Je lepší dvacka v pivu, nebo v bance?

Fiala Zbyněk
22.12.2020 13:03
Čas v hospodě je dobrá investice, protože tak lze opatřit hodně sociálního kapitálu. U stolu se dá hodně dozvědět, můžete se zeptat, můžete se domluvit, a při nejhorším si na to pivo půjčit. Když se rozhlédneme po příjmových možnostech českých domácností a vezmeme do úvahy, co nás čeká, vztahy jsou to nejcennější, co máme.

Myšlenka o pivní investici do sociálního kapitálu patří Sarah 0´Connorové z Financial Times. Vzpomíná, jak v redakci začínala jako elévka v roce 2007. Spoustu času pak strávila studiem ďábelských finančních derivátů credit default swap, a srovnatelnou dobu i posedáváním po hospodách. Znalost derivátů se jí hodila hned v roce 2008, když se staly motorem finanční krize. Ale nyní po 13 letech prý oceňuje i čas strávený po hospodách s kolegy, protože si tak vybudovala sociální kapitál. Člověk naváže známosti, vyslechne spoustu zajímavých věcí, může se poradit, domluvit, zkrátka využívat bohatství tvořeného podle definice „rozsahem a povahou našich kontaktů s druhými a kolektivními postoji a vzájemným chováním lidí, utvářejících dobře fungující společnost blízkých osob“.

Autorka pak nabízí rozsáhlý studijní materiál a citace z vědeckých pojednání, která se nezastavují ani před pokusy sociální kapitál změřit. Kdo má chuť, může nad tím příjemně zabít čas, který by jinak trávil s partou v hospodě, kdyby to šlo. Nicméně nechme se u kolegyně z FT inspirovat a zkusme vzít úvahy o kapitálu doslova: Je lepší dvacka v pivu, nebo v bance? Banky jsou zamrzlé, snaží se katastrofu přečkat. Těžko vám něco nabídnou, svět se řítí do deflace. A máte-li jen tu dvacku, není ani co řešit.

Spousta lidí na spoření nemá. Podrobnosti jsme se měli dozvědět na základě výběrového šetření finanční situace domácností, které běží od začátku letošního do konce příštího února, ale pandemie v tom nadělá takovou bramboračku, že se z toho asi moc nedozvíme. Metodicky bude třeba vyjít z faktu, že z krizí vycházejí bohatí bohatší a chudí chudší.

Ti nejbohatší sklízejí úrodu na výkyvech burzovních trhů, kde se oceňuje finanční výdrž. Když mám peníze i v době, kdy všichni ostatní už musejí prodávat, nakoupím extrémně levně a prodám dráž, až se trh vzpamatuje. Takhle interpretuji zprávu americké organizace Americans for Tax Fairness (Američané za daňovou spravedlnost), že v čase pandemické krize hodnota kolektivního majetku 651 amerických miliardářů vzrostla o přibližně 1 100 miliard dolarů (HDP ČR za čtyři roky). Pokud chudí v krizi stejným tempem chudli, potěš pámbu.

Pro sledování vývoje na chudší části společenského žebříčku musíme použít jiné ukazatele. Čísla najdete třeba ve čtvrtletním Bulletinu výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (na adrese www.vupsv.cz). Jako první se zřejmě změní údaj o neschopnosti českých domácností zaplatit neočekávané výdaje. Těžko může pokračovat trend minulých let, kdy jsme se blížili úrovni Dánska. Podle pravidelného šetření z roku 2019, s nečekaným výdajem si neporadila jen asi pětina českých i dánských domácností. V řadě dalších ukazatelů je však Dánsko daleko. Například v Dánsku strádá jen 6,5 procenta domácností se dvěma dospělými a třemi nebo více dětmi, u nás celá pětina takových domácností vychází s penězi jen s velkými obtížemi. Podobný rozdíl mezi Českem a Dánskem najdeme i mezi osamělými starými nad 65 let. Nejdrsněji dopadají samoživitelé se závislými dětmi, kde nouze klepala na dvě pětiny českých domácností, dvakrát častěji než v Dánsku.

