Umí opozice nepolitikařit?

demoblok
9.12.2020 17:55
Nerad takovou úvahu píši, protože i já jsem – jak je ostatně v demokratické zemi obvyklé – tu a tam v politice strávil nějaký čas jako představitel opoziční strany. Ať už to bylo na pražské radnici anebo později na celostátní úrovni. Vlastně jsem strávil v opozici delší čas nežli ve vládě, ať už to byla vláda republiková anebo Rada hl. m. Prahy. Vždy si tedy říkám, když posuzuji činnost dnešní opozice vůči vládě, jak bych se asi v opozici choval já.

Dnes žije republika ve výjimečné situaci. Doznívá druhá vlna pandemie a na obzoru je vlna třetí. Ta se, bohužel, nezadržitelně blíží také proto, že společnost je již pandemií unavena. Ale pandemie je svého druhu válečný stav. Pokud válka trvá, musíte to brát na vědomí a podle toho se chovat. Zprávy o tom, že poměrně významná část našich spoluobčanů nedodržuje protipandemická opatření připravená odborníky a schválená vládou, jsou nepříjemné. Mejdany v barech a podobných oblíbených zařízeních bez roušek a s blízkým kontaktem tělo na tělo mezi neznámými osobami, nevěstí pro příští měsíce nic dobrého. Proto jsem v úvodu článku hovořil o realitě třetí vlny pandemie.

Vláda opustila tento týden do určité míry odborná doporučení epidemiologů a virologů,  a to s ohledem na šiřící se společenskou únavu a také s ohledem na zájmy obchodníků. Možná to chtělo s rozvolněním týden, či deset dní ještě počkat. Ale svým způsobem to dokážu lidsky pochopit.

Část opozice, řekl bych významná část opozice, zejména té tzv. konstruktivní,  ovšem přistupuje k řešení závažného společenského a zdravotního problému celé české společnosti jen jako k politické otázce. Mají možná velký vzor v Andreji Babišovi, který se takto choval na přelomu srpna a září, kdy ignoroval odborná doporučení vědců a expertů v oblasti imunologie a epidemiologie.

Nyní teče do naší státní lodi voda  a my všichni v ní sedíme. Ti z nás, kdo mají rádi vládu, ať už více nebo méně, ale také ti z nás, kdo vládu rádi nemají, a to více nebo méně. Ale pokud společnými silami nezačneme vybírat vodu z člunu, ve kterém plujeme po rozbouřeném moři, můžeme se dočkat katastrofy, ve které se dnes nacházejí např. Spojené státy. Chápu, že pro některé bojovníky opozice jsou Spojené státy velkým vzorem. V řešení pandemie ale, bohužel, nikoliv.

Ještě do konce tohoto týdne musí vláda požádat sněmovnu o prodloužení nouzového stavu. Vláda je menšinová, proto je vcelku přirozené, že opozice dělá u každého takového hlasování jisté problémy. Ale republika je ve velmi vážné situaci. My prostě prodloužení nouzového stavu potřebujeme. Bláboly o dnes zástupných důvodech toho, proč to opozice nechce, jsou jen trapným politikařením.

Vrcholem všeho bylo zdůvodnění Starostů, proč vlastně nechtějí vůbec uvažovat o prodloužení nouzového stavu. Jindy vcelku racionálně uvažující Vít Rakušan, donedávna sám velmi úspěšný komunální politik, s výtečnou reputací při řešení problémů města Kolína, se nechal slyšet: „Vláda si podle mě nezaslouží za to, jakým způsobem komunikuje, zmatkuje, neplní usnesení, nevysvětluje, to, aby naše hlasy přispěly k tomu, aby byl prodlužován nouzový stav dále“.

Republika, její občané a tedy také vláda jsou v neobvyklé situaci. Každodenně řeší svým způsobem nový problém. To, co platí teď, nemusí platit zítra a už vůbec ne za týden anebo za měsíc. Vláda asi dělá dost chyb. Když se dívám na vlády v okolních zemích, mohu říci v podstatě to samé. Pandemii si nikdo z nás nevymyslel a jistě si ji nepřála ani česká vláda.

Tady to přeci ale není o tom, jestli je dnešní vláda někomu sympatická, ale o tom, co je prospěšné pro lidi a pro republiku. Zdá se, že nejméně o čtrnáct dní bude potřeba nouzový stav prodloužit.

