Zbyněk Fiala: Koruna jen s jenem?

Japonská centrální banka se přidala k těm, které zvolily souboj s deflací na jejím vlastním hřišti, v oblasti záporných úrokových sazeb. Po pátečním zasedání bankovní rady snížila jednu základní sazbu na mínus 0,1 procenta. Současně oznámila, že bude pokračovat i v kvantitativním uvolňování.

Srovnává tak krok s Evropskou centrální bankou. Ta však má negativní sazbu na depozita ještě níže, na úrovni mínus 0,3 procenta.

Japonský krok zas tak dramatickou změnou není, světové výnosy se pohybují dlouhodobě blízko nuly a ty japonské úplně nejdéle. Ale někde už klesly i pod nulu, zatímco v Japonsku byly zatím nad čarou ponoru. Nyní se ponoří o onu desetinku procenta, ale zatím jen pro nová depozita, která přesahují 10 bilionů a nepřekračují 30 bilionů jenů (v dolarech by to bylo asi stokrát méně, tedy mezi 100 až 300 miliardami dolarů). Týká se to depozit s funkcí rezerv, které si uloží u centrální banky finanční instituce. Platnost je stanovena od 16. února.

Mělo by to srazit reálný úrok, který je rozdílem mezi nominálem a inflací. I negativní hodnoty totiž mohou tížit, deflace je v Japonsku vysoká a sestup úroků pod nulu zmenší rozdíl mezi tím, za kolik si půjčím a kolik mohu při trvalém poklesu cenové hladiny vydělat. Snížení reálného úroku má povzbudit spotřebu a investice, vysvětlil na páteční tiskovce po rozhodnutí guvernér Haruhiko Kuroda. A klidně je ochoten jít ještě níž, pokud to bude potřeba.

Ale sazba minus 0,1 procenta se týká jen části peněz uložených u centrální banky. Kvantitativní uvolňování, na které bylo vyčleněno v přepočtu 666 miliard dolarů, bude úročeno nulou, stávající depozita zůstávají na 0,1 procentu.

http://www.bloomberg.com/news/articles/2016-01-29/bank-of-japan-s-negative-interest-rate-decision-explained

Reakce na japonský krok však přišly hned a byly příznivé, trhy se hnaly vzhůru. Jak dlouho jim to vydrží, to se teprve uvidí. Pro reálné investice do zvyšování technologické úrovně však vzniká bezprecedentní příležitost, kdy jsou i ty dlouhodobé peníze prakticky zadarmo. Dá se to posuzovat podle výnosu nejdůležitějšího desetiletého státního dluhopisu, který v pátek klesl na pouhých 0,115 procenta.

Česká národní banka ponechává sazby na technické nule (0,05 %) a v boji proti deflaci trvá na jiném nástroji, kterým je umělé udržování kurzu koruny na nižší úrovni. Podzimní Zpráva o inflaci, která má poslední data k 23. říjnu 2015, nicméně konstatuje, že inflace se přesto ve třetím čtvrtletí loňského roku mírně snížila a nadále se nacházela výrazně pod cílem ČNB. Nestoupala, jak měla, ale klesala. Je dokonce pod dolní hranicí tolerančního pásma. Pokud chceme tento odborný obrat nějak neodborně komentovat, je to prostě v čudu, nebo jinde, v jeho těsné blízkosti.

Zpráva ČNB proto přenáší pozornost k jinému jevu, a sice že uvolněné měnové podmínky stále podporují růst domácí ekonomiky a s ním související zlepšování na trhu práce. Jak to ví, že růst domácí ekonomiky a zlepšení na trhu práce souvisí s tím, co nazývá uvolněnými měnovými podmínkami, je záhada. Klidně to může být opačně. Klidně mohla ekonomika růst dříve a víc, kdyby ji centrální banka nedusila devalvací.

Tvrzení centrální banky z její zprávy o inflaci bude rituálně projednáno ve sněmovně, ale tam k tomu tradičně nikdo ani nepípne, což svědčí jak o odbornostech rozpočtového výboru, který to má v gesci, tak o skutečném zájmu o život mimo zdi parlamentu.