Avšak vykazovaná míra příjmové chudoby – nejoblíbenější číslo české vlády – bylo v Česku roku 2018 nižší než v Dánsku! U nás to bylo necelých 10 procent, Dánové se blížili 13 procentům. Je to dáno rozložením příjmů. Když mají všichni stejně málo, chudoba statisticky neexistuje, neboť ta se vyjadřuje rozdíly. Hranice příjmové chudoby je stanovená jako 60 procent mediánu ekvivalizovaného disponibilního příjmu (po sociálních transferech). Medián je střední mzda, ta je zhruba o čtyři až pět tisíc korun nižší než průměrná mzda. Sestoupíme na 60 procent, započteme i dětské přídavky a podobné transfery, ale pozor, srovnáváme příjmy ekvivalizované, tedy přepočtené. Přepočet se řídí faktem, že na společném hospodaření se ušetří a děti tolik nepotřebují. Úplná rodina s jedním dítětem do 13 let tak činí pouhé necelé dva kusy člověka. Fakticky berete míň, ale statisticky jste na tom líp.

To bylo v loňském roce. Kam se tahle čísla posunou? Rozsah rizika lépe naznačuje údaj, který sdružuje jak domácnosti, které vyjdou s penězi s menšími obtížemi, tak ty, které o sobě tvrdí, že to zvládají docela snadno. Je to drtivá většina domácností (dvě třetiny), o kterých si troufám tvrdit, že jsou velice citlivé na pokles příjmů. Pokud jde o důchodce, v minulosti průměrný důchod (něco podobného jako průměrná mzda, má to jen někdo) převyšoval hranici chudoby o tisíc korun. Bída byla na dosah ruky, ale když se teď přidá další tisícovka (opět, průměrná), důchodci možná ustupují z nejohroženějšího pásma. Roku 2018 byly pod pásmem chudoby dvě pětiny jednotlivců nad 65 let.

Mohlo by tedy zbýt na nějaké to pivo, až se hospody otevřou. Kdo by chtěl dát ušetřené peníze do banky, musí se smířit s tím, že nevydělá nic. Nejlepší výsledky dává stavební spoření nebo penzijní připojištění se státním příspěvkem, které má 4,5 milionu lidí. Ale jen kvůli tomu příspěvku, jako penze je těch pár stovek k ničemu. Jsou to peníze z helikoptéry. Jinou věcí je navrhovaný minimální důchod, o kterém hovoří ministryně Maláčová. Řešilo by to problém OSVČ, které se držely nad vodou tím, že minimalizovaly platby sociálního pojištění, ale tak se řítily do důchodu pod čarou ponoru.

Jedná se o pozůstatek divoké privatizace, která rozvrátila českou ekonomiku a nezaměstnanost se musela skrývat pod „podnikání“. Živnostenský list nabídl pomíjivou šanci 1,5 milionu osob, ze kterých se fakticky uživila podnikáním jen třetina. Ostatní lapali po náhodných příležitostech nebo převedli pracovní poměr na švarcsystém, kde nejsou obětí automatického strhávání pojištění a daní z platu, ale odevzdají státu jen tolik, kolik uznají za vhodné. Případně nic. Nízké odvody, nikoliv švarcsystém, bude legalizovat daňový paušál, a riziko stáří v chudobě snad ten minimální důchod. Prakticky to znamená, že se zaměstnanci na OSVČ složí.

Dokud jich je na to dost. Až jich začne nejen díky krizi, ale hlavně kvůli robotizaci ubývat, budeme i na tento problém krátcí. Průběžný penzijní systém je propojen se státním rozpočtem. Musí se tedy posílit nejen sociální pojištění, ale také daňové příjmy. V zásadě lze vybírat jen od těch, kdo mají, to je příroda. Výrazné progresívní zdanění je absolutní nezbytnost, kterou může odmítat jen krajní pravice. Stejně tak je nutné hledat nové daňové tituly. Tvrzení, že to podtrhne ekonomiku, je směšné. Všechny země, které jsou na tom líp než Česko, mají vyšší míru zdanění. V Německu je nevyšší příjmové pásmo zdaněno sazbou 47,5 %, v Dánsku 55,9 %. Souhrn daňové zátěže včetně sociálního pojištění činil roku 2018 v Česku 36,1 % HDP, v Dánsku 45,1 % HDPO a v Německu 40,1 % HDP.

Není divu, že se v Česku peněz nedostává. Pečujme aspoň o ty vztahy.

