Podpis Charty není důvod pro pohřeb se státními poctami, pane Rychetský

Návrh na původně státní pohřeb pro Karla Gotta, dnes již ve zmírněné podobě pohřeb se státními poctami rozlítil naše havlisty, disidenty či chvilkaře. Proud nejsprostších urážek a difamujících hodnocení ze strany našich „privilegovaných“ elit zvyklých na to, že jen ony mají právo určovat, co je ve společnosti správné a co naopak zavrženíhodné neznal mezí. Asi nejhlubšího dna so dotkli Karel Schwarzenberg, Tomáš Halík, Miroslav Kalousek či psychiatr Radkin Honzák…

Nejvíce vytýkali Karlu Gottovi že působil po celou dobu svého života, byl natolik mezi lidmi oblíbený, že si za čest pokládali všichni prezidenti počínaje Ludvíkem Svobodou, přes Gustava Husáka, Václava Havla, Václava Klause či Miloše Zemana, o premiérech, ministrech atd.  nemluvě stát o jeho přízeň. Byl milován před rokem 1989  i po něm.

Korunu dosavadní kritice,  havlistů, či  topkařů nasadil Pavel Rychetský prohlásil, že pokud si někdo zaslouží pohřeb se státními poctami, je to nepochybně právě Vlasta Chramostová a mimo jiné se dovolával podpisu Charty 77.

Jsem rád, že to pronesl.

Konečně snad už po 30 letech mainstreamové manipulace od roku 1989 budeme některé věci moci říkat otevřeně a naplno.

Chtěl bych ujistit Pavla Rychetského, že podpis či nepodpis Charty 77 ještě neurčuje, zda je někdo kvalitním člověkem či, že má privilegovaný nárok být ctěn.

Ano v mediálním mainstreamu České televize to tak vypadá. Ovšem ta přezíraná většina to tak určitě nevnímá a zdvihá hlavu. Vlasta Chramostová měla tvrdý život, ale nepochybně si jej začasté způsobila sama. Její tzv. morální hodnoty a již zmíněná angažovanost, kterých se nyní dovolává nejen on, ale i například  bývalý ministr kultury Herman, se projevovala mimo jiné v tom, že žádala v Divadle na Vinohradech trest smrti pro svou hereckou kolegyni Jiřinu Štěpničkovou…

Svět se mění pane Rychetský.

Přejme paní Chramostové klidné odpočinutí, prožijme pomyslně celonárodní pietu s velkým velikánem a této zemi, aby nám už bývalí disidenti, chartisté a havlisté přestali diktovat, co máme dělat a začali jsme konečně žít svobodně