Trump a Putin

Fiala Zbyněk
7.7.2017 21:28
Americký prezident Donald Trump a ruský prezident Vladimír Putin se končně osobně setkali na vrcholné schůzce skupiny G 20 v Hamburku. Novináři, kteří směli nakouknout, spatřili vlídnou atmosféru. Snaha „hlubokého státu“ Trumpa rozdmychat, aby to z toho byla jen hořká výměna vzájemných obvinění, tedy zjevně nevyšla.

Připomínalo to dojezd etapy na Tour de France. Americký prezident Donald Trump se vysmekl z peletonu nejrůznějších vyšetřovatelů a karatelů, kteří se mu snažili znemožnit rozumný kontakt s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, a zahájil jednání o tom, co sliboval voličům, o zlepšení vztahů.

„Jde to velice dobře,“ řekl novinářům, kteří byli na chvíli přizváni do jednací místnosti pár minut po začátku tohoto dvoustranného setkání během summitu G 20 v Hamburku. Ocenil, že má tu čest setkat se s Putinem poprvé a řekl, že se těší na „pozitivní vývoj“ vzájemných vztahů.

„Zatím to byla velice dobrá debata,“ řekl Donald Trump podle agentury Reuters. „Těším se na spoustu pozitivních věcí, které to přinese Rusku, Spojeným státům a všem zúčastněným. A je mi ctí být tu s vámi,“ prohlásil směrem k Vladimíru Putinovi.

Putin uvedl, že jednal s Trumpem několikrát telefonicky, ale telefon zvládne jen něco. „Teď mám to potěšení, že se můžeme setkat osobně, pane prezidente,“ řekl na adresu Trumpa a vyjádřil naději, že jednání přinese výsledky.

Tolik tedy první atmosférické zpravodajství, které nakonec může být to nejpodstatnější. Žádná nadutost, žádné vyhrožování, které bylo Trumpovi doma tak vřele doporučováno. Nakonec využil jednoho ze dvou triků, kterými si udržuje jistou volnost jednání. Triků, které mu pomáhají odolávat tvrdému sevření „hlubokým státem“ a vytrvalému tlaku nejrůznějších vyšetřovacích komisí, jejichž funkcí není něco zjistit, ani není co, ale udržovat atmosféru podezření.

Tím prvním trikem je nepředvídatelnost. Hučet do něj mohou mnozí, ale nikdo neví, co nakonec udělá. A tak i když se jeho první setkání s ruským protějškem od začátku považovalo za nejdůležitejší bod celého programu dvoudenní vrcholné schůzky skupiny G 20 v Hamburku, nikdo do poslední chvíle nevěděl, o čem budou spolu mluvit. Tím druhým trikem je pak to, že nebude spoléhat na „lživé zprávy“ nepřátelských médií a obrátí se k veřejnosti napřímo, prostřednictvím twitteru.

I „atmosférický“ průběh hamburské schůzky je zpráva, protože jej můžeme porovnávat s doporučeními, které Trump dostával ve Washingtonu. Všichni mu vysvětlovali, že s Putinem se má sejít hlavně proto, aby mu to nandal. Měl by mu vynadat, že se vměšoval do amerických voleb (a způsobil tak Trumpovo podvodné zvolení). Pak se na něj musí obořit kvůli vměšování do Ukrajiny. (Na to přece mají monopol USA. Už Obamova vláda do toho vložila, jak přiznala náměstkyně ministra zahraničních věcí Nulandová, pět miliard dolarů.) A nakonec musí Putinovi vytknout ruskou neschopnost rozlišit vrahouny z ISIS od zuřivě bojující umírněné opozice. (Vymlátil tak i ty, kdo mohli konflikt v Sýrii ještě hezkých pár let udržovat.)

List Washington Post dokonce sepsal ucelený návod k použití Putina. Varuje v něm spontánního amerického prezidenta, že jeho ruský protějšek je velice obratný řečník. Nesmí být proto překvapen, když mu vyjde vstříc a nabídne mu spolupráci třeba v Trumpově boji proti „hlubokému státu“ nebo proti „lživým zprávám“. (Jde tu zřejmě o „hluboký stát“,, který nechce pustit z ruky šanci na konfrontaci, nebo „lživé zprávy“ o „ruském vměšování“.) Na to se však Trump nesmí nechat nachytat!

„Máte jiný cíl,“ sděluje přísně list, který spolu s New York Times dodnes není smířen s faktem, že prezidentské volby nevyhrála jejich favoritka. „Nepřicházíte si přátelsky popovídat – diplomacie není test popularity – ale máte jasně sdělit, jaké jsou bezpečnostní a hospodářské cíle Spojených států a kde hledat možnosti, jak toho mohou USA a Rusko dosahovat společně. Nepočítejte s žádným průlomem při tomto prvním setkání. Vašim úkolem je Putinovi ukázat, že jste tvrdý vyjednavač, který sleduje americké zájmy a nehodlá nabízet ústupky jen pro to, aby měl Putin radost.“

Také v dalším textu je Rusko hodnoceno jen podle toho, nakolik je ochotno posloužit americkým bezpečnostním a ekonomickým zájmům. Že by mělo také nějaké vlastní, to nepřipadá v úvahu. Trump by si měl vzít Putina na povel a vysvětlit, že zatím jedná po dobrém, ale taková příležitost se nemusí opakovat. Nejodpornější je, že „Putin si už nepřeje připojit se k Západu a místo toho považuje Rusko za hráz proti americké hegemonii a západním liberálním ideálům,“ poučuje Trumpa list Washington Post.

