Zbyněk Fiala: Skončil výlet za dva biliony

obrazek
22.11.2017 13:58
Česká koruna překonala oslabení kurzu, do kterého Česká národní banka investovala dva biliony korun. Řídila se přitom zákonitostmi z etapy, která už zřejmě neplatí.

Kurz koruny ve středu ráno pronikl pod úroveň, na které byl před intervencí ze 7. listopadu 2013. Intervence skončila až letos v dubnu a stála přes dva biliony korun. Nyní už je kačka z vandru doma a za euro znovu dostanete o dvě koruny méně než 27,50 Kč, na které byla nafouknuto po intervenci. Čtenářům z první obecné nechte přepočítat, na kolik tedy vyjde jedna kačka posílení, když dvě kačky oslabení stály dva biliony. S dalším posilováním koruny náročnost tohoto výpočtu pochopitelně poroste, než dospějeme ke zcela exaktnímu závěru, že to byly úplně vyhozené peníze.

Guvernér Rusnok, který nastupoval v závěru loňského roku, má na triku jen letošní zásahy. Za pouhé tři měsíce to však stálo jeden bilion korun, polovinu celého tříletého účtu. Proč to dělal, těžko říci. Řekl bych, že to byla cena za rozkoukání. Školné v centrálním bankovnictví je drahé. Nicméně teď se ČNB chová slušně, i když to má znovu těžké. Ekonomika supí plnou parou vpřed, odhady přírůstku krouží kolem 5 procent HDP, ale základní úroková sazba je na 0,5 procenta, nezaměstnanost je rekordně nízko a inflace jen nerada nakukuje nad 2 procenta. To tu ještě nebylo.

Kdybychom zalistovali učebnicemi, musíme takovou nelogickou skutečnost zahodit. Správně má být nezaměstnanost a inflace v hádce, jedno roste, druhé klesá. Totéž platí pro růst HDP a úrokové sazby, úroky mají být dole při hospodářském poklesu a nahoře při přehřátí ekonomiky. O přehřátí jsou mnozí ochotni básnit už při tříprocentním růstu HDP, ale kde je opravdu hranice, kdy se ekonomika zadýchá a klesne se zamotanýma nohama?

Ani další učebnicové vztahy moc nefungují. Musela to být Sobotkova vláda, kdo trochu rozhýbal příjmovou úroveň českých zaměstnanců a začal ji celou zespodu nadzvedávat tlakem na minimální mzdu a některé základní tarify. Ano, udělat to musela, hnala ji do toho kampaň ČMKOS Konec levné práci. Avšak zaměstnavatelé, na které tato kampaň původně mířila, nereagovali. Přestala totiž fungovat další učebnicová zákonitost, že vývoj mezd odráží růst produktivity. Zejména v exportních oborech je česká produktivita na úrovni německých matek, jejichž prostřednictvím vyvážíme, ale mzdy máme na třetině německé úrovně.

Neoliberální učebnicové pomůcky zjevně přestávají fungovat, ale klíčová neoliberální instituce, která je má hlídat, centrální banka, se jimi ze zákona řídit musí. Zkusme se vcítit do její kůže:

Česká národní banka se odhodlávala k intervenci v době, kdy podle předběžných statistik hrozila deflace a hospodářský pokles. Jen do toho vlítla, přišly revize údajů, které ukázaly, že se nekoná ani jedno, ani druhé. Pozdě litovat. Pryč byla příležitost nedělat nic. Mohla přece klidně říkat, že úroky jsou na nule, a dál to nejde. Dnes už víme, že to jde i pod nulu, ale tenkrát to nebylo tak běžné a ČNB se bála pod nulu, tak jako se nezkušený plavec bojí pod led.

Zákon definuje ČNB podle §1 jako „orgán příslušný k řešení krize“. To je hodně široké oprávnění, ale trochu nás chrání připomenutí §1a, že je také součástí Evropského systému centrálních bank. Teprve pak se dostaneme k §2, který v prvním odstavci definuje hlavní cíl ČNB, tím je péče o cenovou stabilitu. Až další v pořadí je finanční stabilita a bezpečné fungování finančního systému v České republice. A pokud není dotčen hlavní cíl, ČNB se smí zajímat i o udržitelný hospodářský růst a podporovat v tomto smyslu hospodářskou politiku vlády.

Máme to tedy v pořadí napřed inflace (cenová stabilita), pak finanční systém, a až potom možná hospodářství. To jsou krystalicky čisté neoliberální teze. Onoho revolučního 7. listopadu 2013 ČNB chtěla inflaci, a kdyby k tomu měly pomoci vyšší mzdy, pak chtěla i vyšší mzdy. Levná koruna měla inflaci dovézt, cenový tlak měl povzbudit mzdy a mzdy měly inflaci zafixovat na úrovni inflačního cíle. To by umožnilo zvednut základní úrokové sazby k standardním 3 procentům, aby byly připraveny klesnout, až zase někdy bude potřeba.

