Smyčka kolem Bakaly, Pokorného a Sobotky se utahuje

obrazek
27.2.2019 14:06
Před pár dny přinesl server Parlamentní listy závažný rozhovor s předsedou parlamentní komise k problematice privatizace OKD Černohorským. Předseda komise seznámil veřejnost s řadou nových aspektů a pohledů na privatizaci OKD, a to zejména v souvislosti s prodejem minoritního podílu státu v OKD v roce 2004. Tehdy po jistých peripetiích, získal minoritní podíl v OKD Bakala, a to za pomoci tehdejšího ministra financí Sobotky a jeho osobního přítele a dlouholetého rádce, advokáta Pokorného.

Je to velmi smutné čtení. Je jen škoda, že jsem nevěděl alespoň desetinu těchto věcí v době, kdy jsem byl předsedou ČSSD a Sobotka mým prvním místopředsedou. Pokud bych tyto věci věděl, Sobotka by ve své funkci skončil a nedošlo by k hroznému zhroucení důvěryhodnosti sociální demokracie, což je důsledkem zejména jeho působení coby předsedy ČSSD v letech 2010-2017.

V příloze tohoto krátkého článku proto uvádíme rozhovor s poslancem a předsedou komise sněmovny k problematice privatizace OKD Černohorským, celý. Chci jen doufat, že celá věc skončí tím, že americká FBI a švýcarská prokuratura (Bakala je občanem USA i Švýcarska) vyhodnotí uchvácení minoritního podílu OKD Bakalou, jako důsledek jeho korupčních pletich spolu s některými českými politickými stranami a politiky. V tomto směru jsem podal také závažné svědectví před již zmíněnou parlamentní komisí. A jsem ochoten toto své svědectví přednést před americkým i švýcarským soudem.

Jiří Paroubek

 

Příloha:

https://www.info.cz/cesko/kauza-okd-retezec-spatnych-kroku-zacal-to-dlouhy-dokoncil-bakala-rika-sef-komise-cernohorsky-40525.html#art-title

 

Řetězec špatných kroků kolem OKD začal Dlouhý, tvrdí předseda vyšetřovací komise Černohorský

Předseda vyšetřovací sněmovní komise k OKD a poslanec Pirátů Lukáš Černohosrký v obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ popisuje nová zjištění v kauze OKD. Je to například neblahá role, kterou v celé kauze sehrál v první polovině 90. let minulého století tehdejší ministr hospodářství Vladimír Dlouhý. Svou odpovědnost v řetězci nešťastných nebo vysloveně špatných rozhodnutí má také vláda Miloše Zemana. O Bohuslavu Sobotkovi, stejně jako o Zdeňku Bakalovi, toho bylo v této souvislosti napsáno dost. Přesto Černohorský v rozhovoru rozkrývá souvislosti, které mohou být pro řadu lidí poměrně překvapivé. Mimo jiné se podivuje, jak laxně ke kauze stát po celé roky přistupoval.

Práce sněmovní vyšetřovací komise k OKD ještě neskončily, přesto, jaká jsou její základní zjištění?

Mezi ty, jež mohu už nyní zveřejnit, patří například nález, který na základě analýzy právních dokumentů tvrdí, že byl s největší pravděpodobností v 90. letech minulého století bytový fond vložen do vznikající společnosti OKD a.s. v rozporu se zákonem. Ohledně této věci jsme si nějaký čas posílali právní posudky s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, pochopitelně jsme komunikovali také s ministerstvem financí. Věnovali jsme se přitom nejen samotným právním problémem, ale také případným právním dopadům.

Zde je potřeba říct, že vyšetřovací komise nemá exekutivní pravomoc. Cokoli zjistíme, můžeme jen předat policii, správním orgánům, případně ministerstvu financí. Kontaktovali jsme je už s tím, že tam je problém se zákonem, který se za minulého režimu jmenoval zákon o osobním vlastnictví k bytům, později to byl zákon o vlastnictví bytů. A v zákoně o osobním vlastnictví k bytům se říkalo, že byty mohou být převáděny pouze stávajícím nájemníkům.

