Jiří Paroubek: Blíží se vyhnání z Ráje?

eden vyhnani
6.1.2020 15:17
Ráj se podle všeho, jak vyplývá se Starého zákona, rozprostíral na území někdejší Mezopotámie, tedy dnešního Iráku.

Spojené státy vynaložily v posledních dvaceti letech ohromné sumy peněz, zřejmě již převyšující dva biliony dolarů, na likvidaci režimu Saddáma Husajna v Iráku a následně na stabilizaci vratkého nového režimu. Po skončení každé války, a irácký válečný konflikt nebyl výjimkou, si málokdo vzpomene, jaké byly příčiny konfliktu a jaké byly poválečné cíle. Tedy, proč Američané se svými blízkými spojenci vstoupili znovu, podruhé v krátké době do Iráku, aby definitivně zničili Saddáma. Vrcholní představitelé USA tehdy mj. hovořili o zbraních hromadného ničení, kterými Saddám údajně disponuje. Tyto informace amerických zpravodajských služeb se nicméně ukázaly po válce jako falešné.

Představitelé USA a Velké Británie před druhou válkou v Iráku fantazírovali také o tom, že nový režim v Iráku po zničení Saddáma bude demokracií západního typu. Ani to se příliš nepodařilo. Parlament a tedy i vláda a prezident vznikají v Iráku v zásadě na základě voleb, ale politická reprezentace je volena zejména podle konfesijního principu. Pokud dříve, tedy za Saddáma, byli vládnoucí silou v rámci strany Baas a státu převážně sunnité, dnes mají v rukou otěže vlády představitelé většinových šíitů. Současný irácký režim má žaludek ve Spojených státech a srdcem a hlavou je v Teheránu.

Největším hříchem Američany zcela plánovitě zabitého generála Kásima Sulejmáního ovšem nebyla jeho schopnost „pobíjet Američany“. Ale to, že byl mužem strategického uvažování, který kombinací účinných vojenských operací, podporou vhodných spojenců v regionu, disponujících vojenskou silou a za použití obratné diplomacie a finančních subsidií, dokázal téměř nemožné. USA jsou vlastně již vytlačeny z širokého pásu území (kromě Íránu se jedná o Irák, Sýrii a Libanon) od Perského zálivu až po Izrael a Středozemní moře.

Po likvidaci generála Sulejmáního irácký parlament požádal vládu, aby jednala o odchodu všech zahraničních vojenských jednotek ze země. Na prvním místě se pochopitelně jedná o Američany. Také pro Čechy, české vojáky v Iráku jejich výcviková mise v této zemi teď prakticky končí. Samozřejmě, že Američané "to" nenechají „jen tak“. Budou se snažit o to, prolongovat svůj pobyt v Iráku. Jak to kdysi řekl Robespierre o francouzských revolučních armádách: "Národy nemilují ozbrojené misionáře". Převažující veřejné mínění v Iráku je nyní takové, že žádná vládní garnitura (ostatně dnes velmi oslabená dlouhodobými protivládními demonstracemi) nemůže z požadavku odchodu Američanů ze země slevit. Prostě Západ sám sebe, díky Trumpově nesmyslné akci, vytlačil z Iráku. To je tedy malé vysvětlení k nadpisu tohoto článku.

Kromě toho, se zabitím v Íránu nesmírně populárního generála (v průzkumech veřejného mínění jej pozitivně vnímalo přes 80% Íránců), se podařilo Trumpovi připoutat široké vrstvy íránského obyvatelstva znovu k režimu ajatolláhů. A to v situaci, kdy režim ajatolláhů musel čelit rozsáhlým protivládním demonstracím.

Íránci jsou ve složité situaci. Jsou neporovnatelně vojensky slabší nežli Spojené státy. Nezbude jim tedy nic jiného nežli spolknout tuto urážku své národní hrdosti. Pokud budou chytří, a je potřeba si připomenout, že se mohou ve svém uvažování opřít o zhruba tři tisíce let své politické tradice a sofistikovaného politického myšlení, budou pokračovat v Sulejmáního strategii. Tedy v postupném oslabování pozic Spojených států v regionu. Tento proces je zdá se, nezadržitelný. Američané by museli věci řešit pružně a spíše diplomatickou cestou a toho nejsou zjevně schopni.

Vrcholem všeho je ovšem dnešní Trumpova hrozba Iráku, že pokud bude trvat na odchodu Američanů z Iráku, budou vůči němu následovat tvrdé hospodářské sankce, včetně požadavku na úhradu nákladů vynaložených před lety na zřízení americké vojenské základny v Iráku.

Trumpova politika má ještě jeden důsledek. Myslím, že politika silného klacku používaného vladou v zahraničí, může určité části americké veřejnosti imponovat. Jak to ale kdysi řekl král diplomatů, kníže Talleyrand: „Bylo to horší než zločin, byl to omyl“. Trump se dopustil omylu a jeho političtí soupeři uvnitř Spojených států se budou snažit tuto chybu nepochybně využít.

Také růst cen surovin na komoditních burzách, včetně cen ropy, není zrovna něčím, co by vzbuzovalo nadšení Američanů. Pokud začne padat významnějším způsobem a dlouhodoběji americký akciový trh, tak už se to dotýká desítek milionů Američanů, kteří v akciích mají uloženy své peníze. Pokud prodělají na svých akciích, budou to přičítat nejspíš Trumpovi. A to se může týkat necelý rok před prezidentskou volbou desítek milionů Američanů...

