Jiří Paroubek: Ostudné bláboly primátora Hřiba

Nebyl jsem za starého režimu fanouškem Sovětského svazu, a to zejména v důsledku svých osobních zkušeností z roku 1968. Podobný postoj zastávali i moji rodiče. Ale z jejich osobního podání vím, jaký význam měl boj Sovětské armády pro osvobození republiky a tedy i jejího hlavního města. To, že v důsledku válečných operací Sovětské armády se hroutící německá branná moc rychle stahovala z Čech, prostě z jednoduchého důvodu, že se němečtí vojáci a zejména esesáci nechtěli dostat do rukou sovětů, bylo důsledkem předchozích úspěšných vojenských operaci Sovětů. Pro esesáky by sovětské  zajetí  znamenalo fyzickou likvidaci a pro německé vojáky dlouholetý pobyt v gulagu. Zkrátka, kdyby nebylo obrovského nasazení Sovětské armády a Sovětského svazu, pak by s velkou pravděpodobností dnes český národ v omezeném rozsahu existoval někde na území Střední Asie nebo Sibiře a podstatná část českého národa by byla fyzicky likvidována. To nejsou chiméry, to jsou fakta. Koneckonců provedení holocaustu  evropských Židů ukazuje, že by nacisté žádné slitování se slovanskými Čechy neměli. Připomínám také, že při osvobozování republiky padlo zhruba 140 tisíc sovětských vojáků, dále několik desítek tisíc rumunských vojáků, 11 tisíc vojáků československých, přes tisíc polských vojáků a asi 150 vojáků amerických.

Označovat Sovětský svaz za jednoho ze strůjců II. světové války tak, jako to učinil primátor Hřib, je politický hovadismus. Pan Hřib je politický popleta, který by měl nechat historické výklady profesionálním historikům a neoddávat se jakémusi kutilství v historii. Pokud má Hřib na mysli to, že na základě Paktu Ribbentrop – Molotov, obsadili Sověti významnou část polského území, je to nezpochybnitelný historický fakt. Stejně jako je fakt, že Sovětský svaz měl před uzavřením smlouvy s Německem v srpnu 1939 zájem o uzavření smlouvy se západními spojenci, tedy s Velkou Británií a Francií. Tyto dvě země ovšem ve svém antibolševickém nadšení seriozní zájem o spolupráci se Stalinem neměly. O tom, že se ale dívali na Sovětský svaz jinak nežli na agresora ve vztahu k Polsku v září 1939, svědčí mj. to, že na rozdíl od Německa, jemuž vyhlásili počátkem září 1939 válku, toto v případě Sovětského svazu obě země neudělaly.

Ostatně, kde a kdy byl vlastně počátek světové války, respektive války v Evropě? Nebyla to náhodou  například Mnichovská smlouva v září 1938, kdy západní mocnosti – spojenecká Francie a Velká Británie – souhlasily se zmrzačením Československa a s vydáním jeho pohraničních oblastí Německu? Tedy, pohraničních oblastí včetně pevností a jejich vynikajícího vojenského  vybavení, které Československo mělo. Z Mnichovské smlouvy byl zcela vyloučen Sovětský svaz. Západní mocnosti spáchaly tuto neuvěřitelnou, bezprecedentní zradu svého skálopevného spojence ve střední Evropě – Československa – v dohodě s dvěma fašistickými mocnostmi. To by přeci stačilo i každému jinému lídrovi, kterékoliv země a nemusel to být zrovna paranoidní Stalin, aby takovým státům – velmocím – nedůvěřoval. Státy mají své zájmy. Zájmem Británie a Francie bylo dostat do konfliktu Sovětské Rusko s Německem. To, že byl Stalin chytřejší a že se zajistil pro budoucí válku v Evropě územními nárazníky v podobě částí Polska, Besarábie a Pobaltských států, bylo ukázkou jeho politického umu a důsledkem hloupé politiky západních mocností.

Zkrátka primátor Hřib, který nezvládá řízení hlavního města Prahy v investiční oblasti, ale i pokud jde o běžný provoz města, zakrývá tuto svou skandální neschopnost u části pražského publika oblíbenými protiruskými a protičínskými eskapádami. Je jen otázkou času, kdy Pražané přijdou na to, že je to jen kouřová clona, která má zakrýt, že je první občan hlavního města jen líný, neschopný a tedy neužitečný.

Jiří Paroubek