Třikrát EU a Čína

china
19.3.2019 08:16
Nadcházejí vrcholná schůzka EU, tedy Evropská rada, má vedle Brexitu na programu také přípravy na další kolo jednání s Čínou. Tentokrát se odehraje 9. dubna v Pekingu. Ještě předtím však navštíví čínský prezident Si Ťin-pching Itálii, která má zájem o napojení do projektu Pás a Stezka.

Těžko se odhaduje, co vyplyne z několika týdnů, ve kterých budou při různých příležitostech vystupovat do popředí vztahy EU a Číny. Evropská komise zkouší pokračovat s tlakem, který přišel z americké strany. Slibuje proto do konce roku vypracovat sadu opatření, která mají potlačit „negativní vliv“ zahraničních dotací a státních podniků. To je její hlavní vklad do příprav na vrcholné jednání mezi EU a Čínou, které proběhne 9. dubna v Pekingu. Zprávu přinesl portál euroactiv.com.

Ve věci je ovšem řada neznámých. Koncem roku tu bude jiná komise, může prosazovat jiné priority. Německo a Francie by soutěžní pravidla naopak rády uvolnily, aby jim to umožnilo utváření „evropských šampiónů“. Koncem loňského roku už měla tato myšlenka podporu 19 členských států, které o tom chtějí jednat s příští Evropskou komisí, tedy tou, která vznikne na základě květnových voleb do Evropského parlamentu. Vidí v tom jedinou možnost, jak obstát v konkurenci se Spojenými státy a Čínou.

Řada velkých evropských projektů, jako je třeba Airbus, by přece bez státní pomoci vůbec nevznikla. Svatá válka Evropské komise za ještě přísnější pravidla hospodářské soutěže proto není přijímána jednoznačně. Ekonomové spíš poukazují na to, že zvláštnosti čínského režimu, umožňující soustředit pozornost na přelomové technologie, představují výhodu, pokud to posuzujeme podle rychlého obsazování vedoucích světových pozic v oborech jako je umělá inteligence.

Málo také záleží na tom, jak se státní pomoc nazve. Ve Spojených státech je obyčejně nákladnost technologického výzkumu kompenzována velkými zbrojními zakázkami vlády USA. V Evropské unii společné zbrojní programy prakticky neexistují, všechno se odehrává na národní úrovni.

Souhrn výdajů na obranu 29 členských zemí NATO činil v roce 2017 podle autoritativního stockholmského institutu SIPRI 900 miliard dolarů. Z toho však vydaly 610 miliard samotné Spojené státy, přestože EU má téměř dvakrát víc obyvatel než USA. Výzvy amerického prezidenta Donalda Trumpa ke zvyšování vojenských výdajů u evropských členů NATO usilují hlavně o nákupy amerických zbraní. Když necháme stranou riziko takého naprosto nepřiměřeného zbrojení, vidíme, jak silným nástrojem USA disponují v oblasti státní průmyslové politiky.

O tom, jak sporné je to téma, se teď můžeme přesvědčit na případu Itálie, která se rozhoduje, jak pokračovat z rozcestí, kdy na jednu stranu vede cesta nekonečných úspor a splácení nesplatitelných dluhů, jak je k tomu tlačena evropskými partnery, a na druhou stranu masívní investice do infrastruktury ve spolupráci s Čínou. Je tu tedy taková alternativa, kdy by se splácení dluhů odehrávalo prostřednictvím urychleného hospodářského vývoje.

Některé záměry se dostaly na veřejnost v předstihu před návštěvou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Itálii, která začne v pátek 22. března. Termínově to naváže na jednání Evropské rady, která má Čínu také na programu před pekingským jednáním EU - Čína, i když spoustu času spotřebuje na hasičské pokusy nad havarujícím Brexitem. Ale jistě bude dost příležitostí i k tomu, aby italskému premiéru Contimu vysvětlili, že si moc vyskakuje.

Především se jedná o italskou účast v čínském globálním infrastrukturním projektu Pás a Stezka, který zatím nacházel ohlas hlavně u 16 středoevropských a balkánských zemí EU, jednajících s Čínou ve formátu 16+1. Itálie je první velká členská země, která by se k tomu taky ráda připojila.

Nebude to snadné, v Itálii vládne trochu nesourodá koalice levičáků z Hnutí 5 hvězd a pravičáků Ligy severu, a proto se přípravy údajně utajily před ministerstvem zahraničních věcí, aby do toho nehodilo předčasně vidle. Klíčový záměr představuje modernizace terstského přístavu, jednoho z největších ve Středomoří, který je zároveň významným železničním terminálem. Mohl by tedy posloužit jako evropská brána čínského globálního projektu.

Než dojde k něčemu konkrétnímu, bude tu už nová Evropská komise. Ta si však bude muset nejprve ujasnit, co vlastně soutěžní politikou myslí. Zda je to potírání konkurence, aby se zakrylo evropské zaostávání a vytvářely umělé výhody pro asertivní partnery za Atlantikem, nebo jde o bourání bariér, které blokují přístup k tomu nejlepšímu, co je ve světě k dispozici.

(zf)

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful