Corbynův Program Apollo

corbyn 1911
24.11.2019 20:02
Podobně jako kdysi Američany uhranul prezident J. F. Kennedy představou člověka na Měsíci, zkouší vůdce britských labouristů Jeremy Corbyn zvrátit nízké volební preference vidinou Zelené průmyslové revoluce. Má být jádrem socialistické přestavby.

Britští labouristé jsou nyní představiteli radikální evropské levice. To však není jediný rozdíl, čím se liší od té české. Nejenže se odpoutali od reformistického středu, který se smířil s dominancí bezohledného neoliberalismu. Nejsou ani stranou staříků nebo předčasně zestárlých klientelistických šíbrů. Opírají se o mladé aktivisty z hnutí Momentum a zvedli jejich prapor rozhodného boje proti klimatické změně.

Další pilíř, na kterém strana stojí, jsou odbory. Ty se strana snaží přesvědčit, že Zelená průmyslová revoluce vytvoří milion nových pracovních míst místo těch, které zničí, a že příští prosperita se bude opírat o světové prvenství v environmentálních technologiích. Venkov pak může zaujmout snaha odstranit obrovské regionální nerovnosti na britském území – největší na světě – když podstatnou část nových investic spojených se zeleným programem nasměruje do zanedbaných a opomíjených regionů.

Volební program Labour party je zkrátka strhující čtení. Jediná věc, ke které se nevyjadřuje jednoznačně, je Brexit. Ano, bude druhé referendum, ale v tom chce hrát Corbyn neutrální roli. Ať lidi rozhodnou, ale část jejich rozhořčení, které se v referendu z roku 2016 svezlo na Brusel, chce zahojit zásadními změnami doma.

„Nastal čas zasáhnout proti dusivým skrytým zájmům. Minulá dekáda otevřela prostor, aby privilegovaná skupinka s podporou konzervativců rabovala bohatství na úkor většiny. Měla už příliš dlouho volnou ruku pro znečišťování prostředí, finanční spekulace a obcházení daňové povinnosti,“ píše Labour Party ve volebním programu, který byl zveřejněn na konci týdne.

Vedle negativní složky programu – zastavit obírání většiny – program nabízí pozitivní změny. Dominovat jim má pokus přeměnit Británii nejen ve spravedlivější a výkonnější zemi, ale také v zemi s ekonomikou (téměř) bez uhlíku, a to všechno během pouhých deseti let. To bych přirovnal k vizi, kterou si Američané vychutnávali nad závody o prvního člověka na Měsíci. Nebo k naplnění Plánu B pro záchranu planety, pro který Lester R. Brown burcuje lidstvo a žádá od něj stejné nasazení, k jakému byli naši předkové ochotni za války.

Ostatně ve stejný den, kdy byl labouristický volební program venku, v Praze varoval americký ekonom Jeffrey Sachs, že globální oteplování v poslední dekádě prudce zrychlilo. Sachs, někdejší ostrý „chicagský hoch“, už před desetiletími změnil obor a věnuje se inkluzívní rozvojové pomoci v Ústavu Země na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Tam je také jeden z nejvýznamnějších klimatologů světa James Hansen, který nyní zjistil, že tempo zvyšování globální průměrné teploty, které činilo 0,2 stupně Celsia za deset let, začalo prudce růst. V posledním desetiletí už dosáhlo dvojnásobné hodnoty 0,38 stupně Celsia. A to ještě Zemi trochu chladí znečištění atmosféry sirnými aerosoly, které odrážejí sluneční paprsky. Až tohle zmizí, růst teploty může být šokový a přidá se stoupající hladina moří. Poslouchejte vědce, přidává se Sachs k hlasu Gréty. Nenechte se mást politickými pomatenci („foolishness“).

Jak chce Corbyn změnit Británii, aby byla „chudá na uhlík a bohatá na kvalitní pracovní místa“? Obory, které zaniknou (a mezi prvními to bude automobilový průmysl spalovacích motorů), nahradí nové, a ty budou zároveň spravedlivěji rozmisťovány, aby se dostaly i do zanedbaných regionů. Bude to probíhat v partnerství se zaměstnanci a jejich odbory, slibuje program. To oni povedou tu přeměnu.

