Svět po konci dějin (resp. jednoho hegemona)

Tak jak je u nás záležitost prezentována, je toto setkání v podstatě jen jakousi hlásnou troubou pro Vladimíra Putina. Samozřejmě Putinův projev navýsost ostře politický a vyhrocený a označující politiku Západu jako nebezpečné, krvavé a špinavé hry musel splňovat požadavky politické reklamy, aby zajistil pozornost západních protivníků. A tento požadavek jednoznačně splnil. Blíže si jej každý může zachytit v mediích západních i ruských A ač jsem ve Wikipedii vyznamenán označením proruský politik a dezinformátor, přejdu k dalším hodnocením.

Valdajský klub, kromě tradičního projevů prezidenta a ministra zahraničních věcí je především světově ojedinělou sešlostí světových analytiků a předních politologů z celého světa, kteří přicházejí z různých destinací a sedí tak vedle sebe představitel realistické americké školy z mnou trvale velebeného The National Interest, či představitelé Indie i Číny, mezi nimiž to jiskří a kteří v Asii, ale i ve světě usilují, kdo z nich bude úspěšnější a zda budou schopny se vyvarovat vzájemného střetu v indopacifické oblasti.

Věcná diskuze na téma opouštění systému jediného světového hegemona -USA i pro mne představovala až překvapivé obavy a závěry a zejména pohled čínského zástupce byl až překvapivý.

Tento rok je název zprávy Valdajského klubu „Svět bez superschopností“. Její autoři předpokládají ukončení období „konce dějin“ a přechod od unipolarity k novému světovému řádu charakterizovanému demokratizací mezinárodního prostředí. Tento přechod bude bolestivý, protože válka se stane novou mezinárodní realitou a znovu získá svůj status vedoucího činitele světové politiky. "Nadcházející historické období bude poznamenáno konflikty a pravděpodobně nepřátelskými akcemi, které jsou nevyhnutelnou součástí vzniku nového mezinárodního řádu," píší autoři zprávy. Připomínají však, že vojenské konflikty „nejsou o budování nového řádu, ale jsou výsledkem dysfunkce toho, který dosud existoval“.

Svět bez supervelmocí bude potřebovat samoregulační systém, ale jsou mezinárodní aktéři schopni takový systém vytvořit? Právě tato otázka byla středem diskuse odborníků, kteří se podíleli na prezentaci zprávy.

Je třeba poznamenat, že rozpad stávajícího mezinárodního řádu je vnímán spíše jako zdroj hrozeb než příležitostí – a to i mezi těmi zeměmi, jejichž role v mezinárodním systému by se měla zvýšit. Čína by se například nejraději vyhnula otřesům: podle profesora Wang Wena, výkonného děkana Chongyang Institute for Financial Studies na Renminské univerzitě v Číně, je „vždy trpělivá, dokonce i v otázce Tchaj-wanu, a snaží se vyhnout jakékoliv válce." Většina Číňanů považuje oslabení Spojených států za nevyhnutelné, je to jen otázka času a Čína je připravena počkat a využít výhod, které jí stávající mezinárodní řád stále přináší. Spojené státy zároveň ztratily svou úplnou dominanci v globální ekonomice a zůstávají supervelmocí ve sféře diskurzu. Podle Wang Wena tvoří 80 % internetového obsahu ve světě americký diskurz, a to nemůže ovlivnit to, jak rozvojové země, včetně nových velmocí, vnímají změny ve světě.

Andi Widjajanto, guvernér Národního institutu odolnosti Indonéské republiky, upozornil, že iniciativy ke zvýšení regionální konektivity prosazované různými mocenskými centry (USA, Čína, Rusko) ve skutečnosti nevedou ke sjednocení světa, ale k její rozpad na konkurenční bloky. Neméně rozdělujícím faktorem je konkurence mezi digitálními platformami, především mezi USA a Čínou. Nejlepším scénářem by byla globální spolupráce na vytvoření odolnějších dodavatelských řetězců, ale zatím tuto idealistickou vizi rozbíjí tvrdá realita.

BK Sharma, generálmajor (ve výslužbě), ředitel United Service Institution of India, se dotkl tématu vztahů mezi dvěma novými velmocemi – Čínou a Indií. Čína podle něj promítá velmi benevolentní vizi světového řádu („společenství se společným osudem“), ale nelze se divit, jak tato vize koreluje se strategickým chováním Pekingu. Indie věří, že Čína chce dominovat v Asii a staví se proti tomu. Žádná země zároveň nebude schopna dosáhnout svého plného potenciálu, pokud mezi sebou nedosáhnou vzájemného porozumění. Vztahy mezi Čínou a Indií by se v našem světě měly stát vzorem přátelství, soudí odborník. (J.V.: A vřele se za to přimlouvám)

Christian Whiton, Senior Fellow pro strategii a obchod z Centra pro národní zájmy (USA), zastupoval tu část amerického establishmentu, která se staví proti liberálnímu intervencionismu. Věří, že zaměřením na domácí rozvoj a návratem průmyslové výroby na své území při současném snižování výdajů na obranu se Amerika stane mnohem efektivnější. Ztráta americké globální role však nepřichází v úvahu. Přes svůj úpadek v globální ekonomice má obrovský vliv a dokáže zejména přenést své současné ekonomické problémy na bedra evropských spojenců.

