Trochu jinak o jednom výročí. Trochu jinak o Vítězném Únoru 1948 2

 

Tehdy Zbrojovka Brno, jinak v Brně velmi se politicky angažující firma, jejiž pracovníci otevřeně vystupovali proti studentstvu, právě v roce 1947 řešila docela dva závažně problémy, jeden z nich vnitropolitický, druhý zahraničně obchodní.  

Zbrojovce Brno museli jít pěkně na nervy nejenom reakční studenti, ale také národně  socialistická strana  Na druhém  zasedání  Ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé  dne 8.  února 1947 v Praze byla podána interpelace poslanců  Přeučila a Kobylky vládě  republiky Československé ve věci  zřízení monopolního spedičního podniku pro  znárodněný  průmysl INTRASPED, v níž se pravilo, že

"v září r. 1945 byla  čs.  Zbrojovkou v Brně založena Intrasped, společnost pro mezinárodní  dopravu s r. o.  Úředním listem č. 13/46, vyhl. 212, byly znárodněny  Zbrojovka Brno a. s. a s ní  i Intrasped, jehož kmenový kapitál  Kčs 3,300.000.-, kromě Kčs 200.000.-, patřil  Zbrojovce. Společnost  slibovala býti ochránkyní čs. spedičních zájmů v cizině  a  zdrojem spedičně. dopravních informací pro čs. průmysl,  obchod a zasilatelství.  Jakmile však firma obdržela živnostenský  list, obrátila veškeré úsilí k tomu,  aby dosáhla monopolu  v mezinárodní spedici a tím vyřadila všechny dosavadní  zavedené  firmy. Když ztroskotaly snahy po znárodnění  a sloučení.veškerých  větších podniků mezinárodně-zasilatelských, byla zahájena  za významné podpory Ústředního svazu průmyslu a generálního  ředitelství znárodněného kovoprůmyslu  široce založená  akce, aby národní podnik Intrasped byl přeměněn na akciovou  společnost s kapitálovou účastí všeho znárodněného průmyslu,  aby tato společnost  převzala největší zasilatelské konfiskáty  (Schenker, Baumann a Kreutzinger,  Luft, Streich a company) a dopravní  oddělení Úřadu pro hospodářskou pomoc a  obnovu. Při  tom mají býti znárodněné podniky vázány přednostně používat  služeb Intraspedu, pokud tento nebude dražší, než jiné spediční  firmy. Současně  předložila společnost svoji bilanci, podle  které prodělala za uplynulý* rok,  který byl rokem největší  konjuktury v mezinárodní spedici; přes Kčs 3,000.000.-,  tedy  celý svůj kmenový kapitál. Část tohoto schodku má býti zaplacena  znárodněným průmyslem ve shora uvedeném poměru kapitálové  účasti. Zdůrazňujeme,  že by nebylo námitek proti tomu, aby  nová firma Intrasped, národní podnik,  dokázala co umí a provozovala  své zasilatelské obchody na podkladě volné  soutěže, za týchž  podmínek jako ostatní spediční podniky a jako jejich  rovnocenný  partner, avšak kapitálová účast znárodněného průmyslu,  stejně jako  závazek přednostně používat služeb Intraspedu,  pokud nabídne stejné sazby za  týchž podmínek jako jiné firmy, znamenají suchou cestou zavedený monopol, jehož  oficiální  zřízení se ukázalo nedávno naprosto politicky neúnosné. Protestujeme  proti tomu, aby znárodněný průmysl, který je majetkem všech  našich spoluobčanů a  s jehož zdarem stojíme a padáme, sanoval  - byť i jen částečně - dosavadní  společnost Intrasped,  která za jeden rok své působnosti prodělala celé své  kmenové  jmění. Stejně tak nesouhlasíme, aby takováto sanace byla zajišťována  i  do budoucna kapitálem národních podniků, když jsme svědky  toho, že národní  podniky zápasí s vlastními finančními  potížemi, nemají dost provozního kapitálu  a požadují připojení  konfiskátů zcela, nebo zčásti zdarma na úkor měnové  reformy.  Dokonce byl vznesen požadavek, aby za účelem upsání akciového  kapitálu  Kčs 20,000.000.- nové společnosti byly ministerstvem  financí uvolněny vázané  vklady národních podniků, zatím  co dosavadní prakse v uvolňování peněz těm  nejpotřebnějším  byla ještě více omezena. Je dostatečně známo, že spedice  je  podnikání dosti riskantní a že peníze v ní uložené  nepožívají právě sirotčí  jistoty. Dokazuje to sama nejlépe  prvá bilance Intraspedu. Není také pravdivé  tvrzení, že  nová společnost bude moci zabrániti průmyslové špionáži,  pokud budou  zásilky přepravovány cizími železnicemi a loďmi,  pokud budou nakládány,  uskladňovány a překládány jinými,  než československými zaměstnanci, pokud budou  doprovázeny  snadno kontrolovatelnými nákladními listy a konossamenty atd.  S  hlediska hospodářské politiky je pozoruhodné, že nám tu  znárodněný průmysl  buduje arci státní, ale přece jen nový  kapitalismus, před kterým jsme v  znárodnění hledali záchranu. 

