Co je třeba udělat, aby se české ekonomice dařilo lépe
Vládní politici mírně jásají a slibují, že ještě v závěru tohoto roku již lidé zaznamenají růst reálné mzdy. Mnoho tomu nenasvědčuje. Mimochodem, meziroční růst ekonomiky (HDP) se ani v tomto roce konat nejspíš nebude. Odhady letošního růstu HDP vládních institucí a autorit států (MF a ČNB) se stále snižují… Česká ekonomika se stále potácí v problémech, a to nejen proto, že se nedaří oživit spotřebu obyvatelstva.
Ostatně, ani 2% inflace v únoru není žádným velkým vítězstvím ducha nad hmotou. Vždyť v posledních dvou letech podle údajů (spíše reálně podceněných) ČNB došlo v souhrnu k nárůstu spotřebitelských cen o 25% (15% + 10%). Otázkou spíše je, kdy se podaří „srovnat“ značný pokles životní úrovně občanů zaznamenaný v posledních 2 letech. Bude to za 7, 8 či 10 let? Na tuhle jednoduchou otázku ale činitelé vlády, ani provládní média odpovědět seriózně nedokáží...
A jak tedy na to, aby se česká ekonomika hnula z místa?
Půjde o to, zabrzdit zadlužování státu zvýšením daňových příjmů na straně těch, kdo hromadí zisky. Začněme reálně uvažovat o důraznějším progresívním zdanění příjmů, které by začínalo nad jedním nebo dvěma násobky průměrné mzdy. Progresívně (z větších zisků víc) lze zdaňovat také firmy. Je třeba více zapojit i zdanění kapitálových výnosů a velkých majetků, řekněme nad 100 milionů korun. Pak by bylo možné těm nízkopříjmovým domácnostem naopak ulevit.
Ceny energií musíme mít pod kontrolou, toho lze poměrně rychle dosáhnout plným zestátněním ČEZ prostřednictvím výkupu menšinových akcionářů. Vedle toho si zaslouží plnou podporu rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů cestou energetických společenství a využitím i nového zdroje, agrovoltaiky, která kombinuje výrobu elektřiny se zemědělskou výrobou.
Značná část výdajů domácností je vázána vysokými výdaji na bydlení. Ty lze snižovat podporou výstavby dostupného bydlení garantovanými stavebními úvěry u státní rozvojové banky i komerčních bank, které se budou splácet z přijatého nájemného. Anebo rozvojem výstavby komunálních nájemních bytů prostřednictvím neziskových společností (př. Velká Británie).
Vysoké ceny potravin dostaneme pod kontrolu vybudováním např. národního obchodního řetězce či podporou toho stávajícího družstevního COOP, pokud se zaváže nakupovat domácí produkci a zveřejňovat nákupní ceny.
Skoro nic z toho tahle vláda ale neudělá. Je zřejmé, že hodně věcí lze napravit rychle, pokud se podaří odstranit žábu na prameni. A tou je tato vláda.
Jiří Paroubek
Čtěte také: Zdražování zpomalilo, ale pokles české ekonomiky trvá…?
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 1413x přečteno
Komentáře
Za posledních cca 20 let bylo v zemích EU zakázáno používání masokostní moučky (MKM) ke krmení všech hospodářských zvířat. Stalo se tak v reakci na evropskou krizi bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) v 90. letech, kdy EK přijala nařízení č. 999/2001, Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. května 2001 (EK, 2001). Jedná se tak o obrovské finanční ztráty, v řádu stovek miliard USD. Dokonce se dá říct, že tím došlo až k „týrání zvířat“, zejména jako je drůbež, protože i každý laik zná, že pro drůbež jsou různé „živočišní zbytky“ velkou pochoutkou…
Celý problém s BSE se zakládá na chybné dg této nemoci, když byla v roce 1988 za původce nemoci „počítačem označena“ britská „infekční“ MKM. Byly vykonány snad tisíce různých experimentů tuto hypotézu podporujících – ne však hypotézu poivrzujících. Přitom nebyl proveden pokus základní- naprosto jednoduchý tak, že pokusná skupina zvířat by byla krmena krmivem s MKM a druhá kontrolní skupina bez MKM.
