Kámošové z Horní Dolní aneb kauza Poche

Jana Hamáčka chápu. Poche mu dodal na sjezdu hlasy delegátů, které rozhodly o tom, že se předsedou strany stal právě Hamáček. Je to pro předsedu ČSSD velmi nepříjemná situace, když jeho blízký politický spojenec a možná i přítel zůstane jaksi ve vzduchu a perspektivně bez politické funkce.

Vzpomínám si nicméně v této souvislosti na to, jak mě kdysi první polistopadový předseda ČSSD, můj osobní přítel a také vysokoškolský pedagog působící dlouhá leta na vysokých školách ve Spojených státech, Jiří Horák, upozornil na jeden výrok lorda Palmersona, britského ministerského předsedy v 19. století. Lord Palmerson se vyjádřil, když hovořil k představitelům strany toryů, zhruba takto: „Je mi jedno, jestli cla na obilí budou vysoká nebo nízká, ale když už se dohodneme, tak to držme!“. Přesné znění tohoto výroku jsem nikde při psaní tohoto článku nenašel a tak jej interpretuji možná mírně nepřesně, ale ten smysl je jasný. Já jsem se snažil po celou dobu, po kterou jsem řídil ČSSD vycházet z této zásady. Jinak řečeno, když se věci politicky dohodnou, je potřeba je držet.

Předseda Hamáček byl okolnostmi, tedy v důsledku silnější politické pozice prezidenta a premiéra, přinucen upustit od nominace M. Pocheho na pozici ministra zahraničních věcí. Respektive přesněji: není schopen ji prosadit. A spustila se kanonáda. Neschopové a diletanti, kteří přivedli sociální demokracii ke zdrcující politické prohře v loňských podzimních volbách do poslanecké sněmovny, využívají nejmenování Pocheho ministrem zahraničí a nemožnosti tuto věc prosadit k frontálnímu útoku na vládu, která ještě nemá ani důvěru. Jan Hamáček by měl v tuto chvíli řešit politickou náplň činnosti vlády a zejména ministrů za ČSSD a ne se zabývat odbojem hlupáků.

Centrem odporu proti vládě sociální demokracie je v tuto chvíli několik kámošů M. Pocheho ve vedení pražské městské organizace ČSSD. Místo toho, aby se zaměřili na budování pozice ČSSD v hlavním městě a aby řešili alarmující propad volebních preferencí ČSSD v Praze výrazně pod úroveň 5%, zabývají se galaxiální politikou. Předseda stranické organizace v Praze je trapnou figurkou, kterou nastrčil do vedení této organizace právě Poche, který ji skrze něj řídí. Poche vybudoval v pražské ČSSD klientelistický systém, který ovládá svými chapadly celou pražskou organizaci. Tento systém zničil přirozený výběr kádrů v pražské organizaci ČSSD a to se pochopitelně projevuje negativně mj. také ve stranických preferencích v Praze. Když jsem před pár měsíci tiše navrhoval předsedovi stranické organizace ČSSD v Praze, aby alespoň půl roku před volbami stáhli z oběhu na pražské radnici neschopného náměstka primátora pro dopravu Dolínka, který je zároveň zvolen i poslancem, tak mě řekl zhruba to, že parta, jejíž je součástí, by si to nepřála. Hoši ve vedení pražské městské organizace změnili tuto kdysi fungující organizaci v jakýsi čínský spolek, který razí zásadu: kámošové vpřed! V Praze sice padají lávky, zavírají se nesmyslně mosty, omezuje se razantně v nekončícím seriálu nekoncepčních oprav ulic a cest pražská doprava, ale Dolínek dál dělá náměstka primátora pro dopravu teď dokonce jaksi ve vedlejšáku. Hoši, vzpamatujte se!. Pokud strana vypadne z pražského zastupitelstva, bude to rána nejen pro vás, kteří máte na tom postaveno své živobytí, ale bude to rána pro celou ČSSD, jejíž politická pozice i celostátně díky případnému výpadku v Praze oslabí.

Přicházet k v průměru vzdělanějším pražským voličům s programovými nápady typu: jízdné v MHD zdarma, to je konečná. Jízdné v MHD v Praze činí pro Dopravní podnik příjmy ve výši 4,5 mld. Kč ročně a případné úspory plynoucí z likvidace distribuce jízdenek činí maximálně desítky milionu korun. Aby po městě denně jezdily zdarma MHD desítky tisíc zahraničních a domácích turistů, to by ve velkoměstě typu Prahy byla světová rarita co do pitomosti.

Zatím se prakticky nikdo příliš nezabýval kompetencí M. Pocheho řídit ministerstvo zahraničí a obecně ministerstvo. Pan Poche zatím řídil jen a pouze svou sekretářku. To, že vydal nějaký článek, který dojímá pana prezidenta, mě v tuto chvíli příliš nezajímá. Byl bych raději, kdyby napsal článků plných třeba i kontroverzních myšlenek aspoň dvě desítky. Anebo alespoň deset. Tedy, abych to upřesnil, nikoliv za rok, ale za celou svou politickou kariéru... To bych očekával od muže s dvěma vysokými školami a se znalostí cizích jazyků a kultur. Porovnám-li takového člověka například s Janem Kohoutem či Hynkem Kmoníčkem, je to srovnání nesrovnatelného.

Prostě klientelistický systém by se měl v Praze jen přesunout z pražské radnice, kde zlatá žíla vysychá, na ministerstvo zahraničí… Buďme zcela otevření. Pochemu a jeho partě ve vedení pražské ČSSD o víc nejde. A ještě jedna věc. Chlapci ve vedení pražské ČSSD by měli říci, místo výzev předsednictvu ČSSD a místo oslabování politické pozice Hamáčka a Zimoly, co konstruktivně udělají, když v Praze nedosáhnou ani na 5% volebních preferencí. Zda například spáchají kolektivní harakiri nebo přinejmenším po neúspěšných volbách odstoupí. V tuto chvíli by se ale měli soustředit na to, aby se přes 5% voličské podpory v Praze vůbec dostali. Určitě toho nedosáhnou, pokud budou, de facto, napadat prezidenta M. Zemana, jak je dlouhodobě jejich oblíbeným zvykem. Miloš Zeman v prezidentské volbě v Praze získal 31% hlasů. Oni mají, podle průzkumu Phoenix research, nyní podporu 4,2% hlasů. Tedy jinak řečeno, Miloš Zeman má v Praze rybník podpory voličů momentálně zhruba osmkrát větší nežli parta M. Pocheho.

Zhruba patnáct let od roku 1990 jsem na pražské radnici usilovně budoval pozici ČSSD. Šlo to ztuha, ale ČSSD byla tehdy váženou a stále posilující stranou. Jedno vím zcela nepochybně, že tito lidé, kteří vedou momentálně ČSSD v Praze, ČSSD k velkým úspěchům nejspíš nepřivedou.

Jiří Paroubek