Kde je v zákoně stabilita měny, koruna?? To je pouze servis pro výše uvedené cíle, měnová politika patří k úkolům, jejichž plněním ČNB své cíle realizuje. O měnové politice se mluví až ve druhém odstavci §2, ale znovu se tam mluví i o úkolu udržovat finanční stabilitu. Kdybyste v tom chtěli vidět nerozkolísanou korunu, můžete se o to pohádat. Ale jak je to s tou finanční stabilitou, když ČNB má v rezervách navíc zahraniční měny za dva biliony korun, dva biliony, o které se musí starat, a přitom je nepotřebuje. Zkuste si představit nepříliš zdatného provazochodce, který se vypravil po napjatém laně přes Macochu a na záda si přihodil dva pytle brambor.

Hlavním cílem ČNB je inflace. Ale co nám řekne inflace o současném hospodářském prostředí, které je rozkolísané ústupem fosilních paliv a nástupem digitalizace a automatizace? Ropa je vytlačována obnovitelnými zdroji, které jsou stále levnější. Automatizace zvyšuje produktivitu a tlačí mzdy dolů. Digitalizace přesouvá značnou část produkce do sféry „zadarmo“. Ceny klesají samovolně. Všechny ty elektronické hračky jsou rok co rok dokonalejší, ale cena neroste, spíš klesá. Internet můžete číst na klumpru, který koupíte v bazaru za pár stovek. Ale kdo by to dělal? Nový tablet není o moc dražší.

Jak chcete takovou inflaci měřit? Faktické přejedení stále lacinějšími komoditami vypadá jako bída cen klesajících z hladu. Když si to popletete, začnete překrmovat atleta s představou, že rozcvičujete mrtvolu. To byly ony intervenční injekce za dva biliony, které „cílily inflaci“. Co trefily? A stál jim o to někdo? Inflace je stejně užitečným základem pro orientaci ČNB jako slepci černé brýle a bílá hůl. Pomáhá to k orientaci ve známých místech, a k dezorientaci tam, kde se nevyzná.

Krátce předtím, než koruna zamířila pod kurz 25,50 CZK/EUR, vyšel na Patrii vynikající příspěvek Jiřího Soustružníka o práci amerického ekonoma, který je zastáncem toho, aby měnová politika necílila inflaci, ale HDP. Vypadá to jako naprostý protiklad, ale rozdíl je malý, chce to jen méně ustrašenosti, když se ekonomika po krizi trochu rozeběhne. Raději ji nechte běžet déle a nepodtrhávejte jí nohy poplašnými výkřiky o příliš vysoké inflaci.

Americký ekonom David Beckworth z Mercatus Center na George Mason University v sousedství Washingtonu D.C. nabídl zajímavý alternativní pohled na možný vývoj po finanční krizi. Uvádí, že mezi lety 1990 až 2007, tedy do začátku hypotéční krize, byl průměrný růst nominálního HDP (v běžných cenách) nad 5 procenty. A je přesvědčen, že se tam mohl vrátit i po krizi, kdyby se nestrašilo inflací a nenasazovaly se předčasné brzdy podpůrným politikám, jako byly fiskální stimuly a kvantitativní měnové uvolňování.

https://www.patria.cz/zpravodajstvi/3684486/stacilo-malo-a-mohlo-byt-vsechno-jinak-pribeh-pokrizoveho-monetarismu.html

Dal bych mu za pravdu, ale tahle pravda zároveň někomu škodí. Zvyšování úrokových sazeb není nikdy předčasné, pokud máte uložené velké peníze, které vám vynášejí rentu. Neoliberální model je postaven na privatizaci a deregulaci, což nejvíc vyhovuje neprůhledným finančním instrumentům, které dostaly reálnou ekonomiku do stavu podřízenosti. Centrální banky i další instituce jsou tu od toho, aby těmto velkým financím zajišťovaly vysoký výnos. Ostatní ať počkají, co zbyde.

Jenže pravidla z neoliberální etapy se dostávají do stále většího konfliktu s vývojem, který je v protikladu k jejich tvrzením. Kdekdo vidí, že už neplatí. A na tom se nic nezmění, jestli budou centrální banky tím, kdo na to přijde jako poslední.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful
amiourful
 Jsou jen vedeny v účetnictví ČNB. Nikomu nechybí. V tom je ten vtip bankovní licence. Vytvářet peníze z ničeho.
 
