Zbyněk Fiala: Ano, je tam riziko

Volební program Hnutí ANO se už vyhybá přímočarému výkřiku, že stát lze řídit jako firmu. Nabízí košatější představu postupu “podle stejných principů, za jakých hospodaří fyzické osoby, živnostníci nebo firmy“. K těmto principům patří, že také státní příjmy a výdaje mají být dlouhodobě v rovnováze. Dále, že musíme být schopni investovat do budoucnosti, a konečně - provoz státu je třeba řídit s péčí řádného hospodáře. Jedině investice snesou nějaký ten dloužek („investice nebudeme nikdy škrtat“).

S tím se dá souhlasit, avšak jen do okamžiku, než narazíme na záměr výstavby dalších bloků jaderných elektráren v Dukovanech, Temelíně a bůhvíkde ještě. Tam si můžeme všechny ty principy strčit za klobouk, protože nevíme, jak dlouho se to taky může stavět (ne-li věčně), kolik to nakonec může stát a jestli tu předraženou elektřinu bude někdo chtít. Do toho že by šel řádný hospodář? Proč zrovna tohle neškrtnout?

Asi proto, že jaderné elektrárny jsou evidentní úlitbou prezidentu Miloši Zemanovi. Hnutí teď potřebuje jeho přízeň. Stejná věc nás napadne, když vysloveně proevropské ANO zařazuje do svého volebního programu odmítání eura „za stávajících podmínek a situace v eurozóně“. Pokud se hnutí opře také o povolební spolupráci s komunisty, čeká jej obtížné hledání, jak se z takových závazků vymotat. Náznak postupu vidíme v záměru aktivně podpořit reformu eurozóny - ve které nejsme a hned tak nebudeme. Dorazili jsme na rozcestí a vyrážíme oběma směry najednou?

Jaderné stýskání po století páry působí v současném programu ANO jako pěst na oko, když to srovnáme třeba s velice moderním pojetím digitalizace státní správy. Tady je jasná představa, a přitom se počítá každý pětník. Záměr sloužit občanům, nikoliv vyžírkům státních zakázek. Standardizace výstupů z ministerstev, aby se data dala propojovat a systémy se budovaly jako skládačka. Napřed to zkoušet na malém pilotu. To je opak obřích projektů, které se nakonec zhroutí a občan nemá kde přihlásit auto. Další užitečné záměry: Stát dá rychlý internet i na venkov. Venkovská pošta jako zprostředkovatel digitálních služeb včetně vyřizování občanky či řidičáku.

Když to jde v informatice, čekal bych, že i v energetice se přístupy mladého hnutí vyvíjely. Ještě ve volebním programu pro evropské volby se ANO stavělo za jádro a uhlí. Brojilo proti evropskému cíli 27 procent energie z obnovitelných zdrojů, ve kterém vidělo hrozbu naší konkurenceschopnosti (ale nic nemělo proti dotované řepce na bionaftu nebo kukuřici pro bioplynky). Jenže mezitím se leccos stalo. S uhlím už brzdí, limity neprolamovat. Jako by však nevidělo, že výrobci jaderné technologie, třeba u nás preferovaný americký Westinghouse, krachují. Otazník visí nad dokončením jejich staveb i v USA.

Také u nás jaderný hazard nepochybně skončí v okamžiku, kdy přestane jít o hesla a začne se propracovávat konkrétní podnikatelský záměr. Nezbyde než porovnat reálné příjmy a výdaje, ne nějaké pohádky, které nevadí, dokud o nic nejde. Dojde taky na vyhodnocení rizika, že se stavba zastaví a na zkrachovalém dodavateli si nikdo nic nevezme. Nebo že se stavba dokončí, ale s náklady, které zatíží celé generace obludnou státní pomocí. Nemluvě o představách, že se to postaví na náklady dodavatele, takže mu to bude patřit, a nám zbyde místo snů o energetické nezávislosti zcela závislá povinnost „dočasně“ zatížit konkurenceschopnost ekonomiky elektřinou za nadiktovanou cenu.

Řekněme, že jádro je papírový tygr. Podívejme se raději na daně, tam jsou jiné atrakce. V zásadě jde o úvahu, že když všetci kradnú, a my jim to překazíme, přinese to státu obrovský výnos, který by se mohl dát lidem. Novinkou je pět stovek měsíčního výdajového paušálu pro zaměstnance, to jsou prachy na ruku. K tomu další dvě stovky ze snížení příjmové daně. Dnes je dolní sazba reálně na 20,1 %, kde by se ocitla po zrušení superhrubé mzdy. Ale nová dolní sazba má být jen 19 %, horní zůstane na 20,35.

Zrušení superhrubé mzdy se dotkne i podnikatelů a OSVČ. Má to být obdoba úlevy, kterou pocítí zaměstnanci, až přestanou zdaňovat příspěvek zaměstnavatele na sociální pojištění. Ten je třikrát větší než ten jejich, proto i podnikatelé a OSVČ si mají odečíst tři čtvrtiny sociálních odvodů od základu daně. A až to půjdou propít do hospody, mohli by tam narazit na snížení DPH na pivo i jídlo. Na 10 % by mohla DPH klesnout také u základních potravin nebo služeb náročných na pracovní sílu, jako je třeba kadeřnictví, domácí péče o seniory nebo renovace bytu.

Z EET se trochu ufoukne, vyjmou se z něj fyzické osoby s paušální daní a obratem do 500 tisíc korun ročně, dále akce typu hasičského bálu či dětského tábora, a dokonce i vánoční kapři. Nahlášení předem. Podporu dostanou elektronické účtenky místo papírových.

Třeba na to bude. Ale jsou tu ještě další zájemci o zdroje státního rozpočtu. ANO chce navyšovat peníze na obranu až na 2 procenta HDP. To je pořádná rána. Na co ty zbraně budou, to se tam nepíše. Pokud jde o migraci, zasazuje se o evropské řešení, které ji bude zastavovat už v zemích původu. A chce se podílet na řešení příčin migrace (to chválím).

V mezinárodní kapitole mne taky zaujala věta, ze které jsem se dlouho snažil něco vyčíst: „V rámci EU budeme usilovat o přípravu její nové strategie pro vztahy s Ruskem, s cílem posílit bezpečnostní architekturu v Evropě a umožnit rozvoj těchto vztahů.“ Nakonec mne napadlo, že novou strategii potřebujeme hlavně proto, že ta stará byla blbá. Rozvoj vztahů by to chtělo.

Některé nesmysly by mohly přestat. Nadějně zní záměr, že skončíme s investičními a daňovými pobídkami pro sklady, montovny a další výroby s nízkou přidanou hodnotou. Ovšem, „tyto se mohou poskytnout jen ve výjimečných a odůvodněných případech.“ Správný je záměr prioritně podpořit nové projekty českých podnikatelů.

A hlídat si suroviny, zvýšit poplatky za těžbu.

A lithium ať těží státní Diamo.

A když už se nějaký zákon pro podnikání změní, tak k 1. lednu.

Amen.