Přesun ambasády USA v Izraeli, masakr v Gaze a spravedlnost

Jiri-Paroubek-1403-05
15.5.2018 13:10
Při posuzování izraelsko-palestinského, respektive arabsko-izraelského konfliktu na Středním východě, je těžké najít optimální pozici. Oběma stranám chybí dohoda i chuť k dohodě směřující ke smíření. Větší odpovědnost ovšem za to má stát Izrael, který je tím silnějším partnerem ve vzájemných vztazích. Hospodářsky a vojensky.

Politika je velmi často o symbolech, impresích i zdáních. Proto tolik záleží Arabům a naprosté většině rozvojového světa a zejména muslimským státům na symbolech. Takovým symbolem, který posunuje misku vah v politice USA ve prospěch Izraele, se stává přesun velvyslanectví USA z Tel Avivu do Jeruzaléma. Někteří proameričtí komentátoři velebí prezidenta Trumpa za to, že jen vyjádřil svým rozhodnutím o změně místa působení ambasády v Izraeli, realitu. Ale realita taková přece není. Spojené státy jsou následovány v tomto přesunu jen několika vysloveně satelitními vládami (A možná, že přibudou ještě nějaké další). Ale mezinárodní společenství ve své zdrcující většině, včetně větší části zemí EU toto nepřijímá a nepřijme. Západoevropské velmoci velmi správně upozornily svého spojence USA, že je potřeba hledat vyvážené a spravedlivé řešení izraelsko-palestinského vztahu. To ale současná izraelská vláda, na rozdíl od realistických izraelských politiků typu Herzoga a Livniové, schopná není.

Izrael je jistě pozoruhodným státem s nesmírně pokročilým hospodářstvím, v jehož úspěších se promítá tradiční píle, kreativita, pracovitost a inovativní schopnost Židů. Ale současná izraelská vláda podporovaná v nesmyslném postupu také Donaldem Trumpem, posunuje Izrael do velmi složité mezinárodní situace. Včerejší zabití téměř šesti desítek více nebo méně pokojných demonstrantů na hranicích Izraele v Pásmu Gazy, jistě neprospělo obrazu Izraele ve světě. Nejen v rozvojovém světě, ale také v EU, která by se měla stát v budoucnu namísto Spojených států tím hlavním vyjednavačem mírového uspořádání na Středním východě.

Na severních hranicích má Izrael v tuto chvíli Libanon, jehož nejsilnější politickou formací se v nedávných parlamentních volbách stalo hnutí Hizballáh se svými křesťanskými spojenci. Bylo to hnutí Hizballáh, které v roce 2006 vstoupilo do vojenského konfliktu s Izraelem a nebylo – světe div se – skvělou izraelskou armádou na hlavu poraženo. Hnutí Hizballáh však není jen vojenská síla. Toto hnutí z íránských peněz platí v Libanonu nemocnice, sociální služby, školy a další veřejné výdaje. Izrael musí vnímat změněnou realitu na své severní hranici.

Hranice na Golanských výšinách ze syrské strany je zatím „chráněna“ islamisty. Jejich zranění bojovníci – tedy zraněni v bojích se syrskou armádou – se léčí v izraelských nemocnicích. Nic proti tomuto pragmatickému postupu Izraelců, ale řekněme si otevřeně, že pakt s islamisty je vždy a pro každého riskantní. Chce si snad Izrael pěstovat na hranicích se Sýrií jakousi nárazníkovou zónu obývanou islamisty? Je to nepochopitelné.

V Pásmu Gazy jsou nepokoje a tyto nepokoje budou zřejmě pokračovat. Zbídačení zdejšího obyvatelstva dosáhlo takové úrovně – a je to vinou nesmiřitelné politiky Hamásu i Izraele – že lze anticipovat pokračování nepokojů v této oblasti. Je jen otázka, jak do budoucna bude na tyto tenze na svých hranicích reagovat Egypt a to třeba i pod tlakem Ligy arabských států. Zdá se, že s výjimkou Saúdské Arábie, která se jak čert kříže obává vlivu Íránu v celé oblasti, Izrael mnoho spojenců (třeba i jen tichých) přímo v regionu pro svou politiku nezíská. A přibývající mrtví demonstranti nebudou právě tím nejlepším, co bude sekulární i konzervativně islamistické režimy Arabského poloostrova a Perského zálivu uspokojovat.

Prostě krok amerického prezidenta spočívající v přesunu ambasády USA do Jeruzaléma, je dobrodružným krokem, který jen přilil oleje do ohně a zvýšil napětí v už tak výbušné oblasti. Uvidíme, co tento krok přinese s přibývajícím časem. Třeba se v jeho hodnocení mýlím.

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Budoucnost vztahů Palestinců a Izraelců tkví ve vytvoření samostatného palestinského státu a v mírovém soužití obou. Obnovení mírových rozhovorů je jedinou rozumnou možností. Plně souhlasím s Jiřím Paroubkem, že přilévání oleje do ohně není dobrým nápadem. Prezident Trump je dost starý na to, aby si byl toho vědom.