Plyn války a zkapalněný mír

Polské nápady s bezletovou zónou na Ukrajině, dodávkami polských stíhaček na bojiště nebo nasazením mírové mise NATO do bojů proti ruským silám narazily na rozhodný odpor na klíčové půdě, bruselském summitu NATO za přímé účasti amerického prezidenta Joe Bidena. Sankcemi se šetřit nebude, ale o přímý konflikt s Ruskem, který by se mohl zvrhnout v jadernou válku, opravdu není zájem. Bude zajímavé sledovat, čím se podaří udatné Poláky uchlácholit, až jim to ve Varšavě Biden zkusí vysvětlit osobně.

Obchodně mnohem zajímavější je slib, který si prezident Biden přibalil na cestu do Evropy, že Spojené státy prudce zvýší dodávky zkapalněného zemního plynu, aby měla Evropa čím nahradit plyn z Ruska. Nabízí dalších zhruba deset procent evropské spotřeby, což není tak málo. Má to však řadu háčků.

Plyn je drahý, ale bude ještě dražší. Pokud vůbec reálně bude, americká produkce je zatím vyprodána. Šéfové amerických ropných společností už před pár týdny upozorňovali prezidenta Bidena, že by rádi využili současné situace, kdy jsou ceny vysoké, a nehodlají si to zkazit zvyšováním těžby. Ostatně prezident jim nemá co nařizovat, může jim nanejvýš usnadnit život změnami pravidel, ale když dojde na obchodování, z poptávky uspěje jen ta, která je ochotna zaplatit víc. Nabízí se nám tedy příležitost přeplácet zejména zájemce z Jihovýchodní Asie a Dálného východu.

Koupit však není totéž, co doručit. Do Evropy proudí americký zkapalněný plyn hlavně přes španělské terminály, ale cesta dál už je slabší, plynovody na sever nemají dostatečnou kapacitu. Dosavadní evropská infrastruktura byla vybudována pro dodávky ruského plynu. Evropská komise chce dosáhnout snížení spotřeby ruského plynu o dvě třetiny do konce roku. Je to trochu iluzionistický trik, plyn nakoupíme v předstihu, naplníme zásobníky, a pak už ho jako nebudeme potřebovat. Pokud se však má změnit zásobování plynem dlouhodobě, znamená to velké investice a bude to chvíli trvat.

Němci jsou proti prudkému snižování dodávek ruského plynu, protože si dovedou spočítat, co by to znamenalo. Jejich Energiewende předpokládá, že příští energetika se musí obejít jak bez jádra, tak bez plynu, ale za deset let. Nejde to udělat z roku na rok. Nicméně na hledání alternativy za ruský plyn se budou podílet. Tou je jedině ten zkapalněný z Ameriky, Blízkého východu, Alžírska nebo Egypta, tedy velmi dražší alternativa.

Není to alternativa jediná. Výkonný místopředseda Evropské komise Frans Timmermans vyzývá: „Vlítněme na obnovitelnou energií rychlostí světla! Obnovitelné zdroje jsou levné, čisté a prakticky nevyčerpatelné. Místo aby financovaly pracovní místa někde daleko ve světě, nabízejí práci u nás. Putinova válka na Ukrajině ukazuje naléhavost potřeby urychlit náš přechod k čisté energii.“

V Česku se zatím spěchalo s vytvářením překážek, protože naše energetická spása spočívá v jádru. To, že to Němci nevědí, je jejich chyba. Až na to přijdou, bude pozdě a budou u nás škemrat. My už budeme naštěstí jaderně rozcvičení, a tak postavíme dalších dvacet bloků a bude po starostech. Teď by nám to obnovitelné zdroje mohly zkazit, proto dáváme přednost rozvoji spolehlivých bariér. Je to i v zájmu občanů, aspoň těch několika nejvlivnějších.

Teplárenská lobby rozhodně nestojí o snížení poptávky po jejím produktu, která by vznikla, kdyby vláda podpořila rozsáhlý program rekonstrukce budov a pomohla tak snižovat současné bohapusté plýtvání s teplem. Přesnou míru potenciálních úspor sice neznáme, ale běžně se odhaduje, že dobrým zateplením a přechodem k chytrému bydlení, tedy s nasazením inteligentních řídících systémů pro topení, větrání a vlastní energetickou produkci, lze ušetřit asi 40 procent průměrné energetické spotřeby budov.

