Jan Campbell: Zamyšlení po summitu (I)

brf
1.5.2019 09:00
Nevím, kdo má, nebo bude mít v představitelné budoucnosti důvod slavit úspěch a výsledky z účasti na druhém summitu Jeden pás, jedna stezka. Zcela určitě první kolo druhého summitu vyhrál prezident Si Ťin-pching. Vyhrál nejenom účastí více než 130 představitelů států, z nichž cca 40 byly hlavy států a vlád. Ale i 283 uzavřenými dohodami v hodnotě 64 miliard USD. Pro srovnání uvádím, že v 2017 se summitu účastnilo 28 hlav států a vlád.

Prezident Si vyhrál nehledě na absenci kvalitního zastoupení USA, omezeného zastoupení EU a politiku USA vůči ČLR. Vyhrál i vysvětlením strategie svého geopolitického projektu a změnou pozice Malajsie a Pakistánu, co se týče tzv. dluhové pasti. Jednoho z varovných argumentů EK na adresu balkánských států. Ke změně pozice Malajsie a Pakistánu se se podle mého hodnocení přiřadí Indie, nejpozději do příštího summitu. A to díky účasti Indie v projektu ŠOS. Úspěch prezidenta Si také potvrzuje pokračování v nesmiřitelném v boji s korupcí a indikace ústupků a změn, které hodlá provést ve jménu projektu. Ústupky a změny podle mého hodnocení nepovedou v žádném případě ke ztrátě kontroly nad procesem realizace projektu. O tom by nemělo být nikde pochyb. Včetně Washingtonu a Bruselu.

To i proto, že prezident Si ví dobře, jaký je zdravotní stav západních společností. Proto mi summit 2019 nepřinesl nic opravdu nového. Nové ale očekávám od příštího summitu. Bude se konat pro ČLR a RF ve významném roce 2021. V tomto roce se budou konat důležité volby do ruské Dumy a strategicky důležité oslavy 1. Sjezdu (23–31. července v Šanghaji) vedoucího k založení KS ČLR. Ne-politiky může v roce 2021 zajímat 100. leté výročí od založení People's Park v Guangzhou, historiky 100. leté výročí války Guangdong–Guangxi.

Málo nového mi přineslo nedávné jednání v Kongresu USA. Tam bylo možné slyšet mimo jiné varovný hlas ředitele NIН (národních institutů zdravotnictví). Při podezření z obdržení finanční pomoci ze zahraničí (míněno z ČLR) mohou lektoři, výzkumnící a studenti ztratit nejenom práci, ale i šanci na obdržení víza F1. Pro informaci uvádím, že jenom v minulém roce nebylo vydáno vízum cca 200 čínským profesorům v oblasti sociálních věd, nehledě na smluvní závazky mezi USA a ČLR. O odmítnutí víz čínským a ruským specialistům a studentům jiných oborů se nebudu zmiňovat. Čistky od Číňanů a tzv. čínských a ruských elementů nezastaví ani relativní pokrok v obchodních jednáních, která dnes (30.4) pokračují v Pekingu, a možné setkání prezidentů USA a ČLR v květnu nebo červnu t.r. To indikoval prezident Trump začátkem dubna v interview NYT výrazem epic trade could be getting closer. Co znamenají pro nás čistky v USA a omezení spolupráce USA s ČLR a RF?

Je to nedůvěra, především USA samým k sobě. Je to strach z konkurence nevylučující možnost dostat se k technologiím USA. Je to symptom transformace USA do státu snažícího se získat výlučně svojí výhodu, ideálně bez rizika, ať to stojí, co to stojí. A vědění prezidenta Trumpa, že USA nemohou současně tancovat na dvou svatbách: velmoci a hegemona.

Proto je na místě si připomenout i skutečnost, že ČLR se stala nejenom civilním exportním velikánem, ale i vojenským. Stačí se zamyslet nad veřejně dostupnou informací o vojenské exportní politice ČLR, seznámit se se statiskami SIPRI (Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru) a mít dobrý sluch a zrak, aby si člověk uvědomil kvalitu a typ důvodů pro export vojenských technologí a systémů ČLR v různých časových obdobích.

V 50. a 60. létech minulého století se export ČLR řídil především ideologií. Od 70. do začátku 80. let se export řídil geopolitickými principy. Od 80. let do cca roku 2000 se export orientoval především na komerční výhody. V současné době export vojenských technologií a systémů se řídí principy konkurečního boje. Především se západními exportéry z USA, UK, SRN a Francie. O globálním konkurenčním boji mezi mocnostmi, nemluvě. V žádném případě nelze ignorovat skutečnost, že ČLR dodávala zbraně oběma stranám v Irácko – Iránské válce (1980-1988). Že ČLR dodávala zbraně Pakistánu nehledě na sankce OSN, zavedené po atomových zkouškách. A že export ČLR v současné době se musí hodnotit jako zbraň dvojitého použití v rostoucí strategické konkurenci s USA a v boji o život a na smrt.

Z uvedeného vyplývá, že vztah USA – ČLR, a tím i vztah USA s ostatními státy, včetně EU, a všechna představitelná rizika vyplývající ze vztahů musíme posuzovat z pozice generačního, víceúrovňového a vědeckého rizika. Nejenom s ohledem na ZTE, Huawei a 5G, jak je tomu dnes. Rešení uvedených rizik je v podstatě možné. Například formou veřejně – privátního partnertsví (PPP). Řešení však stojí v cestě především absence důvěry (na všech úrovních společnosti), státem nekontrolovaný lineární technický rozovoj (bez možnosti účasti státu) a smrtonosná konkurence mezi účastníky procesů, z nichž pramení uvedená rizika pro jednotlivé společnosti a civilizace.

V tomto kontextu jsou argumenty spojené s tzv. ekonomickou diplomacií, včetně podpory pana prezidenta obchodníkům druhořadé. Prioritu získávají totiž znalost jazyků, opravdových potřeb potenciálního partnera a vědecká diplomacie. O ní se zmíním v jednom z příštích příspěvků. I proto, že vztah ČLR, RF, EU s USA se v představitelné budoucnosti nezlepší.

Že tomu tak bude, napovídají vztahy USA - RF a USA - Irán. V Iránu si dobře pamatují publikaci z května 2018. Ve zveřejněném příspěvku známého iránského historika a rozhlasového redaktora (Chorsov Motazed) se nachází zmínka o písmenu A. To představuje Americký projekt rozdělění Iránu na sedm nezávislých států. Kdo má zájem o podrobnosti, může si publikaci dohledat. Zmiňuji se o Iránu v době post summitu Jeden pás, jedna stezka i proto, že před několika dny proběhla zpráva o sdělení Said Mahmoud Alawi (1954, ministr zpravodajské a státní bezpečnostní služby VAJ) během páteční modlitby (v IRNA, Fars News, Mehr News a další) o identifikaci špionážní sítě CIA v různých státech regionu v počtu 290 špionů. Doplňuji, že během roku (březen 2018 - březen 2019) iránské bezpečnostní služby eliminovaly 114 teroristických skupin, 116 extrémisticky a separatisticky aktivních buněk a 380 obchodníků s narkotiky. Posuzováno v kontextu odstupu USA od smlouvy s Iránem, vše uvedené se mi jeví jako první reakce na přiznání KSIR teroristickou organizací ze strany USA. Jaké budou další, nevím. Mohu si je pouze představit. Souhlasu netřeba.

 

Pokračování:

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/jan-campbell-zamysleni-po-summitu-ii


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.