Zbyněk Fiala: Trump a americká auta

Jsou možné dva pohledy na americkou ekonomiku. Jeden ukazuje na růst hospodářství a pokles nezaměstnanosti, druhý na úpadek někdejších průmyslových měst a desetiletí stagnace běžných pracovních příjmů, které jsou navíc velmi nejisté. Ten druhý si vybral prezidentský kandidát Republikánské strany Donald Trump na pondělním setkání v Detroitském ekonomickém klubu. Prezentaci hospodářského programu tak odstartoval v prostředí mluvícím samo za sebe, v někdejším světovém hlavním městě aut.

„Bývaly časy, kdy nám svět Detroit záviděl, ale tento sen je dávno pryč,“ poznamenal Trump. Příčinu shledal hlavně v globalizaci, ve vyvádění amerických výrob do laciných zemí, se kterými se Spojené státy propojují obchodními dohodami. První takovou dohodu, která umožnila přesouvat americkou výrobu do Mexika se zlomkem nákladů, představuje NAFTA, podepsaná prezidentem Billem Clintonem roku 1994.

„Před dohodou NAFTA živil automobilový průmysl státu Michigan 285 tisíc pracovníků, dnes jich zbylo pouhých 160 tisíc,“ uvedl Trump jedno z výmluvných čísel. Mohl uvést i další údaje. Existenční ohrožení automobilového průmyslu za finanční krize 2009 vedlo k úprku těch obyvatel, kteří ještě dokázali něco prodat, a tak tam zbyli jen zoufalci z ghett, kteří nemají nic. Město zkrachovalo a stalo se hlavním městem amerického zločinu. V poslední době se začíná sbírat, ale je to jako obnova po válce.

Ekonomický program, či spíše jen jeho první nástin, Trump přednesl jen pár dní poté, co postavil nový 13 členný tým poradců (většinou z řad podnikatelů a finančníků). Už teď je však zřejmé, že smlouvy o volném obchodu budou považovány za jedno z hlavních zel. V tom není osamělý. Dokonce i Trumpova soupeřka Hillary Clintonová se vymezovala proti dokončené, ale dosud neratifikované obchodní dohodě o Transpacifickém partnerství TPP a prohlašovala, že ji v dnešní podobě nepodepíše.

Trump je však přesvědčen, že Clintonová to jen hraje a dohodu by podepsala okamžitě po zvolení. „Hlas pro Hillary Clintonovou je hlas pro TPP a NAFTA,“ varuje. Zatím nezmiňuje dohodu s Evropskou unií TTIP, která je i teď o prázdninách horečně vyjednávána z Bruselu, aby ji bylo možné protlačit ještě za Obamy. Evropská komise zároveň podnikla pokus, jak s TTIP obejít národní parlamenty. Také tato dohoda má nadřadit moc nadnárodních korporací nad práva a zájmy běžných lidí, a to jak v Evropě, tak v Americe.

Trump označil Clintonovou za „nominantku včerejška, která nabízí rétoriku včerejška a politiky včerejška“. To mu ale Clintonová okamžitě oplatila ještě zdobnější nálepkou, že Trumpův nový tým se pokouší „vydávat staré, obnošené ideje, za ideje nové“.

Toho starého, z bigotního republikánského repertoáru, tam má Trump dost. Především je to řada dárků nejbohatším, jako je sada daňových úlev. Korporátní daň chce snížit na polovinu, tedy na 15 procent (dokonce i pod českých 19 procent a jen fous nad podbízivé Irsko, které má 12,5 procenta). Vedle toho však zavádí řadu nových výdajových programů, které by slušely spíš Clintonové, jako daňová odečitatelnost všech výdajů na děti. Klíčovým volebním tahákem Trumpa je však návrat průmyslové výroby na území USA a jistota pracovních míst „modrých límečků“.

Je to jednoduché, americké silnice mají brázdit americká auta, americká města mají propojovat americká letadla. „Americká ocel povzbudí výstavbu mrakodrapů po celé zemi,“ slibuje Trump budoucnost, která má přilákat řadové Američany.

Komentáře k Trumpovu programu jsou obtížné, nabízel jen spršku tezí bez argumentace a slíbil, že to všechno v následujících dnech rozvine. Nicméně třeba komentář na MarketWatch dává Trumpovi za pravdu, když poukazuje na obrovské obchodní deficity Spojených států a vyvozuje z toho, že „Amerika přestává být vítězem“.

Jenže tento stav trvá už od roku 1975, kdy byl naposledy zaznamenán obchodní přebytek USA. Pak se prosadila idea, že je to jedno, když se schodek tak snadno financuje vlastní měnou a vlastně neexistuje žádný strop pro zahraniční zadlužení. A tak ačkoliv jsou Trumpovy přístupy často označovány za naivní nebo šílené, jestli je něco opravdu šíleného, je to tradiční spoléhání na všemoc dalších a dalších nově vytištěných dolarů. Dokud neměly ve světě konkurenci, prosím, ale nyní se konkurence vynořuje (nikoliv v Evropě, jak jsme si mysleli, ale v Číně) a až hudba náhle přestane hrát, ocitne se jeden z tančících bez židle.

Tohle Trump cítí naprosto správně. Ale v tom se rozchází s názorem největších korporací, kterým přesun aktivit – a zdanění - do zahraničí vyhovuje.

Trump je pro americký establishment něčím, pro co máme v češtině výmluvné „osina v zadku“. Proto se hodnocení soustřeďují na to, že buď nabízí něco, na co Spojené státy nebudou mít, protože podtrhne daňové příjmy. Ještě víc zraňující jsou tvrzení, jaké přinesla třeba Gina Chonová z Reuters, že program straní víc oděvům s proužky než modrým límečkům. Čili že zvýhodňuje hlavně big business a Wall Street.

Nejde jen o slibované snížení korporátní daně. Trump chce také zrušit regulaci finančního trhu, která byla zavedena po krizi, a mluví o „přeregulaci“ americké ekonomiky, což ji prý stojí 2 biliony dolarů ročně. Řekněme desetinu národního produktu. Chce zrušit opatření na ochranu klimatu. Couvnul však v pokusu o snížení nejvyšší sazby příjmové daně fyzických osob na 25 procent a převzal místo toho ideu republikánského předsedy Sněmovny reprezentantů Paula Ryana, aby tato daň klesla na 33 procent (i tak bude dvakrát vyšší než daň z nejvyšších příjmů u nás).

Z ruky bychom mu prý neměli zobat ani ten daňový odečet výdajů na děti. Téměř polovina amerických domácností má tak nízké příjmy, že neplatí žádné federální daně, upozorňuje Chonová. Pomůže to zase jen těm, kdo mají víc.