Vysvětlení je jednoduché; zvířata (krávy-skot- přežvýkavci) by krmivo s MKM nežrala, takže pokus nebylo možné realizovat... Toto dobře znají i běžní myslivci, takže pokud by do krmelce spárkaté zvěři nasypali kostmí kafilerickou moučku (ke zlepšení paroží), tak by se srnčí- jelení zvěř krmítku zdaleka vyhýbala .
Za více jak 20 let od zákazu zkrmování MKM ve státech EU, která byla a je i nadále ničena (spalována) , vznikla státům EU obrovska ztráta. Kolik kafilerickeho materialu se zpracuje a kolik MKM se vyrábí nelze dobře zjistit (obchodní tajemství?). Odhadem se dá říct, že se jedná o ztrátu desítek milionů tun MKM. Dalším odhadem se dá říct, že pro ČR to znamená ztrátu cca 200 miliard Kč , což by mělo být od EK požadováno- vymáháno.
O tomto tragickém BSE příběhu, trvajícím od roku 1988 (likvidace zdravých zvířat...) až doposud ( ničení MKM ve státech EU), se připravuje rozsáhlá anglická kniha. Bude to však pro čtenáře i určitá komediální detektivka o tom, jak se vědci svými experimenty snažili prokázat přenos BSE na různá zvířata azejména i na člověka.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Děkuji za cenné informace.
Nebrojím proti družstevnímu principu (naopak jsem přesvědčen, že posametové běsnění na majetku nákupních a odbytových organizací, které zahodilo neopakovatelnou možnost transformace tohoto majetku a know-how do formy družstevní, je neodpustitelné) a vím, že se družstevní princip bude trvale prosazovat.
To, co jsem měl na mysli a nevyslovil, je přesvědčení, že toto (chcete-li využití právní formy družstevnictví) není cesta, jak dosáhnout a) "hladké" řešení konkurence; b) oslabení pozice nadnárodních řetězců čistě ekonomickou a organizační cestou; c) prevence dopadů turbulence trhu na trvalost řešení; d) vyhrocení dilemat co je "původem české", co je "rozpočtově pročeské", co je "pročeské dle posílení místní kupní síly?" atd.atd.; e) přenesení problému do cílových skupin spotřebitelů, aby spotřebitelé byli Ti, kteří potom rádi posílí traktorové protesty.
Tedy o právní(sic!) formě - třeba na bázi principů družstevnich jsem nepsal. Mimochodem jsem měl na mysli formu vyšší, která by odstranila známá rizika realizace.
To ale není na široké debaty v médiích. Chtěl jsem jen vyjádřit své - stále neotřesené - přesvědčení, že účinek v hlavním příspěvku navrhovaných cest k cíli nebude valný. (Mimochodem, znám v konkrétních případech současné družstva "i zevnitř" a vím, že některé ekonomické principy i nešvary v rámcích současné právní formy jsou platnější než družstevní ideje. Prostě práci na realizaci dobrého záměru je třeba předem racionalizovat, aby efekt byl vidět)
Co na závěr:
Družstevní principy jsou známé hodně dlouho. Skvělé formy družstevnictví jsou nejen vzorem ale i realitou, jak píšete.
Je-li vše, jak píšete, co to potom jsou za (demotivační? brzdící? vs. technologické? politické?, mocenské?, legislativní?)
síly, která brání širšímu uplatnění těchto družstevních principů, aby měly alespoň v místním měřitku (ale v rozměru celé společnosti) znatelný vliv (třebas na ceny, na které mířil hlavní příspěvek).
Já žádný významný vliv družstevní myšlenky nevidím. Jedna ani šest vlaštovek (hlásání krásných družstevních myšlenek nebo příklady realizace) jaro nedělá - to jaro přijde později a jinak (nebo jak ukazuje letošní rok, jiné síly než vlaštovčí jsou mocnější a letos přinesly jaro o měsíc dříve - a o ty síly mi jde).
Právní formy (každá něco jiného) mají svá omezení, družstevní také. Ekonomické chování má také své zákonitosti bez ohledu na vyšší princip.
Těch rizik realizace a fungování podobných myšlenek, která umíme ošetřit (pokud před nimi předem nezavíráme oči) je více - třeba uvedené zveřejňování nákupních cen. Myslím že Vaše příspěvky začnou číst úředníci finanční zprávy v rámci sebevdělávání v disciplíně "zaklekávání". Nelze zde vypisovat, jak ošetřit tato a další rizika.
