Zbyněk Fiala: Burzy trpí - ekonomice se daří

Fiala Zbyněk
6.2.2018 01:44
Krátkozrakou přefinancovanou ekonomiku dokážou ohrozit i dobré zprávy. Burzy se sypou po příznivých statistikách z pracovního trhu USA!

V Americe způsobila na burzách úplnou pohromu čerstvá statistika, že v lednu pracovní trh posílil a vytvořil 200 tisíc nových míst. Je už to tam jako u nás, nejsou lidi. Mzdy jdou nahoru. Mají se lidé radovat? V žádném případě, protože se zvedne inflace, Fed bude muset zvedat úrokové sazby rychleji, než se čekalo, a my miliardáři, kteří vkládáme peníze do dluhopisů, utrpíme strašidelné ztráty.

Třeba nejznámější burzovní index Dow Jones Industrial Averages, který je složen z akcií globálních amerických společností s největší kapitalizací, v pondělí už klesl celkem o 1600 bodů a za pár dní smazal veškerý kapitálový zisk od začátku roku.

Ale to ještě nezazněl ten pravý startovní výstřel. Spekulanti zaostřují na výnos 10 letého státního dluhopisu USA, který měl loni o prázdninách výnos 2,0 procenta a nyní kolísá kolem 2,85 procenta. Až bude tento US bond na 3 procentech a v Evropě německý Bund na 2 procentech, centrální banky začnou zvedat sazby. A pak to začne…

Shodou okolností se vyměnili předsedové rady guvernérů ve vedení Fed. Končí Janet Yellenová, zklamaná, že jí prezident Donald Trump nenabídl druhý termín, a nastupuje Jerome Powel, nikoliv ekonom, ale právník, investiční bankéř. Prý má podobné názory jako Yellenová, ale to se ukáže až v boji.

Kdy to opravdu začne? Přijde to zítra? Za měsíc? Kdo ví. Nezbývá, než zakleknout a čekat na výstřel.

Je to zvláštní svět. Děsíme se toho, že doznívají poslední stopy finanční krize, do které Západ spadl před deseti lety. Signály obnovené konjunktury znamenají, že také centrální banky se vrací do normálních poměrů. Přestanou poskytovat peníze skoro zadarmo, úroky půjdou nahoru. To je však špatná zpráva nejen pro dlužníky, kterým se půjčené peníze prodraží, ale i pro majitele dluhopisů, jejichž tržní ocenění nabere opačný směr než úroky.

Když trhy vyžadují od desetiletého dluhopisu 3 procenta, zatímco z vašeho dluhopisu civí kupón blízký nule, tak jej neprodáte, když nedáte slevu. Řeknete si, proč bych ho prodával, nechám si ho do splatnosti a smířím se s tím, že vydělám jen o něco míň. Chyba lávky! Prodáte ho! Musíte! Nikdy byste nebyl miliardář, kdybyste něco nakupoval za vlastní peníze. A jak jinak byste je chtěl vrátit?

Kdo chce na finančním trhu vydělat, musí pracovat s pákou. Není to ta, s kterou se lze vlámat do trezoru, ale ve finanční hantýrce se tak označují půjčené peníze, které přidáte k těm vlastním, aby vydělávaly oboje. Když se vám daří spekulace na výnos cenných papírů, na cenu, na kurz měny, na cokoliv, dosáhnete na násobný vývar, pokud jste sázku násobně zvětšil půjčenými penězi. A když se nedaří? Násobí se ztráta.

O tom se rychle dozvíte, protože věřitel znervózní, když se ukáže, že záruka, kterou jste za půjčené peníze dal, nemusí stačit. Hned vás na to upozorní. Pokud jste ručil za 100 milionů dolarů typickým americkým státním dluhopisem, tím nejjistějším aktivem, co máme, a ten ztratil od začátku roku dvě procenta, musíte rychle dva miliónky dolarů přihodit. A při páce jedna ku pěti je nutno vyklopit pětkrát víc, čili miliónků deset.

Kdo je nemá po kapsách, musí prodávat. Jakmile však začnete prodávat načaté dluhopisy, cena půjde dolů ještě rychleji. Zkusme tedy něco solidnějšího, ty nejlepší akcie. Ale i tam najednou vznikne na trhu přetlak. Kdo prodá dřív, stihne ještě lepší cenu. Proto se v prodejích závodí a ceny se hroutí ještě rychleji.

