Jiří Paroubek: Zločinné spiknutí na Slovensku anebo zločinná fantazie?

Svého „přítele“ Babakova, kdysi místopředsedu státní Dumy a současně místopředsedu quasiopoziční strany Spravedlivé Rusko, jsem už dobře deset let nebo ještě více, neviděl. Je pravda, že strana Spravedlivé Rusko se i díky iniciativě české sociální demokracie (a tedy mé) stala pozorovatelkou v Socialistické internacionále. Odtud to „přátelství“ a jeho účast na sjezdech ČSSD. Co můj „přítel“ dělá posledních deset let nevím a ani neřeším. Je to zkrátka obvyklý fake news českých médií. Nejprve těch nevýznamných, aby se to pak v případě potřeby nafouklo v těch významnějších.

Stejné to bude s Róbertem Ficem. Byli jsme „političtí přátelé“. On vedl stranu Smer – sociálna demokracia a já jsem vedl do roku 2010 českou sociální demokracii. Byl mým svědkem na svatbě, už také proto, že má druhá manželka byla původem Slovenka.

Po mém odchodu z funkce předsedy ČSSD v roce 2010 se z mého života tento můj přítel jaksi vypařil. Za celých dvanáct let jsem s ním mluvil pouhé dvě minuty telefonicky. A to proto, že mně jej předal v mobilu na ucho jeden náš společný známý. Takže případné obvinění mé osoby z nadržování a stranění Ficovi a hájení starého kámoše, který se dostává do spárů „spravedlnosti“, je jaksi irelevantní. Nejsem osobně zainteresován na osudu R. Fica jako politika a blízké osoby, protože není blízkou osobou, ale samozřejmě mě zajímá osud člověka a politika R. Fica, pokud by se snad stal předmětem zvrhlého spiknutí státních orgánů právě on (a také kdokoliv jiný).

Je to celé podivné. Bývalý Ficův ministr vnitra je odváděn v „klepetech“ tak, aby se slovenská veřejnost co nejvíce „pobavila“. A antificovští novináři dostávají prostor, mj. i v ČT k tomu, aby tvrdili: „My už jsme to dávno říkali“. Dělat z bývalého předsedy vlády a z bývalého ministra vnitra hlavní slovenské padouchy, je ale opravdu už trochu příliš.

Když se nedávno „sám“ oběsil ve své vazební cele bývalý slovenský policejní prezident – odpuste mi ten výraz – tak říkajíc na fusekli (prý na svých teplácích), říkal jsem si - konec světa. Slovensko se propadlo někam na úroveň Súdánu. Ale to, že nyní dochází k frontálnímu útoku na slovenskou opozici, je už úplně zřetelné. 

Nedávno byl obviňován jiný čelný politik slovenské opozice, Pellegrini, šéf Ficovu Smeru vlastně konkurující strany Hlas – sociálna demokracia z údajného přijetí úplatku ve výši 200 tisíc eur. Prostě fantaskní a šílené obvinění. Následovala podivná svědectví podivných svědků. No, prostě z pohledu zvenčí se jedná o věc zcela nevěrohodnou a na pomezí státního banditismu.

Když jsem se nedávno dozvěděl, že slovenská policie nasadila odposlechy Fica a jeho přátel a známých v jakési lovecké chatě pod záminkou, že tito lidé v čele s Ficem připravují „lesní pych“ (pytlačení), od srdce jsem se zasmál. Takovou pitomost můžou vymyslet opravdu jen hloupí policajti. Ale zabralo to. Objevili se přepisy Ficových údajných "závadných" rozhovorů s návštěvníky lovecké chaty v médiích. Možná upravené či jinak prefabrikované, prostě nevěrohodné. Zkrátka, vláda či některé síly v zákulisí, které jí na Slovensku podporují, chce za každou cenu zastavit nezadržitelný nástup opozice, ke kterému dochází v důsledku neuvěřitelně špatné a chaotické politiky současné neschopné slovenské vlády. Samozřejmě to může mít i svůj mezinárodní kontext. Fico je proti dodávkám zbraní na Ukrajinu (ostatně podobně jako já), kritizoval slovenskou pravici za prosazení podivné alianční smlouvy mezi Slovenskem a Spojenými státy (něco podobného chystá teď také česká vláda).

 Prostě Fico se brání zapletení Slovenska do konfliktu na Ukrajině. Konec konců, je to opoziční politik, tak se dá očekávat, že bude mít názory jiné, nežli má současná vláda.

S jeho názory na řešení pandemie jsem nesouhlasil, ale likvidace „zločineckého centra na Slovensku“ mi příliš připomíná doby totality v Československu a prefabrikovaných procesů. 

Předpokládám, že Ficovi a Kaliňákovi bude umožněna alespoň elementární obhajoba a policií a prokuraturou budou předloženy tak zdrcující a nezpochybnitelné důkazy, které nebudou předmětem manipulativního utajování ze strany slovenské vlády a vedení slovenské policie. Ó doby, ó mravy...

Jiří Paroubek