Hřib o prasatech a papalášské smetánce…

Chtěl bych vidět, co by se strhlo, kdyby premiér Babiš označil např. zvláštní a úzkou partičku těch pravých nefalšovaných Pirátů, kteří hlasují ve vnitrostranickém referendu o vážných politických otázkách, za idioty anebo reprezentanty hovězího skotu. Určitě by se našla velká část médií, která by jej vyzývala k okamžitému odstoupení po bezprecedentních vulgárních útocích na hlavního politického soupeře.

V případě Hřiba se ale neděje vůbec nic. Dne 13. října na svém twitteru tento, z božího dopuštění a shodou nepříznivých náhod, primátor Prahy napadl připravovanou oslavu 28. října na Pražském hradě jako, cituji přesně: „Párty na Hradě pro papalášskou smetánku“.

Musím v souvislosti s tímto nechutným vyjádřením říci jednu věc. Pánové Mynář, Ovčáček a spol. mě dlouhodobě a okázale nezvou na slavnostní či jiné akce na Hradě. Jsem proto někdy velmi překvapen, koho na televizních záběrech z těchto shromáždění na Hradě vidím. Tedy jaké divné zjevy a podivné osoby se tam pohybují. Ale jako bývalý český premiér jsem prostě touto skupinou přátel pana prezidenta ignorován. Tyto nominace na akce na Hradě bývají hradní skupinou uskutečňovány po hříchu jen  z osobních pozic. I když projevuji velkou objektivitu ve vztahu k panu prezidentovi a vesměs (ne vždy) podporuji jeho veřejná vystoupení, nebývám mezi vyvolenými na Hradě. Řeknu otevřeně, že mě to nebere a nezbavuje mě to soudnosti. Zkrátka,  neberu to osobně. Ušetřím jeden večer a nemusím mít aspoň  žádné dietetické výčitky z toho, co jsem na recepci neměl jíst.

Ale představa Hřiba, že snad tato shromáždění (nebo jak on říká „párty“) jsou akce, kde se nalévá koňak z konví a šlape se po zadek v kaviáru, je prostě vulgární. Vlastně to ukazuje, jak nízká je dnes hodnota vrcholného politika, pokud se „toto“ může stát pražským primátorem.

Hlavními účastníky „párty“ na Hradě jsou vždy vyznamenávaní. Tito vyznamenávaní většinou uskutečnili ve svém životě něco velikého. Vždy bývají mezi vyznamenávanými účastníci zahraničního odboje, vynikající vědci, pedagogové, lékaři (tentokrát jich bude asi i více než v předešlých letech), umělci. Tentokrát měl být podle všeobecného očekávání oceněn státním vyznamenáním za celoživotní dílo Mistr Karel Gott. Tito všichni jsou podle Hřiba „papalášská smetánka“. Hřiba neomlouvá ani to, že tento svůj blábol na twitterovém účtu zveřejnil již 13. 10.. Kdyby byl alespoň částečně kvalifikovaným politikem, spíše měl 13. 10. na svém účtu na Twitteru napsat, že jako formálně nejvyšší představitel hl. m. Prahy doporučuje v současné pohnuté době neuskutečnit slavnostní shromáždění na Hradě k 28. říjnu v obvyklé podobě. Ale Hřib je prostě Hřib. Jemu primárně šlo o politický útok na prezidenta a Hrad a všechny ty, kdo k němu snad mají pozitivní vztah anebo jej jen respektují.

Za dva roky svého působení na pražské radnici předvedl Hřib, coby primátor z božího dopuštění, velké nic. Pokud tedy nejsem nadšený z jeho okázalé antiruské a antičínské pózy, kterou zakrývá praktickou neschopnost dělat nic. Do konce tohoto volebního období, které trvá čtyři roky, nebude v Praze uskutečněna žádná velká investice. Mám na mysli např. dokončení vnitřního městského okruhu a zahájení stavby trasy D metra. První stavba může být zahájena podle mého kvalifikovaného odhadu (byl jsem patnáct let pražským zastupitelem) někdy za deset až dvanáct let. To je pro Prahu katastrofa. Pokud jde o novou trasu D metra, chybí výkupy pozemků, příprava území, projektová příprava, prostě všechno. Parta neschopných, která v současné době ovládá pražskou radnici, především díky Hřibovi zvládá jedno umění mistrovsky. Vylhat se z jakéhokoliv problému. Tím, že nedělají nic, tak ale těch otázek od žurnalistů mnoho není. Jejich spanilé rejsy do zahraniční politiky, hloupoučké a stupidní, jsou pražskou kavárnou nadšeně vítány.

Ať je to jak chce, dnes zdrcující kritiku investiční politiky města Prahy,  zastavím. Nezajímá mě v tuto chvíli ani chaos na pražských ulicích v důsledku naprosto živelného uskutečňování oprav a údržby pražských  komunikací.

 Nechci ani hovořit o desítkách miliard, které se flákají bez užitku na účtech města, když by mohly sloužit Pražanům. To by se ale muselo umět. Tahle bezmocnost vedení města a Hřiba je pobuřující, ale v tuto chvíli mě nezajímá.

Za výroky, které Hřib použil vůči oceňovaným osobnostem tohoto státu a vůči slavnostnímu shromáždění státu k 28. říjnu, považuji za jediné možné řešení, aby toto individuum okamžitě odstoupilo z funkce primátora hl. m. Prahy.