Zbyněk Fiala: Dvě zprávy o koruně

obrazek
1.10.2018 13:30
ČNB zvyšuje úrokové sazby, aby zvýšila kurz koruny, ale naráží při tom na odpor svých čtyřikrát přerostlých devizových rezerv.

Jak pomohly koruně vyšší úroky? Stoupáme, nebo klesáme? Odpověď na klasický dotaz je stejně v mlhách jako posádka balónu z románu Julese Vernea. Je to tak i tak. Česká koruna už rok kolísá kolem úrovně 25,60 CZK/EUR, kterou měla před měnovou intervencí, a nezměnila na tom nic ani letošní série čtverého zvýšení úrokových sazeb. Po tom čtvrtečním o 0,25 procentního bodu na 1,5 procenta dokonce znovu oslabovala. Od situace před měnově revolučním 7. listopadem 2013, kdy ČNB přepnula kurz koruny do režimu ručního řízení, se to liší jen tím, že centrální banka teď má na kontech 3,2 bilionu korun v zahraničních aktivech.

Česká centrální banka tak má nepochopitelně dvakrát víc, než čím disponuje česká vláda ve státním rozpočtu. Je to čtyřikrát víc, než měla sama ČNB před měnovou intervencí, a tedy čtyřikrát víc než potřebuje. Je to, jako když máte jednu garáž a čtyři blbá auta, ale ty tři překážející nelze při vší snaze prodat. Tenhle příklad není nijak nadnesený. Zářijová zpráva o bilanci ČNB ukazuje, že stejná hladina přetékajících devizových rezerv je vykazována již od loňského března. Jinými slovy, není boha, jak se jich zbavit.

A to je problém. Jsou to právě tyto biliony, nikoliv dnešní bankovní rada, kdo určuje naši měnovou politiku. Jedná se fakticky o zahraniční dluh, tedy aktiva v eurech a dolarech nakoupená za koruny. Pro detailisty upřesněme, že ty koruny, které za to ČNB dala, dluží sama sobě, protože je zákonem zmocněná kdykoliv zatočit klikou, aby měla, kolik potřebuje. Ovšem dluh je dluh, vrátit se to musí. Naši centrální banku však točení klikou natolik zaujalo, že procitla až když zjistila, že neví, jak z toho ven.

Tento bazén hnijících devizových rezerv teď má rozhodující slovo při tvorbě kurzu české koruny. Je to docela vážný politický problém, protože slabá koruna nás zbavuje množnosti uvažovat o alternativách pro případ, kdyby se Evropská unie začala štěpit. Jestli k tomu dojde a vznikne nějaká hranice, bude ji činit linie eurozóny. Dnes je v módě se euru pošklebovat, ale kdyby došlo na lámání chleba, asi bychom nechtěli uváznout jako za totáče v nějaké východoevropské periferii.

Potřebujeme dramaticky posílit korunu, aby vyhlídka vstupu do eurozóny vyzněla jako maturita republiky, nikoliv prohloubení její koloniální závislosti.

Koruna posílí, když o ni bude v zahraničí zájem. ČNB toho chce dosáhnout zvyšováním sazeb. Argumentuje jinak, straší inflací, jak je starodávným zvykem, ale už ani ti bubáci nejsou to, co bývali. Inflaci mohou trochu navýšit rostoucí mzdy, ale v opačném směru působí technologický pokrok, který vytrvale tlačí na pokles ceny mobilů, počítačů, televizí, praček, foťáků. Když po roce za stejné peníze dostanete dvakrát vyšší kvalitu, je předchozí model prodejný jen s obrovskou slevou.

Inflace je tedy zachovávána při životě jen tím, že zavíráme oči před kvalitativními změnami ve spotřebním koši. Na druhou stranu, stejná inflační konvence kulhá také v tom, že prakticky nezapočítává takový podstatný výdaj domácností, jako jsou zběsile rostoucí ceny nemovitostí. Neznamená to tedy, že inflace neexistuje, ale začínáme chápat, že o ní nic nevíme, což je zjištění hodné Sokrata. Nicméně pro veřejnost byl tento pojem zachován jako vhodná slovní výplň projevů centrálních bankéřů, zatímco to, o co opravdu jde, je kurz koruny.

Obvyklým nástrojem pro zvýšení kurzu koruny je zvýšení přitažlivosti českých dluhových cenných papírů. Když roste jejich výnos, mohl by růst i zájem o koupi. Jenže ti, kdo je obvykle kupují, už je mají. Získali je v průběhu měnové intervence a vlastně se v nich topí. ČNB se podbízela, aby zahltila jakoukoliv poptávku po koruně.

Čtyřnásobný nárůst devizových rezerv ukazuje, že to pěkně přehnala. Zvítězila panská pýcha, která přetlumočila nezávislost měnové politiky jako právo dělat cokoliv, i kdyby se ostatní postavili na hlavu. Je to stejné, jako když si někteří novináři přeloží svobodu slova jako právo věšet lidem bulíky na nos a žvanit, co je napadne.

Výsledkem přehánění bývá další přehánění při nápravě. Aby se podařilo korunu zase posílit, ČNB bude muset zvyšovat úroky více, než by chtěla. Tyto vyšší úroky dolehnou na celou ekonomiku, která tak bude mít dražší provoz, než by odpovídalo situaci. Také vládě naskočí starosti v kratším horizontu, než je nějaké štěpení EU, protože obsluha státního dluhu začne z rozpočtu odsávat stále více miliard.

Zároveň vznikne řada nových problémů. Změna nálady na trhu může mít charakter utržené laviny. I když nás nepohřbí, trh se pořádně rozkývá. Zvlášť, když mu pomůže nějaká negativní zpráva, jako třeba poslední výkyv indexu nákupních manažerů, podle kterého českému průmyslu hrozí výrazné zpomalení.

S růstem úrokových výnosů jsou spojeny kurzové ztráty dosavadního portfolia dluhových cenných papírů s nižším výnosem. To je odvrácená strana těchto investic, považovaných obvykle za velice bezpečné. Zvláště u dluhopisů s delší splatností mohou být takové ztráty docela strašidelné. Trochu klidu nám dodává skutečnost, že se podařilo odkopnout penzijní reformu, která by nasměrovala podstatně víc úspor do takovýchto nástrojů.

Pro samotnou ČNB přijde posílení koruny s visačkou ztráty, protože její devizové rezervy budou přepočítávány do stále menšího účetního vyjádření v Kč. Ale pro ty, kdo drží koruny, za které tyto rezervy vznikly, přijde konečně kšeft, na který čekali. Když sečtou úrokový výnos a kurzový zisk, začne to být zajímavé. A my si budeme pomalu moci oddechnout, že máme další etapu rozvojové pomoci Německu, Británii a bůhví komu ještě za sebou. Určitě nebyla poslední.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

Politika udržování slabé koruny je velmi problematickou záležitostí, usnaďnuje sice vývozy a posiluje tak zaměstnost, ale zisky zůstavají v zahraničí dle samozřejmě podle podílu importu. Znesnaďnují dovozy, čimž je posilována aut$$$arkie. ČR se odmítá takto programově podílet na všech výhodách mezinárodní dělby práce. Proto přijetí eura by pro nás bylo vyhodné, protože by zpřehlednilo pro firmy ekonomické kalkulace.

Šetříme miliony na dávkách, abychom ztráceli miliardy na mezinárodní dělbě práce.

zbynek-fiala

Pane Volný, bilance ČNB je veřejná, visí na jejich webu (jeho datové části) a je pravidelně aktualizována. Sám se můžete přesvědčit, že položky, o kterých mluvíte, jsou ve srovnání s devizovými rezervami (zahraničními aktivy) bezvýznamné.  

duchodce

Musím oponovat, pane Volný. Španělsko, Itálie, Řecko atd. měly potíže dávno před vstupem do eurozóny, pouze je dobře kamuflovaly. No a ani argumentace z druhé strany (Švýcarsko, Norsko, V.B. ) není košer. Jde o země zcela specifické, nemající prakticky srovnání s žádnou jinou zemí v Evropě. Můžou si sice dovolit vlastní měnu, ale i tak se neobejdou  bez volného pohybu kapitálu, zboží  a pracovní síly. Mimo EU jsou  jen formálně, prakticky jsou členy EU a platí za tuto výsadu těžké peníze. A diametrální rozdíl mezi ČR a Norskem, Švýcarskem, V.B. už zcela pomíjím. Jak USA, tak Čína jsou v praktické měnové unii. Jejich měny obsluhují stovky milionů obyvatel nejen jejich zemí. Eurozona není nic jiného, než pokus dolaru a juanu alespoň trošku konkurovat. 

Jiří Volný st.

Zajímavý článek, ale chybí mu maličkost, tedy alespoň hrubý přehled o aktivech, vlastněných ČNB. Předpokládám, že zmíněná instituce vlastní také cenné papíry, které vydaly naše vlády, cenné kovy, dolarová, franková a jiná aktiva. Dokud máme naši korunu, tak se může ČNB o nějaké stimuly alespoň pokoušet. Až budeme mít Euro, tak ..., stačí se podívat na Řecko, Itálii, Portugalsko a Španělsko. Jistě jsou to samé pozitivní příklady úspěšných ekonomik. Tak mne napadá, proč už nemají Euro ve Švýcarsku, Norsku a Velké Británii? A kdy vstoupí do eurozóny například Spojené státy americké nebo Čína?

duchodce

Shrnul jste to pěkně, pane Fialo. Nejhorší na celé věci je ovšem to, že 90% Čechů stále věří pohádce "O zlém euru", kterou vysílají prakticky všechna média za mohutné podpory našich televizních, rozhlasových a samozřejmě internetových "národohospodářů". Každému s ukončenou základní školou sice musí být jasné, že koruna nás "okrádá" od rána do večera, každý den, každý týden a každý rok od vzniku eura, ale ve zprávách přeci říkali, že tomu tak není. Takže musíme asi (všichni) špatně počítat. Průšvih s přebytkem Kč v cizích rukou je skutečně fatální.  Zřejmě  byl vytvořen pouze s jedním záměrem a to zabránění růstu (reálnému) mezd. Žádný jiný důvod, tak gigantického výprodeje Kč do ciziny  totiž nedává vůbec žádný smysl. Potom by se také dalo předpokládat, že tento nástroj "regulace" mzdových nákladů bude v činnosti, dokud bude Kč existovat. Rozehráli jsme to opravdu "výtečně".