Zbyněk Fiala: Elektrický převrat

V březnu jezdilo po norských silnicích 26 886 aut, poháněných elektrickým motorem, jehož akumulátory jsou nabíjené ze zástrčky (plug-in), zaznamenal norský web Zelené auto (http://www.gronnbil.no/nyheter/elbilsalget-i-mars-slo-alle-rekorder-article380-239.html). Je to norsky, ale to číslo tam najdete. Údaje se pak ujal mezinárodní oborový server Green Car Reports (http://www.greencarreports.com/) a vyvodil z něj zajímavé trendové informace.

Tou první je samotný fakt, že bylo překročeno plné jedno procento ryze elektrických z 2,5 milionu registrovaných norských aut. Ve Spojených státech, které se snaží prosadit jako technologická jednička elektromobility, se prosazují spíše hybridy, kdy většímu dojezdu pomáhá pomocný motor na fosilní pohonné hmoty – mají ryze elektrických aut plug-in jen 200 tisíc. Žije tam však dvanáctkrát víc obyvatelstva, takže v Norsku se elektrickým autům daří desetkrát rychleji. Dokonce můžeme napsat, že americkým elektrickým autům se daří lépe v Norsku, protože nejprodávanějším vozem tam byl Tesla Model S. Toho si všiml i Wall Street Journal, který upozorňuje, že Norsko je druhým nejdůležitějším trhem této značky.

Jak je to možné, že zrovna v Norsku frčí zrovna elektrika? Je to jen móda, která se snáze prosazuje v bohaté zemi?

Není to jen móda, zřetelný je i efekt hospodářské politiky vlády, která tuto dopravní alternativu jasně podporuje. Na elektrická auta se nevztahují drsné uhlíkové daně. Například od začátku loňského roku byla zdvojnásobena uhlíková daň pro ropná pole v Severním moři a peníze zamířily do fondu na zmírňování důsledků klimatických změn v rozvojových zemích. Další peníze z norských ropných výnosů pomáhají prostřednictvím Norských fondů i našim neziskovým a nevládním organizacím s environmentálním zaměřením (nejen těm), takže lze říci, že v Norsku jde o odpovědnou politiku všech azimutů.

Pokud jde o uhlíkovou daň, v Norsku dolehne i na hybridy, takže každý, kdo uvažuje o čisté dopravě a zahrne i ekonomiku takového rozhodnutí, dá přednost elektrickému vozu. Ledaže by pravidelně jezdil na opravdu dlouhé vzdálenosti.

Mimochodem, česká vláda také zaostřila na přitvrzení uhlíkové daně u zdroje a chce desetkrát zvýšit dosud nepatrný výnos z poplatků těžebních společností za vytěžené hnědé uhlí. Zpravodajství zdůrazňovalo fiskální přínos – stát si pomůže o 3 miliardy korun ročně a zbyde i na obce, kterým by to přisypalo 600 milionů ročně.

Teď je pro to vhodná doba, ceny uhlí jsou sráženy přebytky na americkém trhu, takže razantní zdražování nejsou možná. Nicméně je rozdíl, jestli vyšší náklady na energii znamenají jen vyšší míru státního útisku (zaplať a trp) nebo inteligentní ekonomický nástroj, který usiluje o změnu chování uživatelů energie (zaplať a spoř). Ti ovšem musí mít k dispozici alternativu, navíc třeba zvýhodněnou státní podporou. Například, když se výnosy takové daně nasměrují na rekonstrukci obytných budov na nízikoenergetické, jako je třeba často uváděný, ale dosud nepříliš dotovaný program Zelená úsporám.

Zvýhodněná norská elektrická auta ukazují, že rejstřík vládních opatření může být mnohem širší a dokonce i v ropné zemi mohou myslet na budoucnost po ropě. Že se to daří, ukazuje další trendová informace, kterou je zjištění, že elektrická auta v Norsku tvoří deset procent ročního prodeje nových vozů. To je opravdu vysoké tempo, zejména ve srovnání s Českem, kde přírůstky elektrických vozů tvoří jen pár jednotlivých kusů ročně.

Pokud by byl nadále zachován dosavadní podíl elektrických vozů v obnově norského vozového parku, dosáhnou tam dvouprocentního podílu plug-in v celé flotile osobních vozů na konci roku 2016. Jestli jsme však svědky zrychlujícího se trendu, který by zvýšil podíl elektrických aut v každoročních prodejích automobilů na 15 procent, dosáhnou dvou procent v celé flotile už za rok. Například loni v listopadu tam tvořila elektrická auta 12 procent nových prodejů všech osobních aut.

Tuto informaci nepochybně zaznamenali také ve Volksburgu a Mladé Boleslavi, kde je zatím oblíbená vůně benzínu a nafty. Trh elektrických aut se dává do pohybu. Léta váhání jsou možná za námi. Prosazuje se to, čemu se říká převratná inovace. Její první signály bývají marginalizovány, protože dokáže zlomek toho, co vypiplaní předchůdci, které chce vystrnadit z trhu. Máme do toho jít? Vždyť je to degradace produktu! Profesor Clayton Christensen, který toto „inovační dilema“ popsal jako první, varuje před strategickým rizikem, které se skrývá za tím, že si spleteme produkt a službu.

Službou je v případě aut jasně přeprava. Převratná inovace obyčejně nabízí službu, která je stále ještě „dost dobrá“ na to, co od ní očekáváme, ale odkopne spoustu doplňků a vychytávek, které jsou buď nákladné, nebo prakticky nevyužitelné. Elektrické auto na cestu do práce vystačí s dojezdem, který by u benzínového spotřeboval nejvýš pětinu nádrže. Tuhle službu zvládne, dokonce s lepší akcelerací a dalšími jízdními vlastnostmi.

Je přitom jednodušší, a co je dnes drahé, bude brzy laciné. Elektronika dopadne jako všude jinde a přestane se do nákladů auta prakticky počítat. Baterie prožívají obrovský vývoj, stejně tak nabíjecí stanice. Čtyři kola, čtyři elektrické motory, nějaký ten čip, hromada baterek, volant a kisna, co je na tom? Kolik tom může stát? A kolik by to stálo, kdyby se baterky prodávaly zvlášť?

Vládní podpora elektromobility zároveň upozorňuje na další službu, kterou už benzinová auta nemohou postihnout, a veřejnost ji bere vážně. To je další trend. Lidem začíná záležet na ochraně atmosféry. A v pozadí jsou ještě jiné trendové prvky. Například baterie s nabíječkou mohou být využity také ke stabilizaci lokální elektrické sítě, napájené kolísavými alternativními zdroji.

Kurz převratných inovací v kašičce ekonomické fakulty vždycky začíná příběhem telegrafu, kterým se šířilo burzovní zpravodajství mezi newyorským Wall Streetem a londýnskou City, zatímco americký podivín Bell pracoval na hračce, kterou si mohly pokecat tety ze sousedství i přes tři ploty, pokud přes ně natáhly telefonní drát. Kdo by tomu věnoval pozornost? Nějakým babským tlachům!

Jak tragický to byl omyl! Dnes po telefonu nejvíc žvaní puberty. Ty živější, skautíci, se v létě na táboře učí morseovku, i když většinou nevědí proč.