Zbyněk Fiala: Zamrzlé prachy

bohatý dandy
17.5.2015 11:14
Vysoký hospodářský růst ČR v prvním čtvrtletí – podle předběžných odhadů meziročně o 3,9 % HDP – vyvolává naději, že bude líp. Jenže logika životní úrovně se už dávno neřídí množstvím zboží v regálech, ale oceněním nejrůznějších sázek na finančních trzích. Zpráva číslo jedna, karta nejde a na ztráty přispějeme všichni. Zpráva číslo dvě, masakr peněz bude tak velký, že vyvolal snahu přerušit globální přetahovanou a obnovit podmínky pro tvorbu zdrojů. Tak si vysvětluji návštěvy ministra zahraničí USA Johna Kerryho v Moskvě a Pekingu.

Valí se na nás další nenápadná pohroma, jako když infikovaná oděrka přeroste v ničivou horečku celého těla. Obrovská množství globálních dluhopisů, které jsou základní formou uchovávání finančního bohatství, budou neprodejná. Správce fondů vám řekne opatrněji, že jejich likvidita poklesla, protože vyhlídka růstu úrokových sazeb sráží jejich cenu pod přijatelnou mez. Pro investiční fondy, které denně přijímají peníze investorů a vyplácejí ty, kdo chtějí vystoupit, to znamená, že denní výplaty nebudou možné. Přeložte si to tak, že peníze uváznou na účtech, i když je nutné potřebujete.

Mluvilo se o tom v nejvýznamnějším evropském finančním doupěti, v londýnské City na konferenci britské Investiční asociace. Na obzoru je nedostatek likvidity na dluhopisových trzích, a to je podle generálního ředitele asociace Daniela Godfreye to největší riziko, kterému jsou nyní investiční fondy vystaveny. Ani nejzkušenější manažeři si nemusí poradit s tím, co nazval kompletním zamrznutím trhu. Jediné, co zbyde, je vyčíslit a pokrýt ztráty.

http://www.ft.com/intl/cms/s/0/81eb96e0-fa3f-11e4-a41c-00144feab7de.html?siteedition=intl#axzz3aL1PM7FQ

A do tohoto prostředí vletí jak kometa, která vyhubila dinosaury, dlužnická krize Ukrajiny a Řecka, kdy bude zapotřebí opravdu hodně volných peněz. Třeba obrovskému americkému fondu Franklin Tepleton hrozí, že na Ukrajině přijde o 8 miliard dolarů a zároveň i o pověst investora, který se ve světě vyzná. To je taková částka, že stála za cestu amerického ministra zahraničních věcí Johna Kerryho do Moskvy, kde na setkání s ruským prezidentem Vladimírem Putinem jednal o společném řešení. Ukrajina prostě musí znovu začít vydělávat, drsné ztráty nejsou jen na jedné straně, na té ruské, ale na obou stranách. Zpráva z jednání sice neobsahuje tato slova, ale berte to jako moji interpretaci události, že tvrdá konfrontace byla odpískána.

Americký fond Franklin Templeton patřil mezi investory, kteří našli zlatý důl ve vysoce úročených státních dluhopisech za vlády prezidenta Janukovyče. Bohužel se však ukázalo, že s událostmi, které následovaly, vůbec nepočítal. Netušil, že ve chvíli, kdy ukrajinské státní dluhopisy kupuje, zemi hrozí převrat přerůstající v rozvrat a splácení státních dluhů bude nemožné.

Zatímco pár bláznů Majdan uvítalo jako příležitost obsadit vysněná ložiska břidličného plynu pod Doněckem, ze kterých pak vykoukla prázdná bublina, astronomické reálné vklady z minulosti ztrácejí hodnotu. Skutečnost, že Kerry musí žehlit vztahy, které nižší složky jeho ministerstva zaslepeně rozdmychávaly, ukazuje rozštěpenost amerického vedení. Část Obamovy administrativy nikdo nekontroluje, snad s výjimkou nejrůznějších tajných služeb. Teď, když jsou ohroženy velké peníze, snad do hry vstupuje opravdu silný protihráč.