Nejde však jen o to, jak se uživit. Budou sledovat hned několik cílů – ochránit životní prostředí, omezit moc korporací, vdechnout nový život demokracii, sjednotit rozdělenou společnost a budovat solidaritu a základy lepšího života pro všechny. Samozřejmě, přijdou i všední dny, ale tenhle tvrdý volební boj dýchá nadšení jako kyslík.

Podívejme se teď na techniku zelené změny.

Peníze až v první řadě. Vznikne zvláštní výkonný orgán pro udržitelné investice (Sustainable Investment Board), který budou tvořit ministři financí a průmyslu spolu s guvernérem centrální banky. Také fiskální rozmach musí být udržitelný. Jde však o to, co počítáme.  Úřad pro rozpočtovou odpovědnost (my máme radu) bude vyzván, aby do svých předpovědí zahrnul i důsledky klimatických změn. Vychází se ze zásady, že „náklady nečinnosti jsou vyšší než náklady klimatické akce“.

Mimochodem, to bylo téma i při pražském setkání s Jeffrey Sachsem, když dostal otázku „diskontovaných nákladů“ klimatických opatření. Je to oblíbený trik – přínos se objeví až za dlouho, a když do toho započteme inflaci a ušlé příležitosti pro lepší zhodnocení kapitálu, je finanční vyjádření toho přínosu v dnešních penězích téměř bezcenné. Tomu lze čelit jen otočením logiky, radí Sachs: Dívejte se na velikost škod, které hrozí, když nic neuděláme, protože jsme nedokázali oželet relativně malé peníze ve srovnání s tím, co se stane.

Úplně malé peníze to ale nebudou. Fond pro přechod k bezuhlíkové budoucnosti (National Transformation Fund) dostane 400 miliard liber, ze kterých půjde 250 miliard liber do „zeleného fondu“ (Green Transformation Fund) přímo na přechodová opatření jako jsou obnovitelná a nízkouhlíková energie a doprava, biodiverzita a obnova životního prostředí. Vedle toho vznikne státní Národní investiční banka se sítí Regionálních rozvojových bank, která bude mít 250 miliard liber na deset let na půjčky pro podnikové investice, infrastrukturu a inovace.

Velká pozornost je věnována komunitnímu rozvoji. Bude financován přes novou Poštovní banku s přepážkami na každé poště. Corbyn si od toho zjevně slibuje větší efekt, než jaký má Poštovní banka u nás. V Británii bude financovat vznikající firmy, malé podnikání a komunitní projekty po celé zemi. Protože však většina skleníkových plynů je vyprodukována stovkou největších globálních společností, do hry vstoupí i Londýnská burza. Zavede pravidlo, že tam nepustí akcie nikoho, kdo se nezaváže přispět aktivními klimatickými opatřeními.

Investice nového průmyslu ekonomiky bez uhlíku budou rozloženy rovnoměrně po celé zemi, aby vyrovnávaly regionální rozdíly. Zároveň proběhne radikální decentralizace moci ve prospěch místních komunit. V každém regionu bude působit místní filiálka Národního transformačního fondu, která bude financovat infrastrukturní projekty rozhodnuté na spodní úrovni. Také v radách Regionálních rozvojových bank budou mít hlavní slovo místní obchodní komory, odbory a zastupitelstva.

Ekonomickou logiku tomu dá fakt, že prakticky všechny obytné budovy bude třeba rekonstruovat na nízkoenergetické, neboť v souhrnu představují největší zdroj znečištění (56 procent všech skleníkových plynů). Doplní to projekty decentralizované energetiky. Budovat se tedy může opravdu všude. Do roku 2030 má být 90 procent elektřiny a 50 procent tepla z obnovitelných nebo nízkouhlíkových zdrojů. Nejvyššího energetického standardu má dosáhnout 27 milionů domů.

Soukromé vlastnictví musí mít meze. Zisk se ukázal jako velice špatný regulátor využití přírodních zdrojů, píše se dál v labouristickém volebním programu. Lidé a planeta musí dostat přednost před ziskem. Cesta k tomu je jasná, veřejné vlastnictví národní strategické infrastruktury a klíčových přírodních zdrojů. Elektrickou síť převezme Národní energetická agentura, která bude dohlížet i na dodržování cílů snižování uhlíku. Funkce energetiky se rozšíří, stane se zároveň poradním místem pro snižování energetické náročnosti. Bude platit zásada, že kdekoliv se vynaloží veřejné peníze na projekt výroby energie, veřejný sektor převezme i vlastnický podíl. Výnosy pak bude odvádět do rozpočtů. 

