Zbyněk Fiala: Co říká propad zemědělských cen

Fiala Zbyněk
18.4.2015 03:49
Proč jsme se nevrátili k tradici dobrého hospodaření s půdou, od kterého nás údajně odvrátila léta kolektivizace a družstevního velikášství? Protože jsme idioti. Z totality jsme uchovali to nejhorší, obrovské rozlohy monokulturních polí se zemědělci bez pravomocí, a přidali to nejhorší z neoliberalismu, kdy je zajímavý jen okamžitý zisk, i za cenu totálního vybydlení.

Rozhodující ceny v ekonomice jdou dolů, u průmyslových výrobců meziročně o 3,3 procenta a u zemědělských výrobců dokonce o 9,3 procenta. Ceny stavebních prací stagnují, protože jsou dole už dlouho.

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/vyvoj-indexu-cen-vyrobcu-1-ctvrtleti-2015

Je to deflace jako vyšitá. Ve světě se proti ní bojuje doplňováním hotovosti a negativními úrokovými sazbami, což obojí zároveň snižuje kurz měny. U nás ČNB sáhla přímo k devalvaci, protože s dalšími nástroji neumí zacházet. A teď vidíme, že s devalvací jí to taky nejde. Připomíná to nezávislost kluka ze školky, který tátovi sebral klíčky od auta, a teď se rozjíždí po dvoře proti zavřeným vratům.

Situace je o to bídnější, že exportním firmám se zahraničními vlastníky může být politika ČNB ukradená, žijí s mateřským podnikem v eurozóně. Zato ti domácí to schytali hned dvakrát, vstupy jim zdražuje už to, že koruna je nalepená na klesající euro, a k tomu jim ČNB přihodila svoji devalvační porci. A protože jde o menší firmy, které působí v regionech, trpí i morovou ránou, kterou ČNB seslala na kampeličky. Ustřihla kanály lokálního financování, protože nezvládla zákonem svěřený dohled.

Ale soustřeďme se dnes na to nejdramatičtější číslo, kterým je propad cen zemědělských výrobců meziročně o 9,3 procenta. Na první pohled je to masakr srovnatelný se stavebnictvím. Jenže v zemědělství vstupuje do hry ještě jeden faktor, dotace. Ten způsobuje, že je to jedno. Trh, netrh, výsledek, nevýsledek, hlavně když je peněz dost.

Stojí za to prohlédnout si podrobněji čísla z loňského roku. Zemědělství je naopak v oborském zisku. ČSÚ dokonce zaznamenal nejvyšší zisk zemědělství od roku 1998, odkdy začal údaj sledovat. Tento zisk dosáhl hodnoty 22,9 miliardy korun. Je to úžasný úspěch – než si povšimneme, že zemědělské dotace z evropských fondů a národních zdrojů dosáhly částky 32,9 miliardy korun. Hned je jasné, co tu zalepilo díru.

V této souvislosti s oblibou upozorňuji na starší práci Josefa Sejáka, který upozorňoval, že dotace zemědělcům poskytnou to, o co je připraví vyšší stupně zpracovatelské vertikály, tedy potravináři a obchodní řetězce. Jeho výpočty jsou už několik let staré, ale dokládají jen to, že se v této oblasti nic nezměnilo.

Dovolím si nabídnout zkrácenou zprávu o Sejákově výkladu v časopise Zemědělec, protože to lze takříkajíc do kamene tesat:

Rozvírání nůžek

Seják připomněl, že v období 1990 až 2008 vzrostla v ČR inflace na 438 procent, ceny průmyslových výrobců na 347 procent a ceny zemědělských výrobců pouze na 154 procent.

„Reálné příjmy zemědělských výrobců tak za uvedené období působení tržního alokačního systému klesly na pouhých 35 procent své původní hodnoty respektive kupní síly z roku 1990,“ konstatoval.

V roce 1998 činila průměrná cena zemědělských výrobců (CZV) litru mléka podle Sejáka 7,95 Kč, průměrná cena průmyslových výrobců (CPV) 9,72 Kč a průměrná spotřebitelská cena (SC) 12,25 Kč.

O deset let později se již nůžky mezi cenami značně rozevřely. Za první čtyři měsíce roku 2009 jde o 6,44 Kč, 13,77 Kč a 16,23 Kč.

Z nákladových šetření přitom vyplývá, že zemědělci vyrábějí se ztrátou a veškeré nárůsty z rozevírajících se cenových nůžek pohlcují podle Sejáka prodejci a v posledních letech zejména zpracovatelé.

Spravedlivá vertikála

Zemědělství by podle něj mohlo fungovat bez dotací, pokud by se spotřebitelská cena konečného výrobku spravedlivě rozdělila v celé výrobně-obchodní vertikále.

Seják přitom poukázal i na požadavky obchodních řetězců, které musí jejich dodavatelé plnit – platby na zalistování, regálné, zaváděcí a akční slevy, přenášení rizik na dodavatele apod.

Nejde jen o dodavatele, o pracovních podmínkách vědí své zaměstnanci, zejména na prodejnách.

Zdá se, že v centru pozornosti a péče řetězců jsou zákazníci. Ti jsou však manipulování masivní reklamou a letáky akcí slev k nákupu zboží, které v podstatě nepotřebují.

Spotřebitel platí podle Sejáka za potraviny dvakrát – nadměrně vysokou cenu a zároveň ze svých daní podpory zemědělcům. Jestliže asi 45 procent rozpočtu EU směřuje do zemědělství, je to, jak uvedl, důkaz selhávání liberálního tržního systému.

