Trochu jinak o jednom výročí. Trochu jinak o Vítězném únoru 1948 3

23.2.2011 15:54
Máme výročí. Ale čeho? Rozumí komunisté, k čemu se hlásí a co obhajují a kdo tehdy vyhrál? A rozumí tomu i dnešní antikomunisté?
Klement Gottwald jako  prezident republiky odevzdal v pondělí 30.  července 1951 na  návrh vlády Československé republiky ústřednímu tajemníku  Komunistické strany Československa Rudolfu Slánskému za zcela  výjimečné zásluhy  o vítězné budování socialismu v Československé  republice "Řád socialismu". Stal  se tak jediným  československým  prezidentem, který prokázal smysl pro černý  humor.  
O něco později v době, kdy vrcholí podivné hrátky se Spitfiry v Izraeli (končící jejich prodejem do Barmy v rozporu s kupními smlouvami, které zakazovali reexport), zakoupenými v Československu  v r. 1948  a v r.1949 a kdy ještě  probíhají, nebo bezprostředně  proběhly soudní procesy (např. Švermovou a  krajskými tajemníky  KSČ), související s procesem s protistátním spikleneckým  centrem  v čele s Rudolfem Slánským, referoval  československý velvyslanec  Petrželka z Washingstonu pro Minissterstvo zahraničních věcí  (31. Května 1954) o  zájmu některých států o dodávky československých  zbraní: "Všem jsem rozhodně  odpověděl, že nejsme zařízeni  na export zbraní a že se plně věnujeme mírové  výstavbě  své země. ... Na argument ..., že jsme dodávali zbraně Izraeli,  jsem  odpověděl, že také za to byli Slánský a spol. odsouzeni."  (citováno podle  Nálevka, 2001, s. 193, viz též Zídek-Sieber,  2009).
Dodám, že pokud byli Slánský a spol. za něco takového odsouzeni, tak to nebylo za ty dodávky, ale za kriminalitu, která tyto dodávky doprovázela, že i Klémovi museli vstávat vlasy hrůzou na hlavě a ptát se sama sebe, zda je ještě vůbec nejvyšším velitelem čs. armády? A nutnost předstírat, že jsem notorickým alkoholikem, také není nic povznášejícího. To i ten Kalousek to měl jednodušší.
Podle oficiálního protokolu   a ani podle oficiálního  rozsudku, o dodávkách zbraní Izraeli v procesu se  Slánským  nepadlo ani slovo, přesto českoslovenští velvyslanci zřejmě  dostali  instrukci výše uvedeným způsobem jej takto vysvětlovat  v zahraničí. Klíč k  vysvětlení tehdejších událostí je  tedy možná znám, jenom nebyl ještě téměř nikým  použit. Ponechávám  stranu otázku, proč. Faktem ovšem je, že zůstává otázkou, zda-li náhodou tento klič není pouze další vrstvou cibule zvané Kamufláž, jestli náhodou ti velvyslanci ten pokyn nedostali jenom z toho důvodu, že tato interpretace monstrprocesů v Československu se mohla být zdát přijatelnou pro zahraniční diplomaty.
 Zbraně ze  Zbrojovky Brno byly dodány ilegální  polovojenské, z hlediska tehdejšího  anglického vnímání  teroristické organizaci - Haganas, bojující proti Britům i  zdejším  Arabům v Palestině, tehdy mandátním území Velké Británie,  kam se před  druhou světovou válkou se stěhovali Židé z celého  světa, rovněž tak během války,  ale počet přistěhovalců  se nejvýrazněji zvýšil po druhé světové válce. A už také  začaly první rozmíšky se zde po staletí usedlými Araby.  K provádění podvratných  akcí jak proti Angličanům, tak  proti Arabům bylo nutné mít zbraně, které   se obchodní zástupci  Hagany pokoušeli koupit v evropských  zemích.  Méně úspěšně už v USA, kde  přijala  vláda embargo na vývoz zbraní do  tohoto citlivého území;  k embargu se krátce na to přidala i Anglie a Francie.
Za těchto okolností  došlo k  možná záměrně vyprovokovanému odmítnutí možného kontraktu  v Argentině na  nátlak USA, přičemž náš ministr zahraničí  Jan Masaryk měl dle svých vlastních slov hobby – Židy (záznam rozhovoru se Zdeňkem Tomanem).
První  kontrakt zahrnoval 200 kulometů MG 34, 4 500 opakovacích pušek  P-18  ráže 7,92 mm a 5 milionů nábojů pro tuto zbraň. Dodávka  byla odeslána  propůjčeným letounem Douglas C-54 Skymaster   , který byl přinucen na příkaz FBI  vrátit se do USA. Avšak  zbraně byly dopraveny včas tak, aby mohly být použity v  operaci  Nachshon.Vzhledem k nutnosti udržet zaměstnanost jsme nabídku  zásobovat  zbraněmi vznikající stát Izrael přijali i přes  embargo OSN.