Ať už si o socialistických zákonech myslíme cokoliv, tak tento platil do roku 1994 a stát se při privatizaci měl podle něj řídit. Ten zákon byl důležitý také proto, že nájemníci měli při převodu ze státního vlastnictví právo na různé dotace, slevy a podobně. V případě, že byty byly v rámci privatizace převedeny na akciovou společnost, tak jim ta práva zanikla. Nemůžete ale lidi rozhodnutím od stolu zbavit práv, aniž by se změnil zákon. Tím spíš v už demokratické společnosti a právním státě.

Pro pořádek: o jakém roce mluvíme?

O roce 1990.

Kdo o tom tehdy rozhodl?

Federální ministr hospodářství Vladimír Dlouhý. Ten to vzal a podepsal jako ministr. Vložil tak veškerý majetek, včetně bytů, do nově vznikající akciové společnosti.

Nezákonně…

Podle našeho názoru v rozporu se zákonem. Musím také říct, že jsme řešili variantu, dle které to bylo vloženo pozdě. Bylo tam totiž přechodné ustanovení, které umožňovalo vkládat majetek pouze do určitého data. Přitom samotná realizace byla započata až po tomto rozhodujícím datu. Tudíž to bylo z našeho pohledu tehdy provedeno v rozporu se zákonem. A stát mohl podat určovací žalobu. Bývalo by pak bylo na soudu, aby rozhodl, který z právních názorů je správný. Přitom je třeba říct, že ty zákony byly tehdy napsány ne zcela jednoznačně. A právě proto by je měl vyložit nezávislý soud.

Co s tím teď?

Původně jsme chtěli, aby ta žaloba byla podána do konce loňského roku, v tuto chvíli – pokud by ji stát podal – tak je v procesně složitějším postavení.

Proč?

Protože podle některých právních názorů mohlo od 1. ledna 2019 dojít k tzv. mimořádnému vydržení. Stát teď k tomu, aby tu právní bariéru prolomil, musí pravděpodobně o něco víc prokazovat svá vlastnická práva. Situace však není jasná, neboť se jedná o nový občanský zákoník a judikatura k této otázce neexistuje. Komise však k tomu přistupovala s náležitou péčí a opatrností, a proto podala podnět k podání určovací žaloby MF, UZSVM a předsedovi vlády již minulý rok.

To se pohybujeme, pokud jde o časovou osu, na samém začátku příběhu. Kdy a proč český stát ztratil v OKD majoritu?

O tom zatím nemohu zcela konkrétně mluvit, protože některé věci ještě nejsou jasné. Zatím jsme neschválili stěžejní část zprávy, která se této věci týká. Obecně to ale popsat mohu.

Tak povídejte…

Lze říct, že se pánové Koláček a Otava dostali do OKD (Koláček s Otavou prodali Zdeňku Bakalovi akcie Karbon Investu několik dní poté, co nabyli akcie OKD, pozn. redakce). Zde je třeba připomenout, že až do roku 1998 zde stále hrál klíčovou roli již zmíněný Vladimír Dlouhý. Důležitý bod privatizace přitom spočíval v oddělení Českomoravských dolů.

Podíl v dole, do kterého komunisté ve velkém investovali, a který jako jeden z mála funguje dodnes, stát v roce 1997 prodal za řádově stovky milionů korun. Následně ho stát odkoupil zpět do OKD. Stalo se tak ale v čase, když už byl součástí KOP a.s., a zpátky to vykupovali za čtyři miliardy korun. Tato věc byla ostatně součástí následného policejního vyšetřování.

Jak si tento manévr vysvětlujete?

To je právě věc, na kterou mělo odpovědět zmíněné vyšetřování. Obecná teorie, spočívá v tom, že pan Stanislav Pros postupnými kroky ovládl společnost OKD. Ve finále se mu podařilo odkoupit 50,02 procent akcií, od toho momentu mohl rozhodovat naprosto o všem.

