Jiří Paroubek: Nechutné divadlo v Kyjevě

bandera pochod kyjev 112ua
3.1.2019 15:26
V úterý uspořádaly nacionalistické skupiny a strany Ukrajiny za účasti tisíců lidí grandiózní oslavu 110. narozenin někdejšího nacionalistického vůdce Ukrajiny Stepana Bandery. Tak jako u všech fašistů hrály při oslavě velkou roli ohňové pochodně, doprovázené pochopitelně bubnováním a výkřiky „Sláva Ukrajině, sláva Banderovi“. Za připomenutí stojí, že hořící pochodně nesly také úderné oddíly nacistické strany SA, a to např. večer v den převzetí kancléřského úřadu Adolfem Hitlerem v Německu 30. ledna 1933.

Oslavovat Banderu je stejné, jako oslavovat například v českých podmínkách národního zrádce Emanuela Moravce. Anebo použiji ještě jiné srovnání, jako kdyby v Německu veřejně slavili narozeniny když ne přímo Adolfa Hitlera, tak například Hermanna Göringa nebo Heinricha Himmlera...

Ukrajinští nacionalisté, v jejichž čele nějakou dobu stál v průběhu II. světové války S. Bandera, se bez slitování podíleli, a to velmi snaživě v kolaboraci s nacistickými okupanty na vraždách statisíců Židů, desetitisíců Poláků, Rusů a stovek Čechů a dalších pokojných občanů země.

Ještě nedávno ministr zahraničí Petříček bagatelizoval uznání banderovského „odboje“ s tím, že to je vnitřní záležitostí Ukrajiny, a to s poukazem na její složité dějiny. Složité dějiny měly ale všechny státy zasažené nacistickou agresí, včetně např. Československa.

Lidé si i tehdy mohli vybrat, zda budou otevřeně kolaborovat s okupační mocí anebo jen přežívat či se dokonce zapojit do odboje proti okupantům. Byla to volba každého a oslavovat desítky tisíc českých kolaborantů se zatím nikdo nepokusil... Stejně tak se u nás nikdo nepokusil o to, aby byly veřejně oslavovány narozeniny již zmíněného Emanuela Moravce či dalších představitelů fašistické Vlajky a dalších kolaborantských organizací. Mezi českými kolaborantskými organizacemi a banderovci je však jeden velký rozdíl. České organizace kolaborantů se přímo nepodílely na vraždách svých spoluobčanů. Jistě nesly za nacistický teror v naší zemi určitý díl zodpovědnosti, ale Bandera a spol. to byla jiná káva. Ti vraždili, vypalovali, mučili a loupili, jak se dalo. A při svém odchodu z Ukrajiny směrem do západní Evropy, kde od amerických, britských či francouzských vojsk okupujících Rakousko a Německo očekávali vlídnější zacházení, než by se jim dostalo od Rudé armády, udělali ještě škody na našem území. V případě zajetí Rudou armádou by je pochopitelně čekal prach a olovo. A myslím, že zcela po zásluze, za zločiny, které provedli sami či na kterých se velmi aktivně a snaživě podíleli.

Je zvláštní, že nikdo z představitelů EU teď nezvedá prst, nemluví o nebezpečí fašismu. Prostě Evropská unie mlčí. A stejně tak mlčí české ministerstvo zahraničních věcí, jehož poradci nedávno uvedli ministra zahraničí Petříčka svou inertností vůči rehabilitaci banderovců ukrajinskými úřady do velmi trapné situace. České ministerstvo zahraničí by tu a tam mohlo mít na některé věci – a věc banderovců je jedna z nich – podobný názor jako ministerstvo ruské.

Jiří Paroubek

 

Foto: 112ua tv

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

novotny

Za Banderovci zavražděné Čechy by měl náš stát po Ukrajině vymáhat válečné reparace. Dosud existuje v Čechách po reemigraci volyňských Čechů v roce 1947 mnoho potomků, jejichž bezbranní předci byli tehdy na Volyni těmito ozbrojenými jednotkami bezdůvodně mučeni a usmrceni. 