To se mi líbí
To se mi líbí
Super
Haha
Paráda
To mě mrzí
To mě štve
 
 · Odpovědět · 
1
 · 7 hod
Spravovat
Ota Nik
Ota Nik Michal Cigánek Tyhle peníze stály jen několik hodin života několika lidí, a pak pár klepnutí do klávesnice. To nejsou peníze, které by se vzaly nějaké jiné fyzické nebo právnické osobě. Nikomu nechybí.
Mluvím teda o těch korunách za které koupila ČNB t
a eura. 
Ten krok má ten efekt, že se dostalo do světa hodně korun a teď jejich vlastníci budou přemýšlet co s nimi. Jak je zhodnotit co nejvíce. Namísto nich sedí v účetnictví ČNB hromada deviz. Vzhledem k tomu, že země, které mají málo devizových zásob na tom bývají špatně, tak to není špatný výsledek akce ČNB. :-)

"HN: Představuje rychlý nárůst devizových rezerv, který nastal v posledních měsících, nějaké ekonomické riziko?

Myslím, že sám o sobě ne. Dokonce budeme asi jednou z mála zemí na světě, kde je největší starostí veřejnosti, zda náhodou nemáme příliš vysoké devizové rezervy. Já si pamatuji, jaké debaty se vedly v 90. letech, kdy jsme měli rezervy řádově nižší a kdy se diskutovalo o riziku, že jich máme příliš málo. Dnešní obava, že má ekonomika příliš mnoho pojistek proti spekulantům, mi prostě přijde přepjatá. Co jiného jsou devizové rezervy než obrana proti stádnímu, fundamentálně nepodmíněnému chování trhů, které se může kdykoli v budoucnu opakovat? Pro mě je to něco jako trochu lepší pojištění, byť taková pojistka samozřejmě není zadarmo."
Jiří Volný st.

Doufám, že alespoň část, alespoň pětina z těchto inflačních korun už byla investována nebo směněna.

zbynek-fiala

Pane Palečku, parádní rozbor, díky, ale děsíte mně

duchodce

Já bych to pane Fialo ani neoznačil za nejistotu (byť velkou), protože když je něco nejistého může a nebo taky nemusí to vyjít podle předpokladů. Situace s korunou se spíše podobá začarovanému kruhu, kde neexistuje od ČNB žádné dobré řešení. Zvyšováním úrokových sazeb bude brzdit ekonomiku a zároveň podporovat posilování měny. Je otázkou času, kdy bude muset zabrzdit, protože  zdražení peněz se  skokovým posílením měny bude pro hospodářství smrtící kombinace.  Když bude výnos  z korun stagnovat může nastat masivní výprodej. Nekontrolovaný výprodej může nastat i v situaci, kdyby  se ČNB znovu pokusila kurz zastabilizovat dalšími intervencemi, přičemž problém by se neřešil, nýbrž dále  prohluboval.  Nejméně bolestivou "neutralizaci " intervenčních korun ( oproti možnosti výrazného oslabení)   bych viděl přes pevné svázání koruny s eurem a to  rychle a nečekaně. Samozřejmě, že opustit tento režim, by už šlo těžko. V úvahu by pak přicházelo jen případné přijetí eura nebo si korunu ponechat, ale tak jako většina lokálních měn po celém světě pevně svázanou na rezervní měnu.   Mnozí budou možná namítat, že 25.50 je stále málo (což je asi částečně pravda), ale riskovat pro 1-2 koruny ( reálné maximum, více ČNB stejně nepřipustí ani náhodou ) nějaký těžký průšvih s trojkou na začátku na tabulích ve směnárnách za euro, když se to pak "sesype" během několika hodin? Do toho bych tedy nešel. Je přímo fascinující, jak se všichni tváří, že intervence jsou jako vyřešeny, koruna je zpátky na 25.50,  hotovo, zapomeňme. Opak je pravdou. Spekulanti nakoupené hromady korun do kamen nenaházeli ( to jediné by potíž definitivně vyřešilo)  a budou chtít vydělat a to co nejvíce. 

zbynek-fiala

Máte pravdu, pane Palečku, dostali jsme se do pořádné nejistoty. Za normálních okolností koruna trendově posilovala, ale obrovský balík devizových rezerv, který přesahuje možnosti tohoto trhu, představuje koncentrovanou příležitost měnovou stabilitu republiky ohrozit nebo alespoň dlouhodobě intenzívně ovlivňovat v náš neprospěch. Znovu se ukazuje, že nebyl dobrý nápad takovou příležitost vytvářet. 

duchodce

Ještě bych se závěrečným účtem ohledně oslabování koruny počkal. Nikdo neví, jak spekulanti naloží s "intervenčními" korunami. ČNB bude nyní pravidelně "přitápět pod kotlem", aby udržela spekulanty v klidu, ale to nejde do nekonečna, ponevadž by to znovu zadusilo ekonomiku.  Dříve, či později budou ty 2 biliony (spíše mnohem více) na prodej. Pak teprve příjde doba na závěrečný účet.