Řecká krize by měla kulminovat ve stejném okamžiku jako ta ukrajinská, na konci června. Ani ta řecká však není opravdu řecká, jedná se hlavně o ztráty německých a francouzských bank a pokračující náklady na nesmyslné zbrojení Řecka, které jeho evropští dodavatelé nechtějí ukončit. Pomoc Evropské unie proto nepatřila přímo Řecku, ale byla v Athénách okamžitě přesměrována do splátek bankovnímu sektoru a na platby za zbrojní dodávky. Skutečný výsledek pomoci Řecku, přesněji, podmínek této pomoci, můžeme vidět hlavně na snížení hospodářského výkonu země o čtvrtinu proti předkrizové úrovni, na zdvojnásobení míry zadlužení proti stavu, kdy se začalo s úspornými opatřeními, a konečně na praktickém vyřazení mladé generace z trhu práce.

Odvážnější řecká vláda by možná dokázala tlak splátek dluhů přenést na oligarchy, kteří je nasekali. Teď je v Řecku levicová vláda, kterou věřitelé zahánějí do rohu. To by mělo zvýšit její rozhodnost, ale zatím neprojevuje odvahu k něčemu takovému. Poměr sil je jiný. S řešením budou muset přijít evropští partneři, pokud nechtějí přijít o víc.

Kerry se v Moskvě nezastavil a pokračoval cestou do Pekingu. Nepochybně si chtěl ověřit, o čem se dohodli 9. května v Moskvě čínský prezident Si Tin-Pching s ruským partnerem Vladimírem Putinem. Ale je tu ještě jeden dlouhodobější problém. Americký Kongres začíná dělat problémy při sjednávání smlouvy o transpacifickém partnerství TPP. Tento něžný název měla mít smlouva, jejímž cílem bylo obchodní obklíčení Číny. V podobném duchu měla být do konfrontačních vztahů proti Rusku zatažena i Evropa smlouvou TTIP. Jenže americký Kongres odmítá dát prezidentu Obamovi volnou ruku při urychleném sjednávání mezinárodních obchodních smluv (fast track), a je možné, že letos už tyto smlouvy nestihne.

To byl konec, protože příští rok už opozice nedopustí, aby se vládě cokoliv podařilo, budou prezidentské a kongresové volby. Čína přitom našla elegantní protihru a vtahuje klíčové partnery USA, jako je Británie, Německo nebo Jižní Korea, do svého projektu Asijské investiční infrastrukturní banky AIIB. Zdá se, že PPT a TTIP také míří do prázdna a musíme se vrátit k normálu.

Tektonické pohyby ve světové ekonomice vypadají dost nenápadně. Vynořujeme se z mnoha let nulových úrokových sazeb, nízkých cen ropy a slabého eura. Tyto veličiny spolu souvisí. Nulové úrokové sazby odpovídaly mizivé poptávce ve vyhublé ekonomice. Také ropa podlehla odbytové krizi. Část poklesu cen ropy přitom byla kompenzována posilováním dolaru. Teď ropa ožila, evropská Brent je o polovinu dražší než loni v prosinci, a k tomu zpomalilo tempo hospodářského růstu v USA, takže dolar oslabuje. Očekávání, že to uvede do pohybu i další ceny, vyvolalo poprask na dluhopisových trzích. Kdo chce prodat, musí pod cenu.

Jsou-li peníze krví ekonomiky, čeká nás chorobná bledost a přiškrcený dech. Pocítíme plný dopad toho, že jsme připustili šílenou financializaci hospodářství, kdy práce je bezcenná a všechno záleží jen na tom, zda finanční trhy prožívají radostná očekávání, nebo naopak zklamání. Teď se to dá alespoň předvídat. Zatímco statistiky o obnoveném hospodářském růstu vyvolávají naděje, že by mohlo být líp, mnohem vlivnější data z finančních trhů vyznívají naprosto opačně.

Je dobře, že bude špatně? Čím hůř, tím líp? Zní to cynicky, ale krize jsou jediným reálným motorem reforem. Ovšem reformy mohou vést i k horšímu. Pokud je zájem o optimistickou notu, myslím, že hrozba další drsné krize povede k realističtějšímu uvažování jak ve vztahu k Rusku a Číně, tak k děravé evropské integraci, která potřebuje lepší společné nástroje pro zvládání rozdílů mezi členskými zeměmi. Tedy přerozdělování. O tom už se dlouho nemluvilo.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.