Laser jako učebnice

Fiala Zbyněk
1.11.2020 13:41
Návody na utváření doplňkových místních měn a budování systémů svépomoci najdeme volně na internetu. Přijde bída a budeme je potřebovat.

Život po koronaviru: Nový začátek, to je jeden z mnoha příspěvků na toto téma, které se objevují na profesionálních i občanských stránkách internetu. Často je to smíšené, jako v příspěvku podepsaném Sergey Makhno Architects, tedy jménem původem ukrajinským, ale na dokonale propracovaném webu urbannext.net z Detroitu. 

https://urbannext.net/life-after-coronavirus/

Dozvídáme se tam, že lidí teď lépe ocení bydlení v samostatném domku, byť mrňavém, ale s vlastními zdrojem elektřiny a vody a také vlastní filtrací a neutralizací případných patogenů. Musí mít pochopitelně kvalitní internetové připojení, aby se dalo pracovat z domova. I ve městech se budou lidé rozhlížet po kousku volné půdy, kde by si mohli něco vypěstovat. Přinejmenším se to na těch pokusech naučí, a bída pak může dát takovým dovednostem novou hodnotu. Budeme také přihlížet, jak se rozpadá globalizace a pomůžeme tomu i vlastním spotřebitelským chováním.

Znovu se vrací myšlenka opaku globalizace, tedy lokalizace a hospodaření na krátkou vzdálenost. Nejde o nějaké individuální farmaření, ale obnovu hospodářského života mimo velká města. Podobné představy vždycky vycházejí z nějakého zklamaného a protestního prostředí, hnané pocitem, že takhle už to opravdu nejde dál. Nezdá se, že bychom dneska v takové situaci byli, ale nedá se vyloučit, že se do ní plnou parou řítíme. Co potom? Jak postupovat?

To základní bylo vymyšleno už po finanční krizi Západu z let 2008 a 2009, kdy šťastným během historie lidem spadly do náručí také nové užitečné nástroje v podobě chytrých telefonů (počítač do každé kapsy), umělá inteligence (v cloudových službách) a obnovitelné zdroje energie (energetická nezávislost, dá se žít i jinde než na konci drátu). Můžeme si dopřát víc participace a přímé demokracie, prostřednictvím nějakých speciálních digitálních aplikací, víc spolupráce a sdílení, víc dohody na hospodaření, které je spíš pro život než pro peníze.

A nemusíme no tom mluvit jen takto obecně. Na internetu je volně k použití unikátní pracovní příručka pro potřeby Lokální akce udržitelné komunitní obnovy neboli LASER Workbook. Je to nevelká elektronická kniha o 160 stranách, avšak ta je jen nosičem odkazů na rozsáhlou knihovnu detailních návodů, jak vytvářet participativní akční skupiny pro hospodaření na principech lokálního ekonomického cyklu. V těchto návodech se probírají jednotlivé kroky tohoto procesu, takže celek je skutečným průvodcem komunitního rozvoje. Není to úplně nové, většina příspěvků je z roku 2013, ale není to také jediný takový zdroj, jen je snad nejúplnější, nejrozsáhlejší a nejradikálnější.

Tato mimořádná učebnice komunitního rozvoje vznikla ve spolupráci tří organizací: Natural Capitalism Solutions, Global Community Initiatives a America´s Development Foundation. Víc nám napoví, že na ní spolupracovaly osobnosti jako Hunter Lovinsová, Bernard Lietaer nebo Gwendolyn Hallsmithová, tedy absolutní špička. Všichni je však nemusejí znát, proto jim věnujme trochu pozornosti.

Američanka Hunter Lovinsová na sebe poprvé upozornila jako spoluautorka přelomové knihy Natural Capitalism (1999), na které se podílel také manžel Amory Lovins a environmentalista Paul Hawken (známý z neméně převratné The Ecology of Commerce). U nás vyšel Přírodní kapitalismus v Mladé frontě roku 2003 v překladu Bohuslava Blažka, sociálního ekologa s mimořádně hlubokou znalostí tématu lokalizace.