 

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

zbynek-fiala

Pane Černíku, těch 25 procent není inflace, ale pokles příjmů. Můžete požadovat odpovídající státní pomoc, ale pak  musíte doplnit i zdroje státního rozpočtu, jinak to budete muset lidem po čase znovu sebrat. Ani tady vám nepomůže jen to, že budete znát ta čísla naprosto přesně. 

zbynek-fiala

Pane Volný, jak by na nás asi MMF tlačil, když jsme u něj neměli žádné dluhy?

Chtěli po nás, abychom si půjčili aspoň u Světové banky, ale nakonec byla jen dohoda o případném úvěru (facility) půl miliardy dolarů, kdyby byla potřeba. Nebyla. Potenciálního tlaku MFF jsme si byli od začátku vědomi a cílevědomě jsme se mu vyhýbali.

Větší problém nastal po rozpadu federace, kdy jsme byli bez zdrojů pro zahraniční obchod a našli jsme pomoc jen u japonské Nomury a její ochoty vést emisi samurajů (dluhopisů v jenech). Za to pak dostala IPB i s veškerým jejím průmyslovým majetkem (Prazdroj), respektive, slíbila to provozovat, ale nějak se stalo, že banka padla a Nomuře majetek, ukrytý ve složité síti zahraničních zprostředkovatelů, zůstal. 

Větší roli hrála domácí spojenectví a obava z kvalifikované opozice z řad bývalého managementu. Zúčastňoval jsem se tehdy mezinárodních manažerských konferencí a výkon českých mnažerů v neustále se měnících a ne zcela logických podmínkách byl označován za excelentní. Což se o našich akademických ekonomech nemohlo říci, byli označováni za čtenáře prvních kapitol učebnic pro začátečníky (Samuelson), zatímco problémy bývají až v dalších ročnících. 

Naši manažeři měli často podporu zaměstnanců, kteří jim dávali přednost před vládou nabízenými kandidáty (tehdy se ředitelé krátce volili zaměstnanci, to byl jeden z plodů cinkání klíči). Proto byla snaha podniky co nejrychleji zbavit suverenity (stát byl chvíli slabý, to byl další z plodů cinkání klíči). Napřed se podniky připravily o peníze zavedením "tržního" úročení úvěrů na trvale obrátkové zásoby (náhražka kapitálu, který stát podnikům sebral ještě za totáče). Ekonomická masová vražda uspěla, začaly bankroty. Záchrana byla v privatizaci. Nastoupila kuponovka, v jejímž průběhu se skrytě navyšoval státní podíl kapitálu (přeceněním pozemků apod.) u nejzajímavějších středních podniků, aby mohl stát ještě před vydáním akcií ustavit nesvrhnutelné představenstvo, které pak prodalo rozhodovací pravomoce do zahraničí.  

O zbytek se postaraly investiční privatizační fondy, které byly dlouho bez dozoru, takže mohly přistupovat ke svěřenému majetku jako ke svému vlastnímu. MMF i Světová banka na to zdálky zíraly a nestačily se divit. 

Jiří Volný st.

K té vakcinaci. Máme tři základní modifikace viru: unijní, britskou a jihoafrickou. Správně bychom měli očkovat zároveň proti všem modifikacím, ale to nehrozí. Zkrátka naočkujeme se proti unijní, za několik měsíců se nám rozšíří britská, budeme očkovat proti britské atd. atd. Proč se u nás nechává očkovat jenom malé procento lidí proti chřipce? Protože pravděpodobnost ochrany a zejména délka trvání ochrany je žalostná!{#emotions_dlg.sealed}

Jiří Volný st.

Zbyněk jistě dobře ví, že naši moudří vládci si žádnou koloniální závislost dobrovolně nezvolili, ale ustoupili hrubému nátlaku MMF a podobných výtečníků. Vzpomínám si, že se zde mihlo pojednání pravděpodobně o Bulharsku, které se snažilo řadu let držet smíšenou ekonomiku, než ho výtečníci srazili na kolena.{#emotions_dlg.sealed}

Ministerstvo, ÚZIS a vláda s námi manipulují. Počet hospitalizovaných klesl za poslední dva dny o 200 a ve vážném stavu se zvýšil jenom o 23 na 642. Od 14.11. bylo nejnižší číslo 596. Například 4.11. bylo 8 164 hospitalizovaných a 3.11. 1 201 ve vážném stavu. K čemu je PES, který skáče jako koza. Zdravotní přínos pobytu na horách, bez divokých diskoték, tělo na tělo, tisíckrát převáží riziko nákazy. Známe počty nakažených v horských střediscích? Předpokládám, že jsou minimální!