Jiří Volný st.

Ještě reaguji na pana Šebka a urážku Mašínů. Je jistě sporné, zda museli zabíjet. Otázkou je také, zda by se jim útěk povedl, pokud by nezabíjeli. Vím, že jeden z bratří byl důstojníkem ve výsadkové jednotce americké armády a nazývat takové chlapy zbabělci je úsměvné.

Jiří Volný st.

Vážený pane Šebku, chtělo by to ještě větší písmo, ale hlavně méně jednostrannosti a více nadhledu.

antoninsebek

 

 

Reaguji pouze na komentář pana Jiřího Volného.

 

Po přečtení Vašeho „provokativního“ (jak jste to sám nazval) odstavečku ve Vaší Odpovědi na komentář jsem nechtěl na takový (s prominutím) kydanec  jakkoliv reagovat. Ale vím, že sem píšete poměrně často.

 

Ještě k tomu kydanci: dostal byste se do úvah ukrajinských nacistů a také do úvah skupiny „Mašínů a spol.“ Představitelé  obou těchto kategorií  odůvodňovali svůj hysterický únik na Západ tím, že tam chtěli požádat západní mocnosti o rozpoutání  třetí světové války. Jak ukrajinští nacisté, tak Mašíni byli poděláni až za ušima z toho, co je čeká.  Přitom bylo evidentní, že  Evropa, tehdy v čele s Velkou Británií byla nepředstavitelně vyčerpána. 

 

Pokud se týká možných variant poválečného vývoje v Evropě, tak si dovolím dvě malé provokace: 1/Kdyby (kdyby jsou chyby) Josif Vissarionovič si ponechal celý Berlín (který jeho vojáci dobyli) s tím, že by USA, V.Británii a Francii přenechal  část „své“ zóny v Německu, potom by ten přechod na samet šel i po těch řádově třiceti letech podstatně hůře.  A druhá provokace: kdyby ministr zahraničí, jakýsi Jan Masaryk, uměl dělit číslem dva, potom by se alespoň trochu jinak vyvíjela situace v naší republice. Buď by těm hochům rozmluvil včas ty demise, anebo by přesvědčil alespoň jednoho z váhajících soc- dem. a spolu s ním (s nimi) by podal demisi také. Historici se této záležitosti neustále vyhýbají. Jeden z nich mi řekl, že Jan Masaryk byl Klémou ubezpečován, že on bude po Edvardu Benešovi prezidentem. O špatném zdravotním stavu tohoto značně nedoceněného člověka se vědělo. Svobodná media svorně mlčí.

 

Ale zpět na Ukrajinu: také v tomto případu si neodpustím faktické tvrzení, že Stepan Bandera rozhodně nebyl v průběhu 2. světové války nějakým  „velkým šéfikem“ ukrajinských nacionalistů, kteří  (s prominutím) lezli Němcům do zadku. (stačí se mrknout alespoň na jeho životopis na Vikipedii).

 

Nesedí ani  ta poznámka, že slovenští vojáci či policisté po „banderovcích“ nestříleli. Je třeba si uvědomit, že slovenská armáda nemohla „z kádrových důvodů“ aktivovat tu podstatnou část, která sloužila i za jejich „Štátu“.  A proto tam byli mladí a nezkušení kluci. Pochopitelně se vědělo, že „banderovci“ nechtěji napadnout ani Slovensko či české země, že by měli hrůzu se dostat do Rusy kontrolovaného Rakouska. Museli to vzít přes šumavskou část do „západní zóny“. Vznikl o tom film, který (včetně pozdějšího atentátu) učinil z Bandery hlavní osobu.