Lovinsová pak navázala na svou knihu založením neziskové organizace Natural Capitalism Solutions usilující o vznik alternativní ekonomiky „ve službě životu“ prostřednictvím vzdělávacích akcí, nabízením inovativních řešení a povzbuzováním mladých. Pro výzkumné aktivity Lovinsová založila legendární Rocky Mountains Institute.

https://natcapsolutions.org/hunters-theory-of-change/

Druhou z osobností vyjmenovaných v úvodu je Belgičan Bernard Lietaer, teoretik lokalizačního hnutí propojujícího participaci, udržitelnost a alternativní doplňkové měny. Původní profesí byl centrální bankéř a podílel se na konceptu eura a podstoupil tedy pozoruhodný posun v životní dráze. Obsahově to bylo v pořádku, neboť i ve vědecké práci varoval před měnovou monokulturou zacílenou na krátkodobou maximalizaci zisku. Považoval ji za příliš zranitelnou, jak jsme ostatně poznali v řadě krizí. Toto riziko lze zmírnit, když regiony či federace komunit zavedou doplňkové měny, propojující místní nevyužité zdroje s neuspokojenými potřebami. Digitální technologie tento úkol značně usnadňují.

Uvedené doplňkové měny se liší od národní měny nejen svým nezávislým základem, ale také tím, že více využívají sdílení a další nekonkurenční formy ekonomického chování. Jsou konstruovány pro uvažování v delším časovém horizontu a usnadňují orientaci na dlouhodobou vizi. Vnášejí tak do měnového ekosystému větší pestrost, základ větší odolnosti (resilience). Zároveň mohou být nástrojem participace, když takové peníze hlasují o použití pro veřejný účel.

Litaerovo dílo bylo rozptýleno do bezpočtu příspěvků na jeho osobním internetovém portále Lietaer.com, ale ten byl krátce po jeho smrti (2019) vypnut. Nedávno zemřela i jeho blízká německá spolupracovnice Margrit Kennedyová, ale zůstala za ní mezinárodní síť pro měnovou diverzitu (NMD). Její portál Monneta.org slouží jako otevřená měnová univerzita a čerpá i z Lietaera.

Lietaer napsal také spoustu knih. Klíčovou je The Future of Money z roku 2001.  (Mám ji s podpisem autora a patří ke klenotům mé knihovny.) Byla přeložena do spousty jazyků a navázaly na ni další, kde Lietaer rozpracovával myšlenky alternativních měn i s jejich sociologickými a filozofickými důsledky. K jedné z nich (Creating Wealth: Growing Local Economies with Local Currencies, 2011) si přizval jako spoluautorku Gwendolyn Hallsmithovou.

Hallsmithová tehdy působila v Berlingtonu, malého největšího města v nejmenším americkém státě Vermont. Ano, to je to město, kde začínal svoji politickou dráhu senátor Bernie Sanders, v 80. letech tam byl starostou. Hallsmithová tam založila organizaci Global Community Initiatives, jejímž úkolem se stala metodická podpora rozvoje iniciativ zdola. 

Během relativně krátkého času pak zpracovala obrovskou sadu metodických materiálů o komunitním rozvoji, takže zmíněný průvodce LASER Workbook je především jejím dílem. Všechny příspěvky jsou volně dostupné na internetu. Někdy jsou to dílčí encyklopedická hesla, jindy ucelené knihy.Jde o učebnici, která by vystačila na doktorát. Mimochodem, taky Hallsmithová má za sebou více knih a v jedné má za spoluautora taky Michaela Shumana. To je další známé jméno, jde o průkopníka regionálního rozvoje metodou lokálního vlastnictví a vytlačování dovozů (LOIS), jak to rozvinul třeba v knize The Local Economy Solutions (2010). Nejnovější Shumanova práce s Hallsmithovou (Vermont dollars, Vermont sense, 2015) je orientována na zmíněný nejmenší stát americké Unie, který se tak stává laboratoří sociálních inovací.

