Hamáčkův logický postup

Hamáček před více než dvěma měsíci projevil velkou loajalitu vůči premiéru Babišovi, když veřejně nepracoval s čísly, která, alespoň někteří vládní činitelé, pokud jde o hrozící exponenciální nárůst počtu nemocných koronavirem, měli. Žádal tehdy o urychlené znovuobnovení Ústředního krizového štábu. Po jeho obnově by bylo možné tlačit na vládu a ministerstvo zdravotnictví, aby braly možnou druhou vlnu koronaviru vážně.

Andrej Babiš přes jasné signály, které měl od odborníků i od koaličního partnera, tato varování přehlížel a podceňoval. Zřejmě byl pod tlakem svých marketingových odborníků, kteří mu radili, aby řešil situaci vzniklou druhou vlnou pandemie až po krajských a senátních volbách počátkem října.

To byla velká politická chyba. Pokud nastane taková velká chyba, má v krátké době své bratříčky a sestřičky. Prostě Babiše poněkud opustilo štěstí a dělá další chyby.

Nepřeceňuji pokles volebních preferencí hnutí ANO v některých průzkumech, ke kterému prý došlo v posledním měsíci. Síly setrvačnosti jsou v mysli veřejnosti obrovské a není realistické očekávat, že se blok Babišových voličů začne rozplývat jako sníh na slunci. Kdo však musí být ostražitý, to je sociální demokracie. Proč by měla politicky platit za premiérovy chyby? Přitom se zdá, že premiér hodlá v těchto chybách pokračovat. Také premiérův návrh na zrušení superhrubé mzdy je v některých aspektech silně populistický. Vlastně všichni občané, daňoví poplatníci, by měli platit 15% daň z příjmu. A jen malinké procento plátců daně z příjmu by bylo zatíženo 23% sazbou daně (příjmy nad 140 tis. Kč měsíčně). Ztráta v příjmech státního rozpočtu při tomto řešení daňové problematiky by byla 80-90 mld. Kč. Při již 320 mld. schváleném schodku státních financí předpokládaném ministerstvem financí pro příští rok, by tedy ještě přibylo dalších až 80 mld. Kč ztráty. Je to populistický a vlastně nerozumný návrh, ohrožující státní finance.

Jan Hamáček proto přišel se svým vlastním návrhem s 19%, tey nižší sazbou daně z příjmu. Je to návrh přesně v duchu vládního prohlášení, na kterém se shodly obě dvě vládní strany. A tato sazba pochopitelně více zatíží vysokopříjmové skupiny daňových poplatníků, než ty nízkopříjmové. Namísto 80 mld. Kč ztráty daňových výnosů, by tato verze znamenala fiskální ztrátu nějakých 25 mld. Kč daňových výnosů.

Prostě tento návrh J. Hamáčka vychází více vstříc reálným zájmům voličů z nízkopříjmových a středněpříjmových skupin občanů.

Hamáček se může v tuto chvíli politicky opřít o vysokou podporu českých občanů, když podle agentury STEM je s 61% zdaleka nejpopulárnějším českým politikem, což ve velmi obtížné době není špatné.

Teď jde o to, tuto vysokou důvěryhodnost své osoby promítnout také do volebních preferencí sociální demokracie. Tak, aby tato strana byla ve sněmovních volbách schopna získat alespoň 10% hlasů. ČSSD stojí před závažným úkolem, překonat pachuť nedůvěryhodnosti, kterou získala v časech předsednictví B. Sobotky. Bohužel, to nebude proces ani rychlý, ani krátký, ale diferenciace ČSSD a J. Hamáčka od seniorního koaličního partnera je dobrým znamením.