Pod touto peticí byli podepsáni Přeučil, Kobylka, Křepela,  Lesák, dr. Novotný, Slíva, Josef Ševčík, A. Jaroš,  Rychtera,  Hora, dr. Hřebík, Klátil, St. Novák, dr. Horáková, Šmejcová,  Torn,  inž. dr. Kameníček, Tichý, Čížek, Žáčková-Batková,  inž. dr. Ješ, dr. Šíp, Šulík,  Tichota, Parez, dr. Neuman,  Zeminová, Uhlířová, Urbánek, Jirásek, Kleinerová. Vzhledem k našemu příběhu jsou zajímavé jejich další osudy. Tu Kleinerovou bude ve vězení při výslechu fackovat poněkud znervoznělý Karel Švab, údajný tajný kontakt Chalupy na tajné služby. Možná, že nic jiného nesvědčí silněji o tom, že skutečně ta návaznost na Chalupu byla velmi silná.

Tito podepsaní . se proto tázali vlády republiky  Československé: 

1. Zda hodlá trpěti, aby tímto neoficiálním monopolem v  mezinárodní  spedici byla porušena zákonem o dvouletém plánu stanovená rovnost  podnikání znárodněného, družstevního a soukromého. 2.  Zda hodlá připustiti byť i  jen částečně sanování dosavadního  Intraspedu, společnost s r. o., znárodněným  průmyslem. 3.  Zda hodlá dopustiti, aby národním podnikům, vázaným kapitálovou  účastí a přednostním závazkem na používání služeb jediné  spediční firmy, byly  způsobovány další veliké hospodářské  ztráty tím, že by nemohly využíti výhod  volné soutěže  mezinárodních spedičních podniků. 4. Zda hodlá zabrániti,  aby pro  účely Intraspedu bylo použito vázaných vkladů na  úkor československé měny, nebo  jiných peněz, kterých se  národnímu průmyslu všeobecně nedostává. 5. Zda hodlá  zabrániti,  aby znárodněné podnikání zřizováním vlastních monopolních  organisací  nákupních, prodejních, spedičních a podobně  ubíjelo veškeré ostatní podnikání. 