Třetí organizací, která se podílela na vzniku našeho průvodce komunitního rozvoje metodou LASER je nezisková dobrovolnická organizace America´s Development Foundation registrovaná u agentury USAID a půsopbící na globální úrovni. V knize ji zastupuje prezident Michael Miller. Nadace shromažďuje peníze pro aktivistické skupiny v zahraničí, které pomohla vytvořit a zorganizovat do reprezentativních sdružení. Vedle toho nabízí také občanskou poradenskou službu. Spolupráce těchto tří organizací tedy vychází z podobných zkušeností.

Věnujme se oné knihovně, která shromažďuje návody na vytváření Lokální akce pro udržitelnou hospodářskou obnovu (Local Action for Sustainable Economic RenewalLASER). Knihovna nese název LASER Reference Materials. Někdejší přímé propojení s textem LASER Guide už nefunguje. Všechno se odstěhovalo do cloudu na GoogleDisc. Ale když už si jednou na živou adresu sáhneme, můžeme tam snadno odskakovat, takže tak velká obtíž to zase není.

https://sites.google.com/site/gcivtneweconomy/laser/laser-reference-materials

Průvodce budování systému komunitního rozvoje a participace metodou LASER je rozdělen do čtyř kapitol. První se věnuje aktivizaci obce (mobilizace), tvorbě atraktivní vize a strategickému plánování. Nejprve musíme založit iniciační skupinu a sestavit funkční vedení akce. Průvodce pak probírá nejrůznější modely organizací pro lokální ekonomickou obnovu a klade velký důraz na včasné zapojení stakeholderů a jejich doškolování. Na vlastní tvorbu ucelené vize, samozřejmě participativně, dojde teprve, když máme pohromadě lidi a rámcovou představu, čeho chceme dosáhnout.

Druhá kapitola nás seznamuje s pojmem reálného bohatství. Jeho podstatou je uspokojování lidských potřeb, nikoliv hromadění peněz. Začít bychom měli nad seznamem toho, co máme pro potřeby tvorby takového reálného bohatství. Musíme tedy udělat důkladnou inventuru použitelných lokálních aktiv. Ale pozor, tahle inventura nepočítá jen budovy a pozemky, ale i další, často přehlížené formy aktiv. Jsou tam taky aktiva pro lidský rozvoj, aktiva sociální a kulturní, institucionální, samozřejmě finanční, vybudovaná a pak – v neposlední řadě – ta environmentální. U všech aktiv musíme vyhodnotit jak současný stav, tak jejich potenciál. 

K tomu potřebujeme znát globální trendy, které mohou náš lokální rozvoj ovlivnit. Je nutno uvážit, které chceme posílit (kreativní ekonomika, IT, obnovitelné zdroje, ekoturismus, udržitelné zemědělství), zatímco jiné vnímáme jako rizika a zkusíme je zvrátit nebo aspoň zbrzdit (závislost na dovozu a vnějším silném kapitálu). K tomu potřebujeme vědět, s jakými systémovými silami se musíme utkat, máme-li dosáhnout změny.

Důležité je také mít představu o nenaplněných potřebách komunity a zároveň ni o nedostatečně využitých zdrojích. Vede nás to k úvaze o potenciálu směny i jinou formou než za dluhové peníze.

Teprve pak může navázat stanovení konkrétních cílů. Uvedené cíle musí být SMART, tedy specifické, měřitelné, dosažitelné (Achievable), realistické a vymezené v čase (Time-bound). Cílem je aktiva rozvíjet, proměnit je v kapitál, jehož vlastností je obnova a rozvoj. Je to opakem drancování a využití pro krátkodobý zisk. Jde tedy o hospodaření, které je udržitelné a zachová dobré podmínky i příštím generacím.