Další orgán, Výbor pro klimatickou změnu bude sledovat uhlíkovou stopu, a to i v dovozech, nejen ve vlastní výrobě. Měl by připravit a prosazovat takové politiky, aby britský průmysl byl nejzelenější na světě. I tohle má svůj hluboký ekonomický smysl. Zeleným technologiím patří budoucnost, mohou se stát významným exportním oborem. Ale to se musí napřed chytit doma.

Stát tu chce hrát opravdu významnou roli. Už tím, že Zelenou průmyslovou revoluci vybaví potřebnými výzkumnými kapacitami. Náklady na vědu a výzkum vzrostou na 3 procenta HDP do roku 2030. To je hodně, aspoň v Evropě. Česko je na dvou a dost se tím chlubíme.

Budoucnosti těžkých oborů, jako je ocel nebo sklo, se bude věnovat zvláštní rada, která by také měla konkretizovat potřebné výzkumné cíle. Vláda pomůže britské oceli veřejnými zakázkami, usměrněním cen potřebné energie, zbaví investice realitní daně a dá peníze na výzkum. Další velké prachy se vrazí do recyklace oceli, jak do modernizace stávajících, tak do budování nových recyklačních závodů. Kolem plastů se odehraje něco podobného, odpady se přestanou vyvážet.

Pravidla veřejných zakázek se změní tak, aby upřednostňovala tvorbu lokálních pracovních míst a dodavatelských řetězců. Kdo chce uspět, musí uznat roli odborů, platit včas a dodržovat nejlepší praxi rovného zacházení.

Jen výroba a export environmentálních technologií má vytvořit 300 tisíc nových pracovních míst. A spolu s dalšími součástmi klimatického tažení má být těch míst milion. Proto taky musí vzniknout program odborné přípravy pro klimatické obory, který by z jedné čtvrtiny platili zaměstnavatelé.

Další peníze do vzdělávacího fondu poskytne jeden zajímavý zdroj. Pokud se zavede povinné poskytnutí deseti procent velkých podniků vlastním zaměstnancům, bude zajímavě naloženo s příslušnými dividendami. Technicky to bude tak, že akcie bude držet fond inkluzívního vlastnictví a ten bude zaměstnancům vyplácet dividendu zastropovanou 500 librami ročně. Co půjde nad to, to se pošle právě do onoho vzdělávacího fondu.

Tohle by se tedy stalo, kdyby Corbynovi půjčili Británii na jedno nebo dvě volební období. A nejen tohle, volební program labouristů program je dlouhý. Zelené pasáže v něm vedou, ale se vším všudy musíte přelouskat 105 stran. Jestli na to opravdu dojde? Jestli mají myšlenky z programu šanci na uskutečnění?

Možná ano, možná ne. Ale existují a mohou inspirovat. Levice Demokratické strany v USA uvažuje podobně. Je zřejmé, že programové možnosti politické levice zdaleka nejsou vyčerpány jen rozdáváním z rozpočtu, aby chudoba části společnosti tolik nekřičela. Samozřejmě, že to ohrožuje ty, kdo se vyšvihli mezi honoraci uměním přikyvovat. Samozřejmě, že velké prachy se budou před takovým ohrožením bránit.

Když ale v zemích jako je Británie nebo USA levice dospěla tak daleko, že je ji nutno brát vážně, je to velká příležitost pro prozíravější a bojovnější typy. Musí to umět nabídnout jako program skutečně hluboké změny. Jako tak mocný odskok od dnešní prolhané a rozkradené reality jako kdyby nás měl vynést až na Měsíc.

 

 

 

 

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Program Corbynovy strany práce je jistě odvážný, také složitý a hlavně dlouhý. Borisi Johnsonovi stačí, když slíbí vrátit peníze na podporu východních států EU do kolabujícího britského zdravotnictví. Volby jsou už za sedmnáct dní a podle všech průzkumů mají Konzervativci náskok minimálně deset procent. Stále to vypadá na dostatečné vítězství Borise Johnsona a odchod Británie na základě domluvené smlouvy.