Profesor Yahia Zoubir, hlavní profesor, hostující člen v Brooking Doha Center, předvídá nárůst konfliktů ve světě, protože mezinárodní řád čelí rekonfiguraci. Přestože globální Jih stále hlasitěji hovoří o nepřijatelnosti hegemonie kohokoli jiného, západní svět nehodlá ztrácet půdu pod nohama. Jestliže Spojené státy říkají, že se skutečně rodí nový svět, ale Amerika by ho měla vést, pak Evropa ústy šéfa evropské diplomacie Josepa Borrella, sám sebe vnímá jako „zahradu“ a významnou část okolního světa jako „džungli“. (J.V :Slova Borella jsou doslova odpudivá a Putin má pravdu, když hovoří o existenci neokolonialismu ve slovíku i činech Západu) Za těchto podmínek ti, kteří se dokážou sjednotit jak na institucionální úrovni, tak na úrovni hodnot, budou schopni úspěšně vzdorovat kolektivnímu Západu. Velkou otázkou zůstává, zda existuje soubor společných nezápadních hodnot.

Demokratizace světového řádu neznamená mír a čekají nás další regionální konflikty. Nejdůležitější konflikt naší doby je na Ukrajině, kde Západ podle jednoho z expertů vede „totální válku“ proti Rusku, která s sebou nese hrozby nebývalého rozsahu.

Mezitím je dnes konsolidace Západu rozsáhlejší než za studené války, ale USA nejsou „benevolentním hegemonem“ ani pro své spojence. Je to vidět na příkladu Evropy, které bylo „nařízeno spáchat ekonomickou a politickou sebevraždu“. Schopnost Spojených států překonat negativní jevy ve své ekonomice na úkor svých spojenců však nepopírá širší problém: globalizace v podobě, na kterou jsme zvyklí, skončila. Podařilo se to díky nebývalému ekonomickému růstu, kdy

Druhé zasedání bylo věnováno kubánské raketové krizi, jejíž šedesáté výročí si v těchto dnech připomínáme, protože je paralelní se současnou situací ve vztazích mezi Ruskem a Západem. Závěry odborníků byly zklamáním: dnes je situace mnohem nebezpečnější. Během studené války panoval mír a omezení, které byly podtrženy strachem.

Vrátili jsme se k absenci strachu, k jadernému avanturismu, kdy řeči o použití jaderných zbraní jsou nástrojem psychologické války mezi dvěma stranami.

Dalším důležitým rozdílem je, že v roce 1962 byly síly stran přibližně vyrovnané a dnes vidíme obrovský nepoměr mezi Ruskem a Spojenými státy, stejně jako velmi rozdílné sázky. Jakékoli řešení ukrajinského konfliktu, které bude v Rusku vnímáno jako kompromis, bude pro Západ znamenat porážku.

Podle jednoho z expertů dnes strategie zadržování dostala „vážnou díru“: mezi Ruskem a NATO probíhá nepřímá válka, která se může změnit v přímý střet. Toto je dosud nejhorší scénář vzhledem k rostoucímu riziku použití taktických jaderných zbraní. Podobně byla teorie eskalační dominance odvezena na smetiště dějin: všechny pokusy zvládnout eskalaci na Ukrajině selhaly.

Hlavním poučením z kubánské raketové krize je potřeba mít maximální počet komunikačních kanálů, kterým důvěřují všechny strany. Vedoucí představitelé SSSR a USA se dlouhá léta řídili tímto principem, což umožnilo vybudovat systém kontroly zbrojení. Tento systém byl z iniciativy Spojených států po skončení studené války důsledně demontován a zmizely i komunikační kanály. Je stále těžké říci, zda poslední kontakty mezi představiteli ruské armády a jejich západními protějšky představují krok k jejich znovuvytvoření.

Jiří Vyvadil: Analýzy účastníků Valdajského klubu, podávané klidným hlasem jsou možná mnohem více alarmující než projev Vladimíra Putina, neboť nastolují otázky, jejichž konstruktivní politické řešení oproti studené válce není připraveno. Samotná ekonomika nic nevyřeší…

Vzdor všemu zlému přeji všem pěkný den