Prosperita více než přebujelého zbrojního  průmyslu závisela  na  státní podpoře exportu. A současně  na míře utajení některých skutečností. Už  tyto  dvě  okolnosti podporovaly uzavřenost čs. společnosti. A když se  k tomu  přidá to, že na světových trzích tomuto zbrojnímu  exportu konkuroval americký,  tak také tento moment nás vháněl   do lidově demokratického tábora. A naše  zbrojní expanze dostala  formu podpory exportu revoluce.
Ještě v. 1946 "činil náš vývoz  do  států Blízkého a Dalekého východu asi 700 milionů Kčs,  dovoz asi 350 milionů  Kčs" (Masaryk, o. c., s. 35). V r. 1948  směřoval vývoz zbraní všeho druhu do  Palestiny (15 315 034,  90 dolarů),  Habeše (3 988 013, 00 dolarů), Sýrie a  Pakistánu  (1 109 000, 00 dolarů), přičemž celkově dosáhl částky 1  229 000 000,  00 Kč. Plán vývozu zbraní na r. 1949 předpokládal  objem obchodu se zbraněmi ve  výši 1 mld. Korun.
Technicky  tento obchod měla zajišťovat Zbrojovka Brno  (podnikový ředitel  Ing. Josef Novotný ?), která v informaci pro MZV ze dne 19.  8.  1949 psala, že "v r. 1947 jsme navázali konkrétní jednání  o zbraňových  dodávkách se Státem Izrael. Je to tatáž  Zbrojovka Brno, která  se výrazně zapojila do únorových událostí  v r.1948 vyzbrojením  Lidových milicí
Během roku 1948  a v prvé polovici r. 1949 uzavřeli  jsme smlouvy se Státem Izrael  v celkové hodnotě 14 475 928, 37 dolarů, tj. 739  896 418, 50  Kčs (srovnej Československo a Izrael 1945-1956, s. 206, 260). tj. zhruba půl procenta tehdejšího národního  důchodu. Budeme-li objemově vycházet  z údajů této firmy, v přepočtu na  dnešní dolary to představuje  zakázku cca ve výši 150 milionů dolarů, tedy tři  čtvrtě  miliardy Kč. Pro srovnání je ještě možné uvést, že v r.  2008 zbrojní vývoz z ČR dosáhl hodnoty 4,9 miliard korun,  tedy zhruba 0,2% HDP  (Fencl, 2009).
Z  platebních podmínek lze usoudit, že realizace  této zakázky vyžadovala dovoz  zboží z tehdejších západních  států ve výši jedné dvacetiny hodnoty objemu této  zakázky,  což dělalo československou ekonomiku mimořádně citlivou na  politicko  ekonomické zásahy ze zahraničí. Kdyby si tehdy Švédsko,  které bylo rovněž  angažováno na Blízkém východě tzv.  Bernardottovým plánem, usmyslelo na základě  informací o naší  tajné pomoci Izraeli blokovat nám dodávky železné rudy,  československý  kovoprůmysl by se zastavil. A bylo tedy náhodné, že informace  o  této pomoci byly zveřejněny právě ve švédském tisku? Stejně tak bylo výbušné z hlediska zahraničního obchodu Československa zveřejňování obdobných informací ve švýcarském tisku.
Podle britských údajů  získaných zpravodajsky z MZV v  Praze dokonce činil příjem z exportu zbraní a  služeb na Střední  Východ pouze v r. 1948 více než 28 milionů dolarů (tedy více  než 1,4 miliardy korun), 85% z něj připadlo na Izrael. Rozpočet  OSN byl na  r.  1947 plánován ve výši 28 milionů dolarů,  Československo přispělo částkou ve výši  0,9% (srovnej Masaryk,  1947, s. 31).
Vítězný Únor 1948  lze chápat  jako výsledek jednoho  (dlouhodobého) politicko  ekonomického cyklu posunu doleva. Ale  jak známo, podobný posun se odehrával  třeba i na Novém Zélandu,  avšak tam neměl ani tak dramatický průběh, ani tak  fatální  dopady.
Pučem jej lze nazvat do té míry, do jaké byly cíle  jeho  bezprostředních účastníků skryté, a to tak, že jejich  postoje nebylo možné  odhadnout. To se týká např. ministra  národní obrany Svobody a ministra  zahraničních věcí Masaryka  v jejich angažovanosti v ilegálních dodávkách zbraní  pro  Izrael. Kdyby podali demisi, vypadli by ze hry. Tentýž jev vysvětluje  neutralitu armády, respektive armádních špiček, spjatých  se zbrojním průmyslem v  oněch dnech. O těchto záležitostech  nebyli nekomunističtí ministři, podávající  demisi,  vůbec  informováni. Samotná záminka k demisi má zajímavé pozadí.  Po  volbách v r.1946 bylo dohodnuto, že jmenování významných  osob v rezortu  ministerstva vnitra bude podléhat schvalování  ve vládě. Bezprostředně před  únorem 1948 pověří (nikoliv  jmenuje) ministr vnitra Nosek výkonem funkce osm  oblastních  velitelů Sboru národní bezpečnosti v Praze. Tedy výše uvedenou  dohodu  obejde. Ale národně socialistický poslanec Hora, expert  na bezpečnostní  problematiku, kterému je tato informace podstrčena  v hrubých obrysech a který o  této výměně oblastních velitelů   informuje národně socialistické ministry, o  tomto triku nic  neví (viz Hora II, 1991, s.107, 121). A na základě těchto  nepřesných  a neúplných, případně podstrčených informací pak národně  socialističtí a lidoví ministři jednají a odhadují poměr  sil.