Na  tuto interpelaci odpověděl předseda vlády Gottwald až 10.6.  1947 na  třetím zasedání Ústavodárné Národní shromáždění  republiky Československé 1947:  Podnik Intrasped, společnost  pro mezinárodní dopravu, byl vládním usnesením ze  dne 1.  dubna 1947 vyňat ze znárodnění podle § 1, odst. 3, písm. b)  dekretu  presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100  Sb., o znárodnění dolů a  některých průmyslových podniků.  Má býti vybudován jako obchodní společnost, ve  které bude  ústředním orgánům znárodněného průmyslu a jiným hospodářským  složkám  zajištěn podíl na kmenovém kapitálu. V podniku  se provádí revise, která přesně  zjistí způsob hospodaření  kmenovým jměním, zejména rozsah a druh zahraničních  investic,  jejichž nutnost patrně zavinila počáteční ztráty podniku.  Účastí všech  odvětví znárodněného průmyslu rozdělí  se schodek, který by jinak nesl výhradně  dosavadní majitel  podniku - národní podnik Zbrojovka-Brno - mezi četné podniky,  které mají velký zájem na vytvoření silné ústřední zasilatelské  organisace.  Budování československého spedičního podniku  není zvláštností. Při nynějším  stavu našeho hospodářství  a průmyslu je tedy vybudování takové spediční  organisace  nutné, ba samozřejmé, tím spíše, že nijak neohrozí trvání  dosavadní  společností, s nimiž naváže účelnou spolupráci  a tak československou spedici  zdokonalí. Monopolní postavení  firmy Intrasped není možné již proto, že  znárodněný průmysl  představuje jen 64% všeho československého průmyslu, takže  i  jiné podniky budou míti dostatečné pole působnosti. Ale  i znárodněné podniky by  byly donuceny používat jiných firem,  pokud by jim spedici předávali jejich  zahraniční korespondenti.  Při všech jednáních o dobudování Intraspedu byla  zdůrazňována  zásada konkurenční schopnosti vůči jiným podnikům, tedy právě  opak  snah o postavení monopolní. Ministerstvo vnitřního obchodu  bylo o jednáních  informováno a několika jednání se svými  zástupci zúčastnilo. Přetvoření  Intraspedu není už podle  zákona bez účasti ministerstva vnitřního obchodu a bez  slyšení  zájmových organisací možné. Snaha o dobudování Intraspedu  vychází z  poznatku, že náš průmysl byl nucen nakupovati  většinou cif (nákladné pojistné a  dopravné je započítáno  v ceně, jde o cenu franco), takže jsme platili dodavateli  za  námořní dopravu, a to vždy částky vyšší, než činily skutečné  náklady. Nákupem  fob (prodávající dopraví zboží na svůj  náklad ze skladiště do lodi, vagonů a  pod.) a levným chartrováním  (nájem lodního prostoru) se naproti tomu ušetří  státu velké  částky na devisách a průmyslu se zboží zlevní. Mohutná spediční  organisace sníží spediční náklady také tím, že umožní  využití lodního prostoru  námořního a říčního jak při  importu, tak i při exportu. Umožní hájiti co nejvíce  obchodní  tajemství, dosáhnouti nejvyšší materiální jistoty a pomůže  proniknouti  do mezinárodního obchodu. Odstraní technické potíže  ve finančních otázkách, ve  věcech dopravních a celních  úvěrů a pod. Vyřadí také zástupce, kteří při  sestavování  kalkulací a odbavování transportů, jež jsou jim svěřeny různými  zákazníky, často favorisují na př. zákazníky vlastní země.  Umožní vůbec daleko  více těžiti z výhod, které vyvinutý  spediční obchod poskytuje. Dobudování  Intraspedu, jež není  organisací monopolní, vyhovuje plně požadavku interpelace,  aby  rovnost podnikání znárodněného, družstevního i soukromého  byla zachována.  Právě tak by si přece mohl určitý počet  soukromých podniků zřídit spediční  společnost a mohl by  se rozhodnout převzít za tím účelem podnik již existující,  po případě i hradit jeho ztráty. V tom směru je nutno zdůrazniti,  že i naše malé  spediční firmy budou míti možnost použíti  výhod, jichž nová organisace svými  filiálkami v cizině dosáhne,  a vyhnout se nevýhodám, které jim jejich relativní  bezvýznamnost  přináší (na př. používání mnoha prostředníků při uzavírání  spedičních smluv, jejichž odměny zbytečně zatěžují náklady  dopravy). Nelze  souhlasiti s námitkou interpelace, že zřizováním  Intraspedu se buduje nový  kapitalismus. Národní podniky se  jeho pomocí zbavují závislosti na  zasilatelstvích v rukou  soukromého kapitálu, jež budou nucena v soutěži s tímto  novým  zasilatelským podnikem vyvinout všechno úsilí ku prospěchu  naší  hospodářské expanse. Pokud se týče příštího vývoje  v hospodaření Intraspedu,  nelze vysloviti konečný úsudek  o domněnkách uvedených v interpelaci na podkladě  výsledku  příliš krátkého časového úseku. Důsledky zahraničních  investic, t. j.  hlavně zřízení filiálek ve větším počtu  cizích států, v čemž je hlavní důvod  toho, že znárodněné  podniky se rozhodly učinit Intrasped základem vlastní  spediční  společnosti, se mohou projeviti teprve v budoucnu a životaschopnost  podniku bude záviset především na způsobilosti jeho vedení  a zaměstnanců.
Druhý velký problém Zbrojovky Brna představovala Argentina, která  údajně na nátlak USA odmítla uzavřít obchodní dohodu o  velké dodávce  vojenského materiálu z Československa. Kdo ví, jestli tam nějaká naděje někdy byla. Zda-li nebyla jenom návnada, která byla toliko na Zbrojovku Brno nastražená panem Zdeňkem Tomanem a jeho kontakty v Jižní Americe.  Důsledky ztroskotání  zbraňového obchodu Škodových závodů v Argentině ve výši  "3/4 miliardy v devizách" se rozebíraly na poradě 3. ledna  1948, svolané na  popud ministerstva zahraničních věcí za  předsednictví ministerského rady Tomše  generálním ředitelem  kovodělných závodů Fabingerem (později souzeného v  souvislosti  s procesem s tzv. protistátním centrem), který pak sepsal memorandum  pro vládu, podepsanou šesti zbrojními podniky (například  Zbrojovkou Brno a  Meoptou Přerov), v němž upozornil na vážnost  situace, která tímto ztroskotáním  vznikla.