Ostatně předseda Rakušan v tom politikaření není sám. Na nabídku účasti v Ústředním krizovém štábu (ÚKŠ), kterou dal se souhlasem premiéra opozičním stranám ministr vnitra a šéf štábu, Hamáček, reagovali šéfové opozičních stran příznačně. Abych byl objektivní, zde naopak předseda Rakušan projevil jistou odpovědnost: „Ano, my se zúčastníme“.

Naopak předseda ODS Fiala, svým povoláním univerzitní profesor (!), účast v práci štábu odmítl se zdůvodněním, že tam stejně o ničem nebudou rozhodovat.

Žil jsem dosud v přesvědčení, že ÚKŠ jedná v zásadě konsensuálně a opírá se o výsledky práce expertů a vědců a také o technická řešení, která do něj přinášejí např. policie ČR anebo hasiči ad.

Předseda lidovců Jurečka vyvozuje z pozvání do ÚKŠ, že už Babišovi „teče do bot“. Já bych poopravil to, co říká předseda Jurečka: „Nám všem občanům, celé republice, teče do bot“. Tady už opravdu není místo na politikaření.

Jinak řečeno, velká část české politické třídy, není schopna se vůbec vymanit z politikaření v němž si dlouhodobě přimo medí. Kašle přitom  na zájmy státu a jeho občanů. Jejich nejlepším spojencem je koronavirus, ačkoliv říkají něco jiného, protože si myslí, že pokud zkomplikují činnost vládě při potírání tohoto neviditelného nepřítele, že si dláždí cestu ke svým velkým politickým vítězstvím a zejména pak k vítězství ve volbách do sněmovny v příštím roce. Je to trapné a doufám, že to občané prokouknou.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Predpoklám, že v každom štáte je to rovnaké. Existuje veľa filmových záberov z mnohých parlamentov sveta, kde sa poslanci nielen častujú sprostými slovami, ale pestujú aj pästné súboje. No a práve preto, že je to dlhodobý trend v rôznych kultúrach, človeka typu homo sapiens sapiens núti analyzovať, prečo je tomu tak.

Javí sa mi, že bude to spôsobené šokom u tých kandidátov na poslancov, ktorí pred voľbami dúfali, ba verili si, že budú vládnuť. Šok z prehry spôsobí rozsypanie sa integrity osobnosti a následné prepadnutie, či koncentrácia na boj proti vláde za každú cenu. Obzor , myslenie a slovná zásoba sa zúži do niekoľkých stereotypných myšlienok. Napríklad : Babiš, Zeman, korupcia, demokracia, sloboda, bezpečnosť, Fico, Kaliňák, Mečiar, Klaus, COVID - 19, testovanie, karanténa, Orbán, Putin, vakcína..... 

Opoziční politici si neuvedomujú, že raz budú vládnuť. A to isté aktuálna vláda ihneď zabudne, že raz bude v opozícii.  Túto stratu predvídavosti, zdravej súdnosti a obozretnosti v konaní a v reči, nechápem.

Ojedinelým príkladom je slovenská politická scéna, kde vláda sa chová, hovorí a koná naďalej tak, ako keď bola v opozícii. Totiž, opozícia nenesie zodpovednosť za nič, lebo zásadne nepodporuje vládne návrhy a zákony - len kritizuje. Politickým programom opozície je kritika a zas len kritika. No a keď sa náhodou ocitne vo vláde - ako tá naša - nedokáže preorientovať svoje myslenie po 10 rokoch v opozícii. Výsledok ? Chaos, zúrivá pomsta za kritiku, nástup totality.

Stále platí zlaté príslovie : Akou zbraňou bojuješ, takou zahynieš.

Na druhej strane, pravdepodobne všetky národy sú pod vplyvom politikov rozdelené do táborov vlády a opozície. Spôsobuje to vrodená stádovitosť myslenia ľudí. Nakoniec, politici sú zrkadlom národov. A naopak.

Dôležitú úlohu zohrávajú médiá a zahraničie. Pritom nepísaným zákonom je podporovanie opozície - ako a kde.

Aj to je dôvod na to, že Európa ide od desiatich k piatim. Respektíve k odstráneniu štátov.