Inflace pádí o překot

Fiala Zbyněk
10.6.2022 12:58
Česko si udržuje evropské prvenství jak v tempu inflace, tak v tempu zvyšování úrokových sazeb. Jeden podpírá druhého. U toho druhého se však vyhlídky zlepšují s nástupem dalších tří nových členů bankovní rady ČNB.

Česká květnová inflace v podobě evropsky harmonizovaného indexu spotřebitelských cen znovu zrychlila a už dosáhla meziročních 16 procent. Na stránkách Eurostatu dosud nejsou všechna čísla, ale porovnání s dubnovým pořadím, kterému vévodí ČR v celkovém cenovém přírůstku o 29 procent proti roku 2015, všichni ostatní se jen blíží tomu, kde už jsme byli. Pokud nepočítáme Estonsko o velikosti Severomoravského kraje.

Pomalu se tak přibližujeme divočině z 90. let, kdy se trhala republika, bylo zhasnuto, padly cenové regulace, brány do světa se otevřely, ale ekonomika se potácela a koruna byla bez rezerv (kdyby ji japonská Nomura nezachraňovala emisí „samurajových“ dluhopisů s vyhlídkou na odměnu jako je Plzeňský Prazdroj a spousta dalších aktiv). Teď jsme dál, země je součástí EU, policie a soudy nikdy nebyly přísnější, ČNB přetéká rezervami, ale přesto se nám to znovu nějak vymklo z ruky.

Je válka, byl covid, horší se klima a zuří průmyslová revoluce. Všude ve světě jsou potíže a ceny rostou zejména u potravin, energií nebo bydlení. To zároveň prudce snižuje možnosti kupovat něco jiného, takže pokles souhrnné poptávky zařazuje zpátečku do chodu ekonomiky. Centrální banky mohou v takové situaci pomáhat, nebo škodit. Evropská centrální banka stále drží základní úrokouvu sazbu na nule, nechce přilévat oleje do ohně, a inflace je tam poloviční než v Česku. Zato české sazby se blíží 6 procentům a hypotéky už jsou nad tím. Jde o sazby, které v Americe najdeme u „shnilých“ dluhopisů (junk bonds), mimo investiční pásmo, vysoce rizikových, do kterých seriózní investor nesmí.

Nemluvě o absolutním nedostatku. Slovnaft hrozí, že přestane vyrábět, protože po posledním balíčku sankcí bude mít tak málo suroviny, na kterou je nastaven, že budeme muset zapomenout i na jeho dodávky do českých pump. Automobilkám chybí čipy, zemědělcům budou chybět hnojiva a světu bude chybět chleba. Teď, kdy už jsme konečně součástí světa, bude chybět i nám.

Ceny to aspoň předpovídají. „Růst cen mouky zrychlil na 64,6 % (v dubnu 52,3 %), masa na 17,3 % (v dubnu 11,0 %), polotučného trvanlivého mléka na 42,1 % (v dubnu 31,3 %), vajec na 33,8 % (v dubnu 14,2 %) a másla na 51,9 % (v dubnu 31,6 %),“ uvádí ve své zprávě o cenových změnách za pouhých posledních dvanáct měsíců Český statistický úřad.

Podívejme se na českou inflaci systematičtěji. Cena energií u nás stoupá zhruba jako v Rakousku nebo Německu, v dubnu harmonizovaný cenový index Eurostatu (HICP) ukazoval, že jsme s energií shodně 43 procent nad úrovní roku 2015. Energetická politika Česka je přitom extrémně nevyrovnaná, jsme nejzávislejší v Evropě na dodávkách ruského plynu a ropy (navíc prostřednictvím maďarských a polských zpracovatelů a distributorů, takže jde o tuplovanou závislost), a přitom jsme jedním z největších světových vývozců elektřiny vzhledem k velikosti ekonomiky.

V závislosti jsou bohužel drženi i občané, kterým jsou kladeny překážky, aby bohatěji využívali dostupných technologií a zásobovali se vlastní energií ze zdrojů, které jsou všude, zdarma a pro domácí využití. Ostatně, hodně jde i bez ničeho, umyjete okna obrácená na jih a slunce vám bez ptaní vyhřeje váš energeticky úsporný byt. Předpokládá to samozřejmě možnost nějak si takový úsporný byt s okny na jih opatřit.