To si tedy Putin dovolil dost, když je proti ideálu americké hegemonie!

A pak je tu ruské vměšování do amerických prezidentských voleb. Washington Post vtipně radí: „Musíte ruskému prezidentu jasně naznačit, že naprosto přesně víte, co udělal.“ To je ovšem dost těžký úkol, protože Trump je spíše toho názoru, že se nic určitého neví. Podobně jeden z šéfů CNN, kde to denně vysílají, přiznal, že žádné důkazy o „ruské stopě“ nemá, ale sledovanost je vysoká, takže by byla škoda, kdyby se téma opustilo.

Ostatně představa, že Trump bude Putinovi lámat ruku, aby z něj dostal, jak fixloval, aby vyhrál Donald, a nikoliv Hillary, to je spíše ze seriálu o Simpsonových.

Časem jistě prosákne z Hamburku něco věcnějšího, i když oba týmy dobře dělaly, že si sebou braly jen ministra zahraničí a tlumočníka. Lze předpokláat, že existuje sada toho, co jde ven, a sada toho, co má potenciál překonat dnešní bláznovství, ale musí se s tím opatrně. Je dost těch, kdo by o to bláznovství nechtěli přijít.

Zbyněk Fiala

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

zbynek

To Vernarská: Neřekl bych, že tým USA spolehlivě a spokojeně vládne světu. Nejdůležitější body hamburského jednání se týkaly věcí, kde jsou USA ze hry - v Sýrii jsou přítomny jen symbolicky, hlavně kvůli umlčení jestřábů v Kongresu, na Ukrajině byly vytlačeny evropskými partnery, přestože se předtím viceprezident Biden tvářil, že mu to tam patří (ale hodně tam patří jeho synovi).

Pařížské dohody může vláda ve Washingtonu vypovědět, ale je to jedno, protože proces je už hnán ekonomickou soutěží, a tam fosil jasně prohrává. Nejedná se totiž jen o zdroje energie, ale zcela nové pojetí civilizace na principech decentralizace a autonomie. Je to patrné na chování největších států americké federace a klíčových korporací.

Mizí nejdůležitější americký spojenec v Evropě, Británie. Ta se topí v politice, která byla založena na lži, a tak se s realitou seznamuje až s odstupem, kdy už na ni nemůže účinně reagovat.

Novou evropskou mocností se stává Čína, na kterou nemají USA protihru.

Jsme svědky toho, jak i v politice platí zákony zachování hmoty a energie. Stát, jehož hlavní reálnou aktivitou - vše ostatní předal do zahraničí - je zbrojení a vybírání výpalného, pouze vybydluje zbytky své někdejší moci. Bez reprodukce žije na úkor své budoucnosti.

Trump se to pokouší obrátit - napřed obnova doma a redukce konflilktů, do kterých jsme zapleteni, a pak teprve uvažujme o potenciálu ve světě. Dělá to samozřejmě tak, aby si uchoval dostatečně silný elektorát, musí vycházet vstříc jeho iluzím, protože to je základ americké politiky. Podle toho to taky vypadá, ale pro nás a Evropu to vytváří prostor, a proto to vyznívá pozitivně. 

duchodce

Než konec petrodolaru (ekonomické perpetuum mobile), to bude dříve 3. světová, paní Vernarská. Takže bude asi lepší nechat vše při starém. Ostatně několik opovážlivců už se pokusilo vyměnit USD za jinou měnu při prodeji ropy. Dopadli neslavně. 

Dona

Niektorí optimisti vidia v stretnutí prezidentov náznak obratu v geopolitike. Realita je, a bude iná, ako nádeje a ilúzie optimistov. Tento týždeň priniesol zásadný obrat v geopolitike :

1./ Európa sa nezvratne rozdelila na dve sféry vplyvov - Západná Európa chce mať záležitosti vo svojich rukách a TROJMOŘÍ pod vplyvom USA.

2./ Čína a Rusko pochopilo, že nikdy nebudú spojencami  a partnermi USA. Okolnosti ich nútia postaviť sa spoločne realite.

3./ Anti - globalistické a antikapitalistické hnutie nezaniklo, nepoddalo sa tlaku konzumizmu a propagande liberálnej demokracie, ktorá je pre obyčajného človeka len iný stupeň zotročenia, ilúziou slobody rozhodovať o veciach verejných. 

Protesty proti účastníkom summitu G20 ma zo všetkého najviac potešili aj preto, že som to vôbec nepredpokladala. Istý čas to vyzeralo, že Európania nadobro stíchli, že sa dobrovoľne podriadili diktátu elít.

4./  Hegemónia USA nekončí - to je omyl. Na to človek nemusí byť analytikom, politológom, či členom tých odporných think-tankov. Stačí vedieť, že dolár je svetová mena podľa Bretton-Woodskej zmluvy z roku 1944, že petrodoláre ovládajú svetovú ekonomiku - a tým USA spoľahlivo a spokojne vládnu svetu, napriek snahám niektorých štátov prejsť na obchod v národných menách. Keď a kedy sa im to podarí, je vo hviezdach.