 

Protože mám na Ukrajině plnou známých a jezdím tam, tak Vás ubezpečuji o tomto:

 

a)Pomníky jsou stavěny celé řadě jiných ukrajinských nacionalistů

 

 b)Veliký rozdíl je v oslavování těch banditů v severozápadní části Ukrajiny, kde neměli rádi nikoho kromě sebe (vraždili  Poláky, Maďary, Židy atd.)

 

c)Nebetyčný rozdíl je v názorech na tyto bandity v té části Ukrajiny, která chce minimálně federalizaci země.

 

Dalšími nepominutelným faktorem je také poznatek z doby Majdanu, kde  po rychlém a zřejmě nikdy neprozkoumaném „přerodu“ jejich Parlamentu, tento „ctihodný“ orgán jako první zákon přijal vyřazení ruštiny coby služebního  jazyka.  To bylo dávno před Krymskými událostmi. 

 

Můžete se na to zeptat jednoho známého (tehdy ještě ne senátora), který tam v té noci na Majdanu v klíčovém hotelu  nocoval.  Ostatně pan kníže tam byl pár dnů předtím.

 

Že se ten Krym (který je už od roku 1921 AUTONOMNÍM (!) územím) Amíkům nelíbí, to není divu. Našla by se záminka a místo ruských a ukrajinských ponorek by tam byly super-ponorky Strýčka Sama.  Už si tam u pobřeží pro ně hloubí hnízdečko. To je, oč tu běží. 

 

Lidé na CELÉ Ukrajině čekají, až vypadne ten PROšenko.  To vše jen jako malá ukázka složitosti situace na Ukrajině. Už jsem to několikrát psal: Ukrajina je největší černá (bezedná) díra na této planetě.  A ještě dost dlouho bohužel bude. To není má třetí provokace, to je fakt.

 

 

 

Jiří Volný st.

Diktatura proletariátu, zejména její sověská modifikace, se také s nikým nepárala. Dva milióny mrtvých Ukrajinců během hladomoru už před válkou, statisíce, možná milióny odvlečených na Sibiř, nespočet těch, kteří po nedobrovolném narukování do RA padli kulkou židovského komisaře a nakonec Poláci se s Ukrajinci také nemazlili. Je evidentní, že spousta, pravděpodobně většina Ukrajinců se neztotožnila se sovětským zřízením a osvobození Kyjeva od RA ukrajinskými vlastenci bylo   19.9.1941 mohutně oslavováno. Vlastenci, kterým se říkalo Banderovci, pokračovali ve svém boji i po skončení 2.sv.války. Některým se podařilo projít přes naše území až do Bavorska, navzdory obrovské přesile naší armády a četnictva. Je zajímavé, že Slováci, i ti v uniformě, měli pro Banderovce pochopení a ke střetům údajně nedocházelo. Dokonce dědeček mé ženy byl jako policista také nasazen proti Banderovcům. Celou válku strávil ve vězení nebo v koncentračním táboře, viz kniha A.C.Nora - Přišel den. Když během akce vyšplhal do kopce u Hradci nad Moravicí, tak zahlédl jednoho Banderovce, ale výstřel nepadl ani z jedné strany. Věřím, že nebyl jediným československým policistou, který se raději díval na opačnou stranu.

Napadá mne provokativní otázka: Pokud by došlo například v roce 1949 k válce mezi Západem a Východem a Banderovci by se podíleli na osvobození naší země, byli by to zločinci nebo hrdinové? Případný vojenský konflikt byl pro ukrajinské vlastence jedinou šancí na osvobození země.

Osobně fandím Rusům na Krymu, v Donbasu a Luhansku a přeji jim takové státní uspořádání, o jaké usilují. Ale také mám pochopení pro ukrajinské vlastence, kteří oslavují své hrdiny. Pro změnu bych připomněl například britského maršála letectva, bombarďáka Harrise, který má v Londýně také svou sochu. Osobně si nemyslím, že vědomé vraždění tisíců pomocí leteckých pum je o mnoho lidštější než  vyhlazování v koncentračních táborech.