Kancléř Kurz, prezident Putin. A co naši?

Jiri-Paroubek-1403-05
13.5.2020 13:08
Počátkem května (8. 5. a 9. 5.) si Evropa připomínala výročí ukončení II. světové války. V rakouské televizi z podnětu rakouského kancléře Kurze vystoupil s pečlivě stylizovaným projevem ruský prezident Putin. Motivace Rakušanů, respektive rakouského kancléře, jehož politický talent ještě rozvinula koronavirová krize, je zřejmá. Samozřejmě, že u zrodu moderního Rakouska bylo i vítězství nad nacistickým Německem, jehož součástí v rámci Velkoněmecké říše Rakušané byli. Rakouští socialisté a křesťansko-sociální lidovci (Kurzova strana) dokázali po válce během 75 let společným úsilím vybudovat z relativně chudé, válkou poničené země vyspělý demokratický stát, se skvěle fungující ekonomikou. Z četných setkávání s rakouskými politickými špičkami v nedávné minulosti vím, jak jsou hrdí zejména na své ekonomické úspěchy. Země dnes patří, pokud jde o HDP na obyvatele, k nejúspěšnějším státům světa.

V roce 1955 se Rakušané dokázali dohodnout se Sověty a dalšími vítěznými mocnostmi II. světové války (sovětská armáda obsadila v roce 1945 velkou část Rakouska a zejména Vídeň) a na základě Státní smlouvy se stali neutrální zemí. Nejsou zapojeni do žádného vojenského bloku a nikdy o to ani nestáli. Jsou věrnými členy Evropské unie, ale vždy usilovali o to, ať už stát vedli sociální demokraté anebo lidovci, aby měli zvláštní, otevřený  vztah k Rusku. Vždy usilovali o to,  být mostem mezi Západem a Ruskem. A i když nejsou slovanskou zemí a ať chtějí nebo nechtějí, jsou svého druhu nástupnickým státem zmíněné Velkoněmecké říše (v jejím rámci strávili sedm let), prostě takovou politiku již dvě generace s úspěchem dělají. Rusové tuto jejich srdečnost a otevřenost opětují. Rakouské firmy mají vždy otevřené dveře do Ruska, mají k dispozici velký ruský trh jako odbytiště pro své výrobky. Také stále rozvinutější rakouská ekonomika má zajištěn nepřerušený přísun potřebných surovin z Ruska. Na vztahu k Rusku se v zásadě konsenzuálně shodují všechny velké rakouské politické strany.

A jaká je situace u nás? Většina českých médií a určitá část českých politiků (česká pravice kompletně, Piráti a ministr Petříček z ČSSD) mají zcela jiný než kurzovský přístup. V médiích bývá prezident Zeman jako představitel pragmatické politiky ve vztahu k Rusku a obecně k východním mocnostem za tento svůj pragmatický přístup velmi často nevybíravě  napadán. Není to běžná kritika politických protivníků. Je to nenávist hraničící s iracionalitou. Nyní  české zpravodajské služby nasadily nesmyslným protiruským náladám korunu. Jakýsi mladík z ruské ambasády, jménem Andrej Viktorovič Končakov, který se na ambasádě zabývá v podstatě organizací kulturních vztahů s ruskou menšinou, s různými panslavistickými či jinými českými spolky nostalgiků, je v médiích prezentován jako jakýsi superšpion. Měl mít ve svém zavazadle při březnovém příletu do Prahy jed ricin, který měl údajně sprovodit ze světa tři pražské komunální politiky. Jejich jména ani nechci opakovat, protože si to nezaslouží. Jeden z nich, místo aby řešil například bytovou výstavbu v Praze, rekonstrukce a výstavbu pražských mostů, jak sliboval před volbami nebo vůbec něco zásadního, si libuje v nekompetentních  zásazích do zahraniční politiky. 

Zahraniční politiku v této zemi ovšem formuluje podle Ústavy vláda spolu s prezidentem. A pokud někdo z komunálních politiků říká čehý, když vláda říká hot, tak je to pro obraz tohoto státu špatně. Samozřejmě, každý máme právo na to, vyjádřit svůj názor. Ale u vysokých politických představitelů, a tím primátor Prahy nesporně je, se pouštět do hodnocení historie bez zřejmé znalosti matérie a historických souvislostí, je trapné. Chování těchto politiků v zásadě zapadá do chování významné části evropských i světových politických elit. Pokud americký prezident a britský premiér shodně řeknou, že před 75 lety osvobodili Američané spolu s Brity Evropu, je a není to pravda. Osvobodili významnou část západní a jižní Evropy, ale státy střední a východní Evropy osvobodila sovětská armáda, která také měla největší podíl na vítězství nad nacismem. Říkat něco jiného je jednoduše řečeno  zkreslováním skutečnosti.

Ale zpátky k onomu nešťastnému Rusovi, podle našich médií superšpionovi ruské ambasády, který zřejmě přímo z příkazu Kremlu měl utratit ricinem tři české komunální politiky. Celá ta věc je absurdní a směšná. Česká zpravodajská služba opravdu poklesla, pokud na základě anonymní informace dělá dalekosáhlé závěry s neblahými politickými důsledky. Těžko vinit policii, že na základě informace, kterou dostane z rozvědky, byť z jakkoliv pofiderního zdroje, přidělí těmto třem komunálním politikům ochranu. Vždyť představme si, co by se stalo, kdyby třeba v tomto týdnu dostal klaun z Řeporyjí „pár přes“ od poslance Foldyny za výroky o „rudém koštěti“ apod. A teď si představme, kdyby dostal například „pár přes“ ještě někde v hospodě. Pak už by to bylo spiknutí organizované prokremelskými skupinami, prostupující i politické strany (v tomto případě Foldynův nový politický domov – SPD).

Je to ostuda, do níž se neváhal zapojit také zcela dezorientovaný generální tajemník NATO Stoltenberg. Buď panu generálnímu nesdělili podstatu celého problému, spočívající v absurdním obvinění nevýznamného pracovníka ruské ambasády v Praze anebo to prostě velkoryse přehlédl. Ale v každém případě je to pro pana generálního podnět, na základě kterého mluví o agresivitě Kremlu.

Já si ještě dovolím dodat jednu racionální úvahu. Proč by Rusové, mající tradičně velmi kvalitní zpravodajskou službu, měli chtít sprovodit ze světa zrovna tři v podstatě bezvýznamné pražské komunální politiky. Rusko, ať na něj mám názor, jaký chci, je stále ještě velmocí, která má poněkud jiné ambice, než násilným způsobem řešit myšlenkové deviace některých nevýznamných politiků. Vždyť by v případě jakéhokoliv útoku na tyto tři policií hlídané politiky každý nutně došel k názoru, na základě úvahy - komu to slouží? -, že je za celou věcí Rusko.

Jiří Paroubek

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

kameník

S článkem naprostý souhlas. Musím ale dodat to co vždy. Řešení je jediné v tom, že slušní politici najdou odvahu se tomu postavit. Postavit se tvrdě a vždy redaktorům manipulujících medií, politikům typu Novotného a spol., škodícím neziskovkám apod., bude li to třeba, zkrátka nebát se. Soustředěný odpor vykoná své. Mám pocit, že redaktorům medií a politikům chybí pud sebezáchovy a ve své bohorovnosti si myslí, že to mají navždy. Jenže v naší zemi se, jak známo z historie, každých pár desítek let mění režim. Takže tak jak oni dnes plivou kolem sebe, bude příště pliváno na ně.