Zasloužený Sobotkův konec

sobotka ateo fg
23.3.2018 12:39
B. Sobotka převzal sociální demokracii počátkem června roku 2010, kdy tato strana byla nejsilnější politickou stranou v zemi, a to nejen ve sněmovně, ale také v senátu, v krajích a od podzimu 2010 (tehdy ještě ČSSD žila z výsledků mé práce) i na úrovni komunální politiky.

Dokázal ČSSD během sedmi a půl roku přivést na úroveň politické hvězdné pěchoty. Nebyl lídrem. Ale nebyl bohužel ani člověkem, který by vedle sebe snesl silnější osobnosti. Jediná silnější osobnost, která se vedle něj vyskytovala v posledních letech jeho působení v čele sociální demokraci, byl M. Chovanec, se kterým společně a nerozdílně zničili pozici sociální demokracie v české politice. Jejich vztah nebyl politickým přátelstvím, byla to komplicita podpořená úzkou spoluprací jejich řídících důstojníků, kterými byli Pokorný a Růžička a spol. z Bison & Rose.

V posledních dvou letech řídili politiku ČSSD tito kmotři a někteří další a podílela se na tom také celá řada ochotných pomocníků. Ti nechali Sobotku po roce 2013 prohrávat bez mrknutí oka jedny volby za druhými, až se strana dostala k 7% volebního výsledku. Přijde jistě doba.abych mohl hovořit zcela otevřeně o temných zákulisních metodách Sobotky a jeho nejbližších.

Na Babiše nestačil

Mentální Sobotkovou nevýhodou č. 1 je, že je introvertní. Nemá přirozenou potřebu přicházet do médií a sdělovat veřejnosti své názory. A A. Babiš, do jisté míry i M. Zeman, využili této Sobotkovy mediální neschopnosti udržovat strategickou iniciativu, která by se očekávala od vůdce nejsilnější politické strany v zemi a čtyři roky také premiéra, a zcela zaplnili mediální prostor. A. Babiš byl ve všech parametrech silnějším lídrem než B. Sobotka. Babiš má za sebou zejména silný životní příběh. B. Sobotka se naučil především intrikám v rámci organizace mladých sociálních demokratů a dovedl tuto svou schopnost k dokonalosti, což pomohlo zničit politickou stranu, kterou sedm let vedl.

Paradoxy působení ve vládě

Sobotka vedl velmi úspěšnou vládu, která přivedla zemi k hospodářskému růstu a k obnovení růstu životní úrovně občanů ve všech vrstvách. Je příkladem jeho kolosální politické a mediální neschopnosti, že tyto zjevné úspěchy vlády nedokázal lépe prodat. Vybral si k tomu pomocníky, kteří byli, coby ministři, ještě horšími komunikátory nežli on: Marksová – Tominová a Valachová.

Programová rigidita ČSSD

Za sedm let řízení ČSSD Sobotkou se tato strana neposunula k žádným novým programovým tématům, kterými by oslovila buď dosavadní voličský elektorát anebo se pokusila získat nové voličské skupiny a vrstvy občanů. Sobotkovo vedení se stalo synonymem stagnace programové a morálního rozkladu (uplatňoval princip presumpce viny jen výběrově, své přátele šetřil). O strategii strany se v době jeho působení v jejím čele, nedá vůbec hovořit. Nebylo zřejmé, kam strana vůbec směřuje a jaké má dlouhodobé cíle.

Neplnění volebních slibů

Sobotka si nedělal těžkou hlavu s plněním některých velmi významných, ba rozhodujících předvolebních slibů. Před sněmovními volbami v roce 2013 vzbudil velká očekávání tím, že dojde k zásadní revizi církevních restitucí. Tento programový závazek nicméně opustil ihned po volbách a nevrátil se k němu ani alespoň dílčím způsobem, když hejtman Zimola přišel před dvěma lety s návrhem jihočeského zastupitelstva na zdanění finančních náhrad plynoucích z církevních restitucí.

Dobrá služba straně

Svou přítomností ve sněmovně Sobotka zatěžuje sociální demokracii. Je před ním stále otevřená kauza OKD, která se stane ve sněmovní vyšetřovací komisi, jistě vítanou šancí pro politické odpůrce ČSSD ukazovat tuto stranu jako zcela zkorumpovanou a prohnilou. Pokud by zůstal ve sněmovně, Sobotka by v tom příštím roce a půl až dvou letech byl nucen čelit mnoha útokům a ČSSD by byla předmětem zpravodajství ze sněmovny jen v souvislosti s kauzou OKD. To by samozřejmě bylo zcela politicky zničující.