V  listopadu 1947 uvalilo OSN embargo  na vývoz zbraní na Blízký  východ. Proto se  Ben Gurion sešel s Ehudem Avrielem  (pozdějším  prvním izraelským velvyslancem v Československu) a předal mu  seznam  zbraní, které tehdy podzemní židovská vojenská organizace  Hagana potřebovala. Ben Gurion poslal Ehuda Avriela do Paříže,  kde se kontaktoval se dvěma  obchodními agenty české Zbrojovky.  Avriel si v Československu domluvil schůzku s  Robertem Abramowitzem,  jenž měl kontakty na československé zbrojovky a generálem  Píkou.  Avriel se poté vypravil do brněnské Zbrojovky: "Čekal na nás  služební  vůz. Jeli jsme do úřadu a za hodinu byla smlouva  podepsána," popsal Avriel  domluvení první dodávky ručních  palných zbraní v dvoudílném dokumentu izraelské  televize  Češi pro Izrael. Zbraně, které měly zamířit do Izraele, tehdy  v Brně  vybíral Avraham Haršalom, pocházející z dnešního  Běloruska. Haršalomovi se  podařilo uprchnout z Osvětimi a  posledních šest týdnů války strávil v úkrytu v  Praze. Už jako československý občan se v roce 1948  přihlásil  jako dobrovolník na letecký kurz do Olomouce. Avriel se také  střetl s  lidmi z československé vlády, kteří ovšem byli  ochotni obchodovat toliko s  vládou. Taková akreditace byla zakoupena v Etiopii, pak nebyl problém střetnout  se s generálem Ludvíkem  Svobodou, ministrem národní obrany a podepsat první  kontrakt  10. Ledna 1948. Při této příležitosti Masaryk dal Avrielovi  signál,  když řekl: "čím více budete nakupovat, tím méně  zůstane pro Araby".

Kontrakt  zprostředkoval Abramovič, agent Hagany,  obeznámený se situací  na československém ministerstvu zahraničí a rovněž vnitra.  Generál Píka jako zástupce velitele generálního štábu čs.  armády, státní  tajemník Vlado Clementis, ministři Nosek a  Masaryk zase jednali s jiným  izraelským zástupcem Josefem Nashem  v říjnu a v prosinci 1947 a v lednu 1948 o  nepříznivých důsledcích  československého vývozu zbraní do Sýrie, zejména  nevlídném  ohlasu mezi Židy v USA a zprostředkovali mu jednání ve Zbrojovce  Brno  a současně požadovali, aby židovské organizace pomohli  s nalezením odbytišť pro  zbrojní průmysl. 
Robert Abramovič  alias Adam vybavil smlouvu falešnými doklady státu Etiopie a  Jan Masaryk kryl  svým podpisem.  Zbrojovka Brno už jednou svého času "vyvezla  jistou výzbroj pro poraženého  prezidentského kandidáta v  Brazílii, který se pokoušel o puč, čímž porušila  klíčovou  zásadu vlády: Československé firmy mohou dodávat jen legálním  vládám,  nikdy povstalcům. Škodovka o tom s doklady informovala  ministra zahraničí  Beneše, došlo k výměně vrcholového  vedení Zbrojovky Brno a zákazu, aby  generálové, kteří v  jejím vedení pracují mohli disponovat zbraněmi z tzv.  augmentačních  skladů MNO". (http://www.evida.cz).