Raději budeme platit vysoké náhrady za každý pokoj mezinárodním hotelům, stejně by se v Praze skoro nikdo neubytoval, než nechat sklidit žně zimní sezóny na horách!{#emotions_dlg.sealed}

 

cernik
klokan

     Vakcinaci si k svátkům  pohiody a pokoje rozhodně přát nebudeme, docela nám postačí očkovací kampaně a všelijaké strategie nám vnucované nejrůznějšími vakcinačními dealery, jejich propagandisty a dalšími pomocníky, kteří by nás na světě nejraději naočkovali již pod symbolický stromeček. Dotyčným zbohatlíkům jde o především  oředpokládané kšefty tisíciletí.

zbynek-fiala

Pane Moskalíku, ty demonstrace proti "coronavirovému fašismu" jsou pěkná pitomost, která nás bude udržovat v pandemické bezmoci a hybernaci mnohem déle, než bylo nutné. Zamyslete se nad tím, co podporujete. Často jsou akce proti vakcinaci vedeny jen těmi, kdo potřebují, aby tuhle vakcínu lidé odmítli, bylo chvíli hůř, a pak radostně přijali tu jejich.

zbynek-fiala

Pane Černíku, tím hlavním problémem není výpočet inflace, ale nízké příjmy. Ty jsou důsledkem modelu závislé a podřízené ekonomiky (koloniálního modelu), který zvolili naši moudří vůdcové v 90. letech, i když v rétorice obvykle dominoval boj za suverenitu až do roztrhání těla. Změnit to nejde, jen rozšiřovat prostor pro domácí ekonomiku. Pomůže nám jenom její demokratická forma, jako jsou podniky vlastněné místními lidmi, zaměstnanecké vlastnictví, družstva, komunální podniky a podobně. Příkladem mohou být třeba německé lokální banky. Nebo účast Dolního Saska ve VW. Ale raději se rozhlédněme třeba po jeijch energetických nebo potravinových družstvech.

Dokud budeme pouze okrádáni, moc nám nepomůže, když to budeme vědět o něco přesněji.

Změna se může odehrát jen přes volby, těm však musí předcházet intenzívní občanská aktivita. Stížnosti nestačí. Musíme si uvědomit, co chceme, a pak za tím rozhodně jít. Chceme  větší podíl z vlastní práce a větší možnost o tom rozhodovat sami. Nechceme být vydáváni na milost a nemilost zahraničním vlastníkům, kteří nám stále připomínají, že mohou kdykoliv zmizet jinam. Chceme se věnovat dlouhodobému rozvoji, nikolv bezohlednému vysávání potenciálu pro okamžité zisky.

My staří tomu můžeme jen pomoci, nám už to nepomůže. Můžeme však ty mladší učit větší skromnosti a ohleduplnosti, rozumnějšímu chápání skutečných potřeb. K tomu nám dopomáhejž Bůh, Marx a Google.

