Jan Campbell: Rezoluce VI. plenárního zasedání ÚV KS Číny

china ilustrace
24.11.2021 07:36
Když jsem souhlasil účastnit se web-semináře na téma Rezoluce VI. plenárního zasedání ÚV KS ČLR netušil jsem, že bude potřeba napsat o této akci v českých médiích. Ta žijí svým vlastním životem: covid-19, migranty na hranici Běloruska s Polskem, spekulacemi o nové vládě a samozřejmě ignorováním téměř všeho důležitého, co se děje na východ od české kotliny a má přímý nebo nepřímý dopad na některé osoby, tentokrát z akademického prostředí.

Pro snadnější pochopení příspěvku doporučuji seznámit se s třemi příspěvky autora - http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/jan-campbell-7111917-8112021-2,

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/jan-campbell-7111917-8112021-1

https://www.prvnizpravy.cz/sloupky/jak-muze-cinska-filozofie-pomoci/

a analytickým komentářem paní Olgy Lomové (Sinopsis, 17.11.2021) nazvaným - Český vědec ve službách Komunistické strany Číny. Paní Lomová píše, že VI. plenární zasedání ÚV KS Číny ve své rezoluci již potřetí přepisuje soudobé dějiny Číny s cílem legitimizovat vedoucí úlohu strany a pozici generálního tajemníka. Je smutné, že stejnému cíli se propůjčuje i český akademik.

Paní Lomová dochází k takovému názoru asi proto, že je dobře placenou sinoložkou s několika vedlejšími úkoly, včetně sledování zahraničních institucí, ve kterých pracuje, nebo by mohl pracovat nějaký Čech. Protože s pravděpodobností hraničící s jistotou bude to, co se v ČR nazývá zahraniční politikou na jedno oko slepé a na jedno ucho hluché, rozhodl jsem se napsat krátce o rezoluci a osudu jednoho vědce. Příspěvek není podložen znalostmi současných historiků, politologů a opravářů potápějící se lodě, a nestojí na finanční podpoře.

Všeobecný trend

Je dokumentárně dokazatelné, že moderní etapu politických dějin charakterizuje odchod strategického a koncepčního plánování za zavřené dveře elitních stínových struktur. Širší veřejnost neví prakticky nic, jaké menu se pro ni připravuje, kdy bude servírováno a jaká bude jeho cena. Zástupně stačí zmínka o páru covid-19 a zelený úděl se všemi s ním spojenými nejasnostmi. Lid je vyživován omezeným počtem zpráv, většinově mezinárodních, které prosazují nadřazenost globálního nad národním a státním. Rezoluce o historii 6. pléna 19. ÚV KS ČLR je jasnou výjimkou z tohoto trendu. Proto vyvolala ostrou proti-čínskou reakci paní Lomové. Ta spojila svoji kritiku rezoluce s rolí soudce poslední instance ve věci českého vědce. Marku Hrubcovi, kterého znám z několika málo osobních setkání a nedávno vydané knihy - Čína a její partneři: interakce a Eurasie (ISBN 978-80-224-1877-5, Veda 2021) byl zničen s pomocí Sinopsis profesionální život v AV ČR, možná i jinde v EU. Doporučuji seznámit se s verdiktem a odůvodněním v posledním vydání Sinopsis.

Nařknutí z již třetího přepisování soudobých dějin Číny mne vede k tomu, abych se věnoval usnesení s větší pozorností a v kontextu, než tomu bylo zřejmě u paní Lomové. Předesílám, že se jedná o zajímavý a významný historický dokument, oficiální výklad historie země a strany na mnoho let, minimálně do stého výročí ČLR, které se bude připomínat v roce 2049. Žádná zahraniční politika orientovaná na péči o vztah s ČLR, byť asymetrický, se neobejde bez znalosti dokumentu. Dokument přijalo předsjezdové plénum ÚV KSČ, které ukončilo svoji práci v Pekingu 11. 11. nese název – Usnesení ÚV KSČ o hlavních úspěších a historických zkušenostech stoletého boje strany, a vzbudil u mne trojí zájem a nezbytnost krátce interpretovat události související s novou a nedávnou historií Číny.  