20. Února  1948 odpoledne navštívila delegace brněnské Zbrojovky,  vedená  komunistou Arnoštem Lužou, předsednictvo vlády, kde do rukou  Klementa  Gottwalda odevzdala petici 9000 zaměstnanců svého  závodu, v níž Gottwalda  ujišťovali, že jsou: "připraveni  vystoupit na zavolání vlády, aby rázně  zúčtovali se všemi  zrádci a pomohli upevnit demokratický režim v naší  republice."  V předsednictvu vlády měli ti  Zbrojovaci docela dobrý kontakt, Eduarda  Outratu.

 Eduarda  Outrata byl v letech 1936 až 39 byl generální  ředitelem Čs. zbrojovky v  Brně a v letech 1945-49 byl generálním   sekretářem Hospodářské rady při  předsednictvu vlády a  místopředsedou Ústřední plánovací komise, poté do 1951  náměstkem  předsedy Státního úřadu plánovacího. Jako takový dozoroval těm diskusím Frejky s Hejdou (viz předcházející část, podrobněji viz Zdislav Šulc: Stručné dějiny ekonomických reforem.  

V sobotu 21. února  svolala  Krajská odborová rada (KOR) v Brně na náměstí Svobody  manifestační tábor lidu.  Kolem desáté hodiny se náměstí  zaplnilo asi 40 000 dělníky, úředníky a dalšími  přívrženci  komunistů. Nejdříve si vyslechli projev Klementa Gottwalda ze  Staroměstského náměstí a poté k nim z improvizované tribuny  promluvili Otto  Šling, Josef Kapoun, místopředseda KOR a sociální  demokrat Vladimír Podborský,  František Píšek, a další.  Podle Otty Šlinga: "Reakce chce rozvrátit náš stát -  chce  zvrátit celý vývoj, chce ohrozit naši budovatelskou cestu k  socialismu.  Reakce se dala do služeb západu. Vedení národních  socialistů, lidovců a  demokratické strany slovenské dalo se  do služeb cizáckých zájmů. Chrání špiony -  a útočí  na SNB. Velkostatkářské, velkoobchodnické a fabrikantské zájmy  staví nad  zájmy celého národa. Útočí na lidovou bezpečnost  - na SNB." V takové atmosféře  pak tento den v noci odjelo 527  delegátů ze závodů a 60 odborářských funkcionářů  z Brna  zvláštním vlakem na sjezd závodních rad a odborových organizací  do Prahy. Je tedy jasné, jak zbrojní podniky, které si chtěly udržet zaměstnanost, zmanipulovaly ten odborářský slet. A také proč.  