Zatímco na začátku Pros, protože sám neměl schopné manažery, spolupracoval ochotně se státem, v momentě, kdy do hry vstupují Koláček s Otavou, začíná stát tahat za kratší konec.

Od roku 1998 do roku 2001 docházelo k obrovskému útlumu dolů. Z části mělo útlum platit OKD, zčásti na něj měl přispívat stát. Tomu se do toho ale příliš nechtělo, a tak se zvažoval manévr, dle kterého by se OKD rozdělilo na dvě firmy. První by byla ta těžební, do druhé by se převedly staré důlní škody, to znamená doly, které se měly zavírat, a veškeré nevýrobní věci, jako jsou byty nebo rekreační zařízení.

A to se podařilo?

Právě že se to nepodařilo. Koláčkovi s Otavou tou dobou bylo už nejspíš jasné, že má ten bytový fond nesmírnou cenu. Jevilo se jim to podle mě tak, že bylo nevýhodné se ho zbavovat.

Takže jsme v čase vlády Miloše Zemana, a stát tou dobou už majoritu nemá…

Nemá. Ve finále o ní přišel někdy v letech 1997 nebo 1998. Nelze to přesně zpětně říct, Pros totiž akcie skupoval prostřednictvím několika společností. A mimochodem, Fond národního majetku v momentě, kdy zjistil, že někdo ve velkém skupuje akcie, oslovil obce. Jenomže ve chvíli, kdy skupující následně 'zlomil' Karvinou, Fond národního majetku na skupování rezignoval.

Jde podle vás o zlomové období?

Ztráta majoritního podílu byla velká chyba. Stejně velkou chybou ale bylo, že tam byl vložen ten bytový fond. A vše korunovala privatizace v roce 2004. Jednalo se vlastně o celý sled událostí, které se dokonce opakovaly, a přesto stát nebyl schopen hájit svá majetková práva. Popsáno to bude v závěrečné zprávě.

A pokud bych se vrátil k roku 1998, tehdy byla podepsána tzv. mandátní smlouva mezi společností Karbon Invest, OKD a Českomoravskými doly. A to byl také důvod, kvůli kterému byli následně Koláček s Votavou trestně stíhaní. Na základě těchto smluv totiž bylo ze společnosti OKD do společnosti Karbon Invest vypláceno zhruba 500 milionů korun ročně.

Za co to bylo?

Například za právní služby, za zprostředkování obchodů. Nelze vyloučit, že část těch plnění byla fiktivních.

A Karbon Invest…

Karbon Invest je společnost, kterou tehdy vlastnil pan Koláček s panem Votavou. A na základě těchto smluv měli státu, dalším akcionářům, potažmo OKD způsobit škodu ve výši až 1,6 miliardy korun. Kvůli tomu byli stíháni, skončilo to ale někdy v roce 2011 zprošťujícím rozsudkem. Tehdejší státní zástupce se proti tomuto prvoinstančnímu rozhodnutí chtěl odvolat, k tomu ale na příkaz nadřízeného nedošlo. Stát byl v celé věci značně laxní.

Jak si tuto laxnost státu vysvětlujete?

Čeští úředníci, pokud jim někdo nestojí na krku, dělají nezbytné minimum, samozřejmě existují výjimky. Pokud o to není velký mediální zájem, pokud není pod tlakem dotyčný ministr, většina úředníků k tomu přistupuje tak, že nikdo nemohl udělat chybu.

A pokud jde o politickou reprezentaci?

Jistě, měl tam být zájem ze strany politiků, kteří měli aktivně situaci řešit. Ve hře měla být klidně třeba žaloba, ve které by stát spolu s minoritními akcionáři prokázal, že byl poškozen. A pokud by to soud uznal, měl stát požadovat nějakou finanční kompenzaci.

V čí kompetenci to tehdy bylo?

Nejspíš šlo o věc, která byla pod rozlišovacími schopnostmi premiéra, tedy Miloše Zemana. Na starosti to měl tehdejší ministr Grégr (Miroslav Grégr, ministr průmyslu a obchodu a místopředseda vlády Miloše Zemana, pozn. redakce), kterého jsme také jako parlamentní komise měli na výslechu. Později Milan Urban.