klokan

    Když nás do tenat kapitalismu lapali pěkně nám zpívali. Uplatněním vpravdě údernických metod se podařilo do takové vábničky nalákat snad milióny živnostníků. Tito mouřeníni nyní po posloužení při bojích o mocenská koryta, tedy mohou odejít ze scény, bohužel a nejen se jedná živnostníky v oborech pohostinství. V nastávajícím nelehkém období kdy i politické elity, včetně kdysi tzv. levicových se jasně postavili proti lidu a napomáhají budování proticoronavirového fašismu nejen bíllých plášťů, jediným světélkem na konci tunelu se stali demonstrace části obyvatel proti této formě novodobých zrůdností. U nás se jedná řádově o stovky obyvatel, kteří najdou odvahu a takto vyjádří svúj odpor proti nastupující fašistické sběři, zatím snad ne naposledy v čase předvánočním v Praze. Kdo vlastně zavřel zmiňováné hospody, zatím na obodobí několika měsíců, zavřel kulturní stánky, zakázal zpívat a ve svém fanastsmu tito služebníci toho nejhoršího co kdy lidstvo zplodilo nám jasně dávají najen, že jdou proti nám natvrdo za účelem našeho částečného vyhubení a úplného zotročení. I za nechvalně známé heydrichiády došlo toliko k uzavření českých VŠ, samozřejmě došlo i na jiná zvěrstva, ale tyto můžeme očekávat i nyní, viz.ovčaní druhé kategorie digitální konentrační tábory atd. Předchůdci nynějšího odporného fašismu své cíle nemaskovali a vyhlásili tyto otevřeně. Podstata nynějšího hnusu samozřejmě spočívá v té okolnosti, že tyto vpravdě lidské bestie své odporně chamtivé cíle, maskují údajnou snahou o naše zdraví.Dost lidí tyto jejich ubpohé triky prohlédlo, ovšem bohužel se nejedná o většinu. Kolaborující se současným protilidskýn systémem část obyvastelstva nás i tedy s nimi přivede do záhuby. Novodobí propagandisté coronafišismu nám mohou vykládat co chtějí, ovšem jistý Michael Morris ve svém pojednání a nejen on již před asi patnácti ety napsal pojednání Co nesmíte vědět, vněmž ledacos predikoval, mimo jiné i současné dění, vsktutku jakoby se opakovalo přes kopírák, včetně výjmečných stavu, epidemií a tak dále. V žádném případě se nelze spoléhat na nynější těšínská jablíčka ve stylu nosme, roušky, nechmě se průběžně testovat a očkovat. Propaganda zůstává propagandou a mnohdy kryje hnusné cíle.

   Tedy abych se nechal testovat  očkovat před návtěvou nejen hospody / i to obyčejné točené nám nynější coronafašisté zase na několi měsíců odepřou / posléze před návštěvou koncertu čí divadla. Nejlépe by nás šmírovali průběžně a on line. Nezbývá než jim odpovědět po ozoru francouzské gardy, v zoufalství hájící své pozice  u měsetčka Waterloo, nedlaeko Bruselu L.P.1815.

cernik

Díky, 
řadu věcí jsem nějak věděl.
Ale asi jsem svůj přípodotek nevyjádřil přesně.
Takže:
Inflace (např. pro valorizaci důchodů) se bere s ročním zpožděním.
Čili tam nejsou ta zdražení, která jsou na následující rok již ohlášena, 
energie, jízdné, apod.
Čili valorizace má v sobě pak jistý  časový gap (neznám odborný termín pro tento jev, ale asi existuje).
Ale i mzdová jednání ve firmách se více opírají o minulou inflaci.
Krom toho existují různé jevy, v inflaci nezahrnuté, jako např.:
- nutnost konsumace jistých dalších komodit, jako dnes jsou roušky
- dodatečné náklady, např. na distanční výuku, 
   na homeoffice, na telefony kvůli objednání na něco
- kvantifikační kouzla typu, třeba O2 umožňoval dobít min. 200Kč, nyní je to 300Kč, 
  ale se stejnou dobou na  konzumaci kreditu!

- mizení některých komodit, a jejich náhrada jinými(jiný výrobce) a dražšími
- větší prostorová vzdálenost vůči některým službám a tedy nutnost dodatečných nákladů např. na dopravu

Je jisté, že tyto jevy citelněji dopadají na nízkopříjmové.
Je to cosi spojené s semifixními a semivariabilními náklady, což se nepřednáší v základním kurzu mikroekonomie

Ale vezmeme si selskou úvahu:
Jakýsi minikoš, já nevím, např. olej, pivo, chleba, ovoce, zelenina ve výši cca 200Kč,
a pozorujme změnu. 
Já bych řekl, že ke pozorovatelnému zvýšení dojde, např. v Kauflandu za dobu kratší než 1 měsíc!

zbynek-fiala

Pane Černíku, díky za dotaz, rád odpovím.

Inflací je skutečně několik, rozdíly jsou dobře vysvětleny na webu ČSÚ (https://www.czso.cz/csu/czso/inflace_spotrebitelske_ceny). 