Závěry pro zemědělství

A co z toho plyne pro české zemědělství? Z hlediska principů udržitelného rozvoje je podle Sejáka třeba posilovat multifunkčnost zemědělství, podporovat zejména jeho netržní ekologické a krajinotvorné funkce.

Zákon o hospodářské soutěži by měl zakázat obchodníkům stanovovat ceny trvale pod výrobními náklady a umožnit dodavatelům soudní obranu proti zneužití dominantní moci.

Strategie udržitelného zemědělského hospodaření v území musí začít podporovat snahy o uzavírání cyklů vody a látek v krajině, vytváření dostatku odpařovacích kapacit v nivách řek a kondenzačních ploch s funkční vegetací na horách a kopcích a minimalizovat odnosy látek z území. Tyto požadavky je třeba podle Sejáka promítnout do podmínek pro poskytování schválených dotací.

http://zemedelec.cz/dotace-nebudou-samozrejmosti/

Více eroze

K tomu je třeba dodat ještě další údaj, který ilustruje Sejákův názor, že nejde jen o drancování zemědělských podniků, ale také jejich nejdůležitějšího kapitálu, půdní úrodnosti jejich pozemků. Podle Zelené zprávy 2013, kterou vydává Ministerstvo zemědělství, je v ČR ohroženo erozí 2,5 milionů hektarů orné půdy z celkového zemědělského půdního fondu 4,2 milionu hektarů.

Je zřejmé, že situace se zhoršuje. Ve zprávě z roku 2005, která zachycuje první rok po vstupu do EU, provázený zdvojnásobením zemědělských dotací, je ohrožení erozí nižší, jen na 2,1 milionech hektarů.

Není to málo, avšak když odhlédneme od změn metodiky, za tu dobu se plochy ohrožené erozí rozšířily. Proč se neomezily, respektive – proč se výrazně neomezily za pomoci stovek miliard korun z evropských zdrojů?

Proč jsme se nevrátili k tradici dobrého hospodaření s půdou, od kterého nás údajně odvrátila léta kolektivizace a družstevního velikášství?

Peníze za nic

Protože jsme idioti. Z totality jsme uchovali to nejhorší, obrovské rozlohy monokulturních polí se zemědělci bez pravomocí, a přidali to nejhorší z neoliberalismu, kdy je zajímavý jen okamžitý zisk, i za cenu totálního vybydlení.

Peníze z dotací neulehčují situaci zemědělců, o jejichž nerovném postavení jsme psali výše. Je to postavení dvakrát nerovné, protože ti, kdo na půdě pracují, mají o čtvrtinu nižší příjmy než je národohospodářský průměr, a půda není jejich, čtyři pětiny obdělávané půdy jsou v pachtu, většinou u vzdálených vlastníků.

„Nikde ve světě nebyl tak systémově zpřetrhán vztah majitelů půdy k jejich pozemkům, jehož důsledkem je nebezpečně vysoký podíl půdy obhospodařovaný nájemci,“ varovala v půli dubna Asociace soukromého zemědělství.

Nájemci těžko mohou investovat do půdy, ze které mohou být snadno vlastníkem vystrnaděni, a vlastníci se zajímají jen o rentu, do které dotace přetečou, a těší se na velkou ránu, že pozemky prodají za desetinásobek ceny jako pozemky stavební. Nebo ještě za víc, když se ocitnou pod letištěm nebo pod dálnicí.

Zachraňte krajinu!

Vládu, sněmovnu, senát a ministerstva nedávno oslovila petice Za obnovu zemědělské krajiny, která vznikla z podnětu předních biologů. Poukazuje na to, jak se kvalita krajiny snižuje, přestože do zemědělství proudí nemalé veřejné prostředky.

Dříve běžné polní rostliny jako chrpa nebo hlaváček letní se dnes objevují vzácně. Ještě horší jsou dopady na živočichy – v ČR vyhynulo nejvíce denních motýlů z celé Evropy. Za posledních 10 let jsme ztratili 20% polního ptactva a početnost zajíců nebo koroptví se pohybuje na pouhých 5–10% předválečné úrovně.

Zemědělství neplní ani svoji krajinotvornou roli. Rozsáhlé polní celky s nevhodným hospodařením zvyšují erozi půdy. Každoročně ztrácíme ornou půdu v hodnotě několika miliard korun a obrovské škody vznikají také obcím při odstraňování následků eroze.

Špatný vodní režim krajiny vede ke splachům půdy a agrochemikálií, které znehodnocují vodní toky.

Zemědělská krajina ztrácí svoji krásu a harmonii, která přispívala ke spokojenému životu obyvatel. Domníváme se, že není dostatečně naplněn článek 7. Ústavy ČR, který říká: „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“

Petice žádá dotace na principu „veřejné prostředky za veřejné hodnoty“, aspoň desetinu zemědělské půdy použít na ekologickou stabilitu krajiny a biodiverzitu a aspoň polovinu dotací z Programu rozvoje venkova na environmentální cíle.

http://www.zemedelska-krajina.cz/

Je to námět k debatám, které jsou usnadněny tím, že probíhá Mezinárodní rok půdy. Debatuje se tedy po celém světě, běží odborné konference, nejbližší hned příští týden o plnění mezinárodní úmluvě o ochraně krajiny. Je to příležitost k poučení a probuzení, když nás srovnání řadí tu na nejhorší místo v Evropě, a jindy dokonce ve světě…

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.