Když si připomeneme zákon o ČNB, svěřuje centrální bance péči o cenovou stabilitu. To je její hlavní cíl. Sama jej realizuje metodou „cílování inflace“ a o výsledcích informuje zprávami o inflaci jako je ta, ze které citujeme. Avšak dnešní podobna zákona o ČNB už však není tak jednoznačná, jako na začátku, takže vedle hlavního máme ještě vedlejší cíl. Sleduje tedy takříkajíc jeden a půl cíle. Slovy zákona:

„Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu a obecné hospodářské politiky v Evropské unii se záměrem přispět k dosažení cílů Evropské unie.“

Je tedy dobře, že se ČNB zajímá o udržitelný hospodářský růst a unijní hospodářské politiky, „pokud tím není dotčen její hlavní cíl“. Jenže hlavní cíl hluboce není naplněn, ČNB je s inflačním cílováním naprosto vedle. A argumentace vývojem ekonomiky staví její působení úplně na hlavu.

Poslední zpráva o inflaci slibuje, že k cíli 2,0 % se dostaneme v příštím roce. Avšak před rokem tato zpráva slibovala totéž, tvrdila, že „k 2 % cíli ČNB se celková i měnověpolitická inflace dostanou počátkem roku 2016“. To máme teď. V prosinci byl index spotřebitelských cen meziročně na 0,1 procenta. Další číslo se dozvíme příští týden, a těžko může být moc jinde. O tom, že 0,1 procenta je hodně daleko od 2,0 procenta, těžko pochybovat.

Netvrdím, že na to ČNB kašle. Když si lámala hlavu s deflačními tendencemi, hledala poučení hlavně v japonské zkušenosti. Je to patrné ze studie ze sborníku Research and Policy Notes 3 z roku 2014, která je věnována roli směnné hodnoty při nulových úrokových sazbách. Abychom to zkrátili, argumentaci dominuje představa čerpaná od Svenssona (2001) o tom, jak utéct likviditní pasti, která hrozí v deflaci. Soudil, že devalvací měny a jejím dočasným nalepením na nějakou měnovou kotvu se „nedá udělat chyba“ (je to „foolproof“, lidově „blbuvzdorné“). Vzhledem ke složení bankovní rady se nedivím, že sáhla po takovém božím dárku.

Jenže chyba se udělat dá. S likviditní pastí se moc nehnulo. Úroveň bankovních úvěrů nefinančním podnikům stagnuje na hodnotách z roku 2006, jak lze vyčíst z dalšího pravidelného dokumentu ČNB, z její Zprávy o finanční stabilitě 2014/2015. Dynamickou složkou bankovního portfolia jsou dlouhodobě pouze úvěry na bydlení domácností, a to i v letech krize. Takže devalvace podnikům nepomohla, ale domácnostem, které žádné postrčení nepotřebovaly, ublížila zdražením dováženého zboží. A všem tím, že nás odstřihla od klesajících cen ropy.

Vlád se bojí na ČNB reagovat. Výhrady tak na sebe bere prezident Miloš Zeman. Jeho vyjádření na setkání leadrů českého exportu poukázalo na to, že oslabení měny je berlička s krátkodobým účinkem, které se může dlouhodobě hrubě nevyplatit poklesem konkurenceschopnosti českého vývozu.

„Silná měna nás nutí k inovacím, zvyšování produktivity práce, vytváří tlak na konkurenceschopnost. Slabá měna je naopak jakýmsi polštářem, na kterém pohodlně spočíváme, a naše motivace pro inovace je poněkud slabší. To je jeden z důvodů, proč jsem zastáncem silné koruny," řekl Zeman.

Podpořil ho také Lukáš Kovanda, ekonom společnosti Roklen, když upozornil na to, že slabá měna zdražuje nákup zahraničních technologií, strojů a know-how. Česko přitom podle tohoto ekonoma nové technologie potřebuje, aby se dokázalo změnit „z montovny v hi-tech hospodářství s vysokou přidanou hodnotou“.

http://www.novinky.cz/ekonomika/393142-zeman-silna-koruna-by-nutila-k-inovacim-pomohla-by-ekonomice.html

Není to nic, co byste na tomto serveru nenalezli, ale je to bohužel něco, co obvykle nenaleznete nikde jinde. Pokud jde o ČNB a její vstřícný vztah k japonskému příkladu, teď by se s ním možná mohla posunout jinam, když už nepovažovala za vhodné akceptovat evropskou politiku, jak jí radí zákon.