 

Míra inflace

Při vyjadřování míry inflace pomocí indexu spotřebitelských cen jsou často uváděna různá čísla, která, i když rozdílná, jsou správná. Je třeba uvést jednoznačně období, za které je míra inflace uváděna, a základ, k němuž se vymezené období porovnává. Nejčastěji se používají:

 
  • Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12 předchozích měsíců.
    listopad 2020: 3,2 %
    Datum zveřejnění: 10.12.2020
  • Průměrná roční míra inflace – jedná se o hodnotu téhož ukazatele v prosinci daného roku.
    rok 2019: 2,8 %
  • Míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku vyjadřuje procentní změnu cenové hladiny ve vykazovaném měsíci daného roku proti stejnému měsíci předchozího roku.
    listopad 2020: 2,7 %
    Datum zveřejnění: 10.12.2020
  • Míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen k předchozímu měsíci vyjadřuje procentní změnu cenové hladiny sledovaného měsíce proti předchozímu měsíci.
    listopad 2020: 0,0 %
    Datum zveřejnění: 10.12.2020

K tomu dodám: Jde o sledování cenových indexů spotřebitelského koše, který sestavuje odborná komise za účasti odborů a vnějších expertů. Cenový koš je na webu ČSÚ, ale moc z něj nevyčtete, protože nejde jen o položky, ale také o jejich váhy. Třeba nájemné má váhu dělenou zhruba třemi, protože jde o průměrné číslo a jen třetina obyvatel žije v nájemním bytě, ostatní ve svém nebo družstevním. 

Poslední dobou se začalo brát vážně, že různé skupiny obyvatelstva mohou mít jinou skladbu spotřeby. Konkrétně se už pracuje se seniorským indexem, kde je méně nákladů na taneční zábavy a mobilní data (asi, nevím, ale také to dělali lidé od fochu). Tento index se používá pro výpočet zvyšování důchodů.

Potom je třeba dávat pozor na průměry. Hlavní číslo - míra inflace - představuje srovnání dvou klouzavých 12 měsíčních průměrů. Když inflace stoupá, takovýto klouzavý průměr zaostává a ukazuje nižší než aktuální hodnoty, a když inflace klesá, zdržuje se zase déle o něco výš.

Roční míra inflace se uvádí jednorázově v prosinci. Ale pak je ještě meziroční míra inflace, která porovnává například letošní listopadové ceny s loňským listopadem. To je to nejsledovanější číslo, proto se mu říká head line inflation, inflace, která jde do titulků.

Bodová meziroční změna cen je teď o 2,8 procenta nahoru, ale klouzavý dvanáctiměsíční průměr ukazuje růst o 3,2 %, to je to zaostání. Když se podíváte na měsíční míru inflace, která je momentálně na nule (v listopadu se ceny nezměnily ve srovnání se říjnem), vidíme, že inflace klesá, a já bych řekl, že se chystá pod nulu, do deflačního pásma. Proto je dobré sledovat všechny údaje a vyhodnocovat je zvlášť podle jejich konstrukce. 

Obecně řečeno, statistika není snadná disciplína. Snadné není ani obstárání dat, nejčastěji pracuje jen se vzorky, ne každý odpoví, vyžaduje to hodně tvůrčí představivosti a taky velký postřeh, aby se čísla vyhnula falešným souvislostem. Osobně mám ke statistikům úctu, myslím, že jim záleží na pověsti řemesla.

Tohle jsem si dříve říkal taky o většině novinářů a diplomatů, ale časy se mění...

 

cernik

Potěšilo mne, že se Zb. Fiala zamyslel
nad tzv. statistickými veličinami.
Neboli takto:
pokud je např. statistická inflace cca 3% , 
jaká je doopravdy?
A jak tísní (tiskne) někoho z  té vyšší střední třídy, který má hypotéku, 
pravuje v nejisté firmě a manželku na mateřské?
Jak vytáčí samoživitelku ?
A co důchodce, kterému se rozbila pračka/lednička (to se neopravuje!)
A jak na to nahlíží zaměstnanec na homeoffice se 2 dětmi v distanční výuce?
Sice máme promořenost intenetem už asi 80%, 
ale kdo má doma 2 a více počítačů?

A jaká je reálná nezaměstnanost, je-li ta statistická asi 3.6%?
Několikrát jsem poslal podobné dotazy na různé strany, vč. ministerky Maláčové 
a několikrát odpověď nepřišla.

P.S.: Kam chodí Zbyněk na pivo za dvacku?
Tipuji, že  někam tak do pohraničních hvozdů, ale ne do hospody, ale do tamní samošky.