Takových moc není, a tak není divu, že většině českých občanů doslova rabují peněženky náklady bydlení, samozřejmě včetně té energie. V Česku vzrostly od roku 2015 o 34 procent. A za posledních dvanáct měsíců? „V oddíle bydlení vzrostly především ceny zemního plynu o 49,2 % (v dubnu o 44,2 %) a tuhých paliv o 30,1 % (v dubnu o 24,1 %),“ vypočítává změnu ČTK. Loni v dubnu byl covid, ceny energií byly hodně dole. Jenže vedle toho možná nejrychleji v Evropě u nás rostly ceny nemovitostí a nájmy. A teď se k tomu přidaly po zásazích ČNB i hypotéky, kdyby chtěl někdo pronajímatele obejít. Bydlení je dražší všude, ale v Rakousku přecejen o něco méně (o 24 procent) a v Německu ještě méně (o 20 procent).

A přidejme ceny potravin, které taky rostou v Česku podstatně rychleji než u sousedů. Zatímco v Rakousku podražily od roku 2015 o 17 procent, v Česku o dvojnásobných 30  procent. Taky v Německu stoupaly pomaleji, o 22 procent.  Jen ceny stravovacích služeb za poslední rok vzrostly podle ČSÚ o 22,8 % (v dubnu o 19,5 %) a ubytovacích služeb o 18,1 % (v dubnu 14,4 %).

Česko se ocitlo na šikmé ploše. Vysoké ceny potravin, neřešitelné náklady bydlení a extrémní energetická závislost jsou dalším dokladem toho, že na dostřel od Strakovky se nevyskytuje žádný národohospodář, který by vysvětlil, že ekonomika jsou vstupy a výstupy. Proto tam mnozí netuší, že benzín, cihly nebo chleba nevznikají z peněz, a že co není doma, to se občas nepočítá. Chybí zkušenost, že hospodářství má i svou hmatatelnou složku, nejen statistiky a výkazy o zisku. Té hmotě se musí jít taky trochu naproti. Na druhou stranu, extrémní závislost je silnou zárukou, že toho sami nemůžeme moc zkazit.

Jedinou dobrou zprávou z posledních dní je jmenování tří nových členů bankovní rady České národní banky. Tady měl prezident Miloš Zeman opravdu šťastnou ruku a sáhl po třech špičkových ekonomech. Dva jsou zároveň vybaveni důvěrnou znalostí centrálního bankovnictví, třetí navazuje spojení s podnikovou sférou, když už si prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý s nominací neškrtl.

Novou viceguvernérku ČNB doc. Ing. Evu Zamrazilovou, CSc., vyhlášenou odbornici na dluhové trhy, známe jako předsedkyni národní rozpočtové rady. Tam byla stavěna před trochu neřešitelný úkol prognózovat dopady našeho dnešního chování na situaci za 30 let, jak to požaduje zákon. Výstupy rady však měly mimořádně cennou analytickou část. Zákon lze změnit, ale lepší obsazení oné rady se bude hledat těžko.

Makroekonom prof. Dr. Ing. Jan Frait je doktorem ekonomie (těch moc není) a začátek své kariéry zažil na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě v Ostravě. Mimochodem, je to univerzita s nejstrmějším odborným růstem v zemi, ostatně vynuceným ztrátou původního chleba. Točil jsem tam nedávno v jejich obrovských laboratořích, kde vytáhnou z plastu pyrolýzou trochu ropy zpět a byl jsem ohromen. Ing. Frait párkrát publikoval i na stránkách, které jsem editoval, a vždycky je to rozsvítilo.

Ing. Karina Kubelková, Ph.D. přichází z postu hlavní analytičky Hospodářské komory. Je také poradkyní premiéra Petra Fialy, ale to se jí dá těžko závidět. Informace se předá snadno, vnímání jejího významu těžko.

Příchod odbornice na reálnou ekonomiku do bankovní rady ČNB si zaslouží obecnější poznámku. Česku chybí ministerstvo hospodářství, které by ve vládě oponovalo ministerstvu financí. Centrální banka je tak jediným protihráčem vlády a snadno vzniká konflikt s nevolenou arogantní mocí, která si peníze tiskne, takže má větší palebnou sílu než státní rozpočet schvalovaný parlamentem. Nyní snad i do této samolibé pevnosti proniká hlas rozumu v podobě zkušenostní vazby na Hospodářskou komoru a její členstvo.

Nemluvě o tom, že jedny z nejodpovědnějších funkcí v zemi dostávají dvě ženy, které už příroda vybavila uvažováním v delším časovém horizontu (co z těch dětí bude?). A pak že to nejde!

 

 

 

 

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.