Stačil týden od summitu a NATO ukázalo, jak je vnitřně slaboučké…

Vypadalo to zle a mnozí uvažovali, tak jako já, zda bude válka či mír?

I já jsem udělal chybu.

Člověk nemá ztrácet ze zřetele, že síla státu a uskupen státu i v oblasti vojenské se měří nejenom počtem zbraní a počtem vojáků, ale i tím, zda je stabilizovaný, semknutý, zda nehrozí jiné třeba nevojenské konflikty, které ho mohou podstatně oslabit.

Na chvíli jsem zapomněl, jak jsou členské státy NATO ve skutečnosti nemocné…

Vnitřní destruktivní procesy probíhající už měsíce a roky ukázaly je v tomto týdnu, jak nemocné a rozvrácené jsou USA, Francie a včera Turecko.

Ano, tři klíčové státy NATO.

V USA se rozhořelo rasové napětí, projevující se v ochotné střelbě policistů do černochů, které se v závěru naopak se obrátily v ještě tvrdší útok osamělého černošského mstitele, bývalého vojáka z Afganistánu, který profesionálně odstřelil hned pět policistů. USA rozkleplá hrůzou a bezmocí. V některých městech se policisté schovávají před rozzuřenými spoluobčany…

Týden pokračoval, přichází 14. červenec nejvýznamnější státní svátek Francie. V nočních hodinách naturalizovaný Francouz původem z Tuniska s ukradeným tirákem povraždí přes 80 lidí, kteří se přišli podívat na noční záběry slavnostního ohňostroje v jednom z nejkrásnějších letovisků Nice. Dospělí, děti, moře krve. Francie už po třetí v uplynulém roce a půl rozklepaná novou hrůzou a novou bezmocí.

Ovšem duch času si připravil s týdenním odstupem od summitu až tragikomickou etudu, když v noci z pátku na sobotu byl zahájen vojenský puč v islámské zemi, regionální velmoci s druhou nejsilnější armádou z členských zemí NATO Turecku.

Puč byl potlačen, ale nebyly odstraněny příčiny, typu vyvražďování vlastního kurského obyvatelstva, vykonstruované procesy, likvidace opozice…A nyní nás jistě čeká jeden rozsudek za druhým a šup s vojáky na doživotí. A že oni chtěli jen návrat k jedinečným myšlenkám zakladatele moderního tureckého státu, který odvrhl islám coby náboženství primitivních dervišů, zcela eliminoval vliv islámu na život společnosti a zavedl absolutní rovnost muže a ženy, to zdá se nikoho z politiků nezajímá.

Co zbylo z toho vítězného ryku? Kdo si ještě vzpomene po týdnu na onen summit?

Svými hlubokými vnitřními problémy je NATO bohudík impotentní.

Místo toho, aby jeho představitelé pochopili, že jen s Ruskem může stabilizovat náš světadíl, bude zřejmě muset dál a dál krvácet.

Vývoj k nové rovnováze nelze zastavit.

NATO je tak v podstatě jen papírovým obrem a vlastně už ani to ne.

My Evropané nechceme vše zničit, ale chceme jinou Evropu a jiný svět.

Chceme mír, chceme společný a efektivní boj proti islámskému terorismu.

Je jasné s kým.

Jiří Vyvadil