Co říkal?

To vám nemohu přesně říct.

Pojďme dál v čase. Nastoupila vláda Vladimíra Špidly, ve které by ministrem financí Bohuslav Sobotka, jemuž se celá věc ve veřejném prostoru přičítá často na vrub. Zdá se, že manévrovací prostor už příliš široký neměl…

Na starost to tehdy neměl pouze Sobotka, ale také tehdejší ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Stát měl už sice minoritu, neznamená to ale, že měl rezignovat na vymáhání svých práv. Na paměti je potřeba mít, že sice měl minoritu, ale relativně vysokou, byl to tzv. kvalifikovaný minoritář.

Bez akciového podílu státu měl KI omezený manévrovací prostor, proto ho potřeboval. Manévrovací prostor tedy neměl spíš Karbon Invest, než stát. V praxi to znamená, že stát měl možnost blokování jakýchkoliv zásadních změn ve společnosti a měl právo podávat různé žaloby, např. na náhradu škody

A to se nedělo…

To se nedělo.

Tušíte, proč?

Nevím, nikdo se vám nepřizná. Tou dobou už běželo trestní stíhání Votavy s Koláčkem, a stát měl tudíž zbystřit a reagovat například tak, že dokud nebude věc prošetřena a soudem rozhodnuta, mohl říct, že zbytek akcií prostě neprodá. Počkat na rozhodnutí soudu mohl být relevantní důvod, proč to neprodávat. Avšak to se nestalo, oni se naopak rozhodli, že to prodají, navíc pod cenou, za 2,25 miliardy korun. A tady jsme u dalšího sporného momentu. Soud teď řeší, zda tuto cenu stanovili úředníci, anebo zda šlo o politické rozhodnutí.

V tuto chvíli mohu říct, že cenu 4,1 miliardy nestanovoval Fond národního majetku, ale byla stanovena politickým rozhodnutím. Pokud jde o těch 2,25 miliardy, to bude muset rozseknout soud. Co ale mohu říct je toto: požádali jsme kolegium znalců při ministerstvu spravedlnosti, aby vyhodnotil znalecký posudek, a to nikoli z pohledu finální ceny, ale z pohledu kvality. Šlo nám o to, zda byly dodrženy veškeré požadavky lege artis, zda tam bylo vše tak, jak má ve správném znaleckém posudku být.

A co jste se dozvěděli?

Oni hodnotili kvalitu toho znaleckého posudku výslednou známkou od jedničky do čtyřky. Přitom jednička je nejlepší, čtyřka nejhorší. A znalecký posudek od nich dostal tu nejhorší možnou známku. Neodpovídal znaleckým standardům. Domnívám se, že zjištění kolegia znalců může mít zásadní vliv jak na trestní řízení, tak na řízení u Evropské komise.

Posudek určil hodnotu podílu státu cca na 2,1 miliardy korun, stát se pokusil svůj podíl následně prodat v březnu 2004 za 2,25 miliardy. Ta cena je samozřejmě i z laického pohledu směšná. Oba obžalovaní, stejně tak jeden z tehdejších úředníků Fondu národního majetku přitom vypovídají, že tu cenu na jednáních s Karbon Investem dohodl ministr Urban a ministr Sobotka. A teď soud musí rozhodnout, kdo to určil finálně.

Tyto dva exministry jste také vyslýchali?

Ano, co ale vypověděli, vám zatím nemohu říct. Počkejte si na závěrečnou zprávu.

Dobře. Jsme v roce 2004…

Ano. K podmíněnému prodeji Karbon Investu panu Bakalovi došlo již dne 31. 05. 2004. Z toho je zřejmé, že jednání o prodeji mezi pány Koláčkem a Otavou na straně jedné a panem Bakalou na straně druhé muselo probíhat nejpozději již v prvním čtvrtletí roku 2004, tj. v době, kdy pánové Koláček a Otava již vyjednávali o koupi minoritního podílu se státem. Tyto informace vyplývají z odpovědi ČR pro Evropskou komisi odeslané v roce 2006 v souvislosti s prověřováním nedovolené veřejné podpory.

