Může ČSSD vyhrát příští volby?

Tím prvním faktorem je jistá obstarožnost programu. Program této strany je tradiční, poněkud nemoderní, orientující se standardně na velké občanské a zájmové vrstvy a skupiny, jejichž potenciál se ovšem stále zužuje.

To je zřejmě hlavní příčina pomalého, ale setrvalého poklesu volebních preferencí a volební podpory této strany.

V současné době se v sociální demokracie ani v jejích dolejších patrech struktury, ani ve vedení neprojevuje poptávka po změně programu. Poněkud fatalisticky ČSSD očekává, že dojde ke zlomu a že pokles podpory voličů se změní ve vzestup.

V politice málokdy přijde něco samo, zejména pokud hlavní soupeř nebude dělat dramatické chyby. A hnutí ANO, to jest A. Babiš, jich zase tolik nedělá. Až na malé výjimky postrádá současná ČSSD ve svém čele a na ministerských pozicích skutečně zajímavé, charismatické a voliče přitahující osobnosti.

Přitom tato strana vůbec netrpí, jak dnes bývá někdy chybně argumentováno i řadou jejích vlastních členů, personální nouzí. ČSSD má nyní stále ještě v radách krajů i v jejich aparátu desítky členů rad, včetně 12 hejtmanů. Zatím je tedy kam personálně sáhnout. Ale vytahovat osvědčené lidi z vlastních řad nahoru, to prostě není styl práce současného předsedy.

Klíčový problém vidím v programu ČSSD

Úderné volební slogany pro volby se dají vygenerovat jen a pouze za předpokladu existence takového programu, který bude obsahovat kromě standardních přístupů a řešení v oblasti sociální a hospodářské politiky některá zcela nová závažná témata. Třeba i kontroverzní, s nimiž se ovšem mohou ztotožňovat i zcela nové voličské a zájmové skupiny, které tuto stranu nikdy nevolily.

Jde o to, že bez chytlavých sloganů není možné mobilizovat ani vlastní členstvo, funkcionáře či kandidáty, motivovat je k vynikající volební kampani, a už vůbec není možné mobilizovat své voliče. Přitom volby typu krajských a senátních voleb, a to je politologicky známá zkušenost, rozhodují největší měrou výkony politiků na centrální úrovni a témata z celostátní politiky.

Nemá smysl se zabývat rolí médií a totální převahou A. Babiše v médiích. Málo platné, zhruba 45 % velkých médií Babiš přímo vlastní, a ty pro něj otevřeně i podprahově pracují. A další celostátní média, snad s jedinou výjimkou Práva, jsou k němu v příznivé neutralitě. A stejně tak veřejnoprávní televize a rozhlas.

Pro ČSSD je samozřejmě velice nekomfortní situace, kdy nemá do budoucna zajištěno jasné zdroje a rozsah financování. V demokratickém politickém systému se úspěšné volební kampaně bez peněz dělat nedají…

Pokud jde o důležité nové programové cíle, vidím je pro ČSSD zhruba v těchto 9 oblastech:

1. Jasně se vymezit proti dostavbě Temelína a Dukovan, které by občanům a podnikatelskému sektoru přinesly drahou elektrickou energii v důsledku obrovských a neudržitelných investičních výdajů v objemu 300-400 miliard korun. Orientovat se naopak na podporu decentralizované výroby energií.

2. Pustit se do sporu s ČNB a dělat politiku „tvrdé koruny“. Vystupovat jasně jako ochránce zájmů zdrcující většiny českých občanů, kteří mají zájem na budoucí konverzi koruny a eura po vstupu ČR do EMU, a to co nejvýhodněji pro občany a podnikatelský sektor (mzdy, důchody, úspory), například 18-20 korun za euro, a nikoli o 20-30 % výše, k čemuž směřuje politika ČNB

3. Požadovat zavedení II. sazby korporátní daně pro největší firmy oligopolního charakteru. (Jedná se vesměs o firmy se zahraničním kapitálem, a v některých letech odplývá z ČR přes 300 miliard korun dividend na účty jejich mateřských firem, tedy do zahraničí.)

4. Vyhlásit skutečný boj daňovým rájům ve světě, a to na půdě orgánů EU, v Evropské radě a v EcoFinu. Přijít do orgánů EU s uceleným vládním návrhem. Podle odborných odhadů mizí každoročně do daňových rájů jen z ČR téměř 60 miliard korun.

5. Omezit mise armády ČR v zahraničí na symbolickou účast.

6. Přistoupit důsledně k ochraně spotřebitele z hlediska kvality i ceny u nás prodávaného zboží. V prvé řadě potravin, které jsou u nás méně kvalitní a v základním spotřebním koši navíc o 20-30 % dražší než v Německu či Rakousku.

7. Koncentrovat prostředky a zdroje, včetně evropských peněz a projektů PPP, zapojujících do výstavby soukromý kapitál, k urychlenému dobudování kompletní sítě dálnic a silnic 1. třídy po celém území republiky například do 10 let.

8. Zahájit celospolečenskou diskusi na téma případné nové americké vojenské základny na našem území a jasně zastávat stanovisko proti vybudování základny.

9. Věnovat seriózní pozornost problematice vztahů homosexuálních párů a posilování jejich práv vč. práva na adopce dětí.

10. Uchopit téma velké eutanázie

Samozřejmě, že pravdu budou mít ti, kdo říkají, že 98 % lidí programy politických stran nečte. Pokud ale program neobsahuje atraktivní témata, není v dobrém slova smyslu kontroverzí alespoň v některých otázkách a jeho hlavní body nelze přetavit v účinné předvolební slogany, je to pro volební výsledek strany špatné. Cílem programu ČSSD by mělo být dosáhnout modernizace české společnosti a říci, jakými konkrétními kroky to učinit.

Myslím tedy, že ČSSD se musí urychleně vrhnout na inovaci svého volebního programu. Personální věci ve vedení ČSSD bude stejně možné řešit z větší části až po volbách do poslanecké sněmovny…

Jiří Paorubek

(Napsáno pro portál Business Soirée)