Aleš Michl novým guvernérem ČNB

Někteří ekonomičtí beletristé dokonce už vidí přímo jako tragédii to, že A, Michl velmi pravděpodobně hodlá změnit současnou neúčinnou politiku ČNB. Tedy neúčinnou politiku zvyšování úrokových sazeb až na současných více než 5% základní referenční sazby.

Když se mě nedávno někdo ptal, k čemu vlastně je taková politika ČNB dobrá a komu prospívá, řekl jsem mu, že prospívá především těm, možná 10 či 15% českého obyvatelstva, kteří mají velké vklady v bankách. A že tedy prospívá také českým bankám (to slovo českým není tak úplně adekvátní pro naše banky, které jsou až na výjimky v portfoliu zahraničních bankovních domů).

No, a komu neprospívá? Většině českého obyvatelstva včetně podnikatelského sektoru. Vlastně je to smrtící koktejl, smrtící kombinace netečné vlády fungující v ekonomice podle principu „laissez faire, laissez passer“ (nechte činit, nechte plynout). Tedy, že trh všechno srovná. Určitě trh všechno srovná, ale srovná se zemí hlavně životní úroveň středních a nízkopříjmových vrstev českého obyvatelstva. A banka, která zvyšuje sazby vlastně nutí podnikatele k ekonomickému harakiri, pokud si půjčí peníze v českých korunách, protože úroková míra 6 – 7% je prostě smrtící. Proto podnikatelské svazy dávají najevo spokojenost se jmenování Aleše Michla.

Když prostě něco nefunguje, nějaká skupina lidi (a tou skupinou je většina členů Bankovní rady ČNB), je potřeba věci změnit. Michl přichází s jinou představou, nežli jakou měl Rusnok a většina členů Bankovní rady. Prezident musí jeho pozici v Bankovní radě ČNB posílit jmenováním podobně smýšlejících členů rady na postupně uvolňovaná místa.

Nejhysteričtější ze jmenování Michla novým guvernérem ČNB jsou, což není překvapivé, Bakalovy Hospodářské noviny. Zejména známý popleta Honzejk vidí ve jmenování Michla a lidí, kteří se pokusí změnit chybnou politiku ČNB, pokus Miloše Zemana "Česku zaškodit“. Je to nechutné a hlavně lživé.

V nastalé situaci je třeba připomenout, že Evropská centrální banka (ECB) drží svou základní referenční sazbu kolem nuly. Díky tomu banky v prostoru EMU (eurozóně) budou mít dost klientů i mezi českými podnikateli, neboť je rozdíl platit úrokovou míru 2% za eurový úvěr anebo 7% za úvěr v českých korunách.

Nerad to říkám, ale od odchodu guvernéra Tůmy, oba dva jeho nástupci (Singer a Rusnok) dělali závažné chyby v oblasti měnové politiky. Zejména Singerovy chyby, spočívají v dlouhodobém umělém udržování slabého kurzu české koruny, stály republiku velmi mnoho. Rotačky tiskáren musely na tento experiment vytisknout více než 2 biliony korun, které byly postupně směňovány za eura, aby se udržel kurz koruny vůči euru na stálé úrovni 27:1.