Trojí zájem

První je zájem obecně informační. Představuje ho historie Čínské lidové republiky od roku 1949, pak období, které předcházelo - Sinchajská revoluce nebo také První čínská revoluce. Jedná se o politický převrat, který se odehrál v letech 1911 – 1912, během kterého bylo svrženo císařství (mandžuská dynastie Čching) a vznikla Čínská republika.  Nevím, kolik žije v ČR lidí mladší generace, kteří by mohli odpovědně a bez propagandy diskutovat na toto téma.

Druhým zájem tvoří snaha o srovnání. V tomto případě se jedná o zájem všeobecně platný a potřebný. To i pro Rusy a Čechy, kteří se nacházejí na cestě pokusu o přepis historie. Ta je beze sporu úzce spojena s historií komunistických stran, včetně Číny a reálií 20. století. Srovnání přepisu historie tam i zde zřejmě působí na paní Lomovou jako svěcená voda na čerta, proto se vyhýbá srovnání, kde jen může.

Třetí zájem představuje strategický význam dokumentu. Ten vůbec nezávisí na politice ČR, názoru nějakého ministra nebo analytiků Sinopsis. Účelem dokumentu je zajistit jednotu názorů a jednání všech členů strany. Zdůraznění v preambuli jasně sděluje, že rezoluce přímo souvisí s nástupnictvím předchozích rezolucí, které byly ve století historie KS Číny přijaty pouze dvakrát. Prvně v roce 1945, na začátku závěrečné fáze občanské války (1945 – 1949), po druhé v roce 1981 v souvislosti s politikou reforem a otevírání se. Kdo se vyhýbá znalostem své historie, nemůže nahlédnout do své budoucnosti. Nevím, proč Sinopsis neumožňuje občanům ČR nahlédnout do budoucnosti české kotliny, alespoň formou alternativního pohledu s účastí ČLR.

Krátká interpretace

Co se týče krátké interpretace, zmíním se pouze o třech skutečnostech. První se týká hlavního rozdílu mezi rokem 1917 v Rusku a čínskou revolucí. V Rusku se přesuny moci – od samovlády ke kompradorům Prozatímní vlády a od nich k bolševikům – prováděly prakticky současně. Odehrávaly se v hlavním městě, což mělo v podmínkách vysoké koncentrace proletariátu rozhodující význam. Ruská revoluce šla od města k vesnici. V Číně se vše odehrálo naopak: v podmínkách, kdy průmyslový proletariát tvořil méně než jedno procento populace a míra jeho koncentrace ve velkých podnicích klesala k nule, byla města obklopena pásem rolnických povstání. Otázka: Jak lze popsat dnešní situaci v jednotlivých státech Evropy?

Druhá zmínka se týká Mao Ce-tunga. Mao si dobře osvojil radu Lenina z ledna 1923. Ten při pohledu zpět na cestu, kterou urazila revoluce, obvinění mj. z nepřipravenosti země na socialismus, odpověděl otázkou: Proč nevyhrajeme nejprve a pak vytvoříme základy civilizace? To je přesně to, co Mao udělal. Správně usoudil, že hlavní rozpor v Číně neleží mezi proletariátem a buržoazií, ale mezi rolnictvem a feudály a militaristicky silnou, západně orientovanou imperiální čínskou armádou Beiyang. Proto Mao rozdělil strategii revoluce na dvě části. První část představuje nová demokratická, založená na teorii nové demokracie a taktice jednotné fronty. Druhou část představuje socialistická revoluce. K tomu aplikoval princip tří třetin. Třetinu funkcí ve Zvláštní oblasti zastávali členové KS, kteří zastupovali proletariát a nejchudší rolnictvo. Druhou třetinu tvořily tzv. progresivní levicové elementy, podle Lenina maloburžoazní elementy. A poslední třetinu lze nazvat něco jako mezi. To jest střední buržoazie a vlastenečtí statkáři. To je vzorec pro jednotnou frontu. Do ní Mao zahrnul všechny třídy stojící mezi proletariátem a rolnictvem na jedné straně a velkými vlastníky půdy a velkou buržoazií na straně druhé. O nich je řeč i v rezoluci.

Za pozornost stojí třetí skutečnost. Rezoluce neobsahuje zmínku o Čínské sovětské republice, pod jejímiž prapory KS Číny vedená Mao Ce-tungem urazila více než 10 tisíc km z jihu na sever země během velkého tažení.