Druhá polovina knihy se věnuje vlastním strategiím udržitelné ekonomické obnovy a realizaci konkrétních projektů. Tady je doprovodná knihovna jednotlivých nástrojů nejkonkrétnější, zejména nad výčtem alternativních nástrojů financování nebo budování podpůrné struktury, jako je podnikatelská síť nebo různé technoparky a inkubátory.

Najdeme tam inspiraci, jak postupovat, když nelze nebo nechceme pracovat s běžnou bankovní půjčkou. Nabízí se úvaha o komunitní podílovém investičním fondu, nadaci, komunitním rizikovém kapitálu, dále o komunitním nebo zaměstnaneckém vlastnictví a také o lokálních systémech obchodování. Mimořádný je příspěvek o uceleném projektu dlouhodobé vize kanadské Calgary. Je to dvousetstránkový dokument s detailním výčtem jednotlivých kroků.

Knihovna LASER Reference Materials obsahuje asi tři stovky volně dostupných příspěvků zahrnujících i ucelené studie. Ty nejčerstvější jsou čtyři až pět let staré a odrážejí dobu, kdy se svět zbavoval zbytků minulé krize. Dnes jsme se do toho ponořili znovu, takže spoustu věcí už musíme promýšlet jinak, ale pomůže nám aspoň naznačená struktura jednotlivých problémů, podle které můžeme postupovat.

Autoři systému LASER byli průkopníci a řešili problém systémově. Ve stejné době vznikaly i další iniciativy, jako program evropského výzkumu digitálních technologií pro decentralizované působení angažovaných občanů D-CENT (na kterém se podílel i Lietaer), nebo nejrůznější digitální nástroje pro mobilizaci a spolupráci občanů jako bruselský CitizenLab nebo tallinská aplikace SessionLab. Je tu také barcelonský systém Decidim, který přivedl protestující levici (Indignados) k moci. 

https://dcentproject.eu/resources/

https://www.citizenlab.co/

https://app.sessionlab.com/

https://decidim.org/

V souhrnu jsme za těch pět až osm let značně pokročili, nemusíme už vynalézat kolo. Digitální participace je reálná a dostupná. Občané mohou mít větší kontrolu nad svým životem a prostředím. Mohou ji pak posilovat vytvářením federací s těmi, kdo uvažují obdobně. A mohou dostat reálný politický vliv. Tohle je skutečná moc bezmocných.

 

(Psáno pro webinář Alternativy Zdola a RLS na https://www.facebook.com/events/2771980726389732/)

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   Trocha optimismu sice neuškodí, ale nelze přehlížet zejména nyní čím dál více vyvstávající negativa současného směřování lidstva až do neobvyklých absurdit. Nějaký život po koronaviru lze objektivně považovat za autorovu nadsázku. Byť se proticoronaviroví fašisté snaží marketingovou devatenáctku vyhubit s neutuchajícím úsilím, ovšem uživanými za tímto způsobem brutálními metodami, spíše než tento druh viru vyhubí lidstvo, popřípadě jeho velkou část o což jim asi právě jde. Jakou asi kontrolu nad svým životem bude mít neustále, sledovaný a kontrolovaný člověk ? Uvažované komunity zajisté vznikají a budou vznikat. Ovšem ty odkázané na počítače a tedy na globální elity si mohou nechat toliko zdát, byť jen  částečné o  své nezávislosti. Jako o nezávislých skupinkách lidí by se dalo uvažovat o několika málo těch, kteří se nepodrobí nynější proticoronavirové diktatuře, nastolované právě hrstkou těch majetkově nejbohatších a jejich posluhovači a budou přežívat mimo tento vpravdě nejsatanštější systém v historii lidstva, mimo počítačové sítě. Nyní když se potvrdil předpoklad, že letošní prezidenstské volby v USA dopadnou špatně v případě vítězství těch či oněch, když obojí mají imperiální podstatu, stávají se reálnými, právě v souběhu s nynějším pricoronavirovým šílenstvím některých lidí, které lze považovat za druh biologické války, či nácvik na ní, právě ty neradostné předpoklady vývoje. Proti virům bojující různí vědátoři doposud ani neobjasnili jejich podstatu a předstíraným bojem nim, nám  toliko mažou med kolem úst. I ten, ale ten pravý, asi bude proti covodu účinnější než jejich čertné ziskuchtivé vakcíny. Každopádně však viry existovali před opicemi, zejména těmi lidskými a budou existovat i po nich. Budou týt a množit se, pokud bude na naší matičce existovat nějaký život a po jeho konc ijiž dále asi vyčkávat, zdali se zde nějaká stopa po životě objeví.

