Perzekuce údajných rusofilů na základních školách

Informace o údajném provinění češtinářky Martiny B. na pražské ZŠ Na Dlouhém Lánu, je zprostředkovaně jednostranná a v denním tisku se objevují jen drobné, možná z kontextu vytržené fragmenty o několika slovech. Přitom učitelka

poskytla žákům osmé třídy osmnáctiminutový výklad, který někdo z žáků snaživě nahrával. Po zhlédnutí tohoto výkladu ředitelka školy Riedlová, chce ukončit s učitelkou pracovní poměr. Tuto rychlou a drastickou reakci ředitelky ocenil i známý Hurvínek české politiky, který
momentálně nezvládá integraci ukrajinských dětí do českých škol, Petr Gazdík. 

Jeho resort dokonce zaslal školám pokyn na počátku ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, jak správně mluvit. Ne všichni se tím ale řídí. Nevím, do jaké míry bylo vyjádření paní učitelky opravdu „plné nenávisti a nepravd“, jak se vyjádřila ředitelka školy, která ji chce poslat na pracovní úřad.

V každém případě je to další ukázka toho, jak se u nás pracuje se svobodou slova.

Některá média mluví o tom, že politika současné vlády je založená ne na pragmatismu, ale na „hodnotách“. Pokud oktrojování svobody slova patří k těm hodnotám, které budeme muset přijmout od pravicové vlády, pak nevím, proč jsem chodil kdysi před lety cinkat na Václavské náměstí klíči. 

Jednou z věcí, které mi vadily na bývalém režimu, byla cenzura a potlačování svobody slova. Tehdy komunisté také říkali, že s nimi je historická pravda a že jsou revolučním předvojem dělnické třídy.
A tedy nositelem pokroku. Pokrok se ale nějak nedostavil...

Fialova vláda pozastavila činnost celé řady serverů, o jejichž existenci jsem neměl donedávna většinou ani tušení. Vystavila nás jednostranné propagandě médií a nemá smysl si nalhávat, že ještě žijeme ve svobodném státě.

Odeslání učitelky na pracák pro její nazory je jen další ukázkou, jak si představují naši „demokraté“ další rozvoj „hodnot“ v naší zemi.

Ilustrační foto