Soudě podle usnesení je nová demokracie produktem nástupu komunistické strany k moci a vyhlášení ČLR (1949). Socialismus je výsledkem obratu KS ČLR od politiky k ekonomice výstavby socialismu, k průběhu reforem a otevírání se (to je již rok 1978, 3. plénum ÚV XI). To je rozdíl mezi čínskou novou demokratickou fází a bolševickými sověty. Socialistické transformace se nedějí s příchodem strany do vedení země, ale již pod jejím vedením, když už je u moci, v celé zemi nebo v její části.

Co vyplývá z usnesení

Z uvedeného vyplývá v usnesení zmíněná socialistická modernizace. Ta je spojena s rokem 2035 a s dokumenty posledních sjezdů KS ČLR. Řadím se k těm tvrdícím, že podmínky setrvání Si Ťin-pchinga u moci byly vytvořeny k realizaci právě tohoto úkolu. Rezoluce zkoumá dění ve světě prizmatem nové kampaně, vyhlášené vůdcem strany a potvrzením kontinuity současného kurzu. Ta obsahuje mj. důležitý rozdíl mezi Ruskem a Čínou. Předem zmíněná Sinchajská revoluce, stejně jako únor v Rusku, zahájila proces de facto rozpadu země. Při hodnocení je potřeba vzít v úvahu subjektivní faktor října. Bolševická strana již zaujímala - byť ne klíčová, ale vlivná místa v politickém životě země a měla soudržný předvoj, zocelený v revolučních bojích. V Číně byl samotný vzhled strany reakcí na všeobecný kolaps. Taktika obklíčení města vesnicemi, navíc ozbrojeného, předurčila armádní organizaci selského lidu - vyjádřenou slavným heslem Puška dává sílu k moci, přičemž puška byla a je přísně kontrolována stranou. V důsledku toho je puška v tomto schématu stejným eufemismem pro skutečnou stranickou moc, jak čteme v Leninově - Co je dělat? (1902).

Jestliže rozkol bolševiků s Prozatímní vládou, s buržoazními a maloburžoazními stranami se stal nezvratným ještě před likvidací poúnorové dvojmoci, pak v Číně trval proces rozkolu šest let. Tři z nich – od ledna 1924 do dubna 1927 – vůdci KS Číny spolupracovali s Kuomintangem. Ten na oplátku korigoval Sunjatsenovy tři lidové principy: nacionalismus, blahobyt lidí, demokracie. V kontextu napsaného je potřeba připomenout si, že v čínském čtení a chápání nacionalismus neměl a nemá etnické konotace. Nacionalismus u Číňanů předpokládá občanské sjednocení lidu: Na příklad Sunja-tsen viděl národní aspekt v integraci národních zájmů pěti předních etnických skupin – Hanů (Číňanů), Mongolů, Tibeťanů, Mandžuů a Muslimů (Ujgurů). Proto má státní vlajka ČLR jednu velkou a čtyři malé hvězdy.

Hlavní úkoly nové demokratické revoluce

Na prvním místě stojí odpor k imperialismu, po té k feudalismu a byrokratickému kapitalismu. Úkoly socialistické revoluce jsou nastíněny rétorikou tvoření, nikoli konfrontace. Z toho vyplývá, že antiimperialistický diskurs zůstává aktuální i dnes. Kromě toho je to právě nová demokratická revoluce v Číně, která odstraňuje některé vykořisťovatelské třídy a jiné přizpůsobuje nové realitě. Proto se nabízí i české a evropské levici analyzovat výrazné rozdíly mezi novou demokracií a klasickou buržoazně – demokratickou revolucí. Případná analýza nemůže ignorovat mj. skutečnost, že v Rusku se říjen nesl slovy přísně pod třídními hesly a teoretický základ revoluce zformované Leninem v letech 1916 – 1917 byl nápadně odlišný od evropského marxismu. Ve skutečnosti měl národně osvobozeneckou orientaci proti vnější kontrole. Zde se proto nabízí i otázka majetku. Ta byla v různých zemích řešena různými způsoby. V Číně, v podmínkách sjednocené diktatury několika antiimperialistických tříd s vedoucí rolí rolnictva ve fázi nové demokracie podléhaly znárodnění pouze největší subjekty hospodářství a pozemkové držby.  Vše ostatní zůstalo v soukromém vlastnictví a do rukou státu přešlo až v průběhu plnění úkolů socialistické etapy. Bolševici v Rusku zcela znárodnili městský průmysl, ale v zemědělství prvky kapitalistické struktury existovaly po dlouhou dobu.

