není divu, že pan Zavjenjagin dostal za svou účást v atomovém projektu vysoké státní vyznamenání, když uměl psát takové pěkné zprávy. Ostatně také soudruh Kikoin se pochlubil, že se účastnil zabavení určitého množství kovového uranu a několika kilogramů kysličníku uranu v Ústavu císaře Viléma v Berlíně.

 

Produkce plutonia

Od poloviny 40 let mělo být plutonium vyráběno v pěti reaktorech, které byly postaveny v Ozersk nedaleko Čeljabinska (jižní Ural).  První z nich s označením A-1 měl být uveden do provozu (byl zavezen uranem) 18. června 1948. Usnesení o jeho vybudování je datováno dnem 8. červenec 1946. Druhý reaktor v Ozersku AB-1 měl být uveden do provozu v r. 1950, reaktory AB-2 a AI od r.  1951 a reaktor AB-3 od 1952.

Nejpozději od října 1947 byl v provozu zkušební a výukový reaktor v Moskvě. S těmito daty se nějak nerýmují slova Stalina o nutnosti mít k dispozici v době první zkoušky atomové bomby pět plutoniových kuliček. Prvních  pět atomových reaktorů mělo vyprodukovat mezi léty 1948 a 1990 55,9 tun plutonia, což ale nutně v rozporu s čísly, která uvádí Toptygin. Pokud lze předpokládat v zásadě neměnnou roční produkci, tak v každém roce by bylo schopno těchto pět reaktorů vyprodukovat více než jednu tunu plutonia, jeden reaktor pak dvě stě kilogramů ročně. Ale k tomu by tedy bylo nutné mít zapotřebí k dispozici  přiblížně 100 000 tun uranové rudy horší, tedy 0,1% kvality, respektive sto tun kovového uranu.

25. prosince 1946 v laboratoři č.2 byl uveden do provozu jako první v Evropě a Asii pokusný uranografitový reaktor F-1, v němž byla uskutečněna stabilizovaná řetězová jaderná reakce. Reaktor obsahoval 34 800 kilogramů dokonale čistého kovového uranu, 12 900 kilogramů čistého oxidu uranu a 420 000 kilogramů čistého grafitu, radioaktivní topivo mělo být dodáno ze států východní Evropy. Tak to by v tamních dolech museli vykutat tak zhruba 50 000 tun uranové rudy. Ale jak a kde z té uranové rudy vyrobili kovový uran? Nicméně je faktem, že měli pro tento zkušební reaktor k dispozici 50 tun kovového uranu vyrobeného z německého žlutého koláče kolektivem nacistické práce v čele se soudruhem Rilem.

Soudruh Semjon Abrahamovič Nevstrujev musel být z uranu kovaným stachanovcem, když za tak krátkou dobu  od 30. srpna 1945 do 25. prosince 1946 stihl z 200 tun žlutého koláče získat 50 tisíc kilogramů kovového uranu. Nicméně faktem je, že podle některých zdrojů měl převzít do péče výše uváděný závod už v r. 1941 [Директор завода № 12 (1941-1946)]. V říjnu 1941 byl jmenován ředitelem závodu č. 12 Elektrostal a řídil ho až do konce války. Po převodu závodu v srpnu roku 1945 do systému vytvářeného jaderného průmyslu řídit jeho radikální rekonstrukci v souvislosti se změnou profilu výroby do konce února 1946.

V únoru 1946 byl jmenován ředitelem závodu Anatolij Nazarovič Kalistov [Анатолий Назарович Каллистов], jemuž byla svěřena povinnost včas zadat do provozu první v zemi průmyslový podnik na výrobu uranu, potřebné pro vytvoření jaderné zbraně. Za komplex práce souvisejících s rekonstrukcí závodu a organizací výroby uranových bloků pro první test plutoniové bomby mu v říjnu 1949 byl udělen nejvyšší titul Hrdina Socialistické Práce.  Musím říci, že soudruh Berija se asi poučil. Zatímco v případě Katyň dokumenty antedatoval, tak v rámci atomového projektu jsou ty dokumenty postdatovány. Zápisy ze schůzí různých grémií je možno zhotovovat také se zpožděním a dát tam vždy datum, kdy ten zápis je vyhotovován. Na to, jaká legrace je s tím spojená, si musel Západ počkat do vydání knihy Adely Parksové Tady a teď [Domino 2014, s. 415], která svému milému navrhovala, že mu vystaví postdatovaný šek s datem 25. prosince 2050, aby se měl na co těšit jednou k Vánocům.

 

                                                               To Be continued

 

Použitá literatura

Bekman, Igor Nikolajevič: Ядерная индустрия. Moskva 2005.(http://profbeckman.narod.ru/NIL5.pdf )

Pervušin, Anton. Атомный проект. История сверхоружия. Kyjev: Amfora 2015 448 s.ISBN 978-5-367-03265-9, 978-5-367-02793-8

Yudin, Yury A.: Manuscript on the History of the Soviet Nuclear Weapons and Nuclear Infrastructure1998. 247 s. (http://www.partnershipforglobalsecurity-archive.org/Documents/history-manuscript_eng.pdf )

http://www.coldwar.ru/arms_race/2/pismo-zvenagina.php

http://wsyachina.narod.ru/history/zavenyagin/zavenyagin_2.html ;

http://www.coldwar.ru/arms_race/2/

http://www.coldwar.ru/arms_race/2/pismo-malisheva-mikoyanu.php

http://coollib.net/b/261937/read

http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-46409300.html

http://www.uzluga.ru/potrd/%D0%93%D0%BE%D1%80%D0%BE%D0%B4%D1%81%D0%BA%D0%B0%D1%8F+%D0%BD%D0%B0%D1%83%D1%87%D0%BD%D0%BE-%D0%BF%D1%80%D0%B0%D0%BA%D1%82%D0%B8%D1%87%D0%B5%D1%81%D0%BA%D0%B0%D1%8F+%D0%BA%D0%BE%D0%BD%D1%84%D0%B5%D1%80%D0%B5%D0%BD%D1%86%D0%B8%D1%8F+%C2%AB%D0%9F%D0%B5%D1%80%D0%B2%D1%8B%D0%B9+%D1%88%D0%B0%D0%B3+%D0%B2+%D0%B0%D1%82%D0%BE%D0%BC%D0%BD%D1%8B%D0%B9+%D0%BF%D1%80%D0%BE%D0%B5%D0%BA%D1%82%C2%BBd/main.html

http://www.world-nuclear.org/info/Country-Profiles/Countries-T-Z/Uzbekistan/

http://www.world-nuclear.org/info/Country-Profiles/Countries-G-N/Kazakhstan/

 

Citace v originále:

(Yudin, 1998) :Late 1945 -100 tons of raw uranium are delivered to Factory 12 from Germany The GKO issues a resolution on incorporating into the PGU of Factory 12  under the direction of S.A.Nevstruyev to produce uranium blocks and uranium metal.  

(Bekman, 2005): 9 мая 1945 - Направление в Германию группы советских специалистов во главе с Авраа́мийемПа́вловичемЗавенягиным для поиска и приёмки материалов по урановой проблеме в Германии. Основной результат деятельности группы состоял в обнаружении и вывозе в СССР около ста тонн урановых концентратов.30 августа 1945 - Постановление ГКО о передаче завода № 12 (директор Семён Абрамович Невструев) в подмосковном городе Электросталь в подчинение ПГУ. Это первое предприятие по переработке урановых руд, выпуску металлического урана и урановых блочков, которые затем загружали в промышленные реакторы для наработки в них оружейного плутония. Первая урановая руда, поступающая на завод № 12, была трофейной, из побеждённой Германии.

 

Obr.: Semjon Abramovič Nevstrujev

rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.
Klíčová slova: dezinformace, Jachymov, Uran

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

V současnosti údajně může KLDR v pětimegawattovém reaktoru v Jongbjonu vyrobit za rok plutonium postačující pro jednu atomovou bombu a má zde i provoz sloužící k obohacování uranu

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/kldr-udajne-vyrabi-tritium-dde-/zahranicni.aspx?c=A150916_130022_zahranicni_san