Jak jsem informoval komisařku pro hospodářskou soutěž, paní Vestagerovou, předmětný dokument přitom očividně vypracovala advokátní kancelář Pokorný & Wagner, která měla plnou moc od pana Bakaly a zastupovala tak jeho zájmy. Ministerstvo připravenou odpověď pouze formálně upravilo a odeslalo jako oficiální stanovisko státu k problematické privatizaci. Fakticky však za vyjednáváním mezi KI a státem nejpozději od června 2004 stál Zdeněk Bakala, který schvaloval kroky Koláčka s Otavou.

Kdy tedy přesně vstupuje Bakala do hry?

Pravděpodobně v tom prvním čtvrtletí 2004. Tou dobou ještě nemá žádná vlastnická práva, ale začíná už vyjednávat. A musím říct, že jsme chtěli pana Bakalu vyslechnout, on ale nepřišel. Když byli Koláček s Otavou zadrženi, vláda musela vědět, že tam jsou nějaké problémy. Podle mého přesvědčení, se stát neměl v takové situaci minoritního podílu vzdávat.

Proč?

Protože trestní stíhání se týkalo „tunelování“ OKD, to znamená, že Karbon Invest by státu za OKD vlastně zaplatil penězi, které předtím z OKD vytuneloval (v případě, že by byli akcionáři odsouzeni). Kromě toho, pokud by tam skutečně byla prokázána škoda, stát ji mohl po majoritáři vyžadovat v civilním řízení. A pokud by byla posléze škoda prokázána na 1,6 miliardy, tak zhruba 800 milionů si mohl nárokovat stát.

Takže mluvíme o další v řetězci velkých chyb…

Prodej minoritního podílu v době běžícího trestního stíhání byla zcela jistě velká chyba, srovnatelná s předchozími.

To znamená, že to Bakala mohl koordinovat také straně státu.

To by byla spekulace.

Tak pojďme dál…

Potom následovala stížnost společnosti Penta, která se pokoušela o uspořádání veřejné soutěže, v rámci které by mohli odkoupit podíl v OKD. A protože Česká republika mezi březnem a září 2004, kdy se o prodeji vyjednávalo, vstoupila do Evropské unie, tak se Penta následně obrátila na Evropskou komisi. Penta v tom prodeji totiž viděla nedovolenou podporu státu.

Přičemž můžeme v tuto chvíli považovat za téměř jisté, že reakci za Českou republiku připravoval Radek Pokorný, tentýž Pokorný, který pracoval pro Bakalu. Odeslána byla v roce 2006. Také tuto informaci jsme již předali Evropské komisi. A to tak, aby si veškeré informace ověřila vícezdrojově, Ministerstvo financí v době řízení zastávalo názor, že je vše v pořádku.

No, a pokud by komise dospěla k tomu, že skutečně k nedovolené veřejné podpoře došlo, může po tehdejším vlastníkovi, tedy po společnosti Karbon Invest či Charles Capital, chtít, aby zbytek doplatila.

To se ale zatím nestalo?

Pokud jde o stížnost společnosti Penta, byla odložena s tím, že tam k nedovolené podpoře nedošlo. Těch stížností, jejichž adresátem byla Evropská komise, bylo ale víc. Jedna z posledních se dotýká bytů OKD, a ta je stále otevřená. Evropská komise čeká, jak se k tomu postaví české soudy.

Přiznám se, že postoj Evropské komise příliš nechápu – pokud má k dispozici informace, že cena v posudku je příliš nízká a konečná cena taky neodpovídala tržní ceně, tak má konat, bez ohledu na to, co si myslí české trestní soudy.

Každopádně pokud soudy rozhodnou, že byl znalecký posudek nesprávný, tak Evropská komise může dožadovat, aby byl doplacen rozdíl ceny. A v tu chvíli by měl stát povinnost si o ty peníze říct.