Velice zajímavou část usnesení představuje otázka deviací politických (proti)stran. Usnesení používá tzv. stalinistický styl, což je pochopitelné. Na druhé straně zdůrazňuje nutnost nezávislého čtení marxismu, který má kořeny ve výzvě Maa z roku 1930. Mao byl proti slepému uctívání knih a kladl důraz nikoli na obecnou teorii, ale na konkrétní čínskou praxi.

Z časových a prostorových důvodů se nebudu věnovat hodnocení Maových myšlenek, které se odrážejí v rezoluci a vyčerpávajícím způsobem se promítají do současnosti. Tu charakterizuje realistický přístup k podnikání, masová linie, nezávislost a suverenita státu. Pominu i odchylky od vedoucí pozice strany. KS ČLR identifikuje tři: pravou, levou a separatistickou. Pro Číňany trockismus je odchylkou levou i pravou, protože trockismus je dnes součástí neokonzervatismu, globalistické doktríny a tzv. světové demokratické revoluce. Jako poslední, co mi padlo do oka je, že v usnesení není vysvětlen boj mezi Zhangem a Maem o vedení. Rezoluce nezmiňuje ani skutečnost zrady Zhang Guotao přechodem na stranu Kuomintangu v roce 1937 pod směšnou záminkou nemožnosti další konfrontace s Maem.

Poslední aspekt exkurzu do rezoluce je bezpochyby zajímavý pro ruské publikum a rusofoby. Jedná se o interakce KS Číny s dalšími stranami, především VKP (b) KSSS. Čtenář, který má představu o rozsahu pomoci Sovětského svazu Číně v 50. letech, může být zklamán, že se toto téma v rezoluci nezmiňuje, naopak, všemožně se zdůrazňuje, že úspěchy KS ČLR jsou výsledkem čistě vlastního úsilí, zvláště po porážce tří stranických odchylek.

Je však třeba pochopit, že KS ČLR nemohla jednat jinak. Za prvé, jako vládnoucí strana odpovědná za utváření státní politiky nemůže riskovat, že bude obviněna z vměšování se do vnitřních záležitostí jiného státu a odporovat oficiálně deklarované ideologii ruských úřadů. Na druhé straně je skutečností, že všechny bilaterální rusko – čínské dokumenty vždy zdůrazňují vzájemný respekt k vnitřní volbě a v tomto smyslu obsah rezoluce plně odpovídá liteře a duchu bilaterálních vztahů a přispívá k jejich dalšímu rozvoji. Zmiňuji se o tomto aspektu rezoluce, protože se zdá, že diskuse na toto téma v moderních podmínkách není prioritou, přestože je nejvyšší čas začít provádět hluboce odbornou, vědeckou analýzu a vyhýbat se povrchním, úsudkům, které zdaleka nejsou přežity ani ideologicky přesvědčenými zastánci socialismu. K tomuto tématu je nutné přistoupit, nechceme-li, aby Západ využíval téma neshod mezi komunistickými stranami, včetně KS ČLR k podkopávání bilaterálních vztahů. Rezoluce mj. napovídá, jak vést diskuzi o rozkvětu a rozpadu SSSR, aniž by se jedna ze stran urazila. Zmiňuje se o vážných selháních světového socialismu a obsahuje analýzu chyb spáchaných na konci 50., 60. a v první polovině 70. let.  KSČM má i zde o čem přemýšlet.

Zpráva pro globalisty

Globalisty, rusofoby a sinofoby by mohla zajímat zmínka o globalizaci. V celém textu rezoluce, pokud se nemýlím, je o ní zmínka pouze třikrát. A to pouze ve spojení s ekonomickou (hospodářskou) situací. Jestli to není důvod k zamyšlení v Praze, Bruselu a jinde, tak nevím. Souhlasu netřeba. 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.