Stejně nemožné pro nové vedení ČSSD by bylo, aby Sobotka seděl dál ve sněmovně a dále ovlivňoval členy poslaneckého klubu, kteří z 80% jsou právě jemu zavázáni za své umístění na čelná místa volebních kandidátek a potřebují nějaký čas, aby se jim sobotkovský duch vykouřil z hlavy. To se nestane, pokud Sobotka dál bude sedět ve sněmovně. V dané situaci je tedy Sobotkův odchod ze sněmovny tím nejlepším, co mohl ještě pro stranu udělat.

V českých politických dějinách by se těžko hledal příklad demokratického politika, který by na začátku svého působení ve vrcholné politické funkci měl všechny předpoklady pro to být silným politickým lídrem a svou politickou stranu udržet na výsluní a jenž svou politickou formaci dovedl na sám pokraj záhuby....

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Vážený pane Šebku,

ve škole jsme se učili, tedy historie nás učí, že zejména v revoluční době se vždy najde nějaký vůdce. Nedávno jsem shlédl dokument o VŘSR a ve chvíli, kdy Kerenský nastoupil k moci, tak měl obrovskou podporu mas. Akcie Lenina se blížily nule, dokonce byl označován za německého agenta. Pokud by byl Kerenský dostatečně zásadový a předvídavý, tak by se nenechal zlomit anglickým nátlakem k pokračování války a všechno by bylo jinak. Potenciálních vůdců máme přehršel. Klidně mohu jmenovat. Babiš, Zimola, Hašek, Foldyna, Paroubek, všichni předsedové parlamentních i neparlamentních stran, někteří prezidenští kandidáti a další a další...

Nesmím zapomenout na Davida Ratha. Ten má dokonce i tu správnou prezidentskou přípravku.

Jiří Volný st.

Jenom pro objektivitu dodávám, že migrační krize poškodila sociální demokracie také v Rakousku, Německu a dalších zemích. Hnutí ANO bylo hnutím na vzestupu a Bohuslav Sobotka se s tím nedokázal smířit. Zkrátka někdy nás zaženou  okolnosti do obrany a je nutno tuto defenzivní roli trpělivě hrát. Pokud se nerozvážně rozhodneme přejít předčasně do ofenzívy obětováním nejsilnější figury, pak dojde zpravidla k trpké porážce. Neznám bývalého předsedu vlády osobně, ale skutečně se zdálo, že byl pod silným vlivem někoho jiného. Útočit na Babišova média, která měla být údajně dopingem jmenovaného, tak to byla vzhledem k dosahu maximálně na dvěstětisíc čtenářů velká politická chyba. Přidat se ke Kalouskovi a k ODS jenom proto, že ČSSD klesají preference, co k tomu dodat. Nahlas propagovat přijetí Eura těsně před volbami, ruku v ruce s šílenou inkluzní reformou, tak to byl také nápad za všechny drobné. Rozhodnutí odejít ze sněmovny a tím oslabit komisi pro vyšetřování OKD bylo sice vynuceným, ale naprosto správným tahem.

Škoda, že už není BS předsedou vlády. Je mi dvaašedesát a ještě jsem nebyl politickým náměstkem!?

 

antoninsebek

Mohl bych si přiložit polínko a rozebírat další známé věci. Jako například Severočeský hnědouhelný revír, OKD s příslušenstvím, Lidový dům. A také prosazovanou předvolební akci "Kdo ještě nedostal přidáno, ať se přihlásí".

A zakončeno to bylo velkorysým darem pro vyhozeného, evidovaného a stíhaného: Několik měsíců volna k objíždění naší milované vlasti! Kdo z Vás to má? 

Ale já bych chtěl poděkovat osudu za jinou, jinak kontroverzní záležitost. Zde je moje konstrukce toho osudového vývoje:

Pamatujete? Jako určitou obhajobu člověka slangovně označovaného "Rovnátko" bych uvedl, že do vysokých funkci také jej vynesl bohužel právě Miloš Zeman. Tedy člověk, kterého si velmi vážím. Ale každý má svoje slabá místa, však to také ve své knize přiznal. Dvojka mladých vysokých funkcionářů bez jakékoliv praxe měla být vděčná. Jak už to tak bývá u mladých kariérních nadějí - nevděk světem vládne. Zhrzený prezidentský kandidát M. Z. se uchýlil na krásnou Vysočinu.

Ale pouze  tímto řazením nečekaných událostí bylo umožněno, aby na pražský stolec usedl pan Václav Klaus. Dokonce na dvě volební období. Můžete mít řadu výhrad k oběma prezidentům. (Já mám zase faktické výhrady ke Starému Veškrnovi). Nikdo není bez chyb, ale zkuste si promítnout, kdo jiný mohl bydlet na Hradě: Šláfenberk, Pydhard či  syn Slavného Otce k tomu měli hodně blízko. Nelíbí se Vám to? Tak tedy napište, kdo tam měl zasednout. Nejsou lidi.