Nemluvě o tom, že vedle pasívních domů, které nepotřebují prakticky žádnou energii na vytápění, vznikají dokonce energeticky aktivní domy, které vyrobí víc vlastní energie než samy spotřebují. Naštěstí jde zatím o izolované experimenty. Výsledek lobbistického boje je známý, na rekonstrukci budov z Modernizačního fondu vyčleníme snad nejméně v Evropě.

Velké energetické společnosti se zase cítí ohroženy decentralizací energetiky. Částečně tomu mohou zabránit, že vyčerpají podstatnou část Modernizačního fondu na velké projekty, takže obnovitelní zdroje ano, ale jen jako zpestření centrálních dodávek elektřiny. Tím se trochu prolamuje bariéra nedůvěry k obnovitelným zdrojům, ale znovu s pachutí solárního boomu před deseti lety. Není to součást demokratizace energetiky, ale naopak posílení její oligarchizace.

Stále se také opakuje argument, že obnovitelné zdroje jsou nespolehlivé, anžto kolísavé. To je pravda, neobejdou se bez rozsáhlé akumulace elektřiny a tepla, ze které se pak dají ty výkyvy vyrovnávat. Avšak podnikání v akumulaci elektřiny je zatím vyhrazeno jen pro elektrárny a teplárny, nikdo jiný do toho nesmí.

Také jaderná lobby se bojí o rozředění energetického trhu, kdyby si každý vyráběl elektřinu sám pro sebe a pro sousedy. Velkou zbraní je přenosová síť, která může být buď centralizovaná, od nás to teče, vy to berete, stačí na to jednoduché hodiny, nebo chytrá, která je schopná posílat a měřit toky oběma směry. Vláda sice už za Babiše přijala strategii budování smart grid, ale přednost dostává posilování centralizovaných přenosů od uvažovaných jaderných elektráren.

Těch překážek je mnohem víc a bude zajímavé, zda vláda najde odvahu utkat se s lobbisty, když situace je tak naléhavá, že jsme dokonce oficiálně ve válečném stavu (naštěstí bez toho, že bychom s někým válčili). Ale ono to jde i bez vlády. Stačí, že to není zakázáno. Jestliže ČEPS nespěchá s budováním chytrých sítí, lze je vytvářet uvnitř energetických společenství a lokálních komunit. Mezi sebou si měří, kdo kolik vyrobil a co poskytl ostatním, a s okolní sítí mohou být propojeny v jednom bodu, kdy ty jedny hodiny stačí.

Stát také může klást překážky pro podnikání s akumulací anergie, ale uvnitř komunity se může používat běžně, a když se účastníci složí na společný zdroj, je to mnohem efektivnější. Zaznamenal jsem tyto debaty při natáčení dokumentu Opavská Venuše (podle projektu venkovské energetické soběstačnosti MAS Opavsko), který byl zařazen do bloku Nedej se (ČT 2). 

Pokud jde o náhradu plynu, ke které by stejně došlo (fosil prostě končí), v Česku se rozvíjí mimořádně zajímavá technologie, kterou nejlépe využijí regiony obklopené lesy. Tady má demokratizace energetiky podobu malého kotle pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny ze štěpky. Kotel Wave vyvinuli v buštěhradském Univerzitním centru pro energeticky efektivní budovy ČVUT a s výkonem 150 kW odpovídá potřebám obcí.

Dělá tedy ze dřeva to, co jiní z plynu. Cena dřeva je však stálejší než ceny plynu, zvlášť když dojde na přechod k tomu zkapalněnému. Základní zpráva zní: Také společné zásobování teplem může být decentralizované, velké teplárny nejsou jedinou možností.

Ne vždycky mne zaujmou názory místopředsedy Evropské komise Timmermanse, ale jeho výzva k řešení válečné energetické krize přechodem k obnovitelným zdrojům „světelnou rychlostí“ je správná a realistická. A když na ni nezareagují vlády, zareagují spotřebitelé, protože vlastní energie z obnovitelného zdroje nabízí jak výrazné úspory, tak taky svobodu a nezávislost na cenových hrátkách velkých kluků. A pak, že si za štěstí prachy nekoupíš…