Od poloviny r. 1947  evidentně zesiluje snaha  o vytlačení nekomunistických ministrů z vlády, tedy  ministrů,  kteří by mohli dělat problémy v souvislosti s pomocí židovským  teroristům (běžná charakteristika aktivistů, angažujících  se v úsilí o  nezávislost Izraele) v tehdejším komunistickém  i nekomunistickém  tisků  projevující se například v tlaku  na prosazení tzv. milionářské dávky a konče  třeba mosteckou  aférou, kde Pravomíl Raichl začal sestavovat tzv, odbojovou skupinu  pod dohledem bezpečnostních agentů Evžena Abrahamoviče a Emila Izraela Chovana 
Kdo měl tedy z Vítězného  Února 1948  bezprostřední  prospěch? Zahraničně politicky i vnitropoliticky to byly síly,  respektive osoby, respektive podniky  fandící vzniku státu  Izrael z těch oněch  důvodů. Nešlo tu o nějaké spiknutí  dobře organizované izraelské mafie, která  záměrně dostala  Československo do mezinárodní izolace, šlo tu o dočasné a  labilní propojení aktivit několika volně propojených osob,  skupin a podniků,  například soukromé záliby ministra Jana  Masaryka v Židech se zájmem zbrojního  průmyslu v Československu  spojenou se zájmem o udržení zaměstnanosti, židovské  národností  několika vedoucích komunistů, propojenou se zájmem o export  komunismu  na Blízký východ. Ale toto propojení také vysvětluje,  proč k tomuto  sionistickému puči došlo v únoru 1948, nikoliv  dříve a nikoliv později.
 Prvním výsledkem událostí Vítězného února 1948 bylo  podle dojmů  rozhlasového pracovníka Antonína Palečka (pozdějšího  spolupracovníka Svobodné  Evropy) a jeho manželky "ovládnutí  všech oblastí života Židy a zavraždění Jana  Masaryka" (Skilling,  2001, s.213).  Tyto pocity Antonína Palečka  přesně odráží  fakt víceměně skrývaného antisemitismu některých sociálních  vrstev v  Československu, stejně tak i jeho první oběť, tj.  Jana Masaryka, zavražděného  skupinou, vedenou Vávrou Staříkem,  který neskrýval svůj názor na Židy ani v době  nacistické  okupace.
Když utíkal Ladislav Karel Feierabend přes Maďarsko z protektorátu Boehmen und Maehren, tak mu měl v tom být nápomocen jeden strojvůdce: „Podíval se na mne pronikavě a řekl: Vy máte být ministr Feierabend, ale vy nejste Feierabend, poněvadž nejste Žid. Když jsem odpověděl, že bych nemohl být za nacistou ministrem, kdybych byl Žid, poznamenal, že nacisté Židy snesou, když je potřebují. Uvědomil jsem si, že strojvůdce si myslí, že jsem nastrčený provokatér …. Strojvůdce slyšel před volbami v roce 1935 i později na sociálně demokratických schůzích, že agrárník Feierabend, vrchní ředitel Kooperativy, předseda Pražské plodinové burzy, předseda obilného monopolu a člen správních rad mnohých společností, je židovský kapitalista. Věřil, že tomu tak je a že nacisté nechali Žida ve vládě, poněvadž ho potřebují v zájmu nerušeného zásobování (Feierabend, 1994, s.281)
Stejně tak ve vojenské opozici "působil dosti významný  antisemitismus jako reakce na československou pomoc státu Izrael  pod patronací  SSSR. Jebavého skupina se mimo přípravy na provedení  vojenského převratu  významně podílela na letákových akcích  v protiizraelské kampani Někteří  Češivyčítali  dlouhodobě českým Židům jejich snahu o germanizaci. Na druhé  straně postavení Židů "na okraji společnosti" vedlo ale k  některé z nich k  jejich radikalizaci, k tendenci angažovat  se politicky v boji za lidovou  demokracii , a současně přinejmenším  nebránit úsilí o vznik státu Izrael, což  bylo umocněno ještě  bezprostředními zkušenostmi s německým nacismem.
Z vnitropolitického  i zahraničně politického hlediska  vojenskopolitická podpora  formujícímu se Státu Izrael fungovala jako ta hra basy, která  tvrdila  muziku.  Neexistuje snad v letech 1947-1955 zločin, deformace  i  jednající osoby, které by neměly s těmito událostmi přímo  či nepřímo něco  společného, horší je, že vesměs zcela  nevědomě.
rezjir10
Zajímám se o historii, politiku a ekonomii, protože Češi nerozumějí svým vlastním dějinám.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.