   Nakonec posléze. Konspirátorům bývá zejména nyní čím dál více předestíráno, že žijí v bludech, nyní budou čím dál více cnezurování, nakonec snad i upalováni, protože jaksi nezapají do nyní šířené jediné pravdy svazáckého proticoronavirové boje. Uvědomělí nekonspirátoři by si kromě jejich koránů, měli zalistovat i v Bibli a přečíst si podobenství o třísce a trámu v očích.

zbynek-fiala

Studenti, důchodci (mnozí s tituly, další se zkušeností a moudrostí a všichni s volným časem), nějaký ten osvícený podnikatel a rozčílené matky, to je lidský kapitál, který může uspět v investici do budoucnosti. Chlapy by mohlo přitáhnout, kdyby prvním společným projektem byla znovu otevřená hospoda (s druhou futuristickou kuchyní pro klub vaření) a nové fotbalové hřiště (za to, co bylo rozprodáno na stavební parcely).

luis

S tím se nedá nesouhlasit.

Přidal bych k tomu - přiznám se že idealistickou - vizi. No, vize je silné slovo, snad jen přání.

   Občas oponuji diplomky a bakalářky a shledávám, že volba témat, která by z tohoto úhlu pohledu byla nanejvýš potřebná, je převelice chudá (podléhá tradici katedry, dokud nepřijde tlak nebo motivace zvenčí).

   Myslím, že třeba v akademické sféře chybí snaha pokrýt bílá místa současných potřeb tím, že by vyprovokovali nabídkou témat a cílů studenty vkročit na nepoznané území. Nikdo si nevšímá toho, že diplomky a bakalářky mají tu výhodu, že jsou úspěšné, i když vyřeší jen dílčí problém. Mám také za to, že student podstupuje minimální riziko, pokud poctivě směřuje k nějakému  konkrétnímu cíli, nebo ověřuje sebešílenější hypotézu - ale nakonec zjistí, jak to je.  Alespoň já, sám za sebe,  nedokážu "shodit" práci, která má v sobě alespoň něco nového a přínosného. Misto toho často jde o rutinní, obecné postupy, které nic nového nepřinesou. Je pak škoda i toho entuziasmu studentů. A praxe čeká na každý, sebemenší posun. Nemusí být vše posvěceno tituly, pokud to má ověřitelnou logiku a přináši něco nového, co už jiný nemusí pracně zkoušet. Když vzpomenu, kolik jen prakticky použitelných věcí jsem našel na internetu jako součást diplomových prací, jsem optimista. A podobně je tomu i v jiných sférách. A když občas řeším  (či spíše jen organizuji) něco sám za sebe a pro druhé (ovšem jen konkrétní nejbližší známé), není problém  dostat se blíže k praktickým aplikacím. počínaje automatikou zavlažování přes vážení včelích úlů až po zabezpečení či regulaci spotřeby energie. Lidí, odborně zdatných a spjatých nějakým zajímavým cílem se najde vždycky dost a dost.

Takže ne vše, co lze aplikovat, musí mít punc oficiálních a jak uvádíte "ucelených studií". Někdy stačí postupovat krůček po krůčku - ale nemuset tak často couvat a hledat cestu znova zas a zas.