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

cernik

J.P. připomíná Talleyranda: „Bylo to horší než zločin, byl to omyl“. 
Zde je vhodné doplnit, ono chybné rozhodnutí byl omyl, 
ale zločinný omyl!

luis

Pan Volný trefně vystihl "...už si našli výmluvu, že je tam chtějí Kurdové a Sunnité...", že dřívější rozhodnutí Donalda Trumpa, halasně ohlašující odchod z oblasti, kde Turecko zahájilo "svoji" operaci (což myslím dodnes vnímají Kurdové jako jejich zradu a nevděk za prolévání kurdské krve při potlačování islámského státu) zbavilo silové složky USA jakýchkoliv pádných argumentů pro setrvání v oblasti. Vždyť, když americký voják odchází, problém islámského státu je vyřešen.

Zanedlouho, jakmile DT procitl do nového dne, začalo usilovné hledání nových důvodů. Inu našly se. Nejprve ochrana těžby ropy proti....(nakonec přece jenom proti islámskému statu)  a posléze došlo ke korekci časového průběhu a počtů odcházejících příslušníku amerických sil (až se obrátil i jejich směr) a teď tedy toto. Protože ani mne nenapadá další důvod, myslím, že při přípravě útoku byla skutečnost, že nová nestabilita v regionu a změna postoje Iránu přinese "průchodné" důvody, plánována a brána jako pozitivum

Jiří Volný st.

Představuji si, jak je asi Donaldu Trumpovi, když vidí milióny účastníků smutečních pochodů v Iránu a Iráku. Předpokládám, že se rozhlíží okolo a hledá někoho, koho by předhodil lvům. Ohledně odchodu Američanů z Iráku jsem velmi skeptický, už si našli výmluvu, že je tam chtějí Kurdové a Sunnité. Asi bude následovat americký požadavek na stažení iránských poradců a omezení vlivu šiitských ozbrojených skupin. 

Pokud chtěl americký prezident stmelit lid Iránu kolem jeho vůdců, pozvednout národní hrdost a odpor proti Západu, tak se mu to velmi zdařilo. Totéž platí o irácko-iránské spolupráci. Irán se stal středobodem pozornosti světových sdělovacích prostředků a celosvětové veřejné mínění se velmi přechýlilo na jeho stranu. Doufám, že si Peršané dostatečně uvědomují získanou výhodu a nebudou s odvetou spěchat.

Dona

Demokracia v štáte je dobre organizovaný chaos v ktorom sa perfektne kradne- nemyslím tých drobných zlodejíčkov, ale bankstrov, perfektne ovláda štát " demokratmi" = 1% najbohatších ľudí a ich firmy, globalisti a nadnárodné koncerny. Ak Západ na čele s USA, vyhlásia boj za demokraciu v inom štáte, mne je jasné, že ide o národné bohatstvo vybraného štátu. Ako druhý motív na presadzovanie " demokracie " v inom štáte - je rozširovanie moci vo vybranom regióne. Tak je to v prípade Afganistanu, Sýrii, Lýbii, Iraku, Iráne, Venezuely, Bolívii, Nikaraguy, Ruska, Vietnamu, Kórei......

Za účelom rozširovania svojej moci alla demokracia,  používajú :

1/  hospodárske zmluvy .............. ak to nejde po dobrotky , tak nastupuje bod 2

2/  označia prezidenta za diktátora, režim za autoritatívny a nedemokratický   .............. ak ani to nevychádza, nastupuje            bod 3 a sankcie

3/  vojenský útok

Cieľom je zničiť  konkurenciu, obsadením štátu si vezmú to čo chcú, a v neposlednom rade zámerne predlžujú svoj pobyt pod rôznymi zámienkami - čím majú veľký rádius vplyvu. Napríklad z Afganistanu majú pod " palcom " štáty Strednej Ázie, Kaukaz, Rusko, Pakistan, ale aj Čínu. Z Iraku zase štáty Perzského zálivu, Turecko, Sýriu, Irán..... Z Pobaltia, z Ukrajiny majú Rusko na dostrel....... Je to obrovská výhoda udržiavať v štáte chaos - loviť ryby v mútnom rybníku. To je hlavný dôvod pobytu 18 rokov v Afganistane, 16 v Iraku....

Byť vojenským stratégom, tak musím uznať, že je to šikovná hra na " demokraciu ", za ktorou sa skrýva geopolitika.

Nakoniec : dalo sa tušiť, ba z vysokou pravdepodobnosťou predpokladať aké argumenty použijú Spojené štáty voči Iraku. Len naivný si mohol myslieť, že po vyhlásení irackého parlamentu naťáci stiahnu chvost.

NATO je už tak vojensky vyzbrojené a roztiahnuté cca na 2/3 zemegule, že vojensky sa mu už nikto priamo nepostaví, tobôž Irán či arabský svet.

Za kamuflážou šírenia demokracie sa skrýva predajnosť politikov, ktorí odsúhlasujú v EÚ + v NATO tieto vojenské plány a pritom nariekajú, keď prichádzajú migranti z nimi zničených štátov. To sa dá nazvať aj zvrhlosť myslenia. Najhoršie na tom je, že obyvateľstvo neprotestuje. Naopak.

Tam, kde raz NATO  vstúpi - už nikdy neodíde.