Co je potřeba k restartu ČSSD?

V současné době vládne v českých  mainstreamových médiích přesvědčení, že jaksi už není efektivní rozdělení politických  stran na levici a pravici a dělit  politická témata  na levicová a pravicová. Je pravda, že např.  v komunální politice lze jen těžko říci, že by vodovod nebo silnice či chodník byly pravicové či levicové. 

Ale v celostátní politice je to jinak. Jsou občané – voliči, kteří mají nižší příjmovou základnu a kteří vidí souvislost např. mezi penězi, které stát dává na veřejné služby a například na obranu. Tedy na armádu. I běžný volič,  obyčejný člověk si umí představit, že zvyšující se výdaje na obranu – a řekněme si otevřeně, skokem se zvyšující výdaje na obranu – budou znamenat nižší možnosti čerpání ve výdajích na veřejné služby. Pravicovou stranu určitě nezatíží situace, kdy nebude tolik peněz na veřejné služby, jako je zdravotnictví a školství, protože okamžitě začne blouznit o potřebě růstu finanční spoluúčasti pacientů či studentů. Jak jinak. Naopak levice by měla umět otevřeně říci, že je potřeba v těchto výdajích jisté vybalancovanosti. Před pár lety Sobotkova vláda schválila pro prezidenta republiky mandát k jednání v NATO, na základě kterého prezident v Dublinu na zasedání NATO odsouhlasil, že i Česká republika bude v roce 2024 vynakládat na obranu přes 2% HDP státu. To bude letos i v příštích letech znamenat nárůsty výdajů na obranu meziročně  v řádech až deseti miliard korun.

Přitom mainstreamovými médii Západu pěstovaná ruská hrozba, tedy Rusko, si může dovolit na armádu dávat ze svého státního rozpočtu jen zhruba desetinu (cca 65 mld.$) toho, co na armádu  dávají Spojené státy a necelou třetinu toho, co vydávají na obranu evropské státy NATO. Mimochodem např. francouzské výdaje na obranu jsou i teď vyšší nežli výdaje Ruska. Velká Británie se svými výdaji Rusku blíží. Německo, podle této politické premisy – byť se tomu samo brání – by mělo dávat na obranu během několika málo  let více než Rusko. Tedy téměř  75 let od konce II. světové války. Předáci ČSSD k razantnímu navyšování výdajů státu  na obranu mlčí. Žádná snaha o jejich korekci. Teď chtějí soc.dem. ministři  navýšit rozpočty svých ministerských kapitol na příští rok souhrnně o 18 mld. Kč. Co se týče debaty o státním rozpočtu, ze strany ČSSD jsem ani jednou neslyšel, že by se snad přeci jen nemuselo v příštím roce ve státním rozpočtu dávat  tolik peněz na armádu… 

Se zájmem jsem si na stránkách iRozhlasu přečetl rozhovor Jakuba Landovského, donedávna náměstka ministra obrany a nyní již jmenovaného velvyslance ČR u NATO, že bychom měli navyšovat vojenské výdaje, protože jsme se k tomu prostě zavázali a to až na 2% z vytvořeného  HDP. Pan Landovský je dosud exponentem ČSSD a tak je i vnímán. Nechci mu příliš vyčítat to, že shořel jako lídr kandidátky ČSSD na pražskou radnici. Jen sklidil to, co zaseli Poche s Dolínkem, Pavlíkem a spol., ale alespoň by měl pochopit, že pokud mluví o tom, že i investoři se rozhodují, podle toho zda jsme v NATO či nikoliv, tak by mu možná v první řadě mělo jít ne o investory, ale o voliče. Naprostá většina levicových voličů si prostě nikdy nepřála vyhazování zbytečných  peněz na armádu. Argument s investory, kteří přicházejí do země, protože jsme v NATO, je lichý. Sousední Rakousko je neutrální a přesto má zahraničních investic více nežli Česká republika. Pokud předáci ČSSD budou vycházet z bludu, že v oblasti zahraniční politiky je potřeba mít vlastně identické názory s českou pravicí, tak je to špatně.

Kdyby ale ČSSD dělala chyby jen v této oblasti, možná, že by to volič mohl přehlédnout. Bohužel i Landovského pohled na armádní výdaje  mně ukázal, že i relativně vzdělaný a rozumný činitel ČSSD jako je on, prostě nechápe, že se strana musí odlišit od svých pravicových soupeřů.

Jiří Paroubek