Bezstarostná cesta k jaderné katastrofě?

nato russia war grafika
11.10.2022 12:44
Po skončení žádného válečného konfliktu se nepřipomínají anebo se dokonce zapomnělo na důvody, které k němu vedly. Počítají se jen mrtví, lidé s celoživotními následky a materiální škody, pokud je vůbec lze vyčíslit.

A tak si připomeňme, co předcházelo 24. únoru, kdy ruská invazní vojska vstoupila na ukrajinské území. Několik měsíců předtím probíhala kyvadlová diplomacie. Ruský ministr zahraničí cestoval po Evropě a ruský prezident přijímal v Kremlu jednoho zahraničního politika za druhým.

Rusko, ústy svých činitelů dávalo najevo, že považuje případné členství Ukrajiny v NATO za své bezprostřední ohrožení. Na to reagoval generální tajemník NATO, jistě s posvěcením Spojených států, že Ukrajina má právo vstoupit do jakéhokoliv vojenského paktu, který si zvolí. Je to přeci svobodná země.

Kuba v roce 1962 byla jistě také svobodnou zemí a Spojené státy se přičinily, v dohodě se Sovětským svazem o to, aby z Kuby zmizely sovětské rakety s atomovými hlavicemi. Byly demontovány odpalovací rampy a byl obnoven stav, který na Kubě byl před jejich instalací Sověty. V krátké době následně zmizely americké rakety také z Turecka. A světový jaderný konflikt byl zažehnán.

Současná doba mi připomíná situaci těsně před začátkem a na začátku I. světové války. Také tehdy představitelé evropských mocností jakoby bezstarostně kráčeli vstříc konfliktu, který si pak vyžádal desítky milionů lidských životů. Ale také strádání stamilionů a který následně vedl k ještě ničivějšímu konfliktu - k II. světové válce. Nebýt ale té první války, nevznikl by nejspíše ani fašismus, ani komunismus.

Evropa před začátkem Velké války byla rozestoupena do dvou táborů. V jednom byli tzv. Centrální mocnosti (Německo a Rakousko-Uhersko) a v druhém byly mocnosti Dohody (Francie, Velká Británie a Rusko). Francie se bez války a bez silných spojenců v ní nemohla pustit do revanše za prohranou válku s Německem v letech 1870 – 1871. Po skončení této války byla podle mírových podmínek Francie nucena předat Německu své provincie: Lotrinsko a Alsasko a zaplatit válečnou reparaci v obrovské výši 5 mld. zlatých franků. Tyto reparace pak Německu pomohly velmi zásadním způsobem k rozvoji jeho hospodářství.

Rusko a Německo mezi sebou neměly žádné vážné ba ani vážnější spory. Přesto se ocitli v létě roku 1914 ve válce. Německo dalo bianko šek rakouskému generálnímu štábu, aby se vypořádal se Srbskem, pro jeho v té chvíli neprokázaný podíl na vraždě rakouského následníka trůnu. Vídeňská a budapešťská politická elita měly spadeno na Srbsko už delší čas, neboť bylo gravitačním polem jihoslovanských národů, což bránilo Rakousku v zamýšlené expanzi na Balkáně. Možná, kdyby se Rakousko spokojilo jen s demonstrací síly či preventivním úderem vůči Srbsku bezprostředně po vraždě arcivévody Ferdinanda, nemuselo to Rusko, považované za ochránce Srbů, brat jako casus belli. Přitom panovnické domy Ruska, Německa a Británie byly spolu příbuzensky propojeny.

Ruský generální štáb přiměl cara nejprve k vyhlášení mobilizace a po jejím dokončení mu sdělil to, co nebyl ochoten říci na začátku, že teď už válku nelze odvrátit.

Evropské politické elity vpluly do Velké války s lehkomyslnou bezstarostností a často s nejasnými politickými cíli. Jistě, Velká Británie usilovala o oslabení nejsilnější kontinentální velmoci – Německa. Prakticky jen Francie měla revanšistické cíle – získat zpět své dvě někdejší provincie.

Dnes jsme v podobné situaci. Destrukce tří potrubí ze čtyř u plynovodů Nord Stream 1 a 2 je samozřejmě předmětem vzájemného obviňování, kdo za tím stojí. Západ tvrdí, že je to Rusko. Rusko obviňuje Západ. Ale pokud Rusové vědí, že tento útok neprovedli, musí jej chápat jako casus belli, jako útok na ruské národní zájmy.

Na Ukrajině mezitím probíhá válka mezi Západem, prostřednictvím ukrajinských vojáků a zahraničních dobrovolníků a početně zatím poměrně omezeným ruským expedičním sborem. Ten je pochopitelně oslaben více než sedmi měsíci válečných operací a v posledních týdnech také zvyšující se palebnou silou protivníka, kterému Západ dodává své nejmodernější zbraně. Během několika příštích týdnů bude ovšem posilován o další desetitisíce vojáků, včetně těch mobilizovaných.

Česká média a do určité míry i média v západních státech informují obyvatelstvo svých zemí o tom, jak se rychle rozkládá ruský stát a jak silně je oslabena lockdowny Čína s tím, že dříve či později se režimy v těchto dvou státech zhroutí. Jistě, nebude to za týden, ani za rok a to našim „stratégům" stačí, aby viděli Rusko bezpodmínečně kapitulující a vydávající Kaliningrad třeba Polsku a Krym se Sevastopolem Ukrajině.

Obávám se, že k takovému scénáři, který kreslí různí optimističtí analytici, opravdu nedojde. Kladu si otázku, jak porazit zemi, která disponuje prakticky všemi surovinami, nejen energetickými. A která také má mimořádně vysokou produkci obilnin, které exportuje do světa.

Sankce uplatněné proti Rusku sdílí zhruba čtyřicet zemí, to znamená, že většina zemí světa je nesdílí. A sankce a válka na Ukrajině, což jsou spojené nádoby, přinesly do Evropy, zejména střední a východní, pádivou inflaci. Dokonce i v Německu již inflace dosahuje dvouciferných hodnot. Prostě nevidět vlastní velké problémy, respektive zakrývat je poukazováním na značné problémy konkurenčních zemí, není zrovna perspektivní přístup. Klíčem ke všemu je, alespoň podle mého názoru, ukončení války na Ukrajině.

Nejblíže mému názoru je mírový návrh, se kterým přišel Elon Musk. To znamená, uspořádat pod dohledem OSN hlasování na území východní a jižní Ukrajiny, která jsou převážně ruskojazyčná. Dále pak dohodnout neutrální status Ukrajiny s tím, že Krym zůstane Rusku. To, že názor ukrajinského vedení byl odmítavý a vůči Muskovi krajně urážlivý, berme jako fakt. Ale Ukrajina bez finanční pomoci Západu prostě nemůže existovat. A bez finanční pomoci Západu není možné provést ani její rekonstrukci po skončení války.

Zkrátka, válka na Ukrajině vede k nebezpečné eskalaci, k přenosu konfliktu mimo území Ukrajiny. Souhlasím s bývalou německou kancléřkou Merkelovou, že je potřeba brát vážně to, co říká ruský prezident Putin. Prostě Rusko, pokud bude zahnáno do kouta a bude mu hrozit vojenská porážka konvenčními zbraněmi, může použít zbraně jaderné. Nemyslím si, že je to virtuální realita. Od roku 1962 nebyl svět v tak vážné situaci, jako je nyní.

Jiří Paroubek

 

 

Vyšlo ve zkrácené verzi v Lidových novinách 10. 10. 2022

 

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.