Sultán na Bosporu

erdogan sultan b
24.3.2020 23:46
Zdá se, že turecký prezident Erdogan chce využít problémů, které Západ má s pandemií koronaviru. Dobře ví, že klíčové státy západní Evropy budou zaměstnány v nejlepším případě ještě několik týdnů či spíše měsíců řešením pandemie koronaviru a jejich následků ve společnosti a zejména v ekonomice. Stejně tak Spojené státy jsou teprve na začátku pandemie a na rozdíl od Evropy se nemohou opírat o systém vyspělého sociálního státu při jejím řešení...

Chtěl bych se rád mýlit, ale zejména Spojené státy a také Itálie se Španělskem prožijí s pandemií ještě značné problémy. Zdá se, že turecký prezident cítí celou věc jako příležitost. Turecko je sice členem NATO a vlastně stále ještě usiluje o členství v EU, přičemž evropským elitám musí být dávno jasné, že s touto vládou Turecka není možné se dohodnout na společném postupu, případně na perspektivním vstupu Turecka do EU. Prostě turecký politický systém se čím dál více mění na autoritativní. A čím dál více vystupují jako šídlo z pytle neoosmanské zájmy Turecka. Turecko dneška  nepřipomíná roztřesenou starou tureckou říši, ""nemocného může na Bosporu," jež  se před sto lety vlastně rozpadla a která posledních sto let své existence v 19.století  strávila v defenzivě jako rozpadající se stát.

Dnešní Turecko je hospodářsky velmi silné, byť momentálně se slábnoucí měnou a s řadou ekonomických problémů. Prostě Turecko vyvodilo ze své donedávna nevídané ekonomické síly nepříjemné závěry. Byly nepříjemné pro zájmy západní Evropy, ale naštěstí i Ruska. V Sýrii Turecko podporovalo na počátku syrské války v roce 2011 Muslimské bratrstvo. Erdogan se prohlašoval za patrona Muslimského bratrstva v Sýrii i v Egyptě. V Sýrii bylo bratrstvo rozprášeno už v první vlně bojů vládními vojsky, ale také ještě radikálnějšími islamisty, kteří byli financováni především Saudskou Arábií, ale také některými státy ze Zálivu. Bohužel, také Američané a západoevropské velmoci, kteří nerozuměli vývoji v Sýrii, financovali a zásobovali nejmodernějšími zbraněmi tzv. rebely, což nebyl nikdo jiný, nežli islamisté všech barev. 

Sekulární opozice vůči prezidentu Asadovi byla zlikvidována velmi rychle v průběhu syrské války  právě islamisty. Nicméně,  zájmy Turecka se zkoncentrovaly poté, co selhal plán s Muslimským bratrstvem na ovládnutí Sýrie, na vytlačení kurdských ozbrojenců od syrsko-tureckých hranic. A Turecko i přes dohodu s Ruskem stále ochraňuje v syrské  provincii Idlib ty nejzprofanovanější islamisty. Pokud by je neochraňovalo, Asadova armáda by je už  eliminovala. Nicméně Rusko drží Turky na severovýchodě Sýrie v šachu. Myslím, že v té partii Erdogan-Putin jde především  o souboj nervů a já celkem nepochybuji o tom, kdo vyhraje. 

Turecko velmi plánovitě vyvolalo tlak na hranice Evropské unie. Tím, že rozhýbalo část uprchlíků, kteří v Turecku pobývají, aby je mělo jako nástroj nátlaku vůči Evropské unii. Když před lety A. Merkelová domluvila s Erdoganem, že Turecko dostane za ochranu hranice EU před vstupem uprchlíků (myslím tim jeho hranice s Řeckem a Bulharskem) miliardové částky eur výpalného. Každý soudný člověk musel vědět, že toto je možné jen jako přechodné řešení. EU však neudělala od té doby nic, aby vytvořila vlastní pohraniční vojenské síly a to byla velká chyba. Teď přichází turecký nátlak znovu. 

