Americký prezident už dnes nemá co Putinovi vyhrožovat.…

vyvadil jiří nový
8.12.2021 14:17
Před třiceti lety Francis Fukuyama ve své knize Konec dějin a poslední člověk vyšlé v roce 1992 přišel s tézí, která se stala základní ideologickou zbraní pro západní politické a ekonomické společenství, když prohlásil, že s rozpadem Sovětského svazu a východního bloku zvítězila liberální demokracie a spolu se západním způsobem života v oblasti politické, ekonomické i kulturně-sociální se stává jedinou životaschopnou konstantou světa.

Ve své době byla rázem tato nová filosofie přiíjímána s nadšením, ale i úlevou. Vše se náhle zdálo jasné, optimistické a dokonce mírumilovné. Západní model kapitalismu měl být jedině možnou alternativou, západní, respektive americká kultura se stala všeobjímající a diktující pravidla chování. A nejen to. Ostatním světovým hráčům zejména poraženému Sovětskému svazu byla  určena role poslušného a zpočátku i ochotného následovatele a ve vojenské oblasti jednoznačně převážila role největšího vojensko-politického uskupení na světě – NATO.

Zatímco v ekonomické podobě se západní model kapitalismu vzal jako jedině možný v zemích bývalého „socialistického společenství“, v Rusku totální liberalismus spojený s rozsáhlou liberalizací, korupcí i oligarchizací společnosti za vlády Borise Jelcina postupně rozvrátil zemi a posléze přivedl k moci jeho nástupce Vladimíra Putina, který změnil směřování země do podřízenosti Západu dosáhl pomyslně k včerejšímu dni znovu geopolitickou rovnováhu sil.

Nicméně aby nastal onen včerejší zlom, kteří například naši hloupoučtí poslanci či senátoři hrozící Rusku sankcemi, tak jako kdysi Husák stejně vášnivě hrozil americkému imperialismu, že s ním zatočíme, bylo třeba ještě vytrpět  krvavé vojenské intervence Západu v Iráku, Libyi, Sýrii, humanitární bombardování Jugoslávie, které vedlo k rozvrácení těchto ve své době a ve své národní podobě velmi úspěšným státům.

Naladění pro západní vojenskou dominanci přestalo být tak jednoznačné mezi řadovým obyvatelstvem, byť politické elity s čestnými výjimkami Francie a Německa v případě války v Iráku na své NATO nedají dopustit. Zatím jediný prezident USA, který odvážně označil NATO za relikt studené války byl Donald Trump. Není tam a uvidíme, zda se vrátí.

První neúspěch Západu nastal v gruzínsko – ruské válce, kterou zejména USA například prostřednictvím známého rusofoba McCaina silně podporovaly, kdy vojenský útok Gruzie proti
Rusku ztroskotal a nebýt následně zprostředkovatelské roli francouzského presidenta Sarkozyho, jehož země navíc byla v té době předsednickou zemí EU s mnohem větší kompetencí než mají dnes předsednické země EU, mohlo Rusko i přes odpor Západu legitimně obsadit celou Gruzii.

Zlom v protiruské expanzi Západu nastal u Ukrajiny. Euromajdan, jak tehdy poprvé a naposledy bylo umožněno proslovit v pořadu Intervieu 24 autorovi těchto řádek spolu s rozdivočilou promajdanskou Tvarůžkovou,  rozpoutal logickou občanskou válku mezi prozápadním západem Ukrajiny a proruským východem Ukrajiny a vyústil přirozeně k referendu o připojení strategického Krymu k Rusku a vytvoření dvou povstaleckých republik Doněcké a Luhanské. A přinesl tisíce mrtvých a dovršení přeměny Ukrajiny v nejchudší zemi Evropy.

Západ, na čele s USA samozřejmě koncipoval euromajdan na Ukrajině jako poslední úder Rusku po jeho snaze po emancipaci ke své bývalé roli minimálně evropské supervelmoci, kterou bylo už od Vídeňského kongresu po skončení napoleonských válkách.

Nevyšlo to a neschopnost kyjevských politických elit počínaje Porošenkem, konče Zielenskym, kteří dovršili propad země po stránce ekonomické i sociální, skončila v tom, že   jejich jedinou metodou získávání peněz je natažená ruka a vydírání ohledně údajného nebezpečí napadení ze strany Ruska. Tato myšlenka doslova rozpaluje válkychtivé touhy republikánů i demokratů v USA, ale 42% dotazovaných Američanů (U Číny už je to ještě více, tj 48%)  I a jednoznačné hysterické a fanatické krytí západních mainstreamových médií, doslova žene Bidenovu administrativu zažívající silný propad důvěry po fatálním způsobu odchodu z Afghanistánu, stále rostoucí spirále covidové epidemie a disfunkčním politickém systému, který je založen na vyhraněném individualismu, jenž neguje mnohé kroky Bidenova prezidentství, aby znovu na místo nepřítele č. 1  namísto Číny se znovu dostalo  Putinovo Rusko.

Z hlediska potřeb Evropy, ve které většina z nás, žije je to skvělý výsledek.

To není cynismus ani žert.