To jsme v jakém roce?

Jak jsem řekl, těch stížností bylo několik. Poslední ale myslím někdy v roce 2011.

Mezi tím ale Bakala OKD prodal?

On nejdříve různě přeprodával jeho jednotlivé části. Už v roce 2005 vcucnul některé dceřiné společnosti. Následně si byl pohodlně schopen vyplatit dosti vysoké dividendy v řádu miliard korun. Přitom my jsme zpětně nezjistili, co některé ty dceřiné společnosti vlastně dělaly kromě toho, že v nich byly uložené finanční prostředky. Třeba ve společnosti OKD podnikatelská bylo uloženo zhruba tři miliardy korun v bankovních směnkách. Následně byla vcucnutá do mateřské společnosti, díky čemuž vznikl účetní zisk a díky tomu mohla společnost rozdělit dividendy.

Bakala právě tímto způsobem transformoval OKD a tahal z ní dividendy. Posléze zase firmu rozdělil na sedm nebo osm společností, v rámci tohoto manévru například oddělil vlečky a koleje, což bylo pro celý podnik podle všeho fatální. Šlo totiž o největší soukromou drážní společnost, kterou v tuto chvíli vlastní polská státní firma. Polsko je tak v tuto chvíli teoreticky schopno hýbat s cenami našeho uhlí. A bez ní nevyvezete ani kostku uhlí.

Proč to podle vás Bakala takto dělal?

On je finančník. Nešlo mu o OKD, ale o peníze. Podle mého soudu jeho cílem (a jeho společníků) bylo maximalizovat zisk. A začátkem konce OKD bylo, když začal její jednotlivé části rozprodávat. Dokud to byla jedna skupina, bylo možné rozličné zisky a ztráty vyrovnávat. Prodejem strategických částí firmy sice získal rychlé peníze, chod OKD to ale fatálně narušilo. Jak to celé nakonec dopadlo, všichni víme.

Pojďme se ještě vrátit k těm bytům OKD. Kromě toho, že možná byly do OKD vloženy na začátku 90. let v rozporu se zákonem, kdy nastala hlavní chyba?

V roce 2004, když Karbon Invest kupoval minoritní podíl OKD. Původně sice byla ze strany státu vůle dát tam klauzuli, dle které by měl nový majitel povinnost ty byty prodávat jejich nájemníkům, nakonec se ale podařilo, a my zjišťujeme, čí to byla práce, vložit do smlouvy klauzule s dosti nejasným výkladem.

Převládající výklad je takový, že pokud nerozdělí bytový fond na jednotlivé jednotky, není povinen je majitelům rozprodat. Jinak řečeno, pokud neprodával jednotlivé byty, ale třeba celou společnost, privatizační podmínky podle těchto názorů neporušil. Pokud jde o obyvatele těch bytů, má to mnohdy pochopitelně fatální sociální důsledky.

Jaké budou praktické důsledky celé práce vyšetřovací komise?

Jednak by to mělo mít legislativní důsledky. Měly bychom na celou kauzu reagovat novelizacemi některých zákonů. Komise je rovněž připravena podat celou řadu podnětů – počínaje trestními oznámeními, opakované podněty Evropské komisi, Ministerstvu financí a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Další podněty mohou směřovat například na advokátní komoru a podobně. Záleží však na shodě členů komise. Myslím, že vyšetřovací komise může celou řadu věcí pohnout kupředu, ale záleží na exekutivě, jestli bude konat. Komise je samozřejmě připravena sdílet veškeré materiály s příslušnými orgány.

A pokud jde o ty lidi, kteří žijí v oněch bytech?

To prozatím nemůžu prozrazovat, nicméně je třeba si uvědomit, že nemáme exekutivní pravomoc. Komise však pro ochranu veřejného zájmu, včetně případných oprávněných zájmů všech osob, a tedy včetně nájemníků, učiní maximum.

Rozhovor Vratislava Dostála byl zveřejněn na portálu info.cz

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.