Ale turecká agresivita jde mnohem dál. Turecké lodi, turecké ponorky a letadla pronikají bezostyšně do výsostných vod Řecka. Evropská unie a její činitelé však před agresivitou Turecka a jeho čím dál tím více otevřeně dávanými politickými zájmy zavírají oči. Turecko chce zřejmě- a v budoucnu již  zcela otevřeně vystupovat jako ochránce muslimů na Balkáně. To je osmanská politika v novém hávu. Kromě toho se Turecko tlačí do výsostných vod Kypru, kde jsou obrovské zásoby plynu, který chce Kypr,  ale také Izrael a Řecko dodávat do EU. Na severu Kypru Turecko ovládá mocensky od roku 1974, tzv. Severokyperskou republiku, což je v zásadě jakýsi státní pseudoútvar ovládaný a financovaný Tureckem. Takže pozadí tlaku na Řecko jsou pochopitelně hospodářské zájmy Turecka. Je zajímavé, že Turecko po flagrantním porušení mezinárodního práva, kterým bylo vytvoření tzv. Severokyperské republiky, žádným státem  světa neuznávané, vyrvané z těla Kyperské republiky, nebylo nikdy “odměněno” sankcemi ze strany Západu.

Západ dělá ve vztahu k Erdoganovi (a také k jeho mnohem méně nebezpečným předchůdcům) politiku appeasementu. A usmiřování agresora jak známo k ničemu dobrému nikdy nevedlo. Prostě Turecko si dělá svoji politiku bez ohledu a respektu k zájmům Západu. A Západ to zcela přehlíží. Na řecké hranici přitom vlastně vznikla bojová zóna. Řečtí pohraničníci se jenom těžko brání před ostřelovači z turecké strany. Prostě, zájmem Turecka je zprůchodnit řeckou hranici pro tzv. uprchlíky,  z nichž zřejmě jen malá menšina pochází ze Sýrie. 

Prostě na březích Egejského moře hrozí válečný   konflikt mezi dvěma státy NATO. Takový konflikt by byl ostudný a představitelé NATO by měli udělat všechno pro to, aby k němu nedošlo a aby Erdogan odložil své agresivní plány vůči Řecku, Balkánu i západní Evropě včetně Česka. Jeho postup je stejně nebezpečný pro Evropu, jako pandemie koronaviru. 

Jiří Paroubek

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Turecko je od roku 1952 členom NATO a verným spojencom USA dodnes, hoci to tak nevyzerá.

Spojené štáty majú svoj cieľ na využitie Turecka, Turecko má zase svoj cieľ ako využiť členstvo. Ciele obidvoch štátov sú takmer odlišné - a vždy boli. Spojené štáty používajú Turecko ako východzie stanovisko smerom do Ázie, kým Turecko mieri na Západ - na Balkán, obsadilo Cyprus, Severnú Afriku, Africký Roh... Svoje postavenie bohate využilo na ovládanie Strednej Ázie a všade tam, kde žijú turkické národy. 

Myšlienku obnovy Osmanskej ríši im vnuklo a umožnilo NATO.

Politika NATO + EÚ umožnila Turecku využiť len to, čo  bez problémov praktizuje. Turecko si len počkalo na vhodnú chvíľu, aby využilo svoju geografickú polohu ako dôvod , ktorý z vypočítavosti využil Západ. Pretože oni vedia, my vieme, že Turecko neprijali do NATO z lásky, nie preto, že poznali a chápali kultúrnu odlišnosť Turkov  - bola to čistá vypočítavosť a zneužitie polohy Turecka. Napriek tomu, že v čase prijímania Turecka do NATO bolo Turecko ešte sekulárnym štátom a žilo z Ataturkových reforiem. Každé takéto zneužitie štátu ( a hlúposti obyvateľstva ) sa prikrýva vznešenými heslami, ako sú mier, demokracia, sloboda......

Podobne sa správa NATO aj dnes : prijatie Severného Macedónska, Albánska.....+tlak na Srbsko.

Očividným dôkazom vypočítavosti politikov NATO sú dnešné problémy Grécka. Pritom Gréci majú historické skúsenosti s Tureckom po I. svetovej vojne, keď Ataturk vyčistil Turecko od Grékov ( zopár ich zostalo v Kapadókii..)

Platí príslovie " Kto akou zbraňou bojuje, takou zbraňou zahynie " ?