A myslím, že zakopaný pejsek není jen v akademické  sféře.

zbynek-fiala

Souhlas, není to řešení pro každého. Ani milionářství každému nevyjde. Jsou dva případy, kdy to bude preferováno. První, připravení lidé využijí příležitostí, které jim doba dává. Druhý, zoufalí lidé, opuštění průmyslem a se zrušenou hospodou, poštou i zastávkou autobusu, nebudou mít jinou možnost, než se dát dohromady a hledat způsob, jak se uživit. Je tu i hypotetický třetí případ, kdy v lidech začne vznikat strach z hrozící krize potom, co ekonomika zadrhla a státní peníze došly, takže začnou uvažovat v předstihu o možnostech úniku.

Systémově se tomu dá pomoci zpočátku tak, že se začnou školit školitelé, kteří pak začnou působit v místě. Každá regionální univerzita by měla zavádět kurzy regionální soběstačnosti a lokálního ekonomického cyklu a pokusit se propojit s regionální sítí podnikatelů v těchto oborech. Každá krajská samospráva by měla zkoušet rozjet první pilotní projekt v některém technoparku, který byl zřízen s veřejnou dotací a často zeje prázdnotou. Začínat je třeba s potravinami, energetikou, bydlením a nějakými službami. Dalším jádrem nových příležitostí jsou nadšenci experimentující s počítačovou výrobou (cokoliv řízené počítačem a realizovatelné v malém). V první fázi půjde hlavně o získávání informací, nejlépe formou exkurzí do sousedních zemí, kde už to funguje. Také kluby počítačové výroby napřed nahlédnou do projektů organizovaných ze zahraničí.

Dalším krokem jsou společné akce iniciativních skupin a navazování vztahů, budování federací. Co nemožné jednomu, je mnohým hračkou... 

Máme trochu zpoždění, ale to neznamená, že to nejde. 

luis

Mé poznámky jsou opravdu dílčí a jen na samý okraj této širší problematiky. Vždy sleduji komentáře na toto téma s velkým zájmem. 

- V první plánu tomu fandím (a šířím pokrok, kde to lze :-)).

- V druhém plánu ale velmi obezřetně filtruji podobné informace přes svoji alergii na "absolutní pravdy" a přes kritérium proveditelnosti a kritérium maximálně možného rozsahu uplatnění. Dnes je řada lidí (od nejmladších po nejstarších, často vybavených speciálními znalostmi a neomezeným přístupem k odborným informacím), kteří žijí na venkově nebo v příměstské oblasti, mají prostor, znalosti, finanční možnosti a mladistvý elán v tomto směru učit se na zkušenostech a většinou vylepšit svůj subjektivní pocit nezávislosti. Ostatní to mají horší a podobné články jim toho tolik nepřinesou.

Takže zkrátka a dobře:

- Jen ať duje tento svěží vítr, ale bohužel, plocha lopatek větrníků, které jej mohou využít, je omezená.

- Jen ať roste počet nadšenců, ale každý z nich (čest výjimkám) může dosáhnout úplné lokální soběstačnosti jen za cenu snížení svých nároků. Ne každý si to uvědomuje a když ano, ne každý je k tomu ochoten.

- Jen ať roste počet těchto zkušeností. Ale v praxi je diametrální rozdíl mezi nákladností (a tudíž opakovatelností) řešení.

        Na jedné straně cenu novostavby zvýši začlenění energetické nenáročnosti cca maximálně o 15 %, ale  následné řešení energetické soběstačnosti je snadněji proveditelné za 1/2 nákladů.

        Na druhé straně dodatečné řešení energetické soběstačnosti u starších domů je řádově dražší - a tedy neefektivní, což nezakryjí ani dotace.

   Uznávám, že je to velmi relativní hledisko a uplatní se řada jiných vlivů. Třeba současný nouzový stav, kdy každý musí být doma, se pro obyvatele garsonky 3x3 m stává vězením, ale pro obyvatele rodinného domku s internetem, s dílnou, s fotovoltaikou, vlastní vodou, kotlem na dřevo, dieselagregátem, bohatě plodící zahradou a dostatkem prostoru neskonale svobodnějším prostředím pro rozvoj vztahů uvnitř rodiny, volností v užitečném využití času apod.