V jednom Vám však musím dát za pravdu:"...Uvedený záměr podpory družstevní spotřebitelské sítě není naivní, ale klasický...". To už asi tak bude. Zejména, bude-li v rozsahu, srovnatelném s podporou solárních baronů. Za slovo naivní se musím omluvit a odvolat ho.
":" (to je dvojtečka)
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Vážený pane luisi, mýlíte se. Kontrolou cen se chápe podpora podmíněná zeveřejňováním nákupních cen, nákupy od domácích výrobců zase sníží počet zprostředkovatelů. V družstevní síti se zisk dělí mezi členy, takže klidně může jít o neziskový podnik. To zveřejňování nákupních cen - jak káže Vidlák - je klíčové, protože ostatní budou mít problém, pokud se odmítnou přidat. Netřeba je dusit, stačí konkurence.
Uvedený záměr podpory družstevní spotřebitelské sítě není naivní, ale klasický, tak vzniklo družstevní hnutí. Rochdalské družstvo poctivých pionýrů (anglicky Rochdale Society of Equitable Pioneers; Rochdalské družstvo) bylo svépomocné družstvo založené za účelem obchodování s potravinami, oblečením, tabákem atd. Dále za účelem stavby a nákupu domů, výroby výrobků, obdělávání zemědělské půdy a stavby obytné kolonie. Významné bylo především svými stanovami, od nichž se odvozují tzv. Rochdalské principy. Tyto principy ovlivnily další družstva a v modifikované podobě jsou používány družstvy dodnes.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rochdalsk%C3%A9_dru%C5%BEstvo_poctiv%C3%BDch_pion%C3%BDr%C5%AF
Dlouho bylo družstevní hnutí budováno na těchto principech i u nás, pak se to bohužel zmršilo a náprava byla spatřována v tom, že je dorazíme. Současná tvrzení, že družstevnictví v Česku má negativní konotace a je lepší se mu vyhnout, je obranou monopolů a vyděračských cen.
Jedním z principů rochedalského družstevnictví je nejen spoluvlastnictví družstevního podniku, ale také demokratický model jeden člen, jeden hlas. Kdyby to byla ptákovina, nikdy se to tak nerozvinulo. Mimochodem, v prvním Československu (ale i předtím v českých zemích za Rakouska) působila jedna z nejhustších družstevních organizací (bylo jich víc) na světě.
Ještě jedna historická zkušenost – družstevnictví předcházelo vzniku odborů a odbory pak vstoupily do politiky vznikem sociální demokracie. Také ta měla u nás za Rakouska snad nejvíc členů na světě. Takže družstevnictví, silné odbory a silná sociální demokracie sem patří, ale nesmí se mrzačit k nepoznání. To, že jsme dnes krmeni shnilou dietou, neznamená, že to nejde jinak.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Vyjádřím se zatím pouze k jedné myšlence a sice:
"...Vysoké ceny potravin dostaneme pod kontrolu vybudováním např. národního obchodního řetězce či podporou toho stávajícího družstevního COOP, pokud se zaváže nakupovat domácí produkci a zveřejňovat nákupní ceny...."
Záměr je to bohulibý.
Vize pěkná.
Ale cil ("Vysoké ceny potravin dostaneme pod kontrolu"), je jen podružný (nemluvě o vágnosti formulace) a sám o sobě může být nutně jen vedlejším výsledkem dosažení skutečného cíle (ten tu zmiňovat nechci, je nabíledni).
Představa o způsobu dosažení deklarovanéno cíle je naivní jak co do mechanismu vlivu na ceny, tak co do proveditelnosti (čti efektivní proveditelnosti). Politická (či mocensky rozhodovací) a legislativní cesta neposkytne předpokládaný ekonomický účinek (dlouhodobý už vůbec ne).
Je to (tj. cíl a cesta k němu) primárně záležitost organizační a ekonomická. Výše zmíněné formy sehrají kladnou roli jen z hlediska podpory (ideálně jako zábrana vytváření dalších bariér).
A jako každé řešení v tomto směru má význam jen to, které povede k nevratné změně samoudržujících mechnismů, nezávislé na budoucí politické či lobbistické situaci.
"." (to je tečka)
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.