Ani pokud nejste miliardáři (i takoví se mezi našimi čtenáři najdou), nejste z houští venku. Velké prachy umí zavařit všem. Ošívá se i podniková sféra. Silně zadlužené společnosti jsou na tom samozřejmě hůř než nějací portfólioví investoři, kteří vás připraví nanejvýš o penzi. Ekonomický výzkum S&P Global Ratings varuje před vlnou podnikových bankrotů. Riziko je o to větší, že v minulých letech trh přetékal levnými penězi, přifukován podpůrnými politikami centrálních bank, jako bylo „kvantitativní uvolňování“. Proto si podniky půjčovaly snáze, víc a s větším rizikem. Rizikem se myslela nejistá vyhlídka hodně vysokých zisků. Teď však se to riziko začíná hlásit v opačném gardu.

Stav na trhu je podobný situaci z roku 2007, kdy ve vzorku 13 000 nejvýznamnějších globálně působících nefinančních společností bylo 32 procent těch, jejichž dluh byl 5 krát větší než zisky. To je důležitý údaj, protože zisk je to hlavní, z čeho se dluh dá splácet. Dokud se nic neděje a na splácení je dost času, můžeme být v klidu. Krátce po roce 2007 se však ukázalo, že žádný další čas už není.

Nyní je výchozí situace podobná, ne-li horší. Takto zadlužených nefinančních společností je mezi globální podnikovou smetánkou dokonce 35 procent. Rostl i celkový objem dluhu, mezi léty 2011 a 2017 to bylo o 15 procent. Výsledkem je, že globální míra zadlužení nefinančního sektoru dosáhla 96 procent HDP.

https://www.bloomberg.com/news/articles/2018-02-05/s-p-warns-high-corporate-debt-could-trigger-next-default-cycle

Prakticky všechno, co se během roku vyrobí, je tedy na dluh. Co se stane, když to začne padat?

V každém případě už se otřásly burzy nejen v USA, ale i v Evropě a Asii. A hlavním podnětem je skutečně to, že se ekonomice dařilo. Z toho je vidět, jak to máme idiotsky nastaveno.

Na závěr si proto dovolím postesk nad pokleslostí mravů zaslepených krátkými penězi. Nemáme moc nadějí, když to nejdůležitější je okamžitý zisk, aby byl vidět na čtvrtletním výkazu. A nestačí, že je, musí být „vyšší než se očekávalo“, aby zvedal ceny akcií. Je naprosto jedno, co lidi nebo příroda potřebují, důležité je jen to, co se rychle prodá. V hlavě mohu nosit jen to, jak lidi do nákupů zblbnout.

Jenže, jak vidíme, zle je i když se ekonomice daří. Za to může přehnaná role peněz v ekonomice. Dostaly se do pozice, že ony jsou to hlavní. Proto bychom potřebovali jiné peníze.

Lidi ohrožují peníze, které je třeba hromadit, zatímco život usnadňují ty, které se drží původní funkce a zprostředkovávají směnu. „Napřed produkt, potom prachy,“ to je lepší než „napřed peníze vzniklé z dluhu, a pak se starej, ať máš i na úroky“.

Peněz nemusí být tolik, když obíhají rychleji. K tomu dostanou nejlepší příležitost, když budou obíhat na krátko, v místě, mimo dosah všemocných centrálních monopolů. Když zachytí trend, který povstal stejného roku jako finanční krize, s příchodem iPhonu. Chytrý mobil je vlastně mobilní decentralizovaná výpočetní kapacita, která otevírá éru decentralizace. Je to éra, která nabízí více svobody, a možná i více rovnosti.

Ale rychlonohé peníze decentralizovaného oběhu by měly mít ještě jednu vlastnost – měly by být trpělivé. Měly by dopřát čas na zrání a realizaci myšlenky. Jedině pak nás nebudou dobré hospodářské zprávy děsit.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful

Od napsání do druhého dne padl DJIA o 8%. 

antoninsebek

Na takovéto články uvádím: BOHUŽEL máte pravdu.

Doplatíme na ono "kvantitativní uvolňování" a nekonečné výdaje na zbrojení. Byť právě tyto faktory svým způsobem "pomáhají" ekonomice. Ale jen dočasně. A o to jsou pak horší důsledky.

Pamatuji, jak Starej Veškrna neblahé paměti považoval ekonomickou teorii za "něco nehmatatelné a nekonkrétní". My jsme hned na počátku školy byli svými profesory informováni, že ekonomika je věda, z oblasti věd společenských. A že se řídí objektivními zákony (tj. fungujícími nezávisle na našem vědomí).

Ano, americká ekonomika "se drží" jen díky tomu, že je jedna z největších na světě. (Už se začíná zpochybňovat její prvenství). Také proto ten dopad bude na celý svět, pochopitelně naši závislou ekonomiku nevyjímaje. Já to při přednáškách vysvětluji takto: Nalévat ničím nepodložené peníze do ekonomiky a nesmyslně zbrojit je totéž, jako neustále foukat do balonku. Čím více bude ten balonek přehuštěn, tím více se blíží okamžik výbuchu. A čím ten balonek bude větší, tím větší rána to pak bude.