O tom, co se v těch dnech ve Zbrojovce dělo svědčí  nejlépe některá vojenská  hlášení (publikovaná 20.2.1963  v Rovnosti): Dne 23. února 1948 jsem převzal  službu dozorčího  důstojníka útvaru zbrojnice 5 v Brně. Asi v 16 hodin jsem  obdržel  nařízení od velitele, že k večeru bude Zbrojovka nakládat  zbraně, které  má u nás v budově uložené a ke kterým se  dostaví jeden důstojník SNB a úředníci  Zbrojovky s civilními  dělníky. Nakládání započalo v 18 hodin dne 23. února a  trvalo  do 22:50 hodin. Další nakládání započalo v 01:15 hod. dne  24. února a  trvalo do 04:30 hod. Nakládání pak pokračovalo i během dne 24. Února. Dne  24.2.1948 převzal jsem službu dozorčího  důstojníka od praporčíka Podhrázského,  který mne upozorňoval  na odvážení zbraní pro Zbrojovku. Nakládání zbraní  pokračovalo  celé odpoledne až do 20:15 hod. dne 24.2.1948. Dělníci dostali  teplou stravu v 18 hod. a ihned pokračovali v nakládání. V  21 hodin přerušili  nakládání a šli do Zbrojovky. V noci  ve 2 hod. volal ředitel Zbrojovky, že  vysílá opět auta s  dělníky nakládat zbraně. V nakládání se bylo pokračováno  dne  25.2.1948 od 3:30 hod. až do poledne. Nakládání řídili  3 úředníci Zbrojovky 1  důstojník SNB. Zbraně byly nakládány  na nákladní auta, která dodaly národní  podniky Královopolská,  Štorek a Zbrojovka. Po naložení odjela vždy skupina 8 aut  za  asistence SNB. Nakládání probíhalo rychle a hladce, ač v noci  byl mráz až 18  stupňů Celsia  Odvážení zbraní však začalo  již 21. února.  Do Prahy bylo  dopraveno celkem 10 000 pušek  a 2000 samopalů.  Do Bratislavy putovalo 3000  pušek a malé  množství zbraní i do jiných velkých měst. Také v Brně byly  lidové  milice vyzbrojeny (viz Škerle, 2007, s.28-29)

Podle  vzpomínky tehdejšího  velitele Lidových milicí uveřejněných  v Mladé frontě v r. 1968 Josefa Pavla bylo  souhlasu s jeho návrhem  na souhlasu na ozbrojení Lidových milic dosaženo  následovně:  "Dobrých pět minut jsem chodil bez jediné myšlenky před Slánského  kanceláři, přešlapoval před těžkými dveřmi jako malý  kluk, který se bojí  výprasku, a Slánský po tom návrhu běhal  s rukama v kapsách kolem dlouhého stolu,  ne, ne, ne, za nic  na světě. Pak zavolal Gottwaldovi. A zase ne. Vlastně ano,  jde  o bezpečnost Beneše a my jsme povinni - ano, ale bez nábojů.  Bez nábojů to  přece nemá cenu, oni mají zbraně, aspoň někteří.  Zbraně a také horké hlavy. Tak  tedy ano, povídá Gottwald,  já jeho slova slyšel na vlastní uši. Slánský mi  přidržel  sluchátko u ucha, tak tedy ano, povídá Kléma, ale každému  jen deset  patron - a do kapsy. A střílet se může jedině na  oplátku, jedině až velitel  milice J. Pavel osobně příjde  na místo, posoudí situaci a na jeho rozkaz. Když  už vládní  krize trvala čtyři dny, přivezli z brněnské Zbrojovky přes  Šlinga na  sedmi kamiónech deset tisíc pušek a dva tisíce  samopalů. Byl to strach, anebo  rozvaha, co nás vlastně vedlo  k tomu, že jsme ty samopaly, které chrlí kule v  rychlých dávkách  za sebou na jedno zmáčknutí, nechali v bednách? A že jsme pušky  rozdělili dělníkům až poslední den vládní krize, prakticky  bez nábojů? A že  milice vyšla ven, do ulic, když už byla  v podstatě nová vláda ustavena?"  (citováno podle Tigrid, 1990,  s.234)

Předcházející část: http://www.vasevec.cz/blog/trochu-jinak-o-jednom-vyroci-trochu-jinak-o-viteznem-unoru-1948-1/

Následující část: http://www.vasevec.cz/blog/trochu-jinak-o-jednom-vyroci-trochu-jinak-o-viteznem-unoru-1948-3/

Poznámka:

Situaci v Brně vyostřoval  fakt, že volby  v r. 1946 zde vyhráli národní socialisté s 33,3% hlasů, KSČ  byla  těsně druhá s 32,3% hlasů, třetí ČSL 18,4% hlasů  a čtvrtá ČSSD 15,6% hlasů. V  absolutních počtech hlasů  pak byly čísla následující: ČSNS 60 385, KSČ 58 620,  ČSL  33 412, ČSSD 28 228 hlasů. Brno bylo jedním z významných  míst v Českých  zemích, kde komunisté volby nevyhráli.