Nikdy totiž Evropa nebyla tak bezpečná, jako když byla rozdělena na Západ a Východ. Drobné boje rebelií typu maďarského povstání či vstupu vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 byly mediálně pro západní politiky a média  vděčné, ale vážně nijak Evropu neohrožovaly. Stačí připomenout, že když v předvečer invazetj. 28. srpna 1968  navštívil sovětský velvyslanec Dobrynin amerického prezidenta L. Johnsona, že má pro něj mimořádnou zprávu, protože příští den vstoupí vojska Sovětské svazu a dalších na území Československa, Johnson řekl, že si informaci přečte až ráno. Svět byl rozdělen mezi sféry vlivu  a i  Johnson v vtom viděl záruku stability. Mimochodem. Ještě v té době se nerozhodl, že nebude znovu kandidovat jako prezident a velmi toužil navštívit Moskvu.

Nejdříve přátelské a ideologické a ekonomické vedení Evropy a přilehlého světa  po roce 1992 tak přešlo ve vynucování západní demokracie vojenskými prostředky a dlouho to nevypadalo, že se situace změní.

První zlom nastal, jak jsem již naznačil v Gruzii, kde tehdejší Saakashvilli utrpěl debakl a dnes úspěšně o sobě může přemýšlet v jednom z gruzínských vězení.

Druhý debakl nastal  v Sýrii, kdy celý Západ se už  těšil, že prezident Asad, proti kterému se spojily síly USA, Francie, a zčásti i Německa must go, byl zachráněn díky brilantní vojenské operaci Putina a dnes vládne téměř na 90% území Sýrie. Stalo se tak přesto, že se Obama pochechtával, že Putin zahyne někde v bažinách. Putin nezahynul a Západ utrpěl alespoň tomto ohledu drtivou porážku…

Prestiži USA, ani Západu ovšem neprospělo, jakým potupným způsobem odešla vojska USA a jeho spojenců z Afghanistánu.

Dovedl by si někdo – a bez ironie – představit, že by USA nyní zvládly vojenskou operaci proti Rusku?Vyloučíme- li jaderné zbraně, pak těžko. A zřejmě si to neumí představit ani američtí vojenští odborníci,l

Na rusko – ukrajinské hranici jsou  ovšem zcela nesporně koncentrovány mohutné síly ruských vojsk. Teoreticky jistě mohou zaútočit, ale ukazuje se, že jsou sice připraveny případně na rozkaz zaútočit, ale daleko účinnější pro zájmy Ruska a v důsledku toho pro zájmy míru v Evropě je, že jsou právě jen připraveny….S cílem s cílem konečně donutit Západ alespoň tomu, že se právně zaručí, že NATO , které je nepochybně nejsilnějším agresivním paktem na světě, jehož představitel Stoltenberg  obden hrozí Rusku často až nesmyslnými výpady, co by bylo, když by bylo, se zaváže, že nerozšíří svou působnost o další země podél hranic s Ruskem.

Samozřejmě, že se na tom Biden s Putinem včera nedohodli, a zřejmě se dlouho nedohodnou.

Ale už fakt, že vystartoval proti Rusku souborem drastických ekonomických opatření, které by nastaly, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu odhaluje skutečnost, že by USA ani  spojenci by nechránili Ukrajinu vojensky ani vteřinu.

A ty sankce? Komické.

Ne že by nevypadaly hrozivě. Ale pokud by je Západ zrearizoval, tak by se do týdne polovina Evropy mohla ocitnout bez plynu. A na celou zimu…

Když jde o část národa, jsou Rusové připraveni k jakýmkoliv obětem.

Nevím, na čem se konkrétně dohodli či spíše nedohodli pánové Biden a Putin a co bylo výsledkem utajeného rozhovoru. Biden potřeboval před americkou veřejností získat alespoň nějaké body. Možná ty silácké výroky pomohou, ale moc bych tomu sílu nedával.

Putin na rozdíl od Bidena má čas. Ceny plynu i ropy vysoce stoupají a stoupat budou, Evropa díky energetické změně bude nejméně deset let Rusko doslova životně potřebovat, a to už dávno Biden u kormidla nebude, ale Putin být může. Ten chlap se fyzicky i psychicky drží skvěle a ústavně to má zajištěné.

Vlastně díky této domnělé představě útoku na Ukrajinu ze strany Ruska můžeme zažít konečně roky budoucího klidu pro Evropu i nás.

Útok ze strany Ruska nikdy nehrozil.

Útoku ze strany USA také ne, protože  USA se už  neodváží a navíc stále pro americkou veřejnost je potřeba 48% útočit na Čínu a jen 42% na Rusko (byť i to je hodně)..

Skvělé.

 

jiri-vyvadil
Vědět, co v politice nastane, mě baví...

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Standa

Ekonomicky mohou vyhrožovat, jednou z vyhrůžek je, že ho odpojí od Swift ! Hm, padla kosa na  kámen - od 06/2021 je Rusko prakticky odpojeno od Swiftu, který využívá než se to posere. Platební systém mají, dolar vylučují z plateb, bankovní rezervy jsou bez dolaru. Firmy z Německy, aby nepřišly o zakázky a zisky, stavějí fabriky v Rusku, sankce je nezajímají, bitcoiny existujía td.