Jistota desetinásobku

První zprávy o tom, jak vláda rozhodla o zastropování cen elektřiny a plynu, vyvolávají smíšené reakce. Strop je vysoko, bude to drahé a vysaje to fondy na modernizaci energetiky, které měly sloužit pro zateplování, úspory a lepší využití energie a posílení místní výroby z obnovitelných zdrojů. Vláda totiž chce na pomoc domácnostem a průmyslu využít výnos z emisních povolenek, ale ten měl původně zamířit do Modernizačního fondu.

Vláda navrhla zastropovat elektřinu na 6 korunách a plyn na 3 korunách za kWh včetně DPH. Roku 2019 jsem platil za plyn 1,04 Kč za kilowatthodinu a za elektřinu zhruba 1,60 /kWh. Z loňského vyúčtování lze vyčíst, že při spotřebě 2,3 MWh elektřiny za rok (což je ostatně průměr českých domácností, které netopí elektricky) mě to stálo se všemi službami, poplatky a daněmi nepatrně přes 1000 Kč měsíčně. Plyn, kterým topím, byl za polovinu, jen něco málo přes pět stovek měsíčně. Nyní se mi zvedly zálohy na plyn na 7000 Kč měsíčně. Ať počítám, jak počítám, je to 14 krát víc. Nové zálohy za elektřinu čekaly na výsledek zastropování, ale budou taky na výrazném násobku.

Navrhovaný strop pro cenu elektřiny se týká pouze menší složky energetického účtu, jen vlastní spotřeby „silové elektřiny“. K tomu připočtěme plat za odběrné místo (elektroměr), daň z elektřiny, dále platbu obchodníkovi za dodané množství a za rezervovaný příkon (velikost pojistek), a nakonec i platbu distributorovi za systémové služby, činnost operátora trhu a podporu elektřiny z podporovaných (obnovitelných) zdrojů energie. To poslední odpadá, ale počítejte minimálně s desetikorunou za kilowatthodinu. Připomíná mi to Koženého „jistotu desetinásobku“.

U cenového stropu na plyn je to nadějnější, za předpokladu, že nějaký bude. Tam bych měl podle navrženého stropu nakonec vystačit s poloviční zálohou, než byla předepsána. Čili podle české vlády má být elektřina desetkrát a plyn sedmkrát dražší než před pár lety.

V úterý však do toho skočila Evropská komise a navrhla strop pro elektřinu v přepočtu jen na 4,50 za kilowatthodinu, čili o čtvrtinu méně. Zřejmě nám při páteční ministerské schůzce v Bruselu něco uteklo, a to jsme předsednická země. Brusel taky navrhuje sebrat zvláštní daní 33 procent mimořádných zisků producentům fosilních paliv, to je další kategorie, kterou má přispět na zmírnění dopadu války a spekulací na spotřebitele energie. Přístup Bruselu se trochu radikalizuje, protože demoška v Praze evidentně probudila i vlády v jiných zemích. Nedávná zkušenost s hnutím „žlutých vest“ naznačuje, co může následovat.

Zajímavé informace z energetického zákulisí přinesl web echo24. Bývalý šéf ERÚ a současný energetický kverulant Ivan Noveský ze skupiny Energie není luxusní zboží připomíná, že slovenská vláda už na jaře dohodla zastropování elektřiny pro domácnosti na 62 euro za megawatthodinu, to je asi třetina toho, co teď navrhuje česká vláda. Kdyby na něco podobného přistoupil ČEZ, „i po zdanění mu zůstane 100, možná až 300 procent zisku. Podle mého přiměřený zisk. Chápu, že oni musejí investovat, ale 6000 procent zisku z jaderné elektřiny neobhájíte,“ komentoval to Noveský.

Na to reagoval další účastník debaty, Radek Pokorný: „ Jsem advokát a o tom, co by měl dělat ČEZ, diskutovat nemůžu, protože je to klient. Ale jakých 6000 procent zisku? Pokud má ČEZ prodanou většinu proudu na příští rok, tak průměrná cena těchto dlouhodobých kontraktů bude odhadem 110, 120 eur.“ Tím ale potvrdil devastační vliv energetické burzy. ČEZ, který elektřinu vyrábí, má jen zlomek toho, co vyvaří na burze spekulanti s deriváty. A kdo zaplatí astronomické zisky, ze kterých nic reálného není? Otázka za těžké miliardy.

Avšak přijatelnější cena za energii není všechno. Zejména v Česku pořád chybí úprava předpisů, která by usnadnila financování investic domácností a malých místních družstev (komunit) do energetických zdrojů se sdílenou výrobou a spotřebou. Chybí také osvobození takových projektů od nepřiměřených nákladů na distribuci a další služby energetické soustavy, které budou využívat jen okrajově a na krátkou vzdálenost.

Poukazuje na to tiskový komentář ekologických organizací Greenpeace a Hnutí DUHA:

„Obce a domácnosti také neustále čekají na slibované odstranění překážek, které brání rozvoji komunitní energetiky a sdílení lokální levné elektřiny z obnovitelných zdrojů. Nízkopříjmové domácnosti navíc nedosáhnout ani na pomoc se zateplováním domů či s instalací fotovoltaických panelů, neboť nemají na předfinancování a vysoké dofinancování projektů.

Z dlouhodobého hlediska je podle ekologických organizací nutné umožnit, aby si spotřebitelé co nejvíce elektřiny vyrobili sami pomocí obnovitelných zdrojů, a zároveň, aby jejich spotřeba díky úsporám a zateplování byla co nejnižší. Tyto investice ve výsledku také zvyšují energetickou bezpečnost Česka. Finanční prostředky z výnosů prodeje emisních povolenek by proto podle organizací měly směřovat do této oblasti a nikoli pokrývat část nákladů na zastropování, jak nyní navrhuje vláda.“

Není taky pravda, že v zimě jsou obnovitelné zdroje k ničemu. Zásobování elektřinou z ochabujícího zimního slunce lze řešit dvěma způsoby. Prvním se řeší problém, že zimní slunce je nízko. Jeho výkon proto zachytí co možná stojaté panely, přizpůsobené zimní sluneční dráze. Na plotě nebo na zdi mohou být fotovoltaické panely úplně na svislo, aniž by je ohrožoval vítr. Nemají pak problém ani se sněhem, i když ten je v posledních létech stále vzácnější.

Úspěšně dopadly pokusy s vertikálními panely zakotvenými jednoduchou konstrukcí na zemi, třeba na mezích, uprostřed stromořadí (agrovoltaika). Šlo by to i na zahradě, kterou je pochopitelně třeba plánovat tak, abychom někde ponechali nezastíněné místo. Pokud navíc použijeme oboustranné panely, schopné zpracovat sluneční energii zepředu i zezadu, lze je orientovat jednou stranou na východ a druhou stranou na západ, aby měly největší produkci v době ranní a večerní energetické špičky.

A protože je v zimě sluneční svit slabší, vyplatí se naddimenzovaná elektrárna, která má těch panelů víc, než by odpovídalo průměrné spotřebě. To dosud nešlo, výkonová hranice pro domácí elektrárnu, která se ještě obejde bez licence pro podnikání v energetice, dosud činila pouhých 10 kW, které nemusí stačit. Až teď se má tento limit zvýšit na 50 kW.

Připomeňme, že další limit výkonu tu byl pro dotace na vybudování fotovoltaiky na střeše škol radnice či obecní hasičárny. Je tu podmínka, že 80 procent vyrobené elektřiny využije objekt, na kterém byla vybudována, pro vlastní spotřebu. Tímto limitem si nějaký úřad usnadnil vyhodnocování žádostí o dotace, ale dokonale tím zesílil slabou stránku obnovitelných zdrojů, jejich kolísavý výkon. Kdyby se to mělo řešit jenom baterkami, takto úzce vymezené projekty to strašně prodražuje. Levnější je sdílení přetoků elektřiny, a ještě levnější je sdílení nakrátko, mimo rámec distribuční soustavy.

Třeba pro školy, které v létě mají bez dětí minimální spotřebu, ale elektrárny na střeše jim trhají rekordy, je limit v podobě 80 procent ročního průměru vlastní spotřeby značně svazující. Úzce vymezená výroba pro obec, oddělená od případné výroby pro občany, tu zjevně nedává smysl. Přitom láká k propojení škola s hospodou a prodejnou, které naopak v létě žijí z turistického ruchu.

Na odborném webu tzb-info jsem našel úderné zhodnocení proměny energetického trhu pro toho, kdo ho může využít. „Při cenách 10 000 a více korun za elektřinu ze sítě může znamenat každá megawatthodina z vlastní fotovoltaiky pro zákazníka buď přímou úsporu 10 000 korun, nebo významnou slevu na nákup elektřiny,“ píše se v článku, který to shrnuje jako Stroj na peníze.

https://oze.tzb-info.cz/fotovoltaika/24229-stroj-na-penize-fotovoltaika-pri-vysokych-cenach-elektriny-usetri-desetitisice-korun-rocne

Ale narazil jsem na ještě jednu pozoruhodnost. Pořád nás pronásledují důsledky solárního boomu z roku 2009, kdy absurdní nastavení výkupních cen vytvořilo třídu solárních baronů a mělo odradit veřejnost od fotovoltaiky prezentované jako obludná předražená blbost, na jakou prostě nemáme. Ty šílené výkupní ceny z tehdejší doby byly nastaveny na dvacet let. Ale ani to nestačí, je tam taky inflační doložka. Buď se přirazí dvě procenta, když žádná inflace není, jak tomu bylo v minulých letech, nebo aktuální číslo, nyní stoupající ke dvaceti procentům. V tom, jak dosáhnout toho, aby to nešlo